78 ICm 385/2011
č. j. MSPH 78 ICm 385/2011-191

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom v právní věci žalobce: Ing. František Červenka, Praha 6, Krásného 8/351, insolvenční správce úpadce Žarko Jovanoviče, zast. Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem, Praha 2, Lublaňská 55, a žalovaného: JB PROPERTY, s.r.o., Praha 3, U nákladového nádraží 3146/6, IČ: 27864839, zast. Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, Praha 5, Vrázova 7, o odpůrčí žalobě o neúčinnosti úkonu úpadce

takto:

I. Žaloba o určení neúčinnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 20. 3. 2007, mezi Žarko Jovanovičem jako prodávajícím a firmou JB PROPERTY, s.r.o., kterou měla být převedena bytová jednotka č. 2537/3 v budově č.p. 2537, LV 6228, na parc. č. 3407/6 a podíl na společných částech domu č.p. 2537, LV 6228, bytový dům na parcele č. 3407/6 a podíl na pozemku parc. č. 3407/3 zapsaném na LV 6399 (resp. 6228), pro k.ú. Vinohrady, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, pracoviště Praha, s e z a m í t á .

II. Návrh žalobce na přerušení řízení s e z a m í t á .

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému, k rukám Mgr. Pavla Čvančary, na náhradu nákladů řízení částku 63 808 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 16. 2. 2011 se Ing. František Červenka (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka p. Žarko Jovanoviče (dále jen dlužník), domáhal vydání rozhodnutí, kterým isir.justi ce.cz -pokračování-2-MSPHbude určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 20. 3. 2007, mezi dlužníkem a společností JB PROPERTY, s.r.o. (dále jen žalovaný), je neúčinným právním úkonem dlužníka. Touto smlouvou měla být převedena bytová jednotka č. 2537/3 v budově č.p. 2537, LV 6228, na parc. č. 3407/6 a podíl na společných částech domu č.p. 2537, LV 6228, bytový dům na parcele č. 3407/6 a podíl na pozemku parc. č. 3407/3 zapsaném na LV 6399 (resp. 6228), pro k.ú. Vinohrady, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl.m. Prahu, pracoviště Praha, (dále jen předmětná bytová jednotka), z majetku dlužníka na žalovaného. Neúčinnost předmětné smlouvy shledával žalobce v tom, že ze strany dlužníka se jednalo o úkon bez přiměřeného protiplnění-§ 240 IZ, dále též úkon, kterým se dostalo věřiteli na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení-§ 241 IZ, a konečně i o úkon, kterým dlužník úmyslně zkracoval uspokojení svého věřitele-§ 241 IZ. Žalobce tvrdil, že dne 20. 3. 2007 byla mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalovanému prodána předmětná bytová jednotka. Tato byla prodána za částku 2 100 000 Kč a právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 15. 11. 2007.

Základem důvodů pro závěr žalobce o neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 bylo jeho zjištění, že obvyklá cena předmětné bytové jednotky byla ke dni prodeje podstatně vyšší, než cena dohodnutá v kupní smlouvě. Žalobce tvrdil, že předmětná bytová jednotka měla dle znaleckého posudku hodnotu 4 409 230 Kč, ale prodána byla za částku 2 100 000 Kč. V uvedeném skutkovém stavu shledával žalobce, s odkazem na právní úpravu § 235 IZ a § 240, 241 a 242 IZ, následující: -snížení hodnoty majetkové podstaty dlužníka a tím i zkrácení možnosti uspokojení věřitelů dlužníka, -že se dlužník zavázal předmětnou smlouvou poskytnout žalovanému plnění bez přiměřeného protiplnění, -že realizací prodeje předmětných nemovitostí dlužník zvýhodnil na úkor ostatních věřitelů některého z věřitelů, -že dlužník realizací prodeje předmětných nemovitostí za uvedených podmínek úmyslně zkrátil uspokojení svého věřitele.

Žalobce zakládal svá tvrzení na skutečnosti, že předmětná kupní smlouva byla dlužníkem uzavřena s osobou mu blízkou. Tento závěr vyvozoval žalobce z toho, že jednatelkou a jedinou společnicí žalované společnosti byla paní Jana Bulínová, matka dlužníka p. Jovanoviče. Žalobce s odkazem na vyvratitelnou domněnku § 240 odst. 2 IZ o stavu úpadku na straně dlužníka v době uzavírání předmětné smlouvy proto ani netvrdil ani neprokazoval, že posuzovaný právní úkon dlužníka, t.j. uzavření kupní smlouvy dne 20. 3. 2007, byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo že si tímto úkonem dlužník úpadek přivodil.

