78 ICm 461/2012
na všech podáních uvádějte naše č.j. MSPH 78 ICm 461/2012-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci

žalobce: CTP Property II, a.s., Humpolec, Central Trade Park D1 1571, IČ: 28073207 a žalovaného 1): Ing. Lee Louda, Praha 1, Vodičkova 41 insolvenční správce dlužníka LOGURAN a.s. zastoupen: JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, Praha 1, V Jámě 1 a žalovaného 2): LOGURAN a.s., Praha 4, Na Pankráci 1658/121, IČ: 27107884 o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto :

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Loguran a.s. pohledávku ve výši 5 302 944,09 Kč.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1, k rukám JUDr. Miroslava Houšky, na náhradu nákladů řízení částku 13 080 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobou za dne 16. 2. 2012 se společnost CTP Property II, a.s., (dále jen žalobce), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že její pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení v celkové výši 8 969 970,01 Kč, je po právu. Žalobce do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 14526/2011, vedeného na majetek dlužníka LOGURAN a.s., (dále jen žalovaný 2), přihlásil svoji pohledávku za žalovaným 2 v celkové výši 8 969 970,01 Kč.

Při přezkumném jednání konaném dne 17. 1 2012 insolvenční správce Ing. Lee Louda (dále jen žalovaný 1), pohledávku žalobce co do její pravosti částečně popřel do výše 7 159 428,09 Kč. Přihlášená pohledávka byla popřena co do pravosti, protože žalobcem přihlášená pohledávka byla v popřené části smluvní pokutou, výši které považoval správce za nepřiměřeně vysokou a tím odporující zásadám poctivého obchodního styku.

Při přezkumném jednání popřel žalobcem přihlášenou pohledávku v celém přihlášeném rozsahu 8 969 970,01 Kč, co do její pravosti, též žalovaný 2 (insolvenční dlužník). Ten jako důvod popření uvedl, že pohledávka žalobce vůbec nevznikla, když její existence nevyplývá z uzavřené nájemní smlouvy.

Žalobce v žalobě tvrdil, že původ přihlášené pohledávky je v nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 2007, uzavřené mezi žalobcem, žalovaným č. 2) a společností CT Borská pole a.s., jako vedlejším účastníkem této smlouvy. Předmětem této smlouvy byl pronájem budovy v průmyslové zóně CTPark Plzeň. Podle čl. 4.3 písm. b) předmětné smlouvy zatížil žalobce žalovaného 2 smluvní pokutou ve výši 1 855 188,09 Kč z důvodu výpovědi nájemné smlouvy.Podle čl. 16.1 předmětné smlouvy zatížil žalobce žalovaného 2 smluvní pokutou ve výši 5 304 240 Kč z důvodu porušení povinnosti žalovaného 2, uhradit žalobci ve smlouvě dohodnutý depozit.

Žalovaný 1ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že zatížení smluvní pokutou dle čl. 4.3 písm. b) nájemní smlouvy, bylo nemravně vysoké a soud by proto měl využít svého oprávnění a výši smluvní pokuty přiměřeně snížit. Ke smluvní pokutě uložené žalobcem podle čl. 16.1 žalovaný 1 tvrdil, že žalobce měl k zajištění placení nájemného dle nájemní smlouvy dohodnuty též jiné instrumenty (úrok z prodlení a zajištění movitými věcmi dle notářského zápisu). Žalobce tedy neměl přistupovat k zatížení žalovaného č. 2) smluvní pokutou. Protože tak žalobce učinil je i tato pokuta podle názoru žalovaného č. 1) nepřiměřená a odporuje zásadám poctivého obchodního styku. Žalovaný č. 1) na tomto místě zdůrazňoval, že k zatížení smluvní pokutou přistoupil žalobce až po dva a půl roku trvání smluvního vztahu se žalovaným č. 2).

Soud konstatuje, že žalovaný 2 se k zaslané žalobě nevyjádřil, ústního jednání bez omluvy nezúčastnil ani nepožádal o jeho odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl o ní i bez účasti žalovaného 2.

Soud konstatuje, že žaloba o určení popřené pohledávky byla ve smyslu ust. § 198 odst. 1 IZ podána včas.

Soud též pro úplnost konstatuje, že z do insolvenčního řízení přihlášená pohledávka žalobce ve výši 8 969 970,01 Kč byla při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem pouze do výše 7 159 428,09 Kč a nepopřena zůstala ve výši 1 810 541,92 Kč. Uvedené znamená, že ve vztahu žalobce žalovaný 1 není potřeba o částce 1 810 541,92 Kč rozhodovat, protože v tomto rozsahu žalovaný 1 přihlášenou pohledávku vůbec nepopřel a žalobce nemůže být, ve vztahu se žalovaným 1, v této části se svou žalobou úspěšný. Protože ale žalovaný 2 popřel celou žalobcem přihlášenou pohledávku, posuzoval soud v tomto řízení ve vztahu žalobce a žalovaný 2 pohledávkou v celé její přihlášené výši 8 969 970,01 Kč.

Soud v řízení zjistil, že účastníci řízení nijak nezpochybnili uzavření nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 2007. Ve vztahu žalobce a žalovaný 2 bylo žalovaným 2 při popření tvrzen pouze ten důvod popření, že přihlášená pohledávka žalobce nevznikla, když její existence nevyplývá z uzavřené nájemní smlouvy.

Soud se s názorem žalovaného 2 ztotožnit nemohl. Bylo již uvedeno, že v řízení nebyly vzneseny žádné námitky proti řádnému uzavření nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 2007 a nebyl ani napaden její obsah-dohodnutá ujednání. V této situaci soud zjistil, že obsahem nájemné smlouvy ze dne 26. 11. 2007 jsou i smluvní ujednání označená jako čl. 4.3 písm. b) a čl. 16.1. Z těchto smluvních ujednání soud zjistil, že žalobce měl právo, při splnění dohodnutých podmínek, zatížit žalovaného 2 smluvními pokutami. Nelze tedy žalovanému 2 přisvědčit, že existence pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení žalovaného 2 nevyplývá z nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 2007. Tento závěr vedl soud k dalšímu zkoumání, zda je či není smluvní pokuta přiměřená, jak tvrdil žalovaný 1 a zda tu je prostor pro její snížení na základě rozhodnutí soudu.

Výši smluvní pokuty, kterou zatížil žalobce žalovaného 2 dle čl. 4.3 písm. b) předmětné nájemní smlouvy nepovažuje soud za nepřiměřenou.

Žalovaný 2 si musel být vědom toho, že -v nájemní smlouvě odsouhlasil konkrétní podmínky, na základě kterých je možné nájemní smlouvu vypovědět, -že v případě výpovědi nájemní smlouvy z důvodů na straně žalovaného, může být stíhán zatížením smluvní pokutou, výpočet výše které byl ve smlouvě uveden a byl tedy žalovanému 2 znám. V řízení nebyly vzneseny námitky v tom smyslu, že žalovaný 2 nájemní smlouvu řádně plnil, zejména že nebyl v prodlení s placením nájemného a žalobci proto nevzniklo právo nájemní smlouvu vypovědět.

Podle ust. § 301 obch. zák. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a to až do výše škody, vzniklé porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného 1, že smluvní pokuta uložená žalovanému 2 podle čl. 4.3 písm. b) smlouvy, je nepřiměřeně vysoká a odporuje proto zásadám poctivého obchodního styku. Tento závěr je odůvodněn zejména právní úpravou § 301 obch. zák., omezující moderační právo soudu na možnost snížit smluvní pokutu pouze do výše škody vzniklé žalobci neplacením nájemného žalovaným 2.

Výši smluvní pokuty, kterou zatížil žalobce žalovaného 2 dle čl. 16.1 předmětné nájemní smlouvy ale považuje soud za nepřiměřenou.

