77 ICm 2691/2015
Č.j. 77 ICm 2691/2015-203 (KSUL 77 INS 16149/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vratislavem Morvayem v právní věci

žalobce a): Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrutice 14, 411 47 Vrutice, žalobkyně b): Viera anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrutice 84, 411 47 Vrutice, oba právně zastoupeni JUDr. Lubošem Pospíšilem, advokátem, se sídlem Osvobození 714/4, 412 01 Litoměřice-Předměstí, proti žalované: Mgr. Ing. Petra Hýsková, IČO: 74360809, se sídlem Tyršova 1835/13, 120 00 Praha 2, insolvenční správkyni dlužníka Nástrojárna S + H s.r.o., IČO: 25737775, se sídlem: Sokolská 1605/66, 120 00 Praha 2-Nové Město, o vyloučení věcí z majetkové podstaty,

takto: I. Z majetkové podstaty dlužníka Nástrojárna S + H s.r.o., IČO: 25737775, se sídlem: Sokolská 1605/66, 120 00 Praha 2-Nové Město, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: KSUL 77 INS 16149/2011, se vylučuje položka č. 26-Kalící a popouštěcí pec. II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají vyloučení z majetkové podstaty dlužníka Nástrojárna S + H s.r.o., IČO: 25737775, se sídlem: Sokolská 1605/66, 120 00 Praha 2-Nové Město, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: KSUL 77 INS 16149/2011, tohoto majetku: položky č. 13-Bruska rovinná vodorovná BPH 20 NA, isir.justi ce.cz -2- (KSUL 77 INS 16149/2011)

položky č. 15-Bruska na kulato BUA 20, položky č. 16-Paletový vozík-žlutý, položky č. 17-Vysokozdvižný vozík-červený, položky č. 18-Radiální otočná vrtačka Kovosvit VR4, položky č. 19-Soustruh-TOS Trenčín SN40, položky č. 20-Lemovačka GDA 0,5, položky č. 21-Vstřikovací lis Arburg Allrounder 221.55.250, položky č. 22-Pískovačka TK 901, položky č. 23-Elektroerozivní hloubička EXERON S 203 E, položky č. 24-Sestava PC (monitor klávesnice, myš, tiskárna), položky č. 25-Výstředníkový lis, položky č. 27-Tiskárna LEXMAR, položky č. 28-Sestava PC (monitor klávesnice, myš), položky č. 29-Frézka nástrojářská FN32, položky č. 30-Bruska dvoukotoučová 275 mm ELKO B175, položky č. 31-Popouštěcí cementační pec 3TE23/1, se zamítá. III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 956,90 Kč. IV. Žalobkyně b) a žalovaná nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 9. 7. 2015 se žalobci domáhali vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka Nástrojárna S + H s.r.o., IČO: 25737775, se sídlem: Sokolská 1605/66, 120 00 Praha 2-Nové Město (dále jen dlužník ). Jedná se o následující věci, které byly žalovanou jako insolvenční správkyní dlužníka v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS 16149/2011 zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka pod uvedenými čísly položek: položka č. 13-Bruska rovinná vodorovná BPH 20 NA, položka č. 15-Bruska na kulato BUA 20, položka č. 16-Paletový vozík-žlutý, položka č. 17-Vysokozdvižný vozík-červený, položka č. 18-Radiální otočná vrtačka Kovosvit VR4, položka č. 19-Soustruh-TOS Trenčín SN40, položka č. 20-Lemovačka GDA 0,5, položka č. 21-Vstřikovací lis Arburg Allrounder 221.55.250, položka č. 22-Pískovačka TK 901, položka č. 23-Elektroerozivní hloubička EXERON S 203 E, položka č. 24-Sestava PC (monitor klávesnice, myš, tiskárna), položka č. 25-Výstředníkový lis, položka č. 26-Kalící a popouštěcí pec položka č. 27-Tiskárna LEXMAR, položka č. 28-Sestava PC (monitor klávesnice, myš), položka č. 29-Frézka nástrojářská FN32, položka č. 30-Bruska dvoukotoučová 275 mm ELKO B175, položka č. 31-Popouštěcí cementační pec 3TE23/1 (vše dále jen předmětné věci ). 2. Žalobci jako důvod požadovaného vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka uváděli, že dlužník se nikdy nestal jejich. Tím je dle jejich tvrzení v případě položek č. 13, č. 15 až č. 19, č. 21 -3- (KSUL 77 INS 16149/2011)

až č. 24 a č. 27 až č. 31 žalobce a), který věci nabyl do svého vlastnictví od společnosti EROFORM I., s.r.o., IČO: 25004468, na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999. Dlužníku žalobce a) uvedené věci pouze pronajal prostřednictvím smlouvy o nájmu movitých věcí uzavřené dne 30. 12. 2010. Za vlastníka zbylých položek označili žalobci žalobkyni b), která položku č. 26 nabyla od Jana Ledviny na základě s ním uzavřené kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2014 a položky č. 20 a č. 25 měla nabýt na základě kupní smlouvy ze dne 26. 2. 2014 uzavřené s družstvem AVENA, IČO: 60278218. Žalobci současně uvedli, že do podání žaloby nebyli ze strany žalované řádně vyzváni k podání vylučovací žaloby dle § 225 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen IZ ), přestože žalobkyně b) uplatnila vůči žalované námitku, že předmětné věci do majetkové podstaty nepatří. 3. K výzvě soudu pak žalobci podáním ze dne 27. 7. 