76 ICm 934/2011
76 ICm 934/2011 (KSLB 76 INS 3802/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Ing. Jan Klášterský, se sídlem v České Lípě, Boženy Němcové 2971, PSČ 470 01, insolvenčního správce dlužníka AKROS PS, s.r.o. v likvidaci, IČ 250 17 730, se sídlem Česká Lípa, 5. května 797, PSČ 470 01, proti žalovanému Josefu Dvořákovi, nar. bytem , právně zastoupen Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka vyplacení žalovanému odměny za výkon funkce jednatele ve výši 1.617.829,-Kč, je neúčinný. II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka AKROS PS, s.r.o. v likvidaci, IČ 25017730, do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1.617.829,-Kč. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Insolvenční správce se žalobou ze dne 8.4.2010 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil neplatnost právního úkonu dlužníka, kterým dlužník jako právnická osoba, za kterou jednal žalovaný jako statutární orgán a jediný společník, bezprostředně před vstupem společnosti do likvidace vyplatil žalovanému odměnu za výkon funkce jednatele ve výši

1.617.829,-Kč. Dne 27. dubna 2007 měl uzavřít dlužník se žalovaným smlouvu o výkonu funkce jednatele společnosti. Tato smlouva byla podepsána za obě strany stejnou fyzickou osobou, když žalovaný byl jediným jednatelem a společníkem dlužníka. Dle této smlouvy náležela jednateli měsíční odměna ve výši 17.500,-Kč s tím, že nejdříve může být vyplacena po 24 měsících, tj. 28.4.2009. Ze stejného dne vyhotovil žalovaný jako společník zápis z valné hromady společnosti, dle které si schválil odměnu ve výši 17.500,-Kč měsíčně. Dne 30.4.2009 dle výplatní pásky za duben 2009 si vyplatil odměnu ve výši 1.617.829,-Kč čistého, kdy hrubá mzda činila 2.117.500,-Kč.

Žalovaný uvedl, že se jednalo o odměnu jednatele, na kterou měl nárok, protože za svou činnost nepobíral žádnou mzdu, a rovněž, že jednal v souladu s uzavřenou smlouvou a rozhodnutím valné hromady. Pokud by pro společnost nevykonával žádnou činnost, neměla by společnost žádný příjem.

Soud provedl k důkazu především smlouvu o výkonu funkce jednatele společnosti z 27.4.2007, zápis z valné hromady ze dne 27.4.2007 a výplatní pásku z 30.4.2009. Dále výpis z obchodního rejstříku, ze kterého vyplývá, že žalovaný se stal jednatelem společnosti 20.3.1997 a je jím i v současnosti. Je rovněž společníkem od 20.3.1997, tj. od vzniku společnosti a jediným společníkem je od 30.4.2007. Dne 1.7.2009, tj. tři měsíce po vyplacení odměny vstoupila společnosti AKROS PS s.r.o. do likvidace. Z předložených listin a z insolvenčního spisu dlužníka soud zjistil, že dne 13.4.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, dne 4.6.2010 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs, a dne 19.4.2011 byla doručena soudu odpůrčí žaloba insolvenčního správce. Žaloba byla tedy podána ve lhůtě do 1 roku od zjištění úpadku, byla tedy dodržena lhůta dle § 239 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Úkon, který je odporován, byl učiněn v dubnu 2009, což je ve lhůtě kratší 5 let před zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst.2 IZ.

Dle § 242 odst. 1) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Dle odst. 2 má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Dle odst. 3 úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný jako jediný společník a jediný jednatel si vyplatil mzdu ve výši 1.671.289,-Kč, přičemž v té době měl již dlužník jako právnická osoba neuhrazené závazky. Žalovaného a dlužníka lze považovat za osoby tvořící koncern, protože právnickou osobu plně ovládal žalovaný. Proto platí domněnka, že odporovaný úkon byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku. Rovněž platí domněnka, že úmysl zkrátit věřitele byl žalovanému znám. Navíc dlužník byl skutečně v úpadku, protože společnost od července 2009 nevyvíjela žádnou činnost, přesto se v insolvenčním řízení přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výši 10,5 mil. Kč. Je tedy nepochybné, že tyto dluhy existovaly již v době učinění odporovatelného úkonu, tj. vyplacení odměny v dubnu 2009. Úkon dlužníka navíc vedl k úpadku dlužníka, protože po vyplacení finanční částky nezbyl dlužníkovi žádný majetek, pouze nedobytné pohledávky. Je tedy nepochybné, že cílem jednání žalovaného bylo zkrátit věřitele. Za vyplacení finanční částky žalovanému neobdržel dlužník žádné plnění. Nelze považovat smlouvy o sjednání odměny z dubna 2007 za věrohodné, když tyto smlouvy vyhotovil a sám si podepsal pouze žalovaný. Pravost data na smlouvách není ověřena. Je tedy nepochybné, že úmyslem žalovaného, který zároveň jednal za dlužníka, bylo odčerpat z právnické osoby všechny finanční prostředky a následně společnost zlikvidovat, aniž by byli věřitelé upokojeni, a to alespoň poměrně. O neunesení důkazního břemene byl žalovaný u jednání poučen.

Dle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Protože žalovaný měl z neúčinného právního úkonu dlužníka prospěch, rozhodl soud o jeho povinnosti tento prospěch do majetkové podstaty vydat.

Soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, a kterému by dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, jejich náhradu nepožadoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 29. března 2012

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková