79 ICm 1726/2013
č. j. 79 ICm 1726/2013-15 (KSUL 79 INS 24469/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 17. září 2013 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce JUDr. Přemysla Kamenáře, insolvenčního správce dlužnice Stanislavy Albrechtové, se sídlem Sládkova 449/22, PSČ 405 02, proti žalovanému Komerční banka a.s., IČ 45317054, se sídlem Praha, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 7, zastoupenému JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem Lukavecká 1732, Praha 9

o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka, přihlášená žalovaným, přihláškou P9, v insolvenčním řízení dlužnice, Stanislavy Albrechtové, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 24469/2012 není ve výši 68.513,65 Kč po právu.

II. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka, přihlášená žalovaným, přihláškou P9, v insolvenčním řízení dlužnice, Stanislavy Albrechtové, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 24469/2012 není ve výši 97.822,39 Kč po právu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 79 INS 24469/2012)

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem je vedeno insolvenční řízení úpadce-dlužnice Stanislavy Albrechtové sp.zn. KSUL 79 INS 24469/2012. Žalovaná se přihlásila do tohoto insolvenčního řízení přihláškou P9 vykonatelnou pohledávku v celkové výši 287.146,09 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 120.809,95 Kč, a úroku z úvěru a úroku z prodlení ve výši 166.336,14 Kč. Titulem pro vykonatelnost pohledávky je rozhodčí nález JUDr. Jana Brože, sp.zn. K/2008/01296, který nabyl právní moci dne 15.7.2008.

Žalobce v uplatněné žalobě tvrdil, že spotřebitelský úvěr, který byl poskytnut dlužnici, resp. jeho všeobecné obchodní podmínky, obsahovaly neplatné ujednání o rozhodčí doložce. Tato v rozporu s ust. § 56 občanského zákoníku založila nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, jelikož neobsahovala jméno a příjmení konkrétního rozhodce, pouze způsob jeho určení, což je možné jen u stálých rozhodčích soudů. Společnost pro rozhodčí řízení a.s., jejímž je členem JUDr. Jan Brož, který jako rozhodce rozhodoval v posuzované věci, není stálým rozhodčím soudem. Bez konkrétního jména rozhodce, sjednaného mezi stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru, je rozhodčí doložka neplatná. Dlužníkovi nebyla dána možnost podílet se na výběru rozhodce, a pokud byla rozhodčí doložka absolutně neplatná, potom rozhodčí nález je nicotný.

Při přezkumném jednání dne 14. 05. 2013 popřel žalobce přihlášenou pohledávku co do pravosti a výše 166.336,14 Kč, tedy výši odpovídající výši úroku z úvěru, úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení z důvodu, že pohledávka nevznikla. Pohledávka není po právu, když se opírá o rozhodčí nález, který je neplatný, neboť byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Žalobce podal tuto žalobu včas, dne 15. 5. 2013.

Žalovaný ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasil a argumentoval tím, že žalobce jistinu úvěru uznal, popřel však celý úrok z úvěru, celý úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Dále namítal, že pravomocně přiznané pohledávky se nemohou přezkoumávat ani v rámci incidenčních sporů a navíc z důvodu jiného právního posouzení věci. Neplatnost rozhodčí doložky není přijatelným důvodem k popření pohledávky. Dlužník se mohl bránit v rámci rozhodčího řízení, což neučinil. Navrhl žalobu zamítnout.

Soud provedl důkaz přihláškou žalovaného, číslo P9 a zjistil, že mezi právním předchůdcem žalovaným a dlužnicí byla sjednána smlouva o úvěru dne 30. 05. 2005, podle které se žalovaný zavázal dlužnici poskytnout úvěr ve výši 100.000,-Kč, bez účelu a dlužnice se zavázala zaplatit úvěr ve formě 71 měsíčních splátek po 2.128,-Kč. Částka byla dlužnici vyplacena. V obecných podmínkách žalovaného je zakotvena rozhodčí doložka, že veškeré spory budou účastníci řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců, vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s.. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru vyplývá, že dlužnice nesplácela úvěr řádně a včas, porušila podmínky úvěrové smlouvy a ke dni 29. 3. 2007 byla zesplatněna dlužná pohledávka a vyčíslena částkou 101.300,76 Kč. Rozhodčí nález, který vydal JUDr. Jiří Brož dne 9. 5. 2008, je opatřen doložkou právní moci ze dne 15. 7. 2008. Byla jím dlužnici uložena povinnost zaplatit 120.809,95 Kč s řádným úrokem ve výši 14,90% ročně z částky 88.230,56 Kč od 21. 1. 2008 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,10% ročně z částky 88.23,56 Kč od 21. (KSUL 79 INS 24469/2012)

1. 2008 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 25 % z částky 19.879,63 Kč od 21. 1. 2008 do zaplacení. Dále jí uložil zaplatit náklady rozhodčího řízení ve výši 5.754,84 Kč, rozhodčí poplatek a odměnu advokáta ve výši 27.738,90 Kč. Ze spisu KSUL 79 INS 24469/2012 soud zjistil, že je vedeno insolvenční řízení dlužnice Stanislavy Albrechtové, byl u ní zjištěn úpadek, povoleno a následně schváleno řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře. Při zvláštním přezkumném jednání dne 14. 5. 2013 insolvenční správce popřel pohledávku žalovaného ve výši 166.146,09 Kč, přestavující celý úrok a úrok z prodlení s odůvodněním, že rozhodčí nález, vydaný v rozhodčím řízení je nicotný. Rozhodčí doložka je neplatná.

Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalovaným a dlužnicí byla uzavřena 30. 05. 2005 úvěrová smlouva, kterou dlužnice neplnila, proto žalovaný podal návrh na vydání rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka, sjednaná ve všeobecných obchodních podmínkách spotřebitelského úvěru žalovaného je absolutně neplatná a zde soud zaujímá stejné stanovisko jako žalobce. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky způsobuje formulářový požadavek, kterým byla vyloučena pravomoc obecných soudů a založena pravomoc jediného rozhodce. Dlužnice neměla možnost podílet se na výběru rozhodce a rozhodce takto nemusel být nestranný. Spotřebiteli ve spotřebitelských smlouvách by měla být poskytována větší ochrana než tomu, kdo spotřebitelské služby či smlouvy nabízí. Žalovaný sám vybral rozhodce pro vyřešení sporu mezi ním a dlužnicí, nikoli však člena stálého rozhodčího soudu. Ujednání o rozhodčí doložce způsobilo nerovnováhu v postavení stran spotřebitelského úvěru, kdy dlužník neměl možnost podílet se na výběru rozhodce a takto sjednána rozhodčí doložka nemohla založit pravomoc rozhodce, který nakonec rozhodčí nález vydal. Společnost pro rozhodčí řízení a.s. není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí nález, ač opatřen doložkou právní moci je nicotný. Potud je žaloba důvodná.

Pokud se týká námitky žalovaného, že insolvenční správce není oprávněn zkoumat platnost rozhodčí doložky, pokud podle ní byl vydán již pravomocný rozhodčí nález, soud vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013, které vykládá pojem jiné právní posouzení věci , podle insolvenčního zákona, cit : které dopadá na případy, kdy chybné posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné , správné právní posouzení vedlo k závěru, že pohledávka není po právu, nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. Takový případ je i posuzovaná věc úrok z prodlení měl být věřiteli v nalézacím řízení přiznán jen a pouze v zákonné výši, a pokud se tak nestalo, má insolvenční správce možnost pohledávku popřít. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nelze sjednat úrok z prodlení smluvně nad rámec zákonného úroku z prodlení. Judikatura v této věci už přijala ustálený a všeobecně respektovaný, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2010, pod č. Rc 83/2010. Právní věta tohoto judikátu zní: má-li smlouva o úvěru, uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy . Zákonný úrok z prodlení tak v posuzované věci nemohl činit 10,10% a 25%. Uvedená úroková sazba daleko překračuje zákonný úrok z prodlení.

Soud v části žalobě vyhověl, což by učinil i v případě platné rozhodčí doložky a rozhodčího nálezu, vydaného na základě platné rozhodčí doložky. Dlužnice v nalézacím řízení sice nenamítala, že úrok z prodlení byl přiznán ve výši, přesahující zákonnou úrokovou (KSUL 79 INS 24469/2012) sazbu, ale i když se nebránila, nelze žalovanému přiznat více, než kolik může dostat podle hmotného práva. Ze strany žalobce však nebyla při popěrném úkonu vznesena námitka promlčení a ani nerozporoval samotnou jistinu dluhu. Neexistuje důvod, proč žalovanému upřít řádný úrok a zákonný úrok z prodlení. Soud žalobě vyhověl pouze v části, týkající se nákladů rozhodčího řízení (33.493,74, Kč) a úroku z prodlení, požadovaného nad rámec úroku zákonného. Zákonný úrok dle Občanského zákoníku činí z částky 88.230,56 Kč od 21. 1. 2008 do 8. 10. 2012 (den zahájení insolvenčního řízení) částku 35.728,49 Kč. Žalobce požadoval téměř dvojnásobnou částku 70.748,19 Kč.

O nákladech řízení rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl úspěšnější žalovaný. Podle ust. § 202 insolvenčního zákona nemůže být náhrada nákladů proti insolvenčnímu správci v zásadě přiznána.

Soudní poplatek soud žalovanému nevyměřil. Žalobce je od zaplacení soudního poplatku osvobozen podle ust. § 11 odst.2, písm. q) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a poplatková povinnost na žalovaného podle § 2 odst. 3 citovaného zákona nepřešla.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 17. září 2013 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Štěpánka Heřmánková