79 ICm 1131/2015
č. j. 79 ICm 1131/2015-19 KSUL 79 INS 24708/2014-C1-7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 15. 12. 2015 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce AB 4 B. V., soukromá společnost s ručením ome zeným, se sídlem Strawinskylaan 933, Amste rdam, Nizoze msko, právně zastoupeného Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem, se sídlem Blatného 1885/36, PSČ 616 00 Brno-Žabovřesky, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29414873, se sídlem Hvě zdova 1716/2b, PSČ 140 00 Praha 4, právně zastoupeného Mgr. Evou Řeháčkovou Gruzovskou, advokátkou, se sídlem Dobětická 2333/10, PSČ 400 11 Ústí nad Labem,

o žalobě na určení pravosti přihlášených pohledávek

takto:

I. Určuje se, že žalobce nemá za dlužnicí Zde ňkou Musialovou pohledávku ve výši 125.044,00 Kč, přihlášenou v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 24708/2014 přihláškou P9.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované mu náhradu nákladů řízení ve výši, 6.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky, Mgr. Evy Řeháčkové Gruzovské. (KSUL 79 INS 24708/2014)

Od ůvo d ně n í:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem je vedeno insolvenční řízení dlužníka Zdeňky Musialové, které bylo zahájeno na návrh dlužnice dne 11. 09. 2014. Dne 20. 10. 2014 bylo dlužnici povoleno oddlužení a usnesením č. j. KSUL 79 INS 24708/2014-B-9 bylo oddlužení formou splátkového kalendáře dlužnici schváleno. Během přezkumného jednání, které proběhlo 17. 12. 2014 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, byla popřena pohledávka žalobce přihlášená přihláškou P9 ve výši 125.044,00 Kč co do pravosti a výše z důvodu promlčení. Důvodem promlčení je správcem tvrzená skutečnost, že přihláška byla založena na pohledávce přiznané v rozhodčím řízení vykonatelným rozhodčím nálezem, který je neplatný. Na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem, určeným podle neplatné rozhodčí doložky, nelze vymáhat pohledávku, jejíž promlčecí doba marně uplynula, bez toho, že by žalobce, pohledávku uplatnil u soudu. Rozhodčí řízení, které ohledně přihlášené pohledávky proběhlo a skončilo rozhodčí doložkou, nestavělo běh promlčecí doby, protože rozhodčí doložka byla neplatná, rozhodce byl určen neplatně.

Žalobce se stanoviskem správce nesouhlasil, podal včas žalobu, ve které se domáhá, aby bylo určeno, že pohledávka, byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu a bude uspokojována v rámci splátkového kalendáře. Žalobce argumentuje tím, že jeho právní předchůdce, Home Credit a.s., uzavřela s dlužníkem úvěrovou smlouvu dne 31. 11. 2010, na základě této úvěrové smlouvy poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 50.000,00 Kč, dlužník se zavázal úvěr zaplatit, ale toto nesplnil, zaplatil pouze dvě splátky, poslední 14. 1. 2011 a potom už nehradil vůbec nic. Úvěr mu byl zesplatněn 11. 7. 2011. Zesplatněním úvěru vznikla dlužníkovi povinnost uhradit celý poskytnutý úvěr včetně smluvní pokuty a dalších sankcí. Na základě rozhodčí doložky, sjednané ve všeobecných obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce, byl jmenován rozhodce, který vydal rozhodčí nález dne 22. 06. 2012 a následně teprve rozhodoval Nejvyšší soud i Ústavní soud o tom, že rozhodčí doložky mají jiná pravidla, než původně zákon zamýšlel a žalobce tedy marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, protože se domníval, že má svůj nárok pravomocně přiznán rozhodčím nálezem. Judikát Nejvyššího soudu, vydaný, ohledně rozhodčích doložek je zásadní zásah do právní jistoty žalobce. Žalobce zaujal určitý právní postup, kdy měl vydáno velké množství rozhodčích nálezů a znovu svůj nárok u soudu neuplatnil. Dále argumentoval tím, že je nutné si uvědomit, že rozhodčí doložka byla svobodně podepsána i žalovaným V podobné věci již rozhodovaly jiné obecné soudy, například Krajský soud v Plzni, pod 155 ICm 1372/2013 který dovodil, že promlčecí doba nemohla uplynout, když její uplynutí žalobce nezavinil.

Insolvenční správce, žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že pohledávku považuje za promlčenou, protože nedošlo ke stavění promlčecí doby a sám žalobce přihlásil všechny tři dílčí pohledávky jako nevykonatelné, protože si byl vědom, že jím založený rozhodčí nález sp. zn. F/2012/00464 vydaný Mgr. Vítem Lukášem je nicotný a nemá žádné právní účinky, protože byl vydaný osobou, která neměla k jeho vydání pravomoc. Rozhodčí nález totiž vydal rozhodce, který neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, protože rozhodčí doložka neurčila výslovně ani rozhodčí stálý soud ani rozhodce a žalobce mohl uplatnit svůj nárok následně i žalobou u obecného soudu, protože nález Ústavního soudu I. (KSUL 79 INS 24708/2014)

ÚS 352012/2011 ze dne 11. 11. 2013, který přinesl změnu v náhledu na platnost a neplatnost do té doby sjednávaných rozhodčích doložek, byl vydán v roce 2013 a minimálně tehdy se žalobce dozvěděl, že rozhodčí nález je nicotný a že na základě něj se nestavěla promlčecí doba a mohl si podat žalobu u obecného soudu. Přihláška pohledávky byla soudu doručena 12. 11. 2014. promlčecí doba započala běžet nejpozději 21. 4. 2011, kdy se dlužník ocitl v prodlení se zaplacením 2 splátek a původní věřitel již mohl celou pohledávku zesplatnit. Obecná tříletá promlčecí doba uběhla 21. 4. 2014, ale přihláška do insolvenčního řízení došla soudu později.

