78 ICM 1694/2010
č.j. MSPH 78 ICM 1694/2010-97

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom v právní věci

žalobce: JUDr. Ing. Horová anonymizovano , anonymizovano ,V luhu 18, Praha 4,140 00 insolvenční správce dlužníka Dekron a.s. v v likvidaci zastoupena: Mgr. Karlem Somolem, advokátem, Karlovo nám. 24, Praha 1

žalovaný: PERFECTUS s.r.o., IČ: 28521790, Jednořadá 1051/53, 160 00 Praha 6 zastoupen: JUDr. Jiřím Matznerem, advokátem, Praha 2, Vinohradská 25 o odpůrčí žalobě

takto:

I. Ohledně povinnosti žalované vydat do majetkové podstaty dlužníka vybavení, zařízení a zboží nebo za toto zboží poskytnout náhradu ve výši 2,284.800 Kč se řízení zastavuje.

II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám JUDr. Jiřího Matznera náhradu nákladů řízení částku 28.800 Kč zvýšenou o 21 % DPH, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobou ze dne 9. 11. 2010 se JUDr. Ing. anonymizovano Horová, LL.M. (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka Dekron a.s. v likvidaci (dále jen dlužník), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 17. 4. 2009 k prodeji lékárny na letišti Praha-Ruzyně, mezi dlužníkem a společností PERFECTUS s.r.o.. (dále jen žalovaný), je neúčinným právním úkonem. V souvislosti s tímto navrhovaným rozhodnutím žalobce též požadoval, aby bylo žalovanému uloženo, vydat do majetkové podstaty dlužníka vybavení, zařízení a zboží, které bylo předmětem převodu neúčinné kupní smlouvy. Pro případ nemožnosti vydání těchto věcí žalobce též požadoval, aby mu byla žalovaným zaplacena náhrada ve výši 2 284 800 Kč, odpovídající hodnotě věcí převáděných neplatnou nebo neúčinnou kupní smlouvou.

V projednávané věci již soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 20. 9. 2011.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, č.j. 102 VSPH 145/2012-85, bylo k odvolání žalovaného rozhodnuto tak, že důkazy provedené před soudem první instance nesvědčí závěru, že došlo k naplnění právní úpravy podle § 242 IZ a dlužník úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů. Rovněž tu bylo uvedeno, že navržené a provedené důkazy nesvědčí závěru, že uzavření předmětné kupní smlouvy bylo učiněno v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo si tímto úkonem úpadek přivodil. Odvolací soud též dovodil, že předmětná smlouva nemůže být neúčinná proto, že se za prodaný majetek nedostalo dlužníkovi žádného skutečného protiplnění. Odvolací sodu též neshledal dostatečně doložené ani tvrzení žalobce, že dlužník a žalovaný byly natolik personálně propojeny, že se jednalo o osoby ovládací a ovládané natolik, aby tvořily koncern Nebylo proto ani možné konstatovat, že předmětná kupní smlouva ze dne 17. 4. 2009 je právně neúčinná.

Pouze pro úplnost soud připomíná, že podle ust. § 226 o.s.ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

Při ústním jednání dne 3. 4. 2013 vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadované povinnosti žalovaného, vydat do majetkové podstaty dlužníka vybavení, zařízení a zboží nebo za toto zboží poskytnout náhradu ve výši 2,284.800 Kč. S ohledem na tento projev vůle žalobce, který je v souladu s právní úpravou § 96 o.s.ř., soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

S ohledem na zmíněné závěry Vrchního soudu v Praze, byl žalobce postupem podle § 118a o.s.ř. soudem poučen o tom, že má navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o tom, že ke dni 17.4. 2009 byla společnost dlužníka v úpadku nebo si podepsáním předmětné smlouvy tohoto dne úpadek přivodila, že tu bylo personální propojení dlužníka a žalovaného a v jakém rozsahu, případně že tu existoval koncern podle § 66a odst. 7 OZ a že dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele a tento úmysl byl žalované společnosti znám.

Žalobce ve smyslu shora uvedeného předložil soudu daňové přiznání dlužníka spolu s účetní závěrkou za období od 1.1.2009 do 10.5.2009, dále doklad o hospodaření dlužníka v tomto období.. Předložena též byla účetní závěrka za období od 10.5.2009 do 8.11.2009. K určení hodnoty zbývajícího majetku dlužníka, žalobce předložil kupní smlouvu ze dne 14.7.2009, kterou dlužník prodal lékárnu v Křižíkově ulici, Praha 8. Dalším dokladem žalobce byl zápis ze dne 3.8. 2009 k účetní závěrce dlužníka vypracovaný paní Oldřiškou Fraňkovou za období byla předložena zpráva o prodeji majetku dlužníka ze dne 4.12.2009, kterou podával likvidátor společnosti. Ke zjištění výše závazků dlužníka a ke zjištění doby vzniku pohledávek žalobce představil důkaz z insolvenčního spisu, přihlášky věřitelů č. 1, 6 a 7 a též upravený seznam jejich přihlášených pohledávek.