2016 svá tvrzení doplnili tak, že k uzavření kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 udělila souhlas valná hromada společnosti EROFORM I., s.r.o., jejímiž členy byly pouze oba žalobci a že znalecký posudek ke stanovení ceny převáděných věcí znalcem jmenovaným soudem pro účely tohoto převodu, tj. k datu 4. 1. 1999 vyhotoven nebyl. Žalobce a) jako kupující z kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 měl převáděné věci převzít v den uzavření kupní smlouvy. Na výzvu soudu, aby žalobce a) ztotožnil jednotlivé položky převáděné posledně jmenovanou kupní smlouvou s čísly položek předmětných věcí zapsaných do majetkové podstaty dlužníka, které žalobce a) požaduje z majetkové podstaty dlužníka vyloučit, žalobce a) nebyl takto schopen označit položky č. 18, č. 22, č. 24, č. 27, č. 28, č. 30 a č. 31. Stejným podáním také žalobkyně b) doplnila k výzvě soudu svá tvrzení tak, že obě kupní smlouvy uzavřela ústní formou a k předání převáděných věcí došlo vždy při uzavření příslušné kupní smlouvy. Žalobci rovněž uvedli, že správce konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, IČO: 44569718, sepsal do konkursní podstaty úpadce 2 stroje, které se staly předmětem kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999, přičemž jedním z nich byla i položka č. 23. Soud, který rozhodoval o oprávněnosti zahrnutí těchto strojů do konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, shledal poté, co posuzoval platnost kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999, jejich zahrnutí do konkursní podstaty za neoprávněné. Vlastnictví žalobce a) ve vztahu k ostatním položkám vyplývajícím z této kupní smlouvy však podle žalobců konkursní správce nezpochybňoval a tyto položky také neučinil předmětem soupisu. Zaplacenou kupní cenu tedy musel považovat za cenu obvyklou. Žalobce a) proto následně od roku 2003 (po vyrozumění o soupisu dvou strojů do soupisu konkursní podstaty EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem) zbylé věci popsané ve zmíněné kupní smlouvě držel a nakládal s nimi v dobré víře jakožto jejich vlastník a dovolává se i proto jejich případného vydržení. Pokud jde o položku č. 23, tak v rámci veřejné dražby konané dne 7. 4. 2009, jejímž navrhovatel byl konkursní správce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, ji vydražil PhDr. Peter Blažej, který následně dne 10. 4. 2009 uzavřel se žalobcem a) kupní smlouvu, na jejímž základě se žalobce a) dle svého tvrzení stal vlastníkem uvedené položky. U položky č. 23 tak žalobci změnili podáním ze dne 27. 7. 2016 žalobu z hlediska titulu, na jehož základě požadují vyloučit uvedenou položku z majetkové podstaty dlužníka. Soud změnu žaloby připustil na jednání konaném dne 6. 11. 2017. 4. Z výše uvedených důvodů žalobci tedy žalobou požadovali vyloučení předmětných věcí z majetkové podstaty dlužníka a současně žádali, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. 5. Žalovaná svým podáním ze dne 20. 7. 2015 navrhla, aby žaloba byla jako opožděná odmítnuta, když podle ní žalobci byli vyrozuměni o soupisu předmětných věcí již v lednu 2015, zatímco žalobu podali až 9. 7. 2015. Své vyjádření následně doplnila podáním ze dne 21. 6. 2016. V něm namítla, že kupní smlouva ze dne 4. 1. 1999 uzavřená mezi žalobcem a) jako kupujícím a společností EROFORM I, s.r.o., IČO: 25004465, je neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ObčZ ), pro rozpor se zákonem a dle ustanovení § 37 odst. 1 ObčZ pro neurčitost v označení předmětu smlouvy. Smlouva dle -4- (KSUL 77 INS 16149/2011)

žalované odporuje zákonu, neboť byla uzavřena, aniž by její účastníci dodrželi podmínky uvedené v ustanovení § 135 odst. 2 a § 196 a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ObZ ). Společnost EROFORM I, s.r.o., jejímž jménem jednal jako jednatel této společnosti a současně otec žalobce a) v jedné osobě Ivo anonymizovano , totiž převáděla na osobu jí blízkou, tj. na svého syna (který byl zároveň prokuristou uvedené společnosti) stroje, jejichž hodnota přesahovala 1/10 základního jmění společnosti, aniž by hodnotu převáděných strojů stanovil znalec jmenovaný soudem. Žalovaná v tomto směru odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2007, č.j. 44 Cm 45/2003-132, jímž soud zamítl žalobu žalobce a) na vyloučení věci z konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, IČO: 44569718, když tvrzený důvod pro vyloučení měla představovat stejná kupní smlouva ze dne 4. 1. 1999, o niž opírá žalobce a) svůj nárok i v projednávané věci. Soud zamítl popsanou žalobu z důvodu neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor se zákonem a pro neurčitost. Žalovaná zcela odkázala na závěry výše popsaného rozhodnutí, které bylo následně potvrzeno i rozsudkem odvolacího soudu. Žalobce a) nebyl a není vlastníkem předmětných věcí a není proto podle ní ani aktivně legitimován k podání žaloby. Nadto uvedla, že žalobci po celou dobu insolvenčního řízení činí pouze kroky obstrukční povahy a jediným záměrem podání předmětné žaloby je maření řádného a rychlého průběhu insolvenčního řízení dlužníka. Žalobce a) jako bývalý statutární orgán dlužníka ve svých podáních v insolvenčním spisu na č. l. A-13 a č. l. A-20 uvedl, že dlužník vlastní majetek spočívající především ve strojích a zařízeních, jejichž hodnota činí 3,6 milionu Kč. Kromě majetku, který se stal předmětem tohoto soudního sporu, však jiný majetek, jež by měl takovouto hodnotu, dlužník nevlastní. Pokud jde o položky č. 20, č. 25 a č. 26, žalovaná tvrdí, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně prokázání uzavření smluv, na základě kterých tyto položky měla žalobkyně b) nabýt do svého vlastnictví. 6. Poté, co u položky č. 23 žalobce a) změnil svá tvrzení stran titulu, na jehož základě nabyl uvedenou položku do svého vlastnictví, žalovaná se vyjádřila k tomuto novému tvrzení při jednání konaném dne 10. 8. 2016 a ještě následně ve svém písemném vyjádření ze dne 1. 11. 2016 tak, že kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a) a PhDr. Blažejem považuje za neplatnou z důvodu obcházení zákona, a to ustanovení § 67 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ). Obcházení zákona spatřuje ve skutečnosti, že PhDr. Blažej vydražil uvedenou položku v rámci zpeněžování konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, IČO: 44569718, v dražbě dne 7. 4. 2009, přičemž dne 21. 4. 2009 byl vyhotoven protokol o předání předmětu dražby, avšak v mezidobí již 10. 4. 2009 byla mezi dr. Blažejem a žalobcem a) uzavřena kupní smlouva na předmět vydražení, tj. ještě před vlastním předáním vydražené věci vydražiteli. Podle žalované měl PhDr. Blažej od samého počátku v úmyslu vydraženou věc prodat žalobci a), který se s ohledem na citované ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání dražby sám zúčastnit nemohl. Žalovaná rovněž odmítla tvrzené vydržení vlastnictví předmětných věcí z důvodu absence nezbytné podmínky vydržení, a to dobré víry na straně žalobce a), kterou tento nemohl mít po vydání výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.6.2007, č.j. 44 Cm 45/2003-132. 7. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu odmítl, případně aby ji jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím zjištěním: 9. Soud nepovažuje z provedených důkazů za prokázané, že by se žalované podařilo řádně doručit některému z žalobců vyrozumění o soupisu věcí do majetkové podstaty datované dnem 7. 1. 2015. Ani jeden z žalobců takovýto soupis nepřevzal, obálky s tímto vyrozuměním byly žalované vráceny. -5- (KSUL 77 INS 16149/2011)

10. Účastníci soudního sporu učinili nespornou skutečnost, že položky, které v žalobě žalobci požadují vyloučit z majetkové podstaty dlužníka, jsou stejným způsobem zapsány do majetkové podstaty dlužníka. 11. Ze smlouvy kupní uzavřené mezi prodávajícím EROFORM I. s.r.o. a kupujícím žalobcem a) dne 4. 1. 1999 soud zjistil, že předmětem této smlouvy je dodávka 17 položek strojů a vybavení žalobci a), přičemž však označení jednotlivých položek ve smlouvě nekoresponduje s označením předmětných věcí v žalobě. Jedná se o individuálně určené věci, které by měly být označeny tak, aby byly nezaměnitelné s jinými věcmi, např. pomocí výrobních čísel apod. Tak tomu však v daném případě není. Sám žalobce a) nebyl ani schopen identifikovat u některých položek, jež požaduje vyloučit z majetkové podstaty dlužníka, jak byly označeny ve shora uvedené kupní smlouvě. Jednotlivé položky v kupní smlouvě a v dodacích listech ze dne 4. 1. 1999 se sice shodují, ale, ale jak již bylo řečeno, neodpovídají označení věcí, jež požaduje žalobce a) vyloučit z majetkové podstaty. Navíc součet cen jednotlivých položek uvedených na těchto dodacích listech a v kupní smlouvě se nerovná ceně vyúčtované fakturou č. 2/99 vystavenou prodávajícím žalobci a) dne 4. 1. 1999 za dodávku starších strojů, materiálu a hutního vybavení. Účastnická výpověď žalobce a) o tom, že předmětné věci se staly předmětem shora označené kupní smlouvy, s ohledem na rozpor s provedenými listinnými důkazy, se tedy jeví jako nevěrohodná. Soud proto dospěl k názoru, že nebylo dostatečně prokázáno, že předmětem dodávky se staly na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 položky (věci), které žalobce a) požaduje vyloučit ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. 12. Podle ocenění převáděného majetku provedeného v dodacích listech a dle kupní ceny sjednané v kupní smlouvě, se stal předmětem dodávky majetek, jehož hodnota jednoznačně přesahovala 200 000 Kč. 13. V době uzavírání uvedené smlouvy byl jednatelem EROFORM I. s.r.o. podle úplného výpisu z obchodního rejstříku Ivo anonymizovano , který také tuto smlouvu za kupujícího podepsal. Že se jedná o otce žalobce a), tento nerozporoval. Dle téhož výpisu v době uzavření kupní smlouvy žalobce a) vykonával činnost prokuristy této společnosti a současně představovali společně s žalobkyní b) její jediné dva společníky. Výše základního kapitálu (tehdy základního jmění) společnosti činila 200 000 Kč. Žalobci neprokázali, že by s uzavřením kupní smlouvy vyslovila souhlas valná hromada společnosti EROFORM I. s.r.o. Žalobci rovněž netvrdili, že by bylo zadáno vypracování znaleckého posudku soudnímu znalci na stanovení ceny obvyklé převáděných věcí dle smlouvy ze dne 4. 1. 1999. 14. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2007, č.j. 44 Cm 45/2003-132, soud zjistil, že žalobce a) neuspěl se svojí žalobou o vyloučení elektrojiskrového hloubícího stroje EXERON 203 E (jedná se zřejmě o totožnou položku s položkou uvedenou pod č. 23 v této projednávané věci) a dalšího stroje z konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, neboť jeho žaloba byla zamítnuta. Soud zamítl žalobu v daném řízení z důvodu, že shledal kupní smlouvu uzavřenou mezi společností EROFORM I. s.r.o. a žalobcem a) ze dne 4. 1. 1999 jako neplatnou z důvodu neurčitosti v označení sjednaného předmětu této smlouvy a z důvodu rozporu této smlouvy se zákonem dle § 39 ObčZ, neboť nebyly dodrženy podmínky vyplývající z ustanovení § 135 odst. 2 a § 196a odst. 3 ObZ, když jednatel převodce převáděl osobě sobě blízké stroje, jejichž hodnota přesahovala 1/10 základního kapitálu (jmění) uvedené společnosti, aniž by hodnota převáděných strojů byla stanovena posudkem soudem jmenovaného soudního znalce. Současně v daném řízení soud neshledal, že by došlo na straně žalobce a) k vydržení strojů, jež se staly předmětem označeného řízení. Soud je přesvědčen, že závěry plynoucí ze shora označeného rozsudku směřovaly k předmětu kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 jako celku, přestože předmětem řízení bylo posouzení oprávněnosti zápisu pouze dvou strojů do konkursní podstaty úpadce. Z rozhodnutí nijak nevyplývá, že by se uvedené důvody neplatnosti vztahovaly právě jen na oba stroje. -6- (KSUL 77 INS 16149/2011)

15. Z protokolu o předmětu dražby ze dne 21. 4. 2009 vyplývá, že PhDr. Peter Blažej vydražil v dražbě konané dne 7. 4. 2009 zařízení Hloubička EXERON S 203 E-elektrojiskrový hloubící stroj, výr. číslo 2030405, výrobce Herbert Walter, SRN, a to od JUDr. Lubomíra Pánika, správce konkursní podstaty úpadce EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem. Jedná se o tentýž stroj, který se stal předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 Cm 45/2003 a je zřejmě předmětem i tohoto řízení jako položka č. 23. Shodný stroj se stal také předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 10. 4. 2009 mezi prodávajícím PhDr. Peterem Blažejem a kupujícím žalobcem a). Datum uzavřené smlouvy svědčí o tom, že se na dodávce uvedeného stroje její smluvní strany shodly ještě před vyhotovením protokolu o předání předmětu dražby. 16. Svědek PhDr. Peter Blažej ve své svědecké výpovědi potvrdil, že ho o vydražení uvedeného stroje požádali žalobci. Přestože toto žalobce a) ve své účastnické výpovědi odmítl, soud považuje svědeckou výpověď svědka PhDr. Petera Blažeje za hodnověrnou, neboť dlouhodobě spolupracoval se žalobci, vedl jim účetnictví a připravoval smlouvy. Jako nepravděpodobné se jeví, že by si opatřoval sám z vlastního podnětu takovýto stroj, když, jak sám uvedl, není strojař. Navíc k uzavření kupní smlouvy s žalobcem a) došlo neprodleně po vydražení, aniž by s ohledem na jím tvrzenou cenu vydražení a následně sjednanou kupní cenu dosáhl jakéhokoliv zisku (prodal stroj za shodnou cenu, za jakou ho vydražil). 17. Z čestného prohlášení podepsaného dne 17. 10. 2017 a zaslaného soudu Janem Ledvinou (na č.l. 155 spisu) vyplývá, že jmenovaný uzavřel dne 27. 8. 2014 ústní formou kupní smlouvu s žalobkyní b), na jejímž základě jí prodal kalící pec za kupní cenu 20 000 Kč, a to na základě inzerátu z internetového portálu Bazoš.cz, přičemž předmět koupě si žalobkyně b) převzala a odvezla téhož dne. Zmíněnou inzerci potvrzuje i inzerát na tomto internetovém portálu č. 37939574. Podle popisu věci v uvedeném inzerátu a prohlášení Jana Ledviny jde o položku č. 26, jejíž vyloučení z majetkové podstaty dlužníka žalobkyně b) požaduje prostřednictvím projednávané žaloby. Zaplacení kupní ceny potvrzuje i příjmový doklad vystavený dne 27. 8. 2014 Janem Ledvinou žalobkyni b) na částku 20 000 Kč. Tyto závěry rovněž zcela korespondují s účastnickou výpovědí žalobkyně b). 18. Naopak soud nepovažuje za dostatečně prokázané, že by žalobkyně b) uzavřela podobnou ústní kupní smlouvu s družstvem AVENA, VOD ohledně položek č. 20 a č. 25, které taktéž požaduje žalobkyně b) vyjmout z majetkové podstaty dlužníka. Z příjmového pokladního dokladu zmíněného družstva ze dne 26. 2. 2014 a z výdajového dokladu žalobkyně b) z téhož dne sice plyne, že žalobkyně b) uhradila tomuto družstvu částku 21 000 Kč za nákup strojů, ale uvedené doklady se již liší v tom, o jaké stroje šlo, neboť příjmový doklad obsahuje jako důvod platby nákup lisů a zavíraček, zatímco výdajový doklad hovoří o montážním lisu a lemovačce GDA. Ani z výpovědí svědků Belanyiho a Kříže nelze zcela jistě ztotožnit, že předmětem prodeje a odvozu prodávajícího družstva AVENA, VOD na straně jedné a žalobkyně b) na straně druhé se staly položky č. 20 a č. 25. Ve výpovědích i ve zmíněných listinných důkazech byly stroje označovány obecnými názvy bez bližší jednoznačné identifikace předmětu prodeje. Uzavření ústní kupní smlouvy ohledně položek č. 20 a č. 25 tak nebylo dostatečně prokázáno. Soud považuje toliko za prokázané, že sice došlo k uzavření obchodu mezi uvedenými subjekty, přičemž předmětem tohoto obchodu se staly lisy a jiné stroje včetně materiálu, avšak zda se jednalo o položky č. 20 a č. 25, nelze postavit najisto. 19. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. 20. Provedení dalších důkazů považoval soud za nadbytečné, včetně provedení zjištění obvyklé ceny předmětných věcí zapsaných pod položkami č. 13, č. 15, č. 16, č. 17, č. 19, č. 21 a č. 29. 21. Na základě výše popsaných zjištění soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: -7- (KSUL 77 INS 16149/2011)

22. Soud posoudil žalobu jako žalobu podanou dle § 225 IZ na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka. Podle § 225 odst. 1 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle § 225 odst. 2 IZ, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. 23. Soud se nejdříve tedy zabýval včasností žaloby. Podle § 224 IZ, insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal (odst. 1). Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 2). 24. Žalovaná v dané věci sice zaslala oběma žalobcům písemná vyrozumění, které obsahují náležitosti popsané v § 224 odst. 1 a 2 IZ, avšak tato nebyla ani jednomu z žalobců doručena. Podle § 76 odst. 2 IZ, písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta. Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud (§ 76 odst. 3 IZ). Doklad o převzetí zásilek žalobci soudu nebyl ze strany žalované poskytnut a žalovaná nevyužila možnosti požádat o doručení zásilek soud, přestože u tohoto způsobu doručení, na rozdíl od doručování insolvenčním správcem, může dojít k tzv. fikci doručení. Žalovaná tedy žalobce řádně nevyrozuměla ve smyslu ust. § 224 IZ, a proto žalobcům do podání žaloby ještě nepočala běžet lhůta dle § 225 odst. 2 IZ. Z tohoto důvodu soud posoudil žalobu jako včasnou. 25. Základním předpokladem pro úspěšnost žaloby dle § 225 odst. 1 IZ je, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 683/2011 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 116/2016). Žalobci argumentovali, že jim svědčí ve vztahu k předmětným věcem, jejichž vyloučení se domáhají, vlastnické právo. Z tohoto důvodu se tedy soud následně zabýval existencí titulů, na jejichž základě by žalobci takováto vlastnická práva k předmětným věcem nabyli. 26. Žalobce a) tvrdil, že jeho vlastnické právo k položkám č. 13, č. 15 až č. 19, č. 21 až č. 24 a č. 27 až č. 31 je odvozeno od kupní smlouvy, kterou uzavřel dne 4. 1. 1999 se společností EROFORM I. s.r.o. To, že uvedené položky tvoří i předmět zmíněné kupní smlouvy se však nepodařilo prokázat (viz. argumentace uvedená výše). Vzhledem k tomu, že smluvní strany učinily předmětem převodu stroje a zařízení resp. věci individuálně určené, měla by každá tato věc být v kupní smlouvě popsána tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou věcí (např. pomocí výrobních čísel a jiným bližším označením), jinak nemůže předmět převodu splňovat kritérium určitosti. To se však v případě zmíněné kupní smlouvy nestalo. Podle § 37 odst. 1 ObčZ musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. Předmět kupní smlouvy je sjednán neurčitě. -8- (KSUL 77 INS 16149/2011)

Jelikož předmět kupní smlouvy představuje základní náležitost takovéto smlouvy, nemůže být smlouva považována z tohoto důvodu za platně sjednanou. 27. Podle § 196a odst. 3 ObZ, ve znění účinném do 31. 12. 2000, pokud společnost úplatně nabývá majetek od akcionářů, členů dozorčí rady nebo osob uvedených v odstavcích 1 a 2 anebo na ně úplatně majetek převádí a hodnota tohoto majetku přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, lze jej nabýt nebo zcizit pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady. To neplatí, jde-li o nabytí majetku ovládanou osobou od ovládající osoby. Ustanovení tohoto zákona o zvyšování a snižování základního jmění zůstávají nedotčena. Podle § 135 odst. 2 ObZ, ve znění účinném do 31. 12. 2000, se ustanovení § 193 odst. 2, § 194 odst. 2 první věta, odst. 4 až 7 a § 196a ObZ použijí obdobně. 28. Základní kapitál (tehdy jmění) prodávající společnosti EROFORM I. s.r.o. činil v době prodeje 200 000 Kč. 1/10 tohoto kapitálu tak odpovídala částka 20 000 Kč. Je zřejmé, že předmětem převodu dle kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999 se s ohledem na sjednanou kupní cenu stal majetek, který přesahuje 1/10 základního kapitálu uvedené společnosti. Jednatelem společnosti, jež za ni smlouvu uzavřel, byl otec žalobce a) Ivo anonymizovano a majetek byl tak převáděn na osobu jednateli blízkou. K platnosti uzavřené smlouvy proto bylo nutné splnit kritéria popsaná v § 196a odst. 3 ObZ, tj. odsouhlasit převod valnou hromadou společnosti a kupní cenu určit posudkem znalce. Splnění těchto kritérií nebylo prokázáno. 29. Žalobce a) sice argumentoval odkazem na judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 3444/2010), podle níž absence souhlasu valné hromady či okolnost, že nebyla cena určena posudkem znalce, nezpůsobuje bez dalšího neplatnost kupní smlouvy podle § 196a ObZ, ve znění do 31. 12. 2000. Nejvyšší soud v rozhodnutí 29 Cdo 1780/2008 uzavřel, že pokud osoby, které podepsaly smlouvu o půjčce (ať už jako její účastníci nebo v postavení statutárního orgánu), byly současně (ke dni uzavření smlouvy) jedinými společníky společnosti s ručením omezeným, není tato smlouva neplatná jen proto, že společníci neudělili souhlas k jejímu uzavření ve formě usnesení valné hromady. Veškeré judikatorní závěry však nevybočují ze zásady, že v konkrétních posuzovaných případech vždy nesmí dojít k poškození společnosti a jejích společníků, přičemž sjednaná cena nesmí být nižší, než je v daném čase a místě cena obvyklá (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3986/2009). Vzhledem k tomu, že v době podpisu kupní smlouvy byly společníky společnosti žalobce a) a žalobkyně b), přičemž kupní smlouvu podepsal jen žalobce a), nenastal případ popsaný v citovaném závěru Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1780/2008. Protože se žalobcům nepodařilo prokázat, že valná hromada odsouhlasila prodej majetku uvedenou kupní smlouvou, a z žádného provedeného důkazu nevyplývá zřejmý projev vůle obou společníků tuto smlouvu uzavřít, dospěl soud k závěru, že nejsou naplněny základní podmínky stanovené v § 196a odst. 3 ObZ, ve znění do 31. 12. 2000. Porušením uvedeného ustanovení dochází k neplatnosti kupní smlouvy, když se jedná o neplatnost absolutní podle § 39 ObčZ, neboť úkon byl uzavřen v rozporu se zákonem (svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu). Soud odmítá argumentaci žalobce a), že jde o neplatnost relativní, jelikož ust. § 196a ObZ v žádném případě nepředstavuje cenový předpis, který má na mysli ust. § 40a ObčZ. S ohledem na uvedené závěry proto soud považoval za nadbytečné se zabývat zkoumáním, zda sjednaná kupní cena dosahuje minimálně ceny obvyklé v daném místě a čase (viz. rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3986/2009). 30. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, kupní smlouva ze dne 4. 1. 1999 je neplatná dle § 37 odst. 1 a § 39 ObčZ pro neurčitost jejího sjednaného předmětu a z důvodu, že odporuje zákonu. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu se na základě uvedeného titulu žalobce a) nemohl stát vlastníkem položek č. 13, č. 15 až č. 19, č. 21 až č. 24 a č. 27 až č. 31 zapsaných do soupisu majetkové podstaty dlužníka. 31. Podle 39 ObčZ je právní úkon také neplatný tehdy, pokud zákon obchází. Z ust. § 67 písm. b) ZKV plyne, že vedoucí pracovníci dlužníka a osoby jim blízké nesmějí při konkursu nebo vyrovnání nabývat vlastnictví k věcem, jejichž vlastníkem byl při zahájení řízení dlužník, a to ani v -9- (KSUL 77 INS 16149/2011)

případě, že k jejich zpeněžení došlo dražbou. Tyto věci nesmějí být na ně převedeny ani ve lhůtě tří let od skončení konkursu nebo vyrovnání. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na společníky dlužníka, je-li jím veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a společnost s ručením omezeným, pokud společníci vykonávají funkci vedoucího pracovníka podle odstavce 1. Totéž platí pro společníky akciových společností, pokud působí v jejich orgánech anebo vlastní akcie odpovídající více jak desetině základního jmění společnosti. V odůvodněných případech může však soud rozhodnout o výjimce (odst. 2). 32. Žalobce jako společník společnosti EROFORM společnost s ručením omezeným Roudnice nad Labem, nemohl v konkursu platně nabýt zařízení Hloubička EXERON S 203 E-elektrojiskrový hloubící stroj, výr. číslo 2030405, výrobce Herbert Walter, SRN, od správce konkursní podstaty uvedené společnosti podle § 67b odst. 2 ZKV poté, co svým rozhodnutím ze dne 13. 6. 2007, č.j. 44 Cm 45/2003-132, zdejší soud zamítl jeho žalobu o vyloučení této věci z konkursní podstaty. Uvedený stroj, který je v daném řízení označen jako položka č. 23 majetkové podstaty dlužníka, proto na základě dohody s žalobcem a) vydražil PhDr. Peter Blažej, a následně s cílem převést tento stroj uzavřel s žalobcem a) kupní smlouvu dne 10. 4. 2009. Jelikož však cílem bylo od samého začátku dostat stroj do vlastnictví žalobce a), považuje soud takovéto dohodnuté jednání za jednání obcházející dikci zákona, a to ustanovení § 67b ZKV. Z tohoto důvodu proto soud považuje kupní smlouvu ze dne 10. 4. 2009 za absolutně neplatnou dle § 39 ObčZ a v důsledku této neplatnosti se tedy žalobce a) nemohl stát vlastníkem položky č. 23, jejíž vyloučení z majetkové podstaty touto žalobou požaduje. 33. Podle § 134a odst. 1 ObčZ se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Nezbytný předpoklad pro vydržení však představuje dobrá víra v oprávněnost držby. Vzhledem k tomu, že žalobce a) věděl, že dne 4. 1. 1999 uzavírá, s ohledem na platnou právní úpravu, neplatnou kupní smlouvu v důsledku porušení § 196a odst. 3 ObchZ, nemohl být v dobré víře v oprávněnost držby věcí, které touto smlouvou hodlal nabýt. Totéž se vztahuje i k položce č. 23, neboť si žalobce a) musel být vědom, že vydražením uvedené položky přes prostředníka PhDr. Petera Blažeje a následným jejím odkupem obchází úpravu § 67b ZKV. U těch položek, které nebyl žalobce a) schopen ani v kupní smlouvě ze dne 4. 1. 1999 identifikovat (položky č. 18, č. 22, č. 24, č. 27, č. 28, č. 30 a č. 31), je dobrá víra ve vztahu k získání oprávněné držby tím spíš vyloučena, neboť kupní smlouva ze dne 4. 1. 1999 pak nemůže být titulem, od nějž dobrou víru v oprávněnost držby těchto položek žalobce a) může odvozovat. Jiný důvod, na jehož základě by měl držet tyto položky v dobré víře, totiž žalobce a) nenabídl. Protože nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že zbylé položky (položka č. 13, č. 15, č. 16, č. 17, č. 19, č. 21 a č. 29) se staly, s ohledem na jejich rozporná označení ve vztahu k označení předmětu kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999, skutečně předmětem uvedené kupní smlouvy, nemohla být tak ani dostatečně prokázána dobrá víra žalobce a) v oprávněnost držby i těchto položek, pokud tuto dobrou víru odvíjel právě jen od uzavřené kupní smlouvy ze dne 4. 1. 1999. Rovněž v tomto případě žalobce netvrdil žádný jiný relevantní důvod, od něhož by se dobrá víra mohla odvíjet. Za ten rozhodně nelze považovat fakt, že předmětné věci pronajímal. Uvedená skutečnost pouze nasvědčuje tomu, že s věcmi nakládal jako s věcmi vlastními. 34. K platnosti kupní smlouvy, vyjma kupní smlouvy ohledně nemovitostí, jak podle ObčZ, tak podle ObZ, se nevyžaduje její písemná forma. Podle obou úprav však nezbytnou náležitost kupní smlouvy tvoří její dohodnutý předmět. Žalobkyní b) tvrzenou ústní kupní smlouvu, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 26. 2. 2014, soud nepovažuje za prokázanou, resp. se provedeným dokazováním nepodařilo prokázat dohodnutý předmět této kupní smlouvy, včetně toho, zda se součástí předmětu kupní smlouvy staly položky č. 20 a č. 25 majetkové podstaty dlužníka. -10- (KSUL 77 INS 16149/2011)

35. Vyjma položky č. 26 (o níž bude hovořeno dále), v případě všech ostatních položek, jejichž vyloučení z majetkové podstaty se žalobci domáhali, žalobci neprokázali, že jsou vlastníky předmětných věcí či že mají k nim jiné právo nebo je tu jiný důvod, proč by neměl tento majetek být zapsán do majetkové podstaty dlužníka. Účelem řízení o žalobě dle § 225 odst. 1 IZ rozhodně není zjišťování, zda právo vlastnické svědčí dlužníku. Vzhledem k tomu, že právo k majetku či jiný důvod, který by svědčil pro to, aby uvedené položky nebyly zapsány do majetkové podstaty, žalobci neprokázali, nezbylo soudu nic jiného, než v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.). 36. Naopak soud dospěl k závěru, že dne 27. 8. 2014 došlo k uzavření ústní kupní smlouvy mezi žalobkyní b) a Janem Ledvinou, na jejímž základě žalobkyně nabyla tohoto dne do svého vlastnictví za kupní cenu ve výši 20 000 Kč kalící a popouštěcí pec představující položku č. 26 majetkové podstaty. Předmět prodeje byl v tomto případě jednoznačně oběma smluvními stranami identifikován, a to ve spojení s inzercí prováděnou prodávajícím před uzavřením smlouvy. Smluvní strany se tak dohodly na všech podstatných náležitostech kupní smlouvy. S ohledem na to, že žalobkyně b) prokázala svoje vlastnické právo k položce č. 26, soud proto vyhověl ve vztahu k této položce žalobě a vyloučil uvedenou položku z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) . 