78 ICm 3502/2012
Č.j. MSPH 78 ICm 3502/2012-94

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom v právní věci žalobce: JUDr. Karel Miča, V Holešoviškách 24/1579, Praha 8 insolvenční správce dlužníka ECF elektrocentrum fabrik s.r.o., v likvidaci zastoupen: JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, Praha 4, Bohuslava Martinů 1051/2 a žalovaného: Kajima Czech Design and Construction s.r.o., Praha 3, Vinohradská 2828/151, IČ: 258 28 862 zastoupen: Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem, Praha 1, Nové Město, Václavské náměstí 832/19 o odpůrčí žalobě

takto:

I. Určuje se, že právní úkon-Smlouva o finančním narovnání uzavřená mezi dlužníkem ECF elektrocentrum Fabrik s.r.o., v likvidaci a žalovaným, je úkon právně neúčinný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám JUDr. Pavla Nováka, na náhradu nákladů řízení částku 16 456 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Podáním ze dne 23. 11. 2012 se insolvenční správce dlužníka ECF elektrocentrum fabrik s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), JUDr. Karel Miča, (dále jen žalobce), domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že Smlouva o finančním narovnání uzavřená mezi dlužníkem ECF elektrocentrum Fabrik s.r.o., v likvidaci a společností Kajima Czech Design and Construction s.r.o. (dále jen žalovaný), je úkonem právně neúčinným. Žalobce tvrdil, že dne 25. 5. 2010 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena Smlouva o finančním narovnání (dále jen Smlouva), na základě které byly předčasně zesplatněny pohledávky dlužníka za žalovaným. Jednalo se o pohledávky vzniklé z titulu pozastávek, které měly být splatné průběžně tak, jak měly uplynout záruční doby k jednotlivým zadržovaným pozastávkám, s nejpozdější lhůtou ke dni 7. 1. 2014. V důsledku předmětné Smlouvy nezaplatil žalovaný dlužníkovi celou výši pozastavených prostředků v částce 5 151 815,52 Kč, ale po dohodě pouze částku 3 475 000 Kč. S odkazem na uvedené žalobce dovozoval, že uvedeným postupem došlo k naplnění právní úpravy § 235 odst. 1 IZ a dlužník tímto úkonem zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů tím, že mu nebyly vráceny žalovaným pozastávky v rozsahu částky 1 676 815 Kč. Žalobce konkretizoval, že Smlouva představuje zvýhodňující právní úkon ve smyslu ust. § 241 IZ, proto, že tímto úkonem dlužník prominul žalovanému splnění celého dluhu, když mu prominul zaplacení částky 1 676 815,52 Kč. Podle názoru žalobce došlo k uzavření Smlouvy v čase, kdy se dlužník již nacházel ve stavu úpadku, v době 1 rok před zahájením insolvenčního řízení a v době, kdy dlužník neměl majetek takového rozsahu, aby mohly být po jeho zpeněžení uspokojeny pohledávky jeho věřitelů v plné výši.

Žalovaný k žalobě uváděl, že v době uzavření Smlouvy nebyl na majetek dlužníka prohlášen úpadek a pokud insolvenční soudy vydávaly ohledně dlužníka nějaká rozhodnutí, tak tato nenabyla právní moci. Uvedl též, že nelze opomenout ani tu skutečnost, že dlužník dostal od žalovaného na základě Smlouvy přiměřené finanční plnění v rozsahu obvyklém v obchodním styku. Předně dlužník obdržel částku ve výši 3 475 000 Kč dříve než ji původně obdržet měl, současně se zbavil odpovědnosti ze záruk za vady díla i za případnou škodu a rovněž tak přestal být povinen platit poplatky spojené s bankovními zárukami. Za uvedené výhody poskytl dlužník žalovanému slevu ve výši 1 676 815,52 Kč, výši které považoval žalovaný za obvyklou. Žalovaný v hodnocení celého případu tvrdil, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky právní úpravy insolvenčního zákona, na základě kterých by bylo možné považovat právní úkon Smlouvy ze dne 25. 5. 2010 za neúčinný ve smyslu právní úpravy insolvenčního zákona.