Žalovaný na svoji obranu uváděl, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky zmiňované právní úpravy insolvenčního zákona, na základě kterých by bylo možné považovat právní úkon kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 za neúčinný. Žalovaný tvrdil, že předmětné nemovitosti prodal dlužník právnické osobě, která nemůže být pro potřeby právní úpravy § 240, 241 a 242 IZ považována za osobu dlužníkovi blízkou. Sjednanou kupní cenu ve výši 2,100.000 Kč považoval žalovaný za přiměřenou.

Soud v řízení ze souhlasného projevu účastníků řízení zjistil, -pokračování-3-MSPH

-že dne 20. 3. 2007 byla mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva o prodeji předmětné bytové jednotky, -že převod předmětné bytové jednotky byl vložen do katastru nemovitostí s právními účinky od 15. 11. 2007, -že pí Jana Bulínová je skutečně matkou insolvenčního dlužníka.

Ze znaleckého posudku č. 1351-1209/11, který byl k zadání soudu vypracován soudním znalcem soud zjistil, že obvyklá cena (tržní hodnota, resp. obvyklá tržní hodnota) předmětné bytové jednotky představovala ke dni 20. 3. 2007 částku 3 600 000 Kč.

Pokud žalobce navrhoval provedení důkazu ke zjištění, zda žalovaný za předmětné nemovitosti zaplatil, soud k provádění takového důkazu nepřistoupil pro nadbytečnost. Soud konstatuje, že pro rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu dlužníka není v této věci podstatné, zda byla kupní cena kupujícím zaplacena či nikoli.

Pokud žalovaný navrhoval provést důkaz přihláškami věřitelů do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 7618/2009 za účelem zjištění, že všechny pohledávky za dlužníkem, s výjimkou pohledávky Komerční banky, a.s., vznikly až po uzavření smlouvy ze dne 20. 3. 2007, a že dlužník se pouze zaručil Tělocviční jednotě Sokol Hradec Králové, za splacení dluhu třetí osobou, soud takový důkaz neprovedl pro nadbytečnost, protože pro rozhodnutí ve věci není zjištění těchto skutečností rozhodné.

Pokud žalovaný navrhoval provést důkaz potvrzením Komerční banky, a.s., ke zjištění, jaká byla platební morálka dlužníka vůči tomuto subjektu při uzavírání předmětné kupní smlouvy, soud takový důkaz neprovedl pro nadbytečnost, protože pro rozhodnutí ve věci není rozhodné, zda a jak dlužník tomuto svému věřiteli platil.

Pokud žalovaný navrhoval provést důkaz znaleckým posudkem ke zjištění, zda byl dlužník v době uzavírání předmětné smlouvy v úpadku, nebo si uzavřením smlouvy úpadek přivodil, soud takový důkaz neprovedl protože, protože pro rozhodnutí ve věci není rozhodné, zda byl dne 20. 3. 2007 dlužník v úpadku nebo si v tento den podpisem posuzované kupní smlouvy úpadek přivodil.

Soud konstatuje, že v projednávané věci již bylo postupně rozhodováno soudem prvního stupně dne 5. 6. 2012, Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím dne 8. 1. 2014, Nejvyšším soudem ČR dne 30. 6. 2016, a opět Vrchním soudem v Praze dne 1. 3. 2017.

V rozhodnutích soudů vyšších stupňů, názorem kterých je insolvenční soud vázán, bylo postaveno najisto, že vztah dlužníka a žalovaného je vztahem osob blízkých. S ohledem na tento závěr soud zkoumal, zda byla při uzavírání kupní smlouvy na prodej předmětné bytové jednotky, dodržena pravidla stanovená v § 196a obch. zák. Tímto právním předpisem se vztah dlužníka a žalovaného, založený kupní smlouvou ze dne 20. 3. 2007 řídil, protože na straně kupujícího účastníka smlouvy byla právnická osoba podnikatel. V řízení proto bylo soudem zkoumáno, zda byla kupní smlouva na prodej předmětné bytové jednotky platně uzavřena. Zda je či není právní úkon uzavření kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 úkonem absolutně neplatným. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. -pokračování-4-MSPH