37. Přestože žalovaná navrhla, aby soud podle § 225 odst. 5 IZ rozhodl o tom, že je oprávněna před pravomocným skončením řízení zpeněžit předmětné věci, soud takovéto rozhodnutí nevydal. Jedná se totiž o výjimečné řešení a lze k němu přistoupit pouze z důvodů hodných zvláštního zřetele. O takový případ se však zde nejedná. S ohledem na charakter věcí, jichž se spor týká, lze předpokládat pouze úzký okruh zájemců o jejich odkup a očekávat dlouhou dobu, než bude vyhledán případný zájemce. Doba, po niž je veden spor, může proto žalované sloužit k zajištění a zjištění těchto případných zájemců a dojednání podmínek zpeněžení, které lze bezprostředně realizovat po pravomocném rozhodnutí vydaném ve prospěch žalované strany. Současně nelze odhlédnout od toho, že žalobci se dlouhodobě činností ve strojírenství zabývají a mají zájem o držení a užívání předmětných věcí. Pokud by došlo k jejich prodeji a poté byli se svojí žalobou o vyloučení majetku úspěšní, mohla by na jejich straně vzniknout nemalá škoda. V neposlední řadě žalovaná svá tvrzení o výši nákladů spojených s uskladněním a poklesu hodnoty předmětných věcí vlastně ani nijak nedoložila (např. kalkulací nákladů). Z tohoto důvodu proto soud jejímu návrhu nevyhověl a požadované rozhodnutí nevydal. 38. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodoval podle úspěchu ve věci. Vycházel přitom z toho, že na straně žalobců vystupují dva účastníci, přičemž nejde o nerozlučné procesní společenství, neboť každý z žalobců odvíjí svoji aktivní legitimaci k podání žaloby od jiného titulu. Na základě toho proto posuzoval úspěch ve věci samostatně jednak mezi žalobcem a) a žalovanou a pak mezi žalobkyní b) a žalovanou. Poměr účastenství žalobce a) a žalobkyně b) s ohledem na to, že hodnotu jednotlivých položek, jejichž vynětí z majetkové podstaty požadují, nelze zcela jednoznačně určit, soud stanovil rovným dílem. 39. Žalobkyně b) byla úspěšná ohledně vyloučení položky č. 26 z majetkové podstaty, zatímco u položek č. 20 a č. 25 úspěšná nebyla. Při určení míry úspěchu soud vycházel z toho, že obě účastnice soudního sporu měly vůči sobě procesní úspěch pouze částečný, přičemž jeho míru lze stěží stanovit. Soud proto postupoval dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) a rozhodl, že žalobkyně b) a žalovaná nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) . 40. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve vztahu k žalobci a) zcela úspěšná, rozhodl soud dle § 142 odst. 1 tak, že žalobce a) je povinen zaplatit žalované náklady řízení, a to v rozsahu na něj připadajícího poměru jeho procesního účastenství. Z tohoto důvodu soud proto přiznal žalované náhradu poloviny oprávněně účtovaných nákladů řízení. -11- (KSUL 77 INS 16149/2011)

41. Žalované vznikly náklady spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen vyhláška ), přičemž za každý úkon podle § 1 odst. 3 vyhlášky náleží dle § 2 odst. 3 vyhlášky paušální náhrada ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalované vznikl nárok na náhradu za 9 úkonů (písemné podání ve věci samé ze dne 16. 7. 2015, ze dne 7. 10. 2015, ze dne 21. 6. 2016, ze dne 1. 11. 2016 a ze dne 20. 11. 2016, a dále za účast na jednání nepřekračující 2 hodiny (dne 13. 7. 2016, dne 10. 8. 2016, dne 2. 11. 2016 a dne 6. 11. 2017) po 300 Kč, činí výše náhrady 2 700 Kč. Mezi oprávněně účtované náklady nenáleží však náhrada za DPH ve výši 567 Kč počítaná k uvedené paušální náhradě, neboť žalovaná nepatří mezi osoby vyjmenované v ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Naopak do oprávněně účtovaných nákladů náleží náhrada jízdného ve výši 4.804,84 Kč za použití osobního vozidla KIA Sportage, při cestě 4x Liberec-Ústí nad Labem a zpět, při spotřebě 8,2 l na 100 km a celkem ujeté vzdálenosti 768 km, když dne 13. 7. 2016, dne 10. 8. 2016 a dne 2. 11. 2016 náklady na 1 ujetý km včetně sazby základní náhrady činily 6,24 Kč a dne 6. 11. 2017 náklady na 1 ujetý km včetně sazby základní náhrady činily 6,32 Kč. Soud naopak nepovažuje za oprávněně účtované náklady náhradu DPH z účtovaného jízdného, a to ze stejných důvodů jako v případě DPH z paušálních nákladů dle vyhlášky. Celková výše oprávněně účtovaných nákladů ze strany žalované činí 7 504,84 Kč. Polovina účtovaných nákladů pak představuje částku ve výši 3 752,42 Kč. Při vyhlášení rozsudku soud však díky početní chybě uložil žalobci a) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 956,90 Kč (výrok III.) . Z tohoto důvodu proto současně s písemným vyhotovením tohoto rozsudku soud vydal k výroku III. opravné usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2017

Mgr. Vratislav Morvay v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem ověřila Monika Francová