79 ICm 1616/2012
č.j. 79 ICm 1616/2012-153 (KSUL 79 INS 19940/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 19.03.2013 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře, se sídlem Masarykovo nám. 3/3, Děčín I. PSČ 405 01, insolvenčního správce dlužnice Jiřiny Roztočilové, nar. 25.11.1960, bytem Karla Burina 4640, Chomutov, PSČ 430 01, v řízení zastoupeného Mgr. Martinou Knickou, advokátkou, se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín I., PSČ 405 01, proti žalovanému Eduardu anonymizovano , anonymizovano , bytem Chomutovská 71, Otvice, PSČ 431 11, právně zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, PSČ 430 03

o žalobě o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba ze dne 11.06.2012, kterou se žalobce domáhal popření pravosti vykonatelné pohledávky ve výši 134.305,-Kč, přihlášené přihláškou P1 v insolvenčním řízení dlužnice Jiřiny Roztočilové, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem po sp.zn. KSUL 79 INS 19940/2011, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 79 INS 19940/2011)

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem je vedeno insolvenční řízení dlužnice Jiřiny Roztočilové pod sp.zn. KSUL 79 INS 19940/2011. V této věci přihlásil žalovaný přihláškou P1 pohledávky ve výši 106.559,-Kč, jako vykonatelný nárok ze směnky ve výši 100.000,-Kč a na směnečné sumě a na 6.559,-Kč na směnečném úroku, pohledávku ve výši 333,-Kč, jako nárok na úhradu směnečné odměny a pohledávku ve výši 33.972,-Kč, jako nárok na náhradu nákladů řízení. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě směnečného platebního rozkazu, vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. 33 Cm 266/2010 dne 08.02.2011. Všechny tyto pohledávky žalobce na přezkumném jednání dne 10. 05. 2012 popřel s tím, že dlužnice směnku uhradila ještě před podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, a tudíž zanikla. Následně dne 11. 06. 2012 podal žalobce žalobu o popření vykonatelné pohledávky, ve které tvrdil, že dlužnice pracovala od října 2009 do srpna 2010 u žalovaného jako kuchařka, a za tuto práci reálně nepobírala mzdu. Dlužnice a její manžel Vladislav Roztočil uhradili žalovanému 65.000,-Kč, když na tuto částku si vzali půjčku od České spořitelny, a.s.. Částečně byl dluh umořen i převedením vlastnického práva k notebooku, který měla dlužnice ve vlastnictví, na žalovaného. Dlužnice pracovala od října 2009 do srpna 2010, tedy po dobu přesahující 10 měsíců u žalovaného na pozici kuchařky, kdy její celá mzda měla být použita na úhradu jejího dluhu k žalovanému. Pracovní smlouva však nebyla uzavřena písemně, přesto dlužnici náležela za odvedenou práci odměna, kterou nedostávala. Nárok na mzdu musel být v minimální výši 8.000,-Kč hrubého, tedy 7.120,-Kč čistého v roce 2009 a 7.570,-Kč měsíčně čistého v roce 2010. Dlužnici tak vůči žalovanému vznikl za 10 měsíců prováděné práce nárok na úhradu částky minimálně 74.350,-Kč. Dlužnice dále uhradila žalovanému v hotovosti 65.000,-Kč a přenechala mu i svůj notebook v hodnotě 15.000,-Kč. Dlužnice svůj závazek ze směnky ve výši 100.000,-Kč řádně uhradila. Vyplnění směnky předcházelo poskytnutí bezúročné hotovostní půjčky ve výši 100.000,-Kč, ale žalovaný následně po nějaké době nechal k tomuto dluhu dlužnici vyplnit směnku na směnečnou sumu 100.000,-Kč a tuto přihlásil do insolvenčního řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce. Ve svém vyjádření uvedl, že přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice na základě vykonatelného a pravomocného směnečného platebního rozkazu, vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č.j. 33 Cm 266/2010-9 ze dne 08.02.2011. Dlužnice proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu včas a kvalifikovaně nebrojila, resp. podala námitky opožděně a tyto byly odmítnuty. Tvrzení žalobce, že pohledávka ze směnky byla uhrazena ještě před podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, není pravdivé. Dlužnice nemohla u žalovaného nikdy pracovat, protože nikdy nikoho nezaměstnával, tedy ani dlužnici nemohl zaměstnat. Dlužnice sice žalovanému uhradila částku ve výši 65.000,-Kč, tato však byla složena za účelem úhrady jiné dlužné částky, když dlužnice si u žalovaného půjčila víckrát. Částkou 65.000,-Kč tak dlužnice uhradila jinou půjčku ve výši 80.000,-Kč, na kterou byla taktéž vystavena směnka. Směnka byla dlužnici také vrácena. Také není pravda, že dlužnice uhradila část svého závazku vůči žalovanému tak, že mu přenechala dne 03.08.2010 svůj notebook za hodnotu 15.000,-Kč, protože tento byl u žalovaného nikoliv za účelem zástavy, ale za účelem opravy a nainstalování programů. Dlužnice si půjčovala peníze (KSUL 79 INS 19940/2011) nejenom od žalovaného, ale také od zákazníků, kteří navštěvovali Hospodu U Bandity, ve které dlužnice pracovala a provozuje ji přítelkyně žalovaného. Jednalo se o nemalé částky. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Protože strany nesouhlasily s tím, aby soud rozhodl jen na základě důkazů obsažených ve spise, byly nařízeny jednání.

Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. KSUL 79 INS 19940/2011 soud zjistil, že je vedeno insolvenční řízení dlužníků Vladislava Roztočila a Jiřiny Roztočilové, přičemž žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku na základě vykonatelného a pravomocného směnečného platebního rozkazu a tato byla insolvenčním správcem (žalobcem) dne 10.05.2012 na přezkumném jednání popřena. Žaloba byla podána u soudu následujícího dne, tedy včas.

Soud provedl důkaz příjmovým pokladním dokladem ze dne 20. 12. 2010, podle nějž žalovaný převzal od dlužnice Jiřiny Roztočilové 65.000,-Kč na směnečný peníz 80.000,-Kč za směnku č. 003. Soud provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 33 Cm 266/2010, ze kterého zjistil, že žalovaný podal v postavení žalobce dne 07.10.2010 žalobu proti dlužnici Jiřině Roztočilové na zaplacení částky 100.000,-Kč na základě směnky ze dne 25.06.2009, která byla splatná dne 30.09.2010. Ve spise se nachází i kopie směnky, podle které byla vystavena 25.06.2009, splatná dne 30.10.2010 Eduardu anonymizovano , vystavila Jiřina Roztočilová. Na směnce však není žádné číslo. Ze směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 33 Cm 266/2010-9 soud zjistil, že byl vydán dne 08.02.2011 na částku 100.000,-Kč směnečný peníz, 6% úrok ročně od 01.10.2010 do zaplacení, odměnu ve výši 333,-Kč a náklady řízení 33.972,-Kč. Nabyl právní moci dne 08.03.2011. Dne 16.03.2011 dlužnice podala proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, ve kterých uvedla, že částku uhradila ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu, připojila i příjmový pokladní doklad, kterým prováděl soud důkaz i v posuzované věci a usnesením č.j. 33 Cm 266/2010-14 byly námitky odmítnuty jako opožděné. Okresní soud v Chomutově rozhodl usnesením č.j. 26 EXE 13895/2011-9 dne 07.11.2011 a nařídil pro uspokojení pohledávky žalovaného na základě titulu, směnečného platebního rozkazu exekuci na majetek dlužnice a provedením této exekuce pověřil Mgr. Ing. Jiřího Proška, soudního exekutora v Plzni. Účastníci na sebe vzájemně podali trestní oznámení. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání soud zjistil, že dlužnice byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 18.08.2009 do 02.10.2011. Podporu v nezaměstnanosti pobírala od 18.08.2009 do 17.01.2010. Jiřina Roztočilová, která byla ve věci vyslechnuta jako svědkyně, uvedla, že si od žalovaného půjčila jen jednou a to ve dvou splátkách po 50.000,-Kč, když první částku jí žalovaný dal v srpnu 2009 a druhou částku měsíc až měsíc a půl na to. Nechtěl nic podepsat a říkal, že jí to bude strhávat z výplaty, protože u něj začala znovu pracovat. U žalovaného nastoupila od srpna 2009 a pracovala tam do začátku srpna 2010, kdy ji propustil. V té době byla hlášena na úřadu práce, nenahlásila, že je zaměstnána, protože v zaměstnání nic nebrala, v té době pobírala podporu v nezaměstnanosti, protože čekala na důchod. Žalovaný jí půjčenou částku měl strhávat z výplaty, půjčil jí tak z ruky do ruky v kanceláři před paní Zábranskou, byly to tisícovky a dvoutisícovky. V prosinci 2010 měla první telefonát od (KSUL 79 INS 19940/2011)