Tento závěr učinil soud přesto, že se neztotožnil s námitkou žalovaného 1 o tom, že žalobce měl k zajištění placení nájemného dle nájemní smlouvy využít jiné dohodnuté instrumenty-úrok z prodlení a zajištění movitými věcmi dle notářského zápisu. Soud konstatuje, že žalobce nebyl při svém postupu vůči žalovanému 2 nijak limitován v tom smyslu, aby bylo určeno, který dohodnutý nástroj musí vůči žalovanému 2 použít žalobce v první řadě a v jaké posloupnosti a v jakém časovém období může použít nástroje ostatní. Bylo již zmíněno, že v řízení nebyla účastníky řízení napadena nájemní smlouva ze dne 26. 11. 2007 v tom smyslu, že by byla neplatná v celém rozsahu nebo by měla být neplatná některá její část, např. čl. 4.3 písm. b) nebo čl. 16.1. Soud též v řízení z moci úřední zkoumal, ale nezjistil, že předmětná nájemní smlouva nebo některý z jejich článků, je neplatná pro rozpor z dobrými mravy. Pouze z důvodu sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nelze považovat ujednání o smluvní pokutě za neplatné. Rovněž ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě neodůvodňuje aplikaci právní úpravy § 265 obch. zák. o nemožnosti výkonu práva, které je v rozporu s poctivým obchodním stykem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23cdo 4286/2009).

Zákon při realizaci moderačního oprávnění soudu podle § 301 obch. zák. ponechává soudu širokou možnost uvážení k tomu, aby výše smluvní pokuty odpovídala obecně sdílené přiměřenosti a mravnosti. To co je v této oblasti společensky akceptovatelné a co již ne, se vyvíjí a konkrétní závěr je možné přijmout po zobecnění rozhodovací praxe soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo1432/2010 nebo 21Cdo 4956/2007). V projednávané věci soud dospěl soud k závěru, že je na místě nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, uloženou za podmínek podle čl. 16.1. nájemní smlouvy postupem podle § 301 obch. zák., snížit. Soud proto snížil smluví pokutu přihlášenou žalobcem do insolvenčního řízení, výše které byla vyčíslena podle podmínek stanovených v čl. 16.1. smlouvy částkou 5 304 240 Kč o 35 % na částku 3 447 730 Kč. Výrok tohoto rozhodnutí v určení, jaká je oprávněná výše pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení zohlednil, jaký byl úspěch žalobce v řízení. Žalobce byl v celém rozsahu své žaloby vůči žalovanému 2 úspěšný, protože soud konstatoval, že popření žalovaným 2 není důvodné. V řízení nebylo zjištěno, že předmětné smluvní pokuty nemají oporu v nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 2007. Tento závěr soudu byl předpokladem pro jeho další rozhodování o popření žalovaným 1. Soud zamítl tu část žaloby, ve které se žalobce domáhal určení existence své pohledávky v rozsahu, ve kterém nebyla žalovaným 1 vůbec zpochybněna. Soud též zamítl žalobu v tom rozsahu, ve kterém zjistil, že vyčíslená smluvní pokuta uložená dle čl. 16.1. nájemní smlouvy je nepřiměřeně vysoká.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř. Žalovaný 1 byl vůči žalobci v řízení úspěšný v tom, že soud určil, že pohledávka za žalovaným 2, tak jak byla žalobcem přihlášena do insolvenčního řízení, nebyla po právu a soud proto žalovanému1, byť ne v celám rozsahu jeho tvrzení, přisvědčil. Žalobce proto nahradí žalovanému náklady vynaložené na právní zastoupení v rozsahu odměny ve výši10 000 Kč, 3x paušál po 300 Kč, to vše zvýšeno o 20% DPH.

Pro úplnost soud uvádí, že žalobce byl v celém rozsahu žaloby úspěšný proti žalovanému 2, popření pohledávky kterého shledal soud nedůvodným. Žalobce ale náhradu nákladů nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 4. prosince 2012

JUDr. Pavol Pikna, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Rytířová