Soud předně zkoumal, zda právní úkon Smlouvy není absolutně neplatným právním úkonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Právní úprava absolutní neplatnosti právního úkonu stanovuje, že: -podle § 37 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, -podle § 38 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který byl učiněn někým, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, nebo úkon učiněn v duševní poruše, -podle § 39 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům,

Absolutní neplatnost předmětné postupní Smlouvy je nutné v projednávané věci posuzovat, vedle zmíněné právní úpravy občanského zákona, též podle těchto zásad rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 1027/2006, ze dne 1. 7. 2008: -právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu, -jestliže dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelných pohledávek jeho věřitelů, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele jednaly obě smluvní strany tohoto úkonu jen z toho, že druhé smluvní straně bylo známo, že dlužník úkon učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, -užití ustanovení § 39 obč. zák. o absolutní neplatnosti úkonu příčícího se dobrým mravům není pro obchodní závazkové vztahy vyloučeno právní úpravou § 265 obch. zák., -je-li právní úkon v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák., neznamená to bez dalšího, že se takový právní úkon též příčí dobrým mravům.

Soud konstatuje, že v řízení nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by vedly soud k závěru, že Smlouva o finančním narovnání uzavřená dne 25. 5. 2010 mezi dlužníkem a žalovaným je absolutně neplatným právním úkonem.

Po provedeném dokazování a ze souhlasného projevu účastníků řízení soud v řízení zjistil, že: -dne 25. 5. 2010 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena Smlouva o finančním narovnání, -na základě této smlouvy vyplatil žalovaný dlužníkovi část zadržených plateb ve výši 3 475 000 Kč, -částka 1 676 815,52 Kč nebyla dlužníkovi vyplacena, když v tomto rozsahu poskytl dlužník žalovanému slevu, -sleva byla odůvodněna možnou výší škody vzniklé na dílech realizovaných dlužníkem pro žalovaného.

Na tomto místě považuje soud za nutné připomenout, že v průběhu řízení žádný z účastníků ani netvrdil, ani nepředkládal žádné důkazy ke skutečnostem, že dílo realizované dlužníkem mělo vady nebo že došlo v této souvislosti ke vzniku škody.

Podle ust. § 235 IZ je neúčinným právním úkonem takový úkon, kterým dlužník buď zkracuje možnost uspokojení svých věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 241 IZ je zvýhodňujícím právním úkonem pouze úkon, který dlužník učinil v době úpadku, nebo úkon, který vedl k jeho úpadku. Podle § 241 odst. 3 písm. c) IZ je zvýhodňujícím právním úkonem úkon, kterým dlužník prominul svému dlužníkovi splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva.

Právní úprava § 235 a násl. IZ o neúčinnosti právních úkonů dlužníka má ochránit věřitele dlužníka před úbytkem jeho majetku tak, aby bylo možné uvnitř insolvenčního řízení prověřit dlužníkovi právní úkony učiněné v úpadku či vedoucí k úpadku. Součástí právní úpravy je i postup nápravy důsledků neúčinných právních úkonů, navrácením do podstaty původního dlužníkova plnění nebo náhrady za něj.

Z veřejně přístupných dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku, ze soupisu majetkové podstaty ke dni 20.9.2010, z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21.9.2010, z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 45 INS 8788/2009-A-109 o úpadku dlužníka ze dne 30. července 2010, ze zprávy o hospodářské činnosti dlužníka ze dne 14.9.2010, ze zprávy o činnosti insolvenčního správce ze dne 26.4.2010, z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 INS 8788/2009-A-68 o úpadku dlužníka ze dne 10. března 2010, z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 301/2010, ze dne 30. dubna 2010, ze seznamu věřitelů dlužníka přihlášených do insolvenčního řízení sp.zn. 45 INS 8788/2009 18. 8. 2010, z vyčíslení aktuálních pohledávek věřitelů žalobcem ze dne 2. 9. 2013, soud zjistil, že ke dni uzavření předmětné Smlouvy, t.j. ke dne 25. 5. 2010, se dlužník nacházel ve stavu úpadku. Soud konstatuje, že již 28. 1. 2010 byl Krajským soudem v Hradci Králové ustanoven dlužníkovi předběžný správce a i na základě zjištění tohoto správce Krajský soud v Hradci Králové již dne 10. 3. 2010 rozhodl o stavu úpadku na straně dlužníka. Soud si je vědom skutečnosti, že toto rozhodnutí bylo následně zrušeno odvolacím soudem. Důvodem zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010 ale nebyla konstatace odvolacího soudu, že dlužník se v úpadku nenachází, ale procesní pochybení soudu prvního stupně, který dlužníkovi řádně nedoručil insolvenční návrh. K důkazům žalobce o úpadku dlužníka, o počtu insolvenčních věřitelů dlužníka, o výši pohledávek těchto věřitelů, o rozsahu majetku dlužníka, se žalovaný omezil pouze na tvrzení, že dlužník nebyl dne 25. 5. 2010 ve stavu úpadku a omezil se pouze na konstatování, že o úpadku dlužníka nebylo soudem pravomocně rozhodnuto. Žalovaný ani netvrdil ani nedokládal, že dlužník stav úpadku konstatovaný Krajským soudem v Hradci Králové, v usnesení ze dne 10. 3. 2010, ke dni 25. 5. 2010 již překonal a ani netvrdil ani nedokazoval, že dlužník nebyl ke dni 25. 5. 2010 ve stavu úpadku proto, že nebyl ve stavu předpokládaným právní úpravou § 3 odst. 1 a 3 IZ.

S ohledem na uvedené tedy soud uzavřel, že podmínka ust. § 241 odst. 2 IZ, že existence úpadku na straně dlužníka, v den uzavření napadeného právního úkonu dlužníka, jako jedné ze základních podmínek zvýhodňujícího právního úkonu, byla v projednávané věci splněna.

Na základě provedeného dokazování, kdy uzavření Smlouvy a její realizace bylo mezi účastníky řízení nesporné, soud dospěl k závěru, že dlužník skutečně prominul, tak jak to předpokládá právní úprava § 241 odst. 3 písm. c) IZ, část dluhu svého dlužníka (žalovaného), a to ve výši 1 676 815.52 Kč. Dlužník tak zvýhodnil svého dlužníka (žalovaného) a to způsobem, který insolvenční zákon výslovně v § 241 odst. 3 písm.c) uvádí. Na základě shora popsaných zjištění soud učinil uvedený závěr a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Soud se přitom neztotožnil s konstrukcí žalovaného, odkazujícího na právní úpravu § 241 odst. 5 písm. b) IZ, který tvrdil, že se dlužníkovi dostalo ze strany žalovaného přiměřeného protiplnění. Pouze pro úplnost a k námitkám žalovaného soud uvádí, -že právní úprava § 241 odst. 2 IZ nepředpokládá, že o úpadku na straně dlužníka musí být, pro potřeby této právní úpravy, pravomocně rozhodnuto soudem, když právní úprava předpokládá pouze objektivní stav úpadku na straně dlužníka, -že k žalovaným uváděnému zvýhodnění dlužníka spočívajícím v tom, že jej Smlouva zbavovala odpovědnosti za vady díla a odpovědnosti za způsobenou škodu, soud konstatuje, že ani existence vad díla ani vznik škody nebyl v řízení ani tvrzen ani dokládán,

-že k tvrzení žalovaného o zvýhodnění dlužníka způsobeného Smlouvou tím, se tento zbavil odpovědnosti z bankovních záruk, soud uvádí, že dlužník měl jistě povinnost za bankou vystavené záruky platit poplatky, tyto ale mohly dosahovat maximálně částky desetitisíců korun, co nelze v porovnání s poskytnutou slevou výši 1 676 815,52 K, považovat za přiměřené.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř., když žalobce, který byl v řízení zastoupen advokátem, byl vůči žalovanému v celém rozsahu věci úspěšný. Žalovaný proto žalobci nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem v členění 4 x úkon právní pomoci po 3 100 Kč a 4 x paušál po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH, celkem k náhradě 16 456 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. ( § 309 odst. 2 IZ).

V Praze dne 8. října 2013

JUDr. Pavol Pikna, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Vojtěch Tristan Kundert