Podle § 39 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 196a odst. 3 obch. zák jestliže společnost převádí nebo nabývá majetek na osobu blízkou nebo od osoby blízké, musí být hodnota takového majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, pokud se jedná o hodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu. Jestliže k nabytí majetku dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí jej schválit valná hromada. V řízení bylo nesporně zjištěno, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla mezi dlužníkem a žalovaným smluvně dohodnuta na částku 2 100 000 Kč. Soud v řízení ze znaleckého posudku č. 1351-1209/11 zjistil, že obvyklá tržní hodnota prodávané předmětné bytové jednotky představovala v den uzavření kupní smlouvy částku 3 600 000 Kč. Řečeno jinak, dlužník prokazatelně prodal předmětnou bytovou jednotku o 1 500 000 Kč levněji, než jaká byla její obvyklá tržní cena. V této souvislosti soud z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného zjistil, že jeho základní kapitál představuje hodnotu 200 000 Kč. Bylo již zmíněno, že předmětná bytová jednotka byla smluvně prodávána za částku 2 100 000 Kč, ale její reálná hodnota představovala ke dni uzavírání kupní smlouvy dle znaleckého posudku částku 3 600 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nabýval od dlužníka majetek v hodnotě vyšší, než byla v té době desetina základního kapitálu žalovaného. Rovněž z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že žalovaná společnost JB PROPERTY, s.r.o., vznikla dne 28. 2. 2007. Soud tedy připomíná, že zkoumaná kupní smlouva byla uzavírána méně než jeden měsíc po vzniku žalované společnosti a podléhala tedy schválení valné hromady žalovaného. Soud postupem podle § 118a o.s.ř., poučil dne 20. 6. 2017 při ústním jednání žalovaného, že v řízení ke splnění podmínek stanovených v § 196a odst. obch. zák., ničeho ani netvrdil, ani nedokazoval. Žalovaný si k předložení listin dokládajících splnění podmínek podle § 196a obch. zák. vyžádal poskytnutí lhůty. Tato lhůta ale uplynula marně a žalovaný soudu ničeho nepředložil. Dne 15. 8. 2017 při dalším ústním jednání se vyslovil v tom smyslu, že požadované listiny neexistují.

S ohledem na uvedené soud uzavřel, že v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 na prodej předmětné bytové jednotky, nebyly splněny podmínky právní úpravy § 196a obch. zák. Na základě uvedeného učinil soud v řízení závěr, že nerespektování podmínek pro nabývání a převádění majetku stanovených v § 196a odst. 3 obch. zák. žalovaným při uzavírání kupní smlouvy, neschválení nabytí majetku valnou hromadou a nestanovení hodnoty prodávané předmětné bytové jednotky znaleckým posudkem, způsobuje absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007.

Bylo již zmíněno, že absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku a z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Pro projednávanou věc uvedené znamená, že z důvodu její absolutní neplatnosti nemůže být kupní smlouva ze dne 20. 3. 2017 neúčinná. Na základě shora popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů, soud žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, kterým kupní smlouvou ze dne 20. 3. 2017 převáděl na žalovaného předmětnou bytovou jednotku, v celém rozsahu zamítl.

Žalobce na skutečnost, že žalovaný k jednání dne 15. 8. 2017 nepředložil listiny dokládající splnění podmínek podle § 196a odst. 3 obch. zák. procesně nijak nereagoval, nenavrhoval změnu petitu žaloby ani nevzal svoji žalobu zpět. Sodu proto nezbylo, než žalobu -pokračování-5-MSPHzamítnout. Žalobce pouze opakovaně požadoval, aby bylo řízení o určení neúčinnosti právního úkonu přerušeno. Odkazoval přitom na neskončení řízení o vyloučení předmětné bytové jednotky z majetkové podstaty dlužníka, které je již před insolvenčním soudem vedeno. Soud návrhu na přerušení řízení nevyhověl, protože pro takový postup nejsou splněny podmínky dle § 109 příp. § 110 o.s.ř. Rozhodnutí o žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka není rozhodnutím, ukončení kterého by podmiňovalo ukončení řízení o neúčinnosti právního úkonu dlužníka podle § 239 a násl. IZ. Bylo-li nyní soudem rozhodnuto, že kupní smlouva ze dne 20. 3. 2007 je absolutně neplatná, musí se tato skutečnost promítnout též do řízení o vyloučení věci z majetkové podstaty.