žalovaného, kdy jí vyhrožoval a započetl si částku 20.000,-Kč na částku 100.000,-Kč, podepsala jemu jednu jedinou směnku. Potom žalovaný volal i manželovi svědkyně, vezli mu 65.000,-Kč, tehdy jim směnku nevydal, že jí dá, až když bude zaplacena celá částka. Na schůzku však nepřišel, poslala místo sebe pana Kroupu, který neměl směnku, proto mu peníze nedala. Na další schůzku se zase dostavil jenom pan Kroupa, tomu vytrhla svůj mobil, který měl v ruce. Půjčovala si, aby uhradila jiné dluhy. Měla u žalovaného brát 10.000,-Kč, pak jí říkal, že by jí dal určitě 15.000,-Kč, protože tam zůstala sama, dělala všechno. Byla úplně bez prostředků, nevěděla, že už jí chodí důchod, proto si ho nevyzvedla a půjčovala si. V červenci jela s manželem na dovolenou, on dostal 10.000,-Kč od policie, ona si něco půjčila a vrátila to, až když jí byly vyplaceny důchody. Půjčovala si už v minulosti, kamarádům to vracela, ale nezaplatila jen jedné bance. Od roku 2009 má exekuci na bytovou jednotku. Podporu pobírala ve výši 4.000,-Kč asi 4 měsíce. Dovolená stála 40.000,-Kč, jeli tam autem a 30.000,-Kč na dovolenou si také půjčila. Manžel Jiřiny Roztočilové, Vladislav Roztočil, který je také v insolvenčním řízení uvedl, že o dluhu, který měla mít manželka vůči žalovanému, se dozvěděl v prosinci 2010, kdy mu žalovaný volal, že ty peníze chce, že jinak směnku prodá Bulharům, tak si také půjčil, aby peníze vrátil. On řekl, že odečte 20.000,-Kč z dluhu, ale 80.000,-Kč chce vrátit, proto využil úvěru, který se mu nabízel. Půjčil si 150.000,-Kč a myslel, že dá 100.000,-Kč panu anonymizovano a 50.000,-Kč synovi, který měl v té době nehodu s kamionem. Na účtenku napsali 80.000,-Kč, ale žalovaný směnku nevrátil, že jí nemá, že si jí nemůže vyzvednout v bance. Na dluh uhradili 65.000,-Kč s tím, že až dá směnku, uhradí mu zbytek. O tom, že byla manželka evidována na úřadu práce a pobírala podporu v nezaměstnanosti, nevěděl. Od kolika lidí si půjčili, také nevěděl. Uváděla korespondenční adresu do hospody. Měl pro žalovaného připraveno 80.000,-Kč, ale tu mu nedal, protože nepředali směnku. Na dovolené, která stála 40.000,-Kč byli v Chorvatsku, platil ji syn a zeť, on na to nepřispíval nic a jestli manželka, to neví. Soud vyslechl i svědka Lubomíra Roztočila, syna dlužnice. Z jeho výslechu soud zjistil, že o směnkách se doslechl až potom, co mělo dojít k placení. Matka říkala, že směnky podepisovala a splácela. Bavili se o tom normálně. Matka říkala, že měla směnku, tu platila, pak došlo k dalšímu placení, když byli u pana Fojtíka. Jeho rodiče vezli 65.000,-Kč žalovanému, viděl to, protože seděl na zadním sedadle vozu. Otec mu předal 65.000,-Kč. Fojtík si peníze uklidil do kapsy, vydal proti tomu nějaký papír. O exekucích se svou matkou nemluvil. Soud také vyslechl svědkyni Simonu Zábranskou, která uvedla, že o směnce nic neví, ale věděla, že si dlužnice chtěla půjčit od žalovaného peníze. Dlužnice pracovala v kuchyni jejího podniku Hostinec U Bandity, pořád v práci plakal, proto se jí ptali, co se stalo, ona říkala, že má dluhy, které nesplácí, proto jí nabídli pomoc. Nastoupila v červenci 2009, potom jí hned půjčovali, nejprve 50.000,-Kč a druhých 50.000,-Kč do týdne po prvních. Paní Roztočilová byla zaměstnána u firmy EF a SZ s.r.o., mzda jí byla vyplácena tak, že si to svědkyně napsala do sešitu, ale neodváděla za ní ani sociální ani zdravotní pojištění. Pracovala pouze na ústní dohodu. Dlužnice si půjčovala peníze neustále a často. Soud také vyslechl svědka Františka Kroupu, který uvedl, že je nyní evidován na úřadu práce, ale předtím pracoval u Simony Zábranské. Mzda od ní mu chodila na konto, jenom jednou mu jí předala v hotovosti a viděl, že si byla dlužnice jednou pro výplatu. (KSUL 79 INS 19940/2011)