Z důkazů provedených v řízení před vydáním rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011 a z důkazů provedených při ústním jednání dne 3. 4. 2013 soud nezjistil, že jsou splněny podmínky pro určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené dne 17. 4. 2009 mezi dlužníkem a žalovaným. Soud žalobu o určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2009 zamítl, protože nebylo prokázáno, že právní úkon dlužníka, kterým dne 17. 4. 2009 uzavřel kupní smlouvu je úkonem podle §§ 240, 241, a 242 IZ neúčinným. Pro vyhovění žalobě by bylo nezbytné, aby pro určení neúčinnosti právního úkonu uzavření kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2009, bylo provedenými důkazy postaveno najisto naplnění žalobcem tvrzených skutečností, které umožňují aplikaci právní úpravy §§ 240, 241 a 242 IZ, tak, jak o tom soud žalobce v poučení daném mu dne podle § 118a o.s.ř. dne 3. 4. 2013 poučil.

Žalobce při ústním jednání dne 3. 4. 2013 nijak nedokládal, že realizací předmětné kupní smlouvy nebylo dlužníkovi poskytnuto žádné nebo pouze nepřiměřené protiplnění,-§ 240 IZ. Ustanovení § 240 IZ o neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění předpokládá, že neúčinný je takový právní úkon, kterým se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než cena obvyklá.

Žalobce též nedoložil, že realizací předmětné kupní smlouvy došlo vůči žalovanému ke zvýhodňujícímu právnímu úkonu ze strany dlužníka § 241 IZ. Ustanovení § 241 IZ o neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů předpokládá, že neúčinný je takový právní úkon, v jehož důsledku se některému z věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Žalobce k doložení naplnění právní úpravy § 241 IZ nenavrhoval provádění žádných důkazů. V projednávané věci přitom nešlo ani o jeden případ zvýhodňujícího právního úkonu vyjmenovaný v § 241 odst. 3 IZ.

Žalobce nedoložil ani skutečnosti, které by svědčily o naplnění právní úpravy § 242 IZ o neúčinnosti úmyslně zkracujících právních úkonech dlužníka. O úmyslně zkracující právní úkon dlužníka jde pouze v případě, byl-li úmysl zkrátit uspokojení věřitele druhé straně znám nebo jí znám musel být.

Žalobce se při ústním jednání soustředil na prokazování stavu úpadku na straně dlužníka v době uzavírání předmětné kupní smlouvy a zřejmě proto nenavrhoval provádění žádných důkazů k prokázání vzájemného propojení osob dlužníka a žalovaného ani ke zjištění, že úmyslně zkracující právní úkon byl nebo musel být, žalovanému znám. Ani po provedení důkazů navržených žalobcem při ústním jednání dne 3. 4. 2013 nebylo možné uzavřít, že dlužník se nacházel dne 17. 4. 2009 v úpadku a ani to, že si uzavřením této smlouvy úpadek přivodil. O schopnosti či neschopnosti dlužníka plnit ke dni 17. 4. 2009 své splatné závazky z důvodu nedostatku finančních prostředků žalobce nové důkazy nepředložil. Rovněž tak nebyl soudu předložen důkaz svědčící o tom, že právě uzavřením kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2009 pozbyl dlužník schopnost plnit své splatné závazky.

Žalobce při ústním jednání předkládal pouze důkazy, kterými chtěl prokázat, že dlužník byl ke dni 17.4.2009 v úpadku z důvodu předlužení. Ani po provedeném dokazování nebylo možné učinit závěr o předluženosti dlužníka ke dni 17. 4. 2009. Jako předpoklad určení 2009 byl dlužník v úpadku, nebo si úpadek právě uzavřením předmětné smlouvy přivodil. Žalobce předložil soudu důkazy, které popisují výsledky hospodaření dlužníka, ale časově nejsou směřovány ke dni 17. 4. 2009, např. zápis z prověrky účetnictví dlužníka podepsaný p. Oldřiškou Fraňkovou, kde je prověřované období od 11. 5. 2009 do 31. 7. 2009. Rovněž z daňového přiznání za období od 1. 1. 2009 do 10. 5. 2009, z rozvahy a výkazu zisku a ztrát ke dni 8. 11. 2009, a to ani v souvislosti s dalšími žalobcem předloženými důkazy nelze jednoznačně vyslovit, že ke dni 17. 4. 2009 byl dlužník ve stavu úpadku z důvodu předluženosti. Bylo již zmíněno, že provedené dokazování neosvětlilo, zda byl dlužník dne 17. 4. 2009 v úpadku z důvodu platební neschopnosti.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř., když žalovaný byl vůči žalobci v celém rozsahu věci úspěšný. Žalobce proto žalovanému nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění odměnu ve výši 3 x 9 000 Kč ( § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů 6 x 300 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH.

Poučení Proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. ( § 309 odst. 2 IZ).

V Praze dne 3. dubna 2013 JUDr. Pavol Pikna v.r. samosoudce

Za správnost: Jiří Kotaška