Soud měl k dispozici insolvenční spis KSUL 79 INS 24708/2014, ze kterého zjistil, že dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na schválení oddlužení dne 11. 9. 2014. Soudem jí bylo nejprve povoleno a poté schváleno oddlužení. insolvenční správce během přezkumného jednání, které proběhlo 17. 12. 2014 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, popřel pohledávku žalobce co do pravosti a výše z důvodu promlčení. Důvodem promlčení byla správcem tvrzená skutečnost, že přihláška byla založena na pohledávce přiznané v rozhodčím řízení vykonatelným rozhodčím nálezem, který je neplatný. Dále měl soud k dispozici přihlášku P 9, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka částku 125.044,00 Kč jako pohledávku nevykonatelnou dílčí 1v částce 49.253,25 Kč z titulu neplnění smlouvy o úvěru, částku 6.605,86 Kč jako úrok, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 67.058,89 Kč jako smluvní pokutu za porušení smlouvy, vyčíslenou v souladu s ustanovením úvěrových podmínek a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 2.126,00 Kč jako jednorázové smluvní pokuty a poplatky. Žalobce již v přihlášce uvedl, že v průběhu trvání závazku bylo věřitelem, žalobcem učiněno několik kroků, které ze zákona staví běh promlčecí lhůty, pohledávky tedy nejsou a nemůžou být promlčeny a přiložil tvrzený exekuční titul a usnesení o nařízení exekuce. Soud měl k dispozici i rozhodčí nález rozhodce Mgr. Víta Lukáše sp. zn. F /2012/00464.

Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a nelze jí vyhovět. Pohledávka, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení, jako nevykonatelnou, je promlčená. Žalobce během incidenčního sporu sice argumentoval tím, že tuto situaci nezavinil a sjednal rozhodčí doložku v době, kdy byla považována za platnou. Podle rozhodčí doložky byl vydán i rozhodčí nález. Žalobce však nijak nerozporoval tvrzení žalovaného, že je rozhodčí doložka je nyní ve světle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu neplatná a rozhodčí nález, vydaný podle ní nelze považovat za exekuční titul. Žalobci neplatnost rozhodčí doložky musela být známa nejpozději po vydání rozsudku Ústavního soudu, tedy ještě během promlčecí doby. Rozhodčí doložka, sjednaná v úvěrové smlouvě, kterou měl soud k dispozici, je neplatná, protože neurčila výslovně ani stálý rozhodčí soud, neurčila ani rozhodce ani způsob určení osob rozhodců a ujednání o tom, jakým způsobem byl rozhodce určen, soud hodnotí jako znevýhodňující pro spotřebitele v rámci spotřebitelské smlouvy, kterou smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a dlužnicí nepochybně je. Soud považuje tvrzení obou stran ohledně platnosti rozhodčí doložky a existence platného rozhodčího nálezu za shodná. Rozhodčí doložka je neplatná, podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, jako taková nemůže zakládat žádná práva a povinnosti mezi účastníky rozhodčího řízení, které podle této rozhodčí doložky následně proběhlo. Přihláška pohledávky byla insolvenčnímu soudu doručena 12. 12. 2014 a běh promlčecí doby začal 21. 04. 2011, protože k tomuto dni byl dlužník v prodlení se zaplacením dvou splátek a původní (KSUL 79 INS 24708/2014) věřitel mohl celou pohledávku zesplavnit, což učinil ke dni 11. 7. 2011 a i od tohoto data uběhly do přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení déle než 3 roky. Promlčecí lhůta uběhla 21. 04. 2014, tedy o několik měsíců dříve, než byla pohledávka řádně přihlášena do insolvenčního řízení. Soud nemá za to, že by žalobce nezavinil marné uplynutí promlčecí doby , protože během jejího plynutí došlo ke změně judikatury ohledně platnosti rozhodčích doložek a žalobce tak měl možnost dozvědět se, že rozhodčí nález rozhodce Mgr. Víta Lukáše nezakládá dlužníkovi žádné povinnosti, a mohl uplatnit pohledávku jinak, aby běh promlčecí doby zastavil.

Promlčecí doba činila podle zákona č. 64/1964 Sb. (starého občanského zákoníku), který se na právní vztah mezi žalobcem a dlužnicí vztahuje, protože smlouva o úvěru byla sjednána v době jeho účinnosti, 3 roky, (ust. §§ 100 a 101) a podle ust. § 112 citovaného předpisu, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu, nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení pokračuje, promlčecí doba neběží. Jenže žalobce neuplatnil řádně a v promlčecí době právo, které tvrdí, že měl. Uplatnil jej na základě neplatné rozhodčí doložky u neplatně ustanoveného rozhodce. Jeho pohledávka se promlčela a stala se naturální obligací. Namítané promlčení je právní událostí, která nastala v důsledku marného uplynutí času.

Všechna shora uvedená zjištění vzal soud za východisko svého rozhodnutí žalobu zamítnout.

O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř., podle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. roto soud přiznal náhradu nákladů žalovanému, který měl ve věci úspěch a byl zastoupen advokátem a jedná se o dva úkony právní služby v hodnotě 3.100,00 Kč podle ust.§ 7 zákona č. 177/1996 Sb. a dvou režijních paušálů po 300,00Kč, podle ust.§ 13 citovaného advokátního tarifu., celkem 6.800,00 Kč. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst.1 o.s.ř.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 15. prosince 2015 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová