78 ICm 2048/2011
č.j. MSPH 78 ICm 2048/2011-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom v právní věci žalobce: JUDr. Daniel Kaplan, LL.M., Praha 1, Revoluční 1003/3, insolvenční správce dlužníka K.P.R. spol. s r.o., a žalovaného: s Autoleasing, a.s., Praha 4, Budějovická 1518/13B, IČ: 27089444, zast. JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou, Praha 1, Bílkova 4, o žalobě o neúčinnost právního úkonu

takto:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému, k rukám JUDr. Marie Oswaldové, na náhradu nákladů řízení částku 15.900 Kč, zvýšenou o 20% DPH, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí..

Odůvodnění:

Podáním ze dne 2. 8. 2011 se JUDr. Daniel Kaplan LL.M., (dále jen žalobce) insolvenční správce dlužníka K.P.R. s.r.o. (dále jen dlužník), domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že dodatek č. 1 ze dne 1. 4. 2009, k leasingové smlouvě č. 1/07/35076, ze dne 7. 6. 2007, uzavřený mezi dlužníkem a společností s Autoleasing, a.s. (dále jen žalovaný), je neúčinným právním úkonem. Žalobce současně požadoval, aby soud též určil, že neúčinným právním úkonem dlužníka je též převod částky 15,000.000 Kč na žalovaného, který má svůj původ v uvedeném dodatku č.1. -pokračování-2-MSPH

Konečně žalobce rovněž požadoval, aby soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 15,000.000 Kč, která byla v souvislosti s uzavřeným dodatkem č. 1 převedena na žalovaného.

Žalobce tvrdil, že dne 1. 4. 2009 byl uzavřen dodatek k leasingové smlouvě č. 1/07/35076, ze dne 7. 6. 2007, uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným. Podle žalobce tento úkon úmyslně zkracuje uspokojení věřitelů dlužníka. Takovým úkonem je podle žalobce též vyplacení částky 15,000.000 Kč dne 6. 4. 2009 dlužníkem žalovanému. Žalobce se domáhal toho, aby soud rozhodl o neúčinnosti těchto úkonů dlužníka proto, že úmyslně zkracují uspokojení věřitelů.

Žalovaný naproti považoval skutečnost uzavření předmětného dodatku k existující leasingové smlouvě z jeho strany za zcela standardní a běžný postup. K takovému postupu žalovaný běžně přistupuje při řešení tíživé finanční situace svých obchodních partnerů. Žalovaný odmítl tvrzení, že tímto postupem úmyslně zkracoval věřitele,

Účastníci řízení učinili nesporným a soud vzal za svá skutková zjištění tyto skutečnosti: -mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena leasingová smlouva č. 1/07/35076 ze dne 7. 6. 2007 na leasing linky na výrobu vazeb V8, -mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena leasingová smlouva č. 1/07/35095 ze dne 10. 7. 2007 na leasing tiskařského ofsetového stroje, -ke shora uvedeným leasingovým smlouvám byl dne 1. 4. 2009 uzavřen dodatek, -podle ujednání z dodatku ze dne 1. 4. 2009 zaplatil dlužník žalovanému částku 15 milionů Kč, -dne 14. 5. 2007 byla uzavřena smlouva o úvěrové lince a dodatek ze dne 3. 4. 2009 mezi dlužníkem a Českou spořitelnou a.s. -byl uzavřen splátkový kalendář k leasingové smlouvě č. 1/07/35076 a č. 1/07/37095

Soud pro objasnění skutečností tvrzených účastníky řízení provedl též další dokazování, zejména výslechy svědků p. Vosátka, p. Sekaniny, p. Kincla a p. Rosenberga. Byl též proveden důkaz listinou-Projektem restrukturalizace verze 3.1 a e-mailovou zprávou k němu ze dne 10. 2. 2009.

Soud předně zkoumal, zda není právní úkon-uzavření dodatku č.1 ze dne 1. 4. 2009 úkonem absolutně neplatným. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Právní úprava absolutní neplatnosti právního úkonu stanovuje, že: -podle § 37 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, -podle § 38 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který byl učiněn někým, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, nebo byl úkon učiněn v duševní poruše, -podle § 39 obč. zák. je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům,

Bližší podmínky naplnění absolutní neplatnosti právního úkonu stanovily též zásady rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 1027/2006, ze dne 1. 7. 2008, podle kterých: -pokračování-3-MSPH

-právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu, -jestliže dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelných pohledávek jeho věřitelů, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele jednaly obě smluvní strany tohoto úkonu jen z toho, že druhé smluvní straně bylo známo, že dlužník úkon učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, -užití ustanovení § 39 obč. zák. o absolutní neplatnosti úkonu příčícího se dobrým mravům není pro obchodní závazkové vztahy vyloučeno právní úpravou § 265 obch. zák., -je-li právní úkon v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák., neznamená to bez dalšího, že se takový právní úkon též příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 235 IZ je neúčinným takový právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 237 IZ se do majetkové podstaty dlužníka vrací plnění z neúčinných právních úkonů. Podle § 236 odst. 2 IZ není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 242 IZ je možné odporovat právnímu úkonu dlužníka, kterým tento úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí musel být znám. Podle § 242 odst. 2 IZ se předpokládá, že úmysl zkrátit věřitele je znám druhé straně v případě, že tato tvoří s dlužníkem koncern nebo se jedná o osobu dlužníkovi blízkou. Právní úprava § 235 a násl. IZ o neúčinnosti právních úkonů dlužníka má ochránit věřitele dlužníka před úbytkem jeho majetku tak, aby bylo možné uvnitř insolvenčního řízení prověřit dlužníkovi právní úkony. Součástí právní úpravy je i postup nápravy důsledků neúčinných právních úkonů navrácením do podstaty původního dlužníkova plnění nebo náhrady za něj. V projednávané věci byla prokázána prakticky všechna tvrzení žalobce o uzavření leasingových smluv, o uzavření dodatku ze dne 1. 4. 2009, o poskytnutí úvěrové linky a poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi Českou spořitelnou a.s., o zaplacení částky15,000.000 Kč dlužníkem žalovanému a o uzavření nového splátkového kalendáře mezi dlužníkem a žalovaným, ke splácení uzavřených leasingových smluv.

Po provedeném dokazování předně soud nezjistil, že právní úkon uzavření dodatku č. 1 ze dne 1. 4. 2009 je úkonem absolutně neplatným, protože nedošlo k naplnění podmínek shora uvedených, za kterých je možné označit projev vůle dlužníka-podepsání dodatku č. 1 k leasingové smlouvě dne 1. 4. 2009 za absolutně neplatný. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že z jeho strany bylo uzavření předmětného dodatku zcela standardním a běžným postupem. Žalovaný k němu obecně přistupuje z důvodu nedobré platební morálky jeho obchodních partnerů a v jejich tíživé finanční situaci. Soud považuje za samozřejmé, že leasingová společnost uzavřením předmětného dodatku k leasingové smlouvě též chrání své obchodní zájmy. Soud je toho názoru, že bylo dohodnuto komplexnější řešení problémů dlužníka, které nemělo sloužit pouze k pokrytí pohledávek žalovaného za dlužníkem. Dohodnuté řešení mělo zejména poskytnout dlužníkovi možnost jeho celkového finančního ozdravení a mělo mu umožnit možnost pokračovat v podnikatelské -pokračování-4-MSPH

činnosti. K uvedenému naplnění dohody též došlo. Zvolený způsob ozdravení podnikatelské činnosti dlužníka mělo nejen umožnit plnění nově uzavřeného splátkového kalendáře se žalovaným, ale mělo též přispět k vytvoření zisku pro řešení dluhů i vůči ostatním věřitelům. Soud též z provedeného dokazování nezjistil, že dodatek č. 1 ze dne 1. 4. 2009 leasingové smlouvy je úkonem, kterým dlužník úmyslně zkrátil své věřitele tak, jak je upraveno v § 242 IZ. Dokazování tedy nedalo za pravdu tvrzení žalobce v tom, že dlužník měl uzavřením dodatku úmysl zkrátit své věřitele. Na tomto základě poté není ani možné, aby neexistující úmysl dlužníka zkrátit věřitele mohl být druhé straně znám, jak to předpokládá ust. § 242 odst. 1 IZ. Soud též nezjistil, že žalovaný tvoří s dlužníkem koncern, a ani to, že je žalovanému osobou blízkou. Jak bylo uvedeno výše, v řízení nebylo zjištěno, že dodatek č. 1 ze dne 1. 4. 2009 leasingové smlouvy je úkonem, kterým dlužník úmyslně zkrátil své věřitele. Soud proto nemohl vyhovět žalobci ani v té části žalobního návrhu, ve kterém bylo požadováno určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-platby 15,000.000 Kč žalovanému. Obdobně soud nemohl vyhovět návrhu žalobce, aby bylo plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 15,000.000 Kč vydáno žalovaným do majetkové podstaty dlužníka, postupem podle § 239 odst. 4 IZ, Na základě popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř., když žalovaný byl v celém rozsahu věci vůči žalobci úspěšný. Žalobce proto žalovanému nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění odměnu podle § 5 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 15.000 Kč, paušální náhradu hotových výdajů 3x300 Kč, to vše zvýšeno o 20% DPH, celkem k náhradě 19.080 Kč. Pokud žalovaný požadoval odměnu vypočtenou podle § 3 zmíněné vyhlášky, vypočtenou z částky 15,000.000 Kč, soud tento postup nepovažuje za správný. V projednávané věci bylo předmětem řízení určení, zda právní úkon dodatku ze dne 1. 4. 2009 k leasingové smlouvě je, či není účinný. Od rozhodnutí o této otázce se odvíjí vše ostatní. Bylo již zmíněno, že dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty automaticky, právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno-§239 odst. 4 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 16. května 2012 JUDr. Pavol Pikna, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Eva Navrátilová