76 ICm 844/2010
číslo jednací: 76 ICm 844/2010 (KSLB 76 INS 2026/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Komerční banka, a.s. IČ 453 17 054, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07 adresa pro doručování: odbor Oceňování a vymáhání aktiv, útvar Vymáhání pohledávek, Praha 1, PSČ 114 07, Senovážné nám. 28a, p.o.box 839, proti žalovanému č. 1 Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano se sídlem Boženy Němcové 2971, 470 01 Česká Lípa, insolvenčního správce dlužníků Antonína anonymizovano , anonymizovano , Lenky anonymizovano anonymizovano , oba trvale bytem v České Lípě, Smetanovo nábř. 2269, PSČ 470 01 a žalované č. 2 Lenka anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem v České Lípě, Smetanovo nábřeží 2269, PSČ 470 01, o určení pohledávky

t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 129.461,69 Kč, přihlášena pohledávkou č. 1 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, pod sp.zn. KSLB 76 INS 4196/2010, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 2.3.2010 bylo na návrh dlužníka Antonína anonymizovano zahájeno insolvenční řízení pod č.j. KSLB 76 INS 2026/2010 a následně byl zjištěn úpadek a povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením. Do tohoto řízení přihlásil žalobce své pohledávky vzniklé dle Smlouvy o úvěru reg.č. 0430708220535 ze dne 27.5.2008 a dle smlouvy o úvěru reg.č. 00430707220916 ze dne 23.10.2007. Pohledávky byly přezkoumány a zjištěny. Dne 22.2.2010 bylo na návrh dlužnice Lenky anonymizovano zahájeno insolvenční řízení pod č.j. KSLB 76 INS 4196/2010, následně byl zjištěn úpadek a povoleno řešení úpadku oddlužením. Dne 25.5.2010 byla žalobcem přihlášena pohledávka za dlužnicí a na přezkumném jednán byla dne 22.6.2010 popřena do výše 129.461,69 Kč, a to z důvodu duplicity, protože řízení obou manželů bylo následně spojeno do jednoho řízení, tudíž majetek obou dlužníků tvoří jednu majetkovou podstatu a věřitel, který jednu pohledávku přihlásí dvěmi přihláškami do spojeného řízení může být uspokojován v rámci oddlužení dvakrát, čím by byl zvýhodněn, oproti ostatním věřitelům. Popřeno byl jak insolvenčním správcem tak dlužnicí. Žalobce podal žalobu včas pouze proti insolvenčnímu správci, následně usnesením ze dne 4.2.2011 bylo rozhodnuto o rozšíření žaloby i vůči žalované č. 2. Usnesení nabylo právní moci 26.2.2011. Žalovaný č. 1 v průběhu řízení uvedl, že důvodem popření bylo to, aby v rámci spojeného řízení nedošlo k uspokojení pohledávky jednoho věřitele ve větším rozsahu než uspokojení ostatních věřitelů, přičemž všichni věřitelé mají stejné postavení, protože všechny závazky dlužníků tvoří společné jmění manželů. Jiný důvod popření pohledávky nebyl uveden. Žalobce jako důvod žaloby uvedl