Soud si vyžádal od Policie ČR spis, ve kterém je vedeno trestní stíhání proti žalovanému. I spis, kde bylo podáno trestní oznámení proti dlužnici, když v těchto věcech byla vyslýchána jak Jiřina Roztočilová, která tvrdila, že si dlužnou částku u žalovaného odpracovala, nakonec jí žalovaný měl fyzicky napadnout dne 23.03.2011, kdy jí praštil rukou z okénka do lícní kosti, tak byl také vyslýchán žalovaný, který uvedl, že půjčku poskytl dne 25.06.2009 ve výši 100.000,-Kč v souvislosti s havárií syna dlužnice v SRN, další jí poskytl v polovině července 2010 a na obě byly vydány směnky. Pokud dlužnice uhradila 65.000,-Kč, tak to byla úhrada za směnku na 80.000,-Kč a to bylo na směnku č. 3, která byla po zaplacení před žalovaným dlužnicí roztrhaná. Byl také vyslechnut Karel Fojtík, který byl přítomen při předání peněz v hotovosti, konkrétně 80.000,-Kč, které předával Eduard Fojtík Jiřině Roztočilové. Dále byl orgánem činným v trestním řízení také vyslechnut Vladislav Roztočil, manžel dlužnice, který uvedl, že jiná směnka než na 100.000,-Kč neexistovala. Věc podezření podvodu Jiřiny Roztočilové byla policií odložena s tím, že se nepodařilo věc vyřešit jinak. Ve věci vedené proti žalovanému pro trestný čin ublížení na zdraví, vydírání byl vyslechnut také František Kroupa, který u přítelkyně žalovaného pracoval jako řezník, který uvedl, že si dlužnice opakovaně půjčovala peníze. On sám byl přes 3 roky zaměstnán jako dělník u Simony Zábranské, nyní tam dělá občas brigádu. Měl předat dlužnici notebook a mobilní telefon, už si nepamatoval, kdy to bylo a v té době už tam dlužnice nepracovala, mělo to být před hospodou, předával jí směnku, co mu dal pan Fojtík. Ona si směnku vzala, pak si sedla do auta a odjela. Mobil a notebook tam nechala.

Žalobce byl při prvním jednání, předtím než nastala koncentrace řízení, poučena podle ust. § 118a) odst. 3 o.s.ř., že nenavrhl důkazy k prokázání sporných skutečností, a to ke skutečnostem, že dlužnice vůči žalovanému dluh uhradila. Žalobce byl poučen i o následcích neunesení důkazního břemene.

Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dlužnice si od žalovaného půjčila částku 100.000,-Kč, na kterou byla vystavena směnka. Tuto částku dlužnice žalovanému nezaplatila, proto podal žalovaný u místně a věcně příslušného soudu v Ústí nad Labem návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a na základě směnky byl směnečný platební rozkaz vydán, doručen dlužnici a nabyl právní moci. Až poté, co směnečný platební rozkaz nabyl právní moci, podala proti němu dlužnice námitky, ty však byly pro jejich opožděnost odmítnuty. Směnečný platební rozkaz tak nabyl právní moci. Dlužnice následně podala návrh na zahájení svého insolvenčního řízení společně se svým manželem Vladislavem Roztočilem, bylo jí nejprve povoleno a následně schváleno oddlužení. Během tohoto insolvenčního řízení žalobce popřel přihlášku, kterou žalovaný přihlásil svoji pohledávku, která mu vznikla na základě směnky a je přiznána i vykonatelným směnečným platebním rozkazem. Žalobce podal včas žalobu, ve které tvrdil, že pohledávka žalovaného za dlužnicí zanikla ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu. V této věci byl žalobce poučen, aby navrhl důkazy k tomu, aby byla jeho sporná tvrzení prokázána, ovšem to se mu nepodařilo. Soud sice provedl všechny důkazy, které byly účastníky navrženy, ovšem pokud vychází z toho, kdo co tvrdil, a kdo co prokazoval, má jednoznačně za to, že tvrzení žalobce se neukázala jako pravdivá a nepodařilo se, byť navrhl důkazy a soud je provedl, tato tvrzení prokázat. Proto soud žalobu zamítl. (KSUL 79 INS 19940/2011)

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků ve smyslu § 202 insolvenčního zákona, podle nějž ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 19. března 2013

Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jindra Vejmanová