Pro úplnost soud uvádí, že byly v řízení prováděny soudy důkazy, tak se pro rozhodnutí soudu jednalo o důkazy nadbytečné a soud z nich nyní žádné závěry neučinil. Rovněž tak pokud bylo v řízení navrhováno provádění důkazů, které měly potvrzovat či vyvracet neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007, tak je soud neprovedl, protože při neplatnosti této kupní smlouvy, která vylučovala její neúčinnost, by to bylo nadbytečné a pro závěry soudu nepotřebné. Jedinou skutečností rozhodnou pro zamítavé rozhodnutí soudu byla skutečnost, že při uzavírání kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 nebyl respektován obchodní zákoník v právní úpravě § 196a odst. 3.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř. S ohledem na to, že žalovaný měl v řízení úspěch v celém rozsahu, protože žaloba byla zamítnuta, nezbylo, než mu přiznat náhradu nákladů v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem. Žalobce mu proto podle právní úpravy § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. nahradí náklady vynaložené na zastoupení advokátem. Protože soudní řízení probíhalo v průběhu delšího časového období, před soudy tří stupňů a za různé právní úpravy DPH a nákladů řízení, soud rozsah náhrady nákladů řízení určil takto: za řízení před Městským soudem v Praze, odměna advokáta za 6 úkonů právní služby při částce 2 100 Kč za jeden úkon: -převzetí a příprava 8.4.2011, -vyjádření k žalobě 11.4.2011, -vyjádření k replice žalobce 7.11.2011, -účast na jednání 10.8.2011, -účast na jednání 13.2.2012, -účast na jednání 5.6.2012 6x režijní paušál po 300 Kč, po zvýšení o 20% DPH, cekem 17 280 Kč, za řízení před odvolacím soudem odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2 900 Kč za jeden úkon: -zpracování odvolání 10.7.2012, -účast na jednání 6.12.2013, -doplnění odvolání s ohledem na stanovisko soudu, -odměna advokáta za 1 úkon právní služby při tarifní hodnotě 50.000,-Kč, tj. 3 100 Kč za jeden úkon: -účast na jednání 8.1.2014 -4x režijní paušál po 300 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH, celkem 17.730,-Kč -soudní poplatek 2 000 Kč za řízení před Nejvyšším soudem ČR odměna advokáta za 1 úkon právní služby při tarifní hodnotě 50.000 Kč, 3 100 Kč za jeden úkon: -pokračování-6-MSPH

-vyjádření k dovolání 26.5.2014 -1x režijní paušál 300 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH, celkem 4.114,-Kč za řízení před odvolacím soudem po dovolání odměna advokáta za 3 úkony právní služby při tarifní hodnotě 50 000 Kč, 3.100 Kč za jeden úkon: -účast na jednání 25.1.2017, -vyjádření žalovaného 24.2.2017, -účast na jednání 1.3.2017 -3x režijní paušál 300 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH celkem 12.342,-Kč za řízení před Městským soudem v Praze odměna advokáta za 3 úkony právní služby při tarifní hodnotě 50.000 Kč, 3.100,-Kč za jeden úkon: -návrh na zastavení řízení 20.6.2017, -účast na jednání 20.6.2017, -účast na jednání 15.8.2017 -3x režijní paušál 300 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH celkem 12.342,-Kč.

Soud nevyhověl žalobci v jeho návrhu, aby přes jeho neúspěch ve věci nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce jako důvod požadavku uváděl, že bude-li konstatována neplatnost kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007, tak na této smlouvě se žalovaný účastnil, a proto by mu neměla být náhrada nákladů přiznána a dále též proto, že tu vznikne žalobci důvod vymáhat majetek či prospěch z něj do majetkové podstaty. K tomuto požadavku žalobce soud uvádí, že již bylo zmíněno, že žalobce měl možnost na vývoj v soudním řízení reagovat a mohl při dostatku času jednoduchým procesním úkonem požadovat změnu svého návrhu-§ 95 o.s.ř. Žalobce se ovšem rozhodl tak neučinit. To, že se plnění z neplatného právního úkonu vrací, při vědomí soudu, že předmětná bytová jednotka je již sepsána do majetkové podstaty dlužníka, nemůže mít dopad na rozhodnutí o nákladech řízení.

Pro úplnost soud uvádí, že žalobce-insolvenční správce, je osvobozen od placení soudních poplatků. V případě úspěchu žalobce v řízení platí poté soudní poplatek státu žalovaný. Protože v projednávané věci byl žalovaný v celém rozsahu úspěšný, není důvod, aby platil soudní poplatek. Osvobození žalobce od jeho placení ale neznamená, že náklady soudního poplatku, který žalovaný zaplatil za odvolací řízení, mu nebudou žalobcem nahrazeny.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. ( § 309 odst. 2 IZ).

V Praze dne 15. 8. 2017 JUDr. Pavol Pikna, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Michaela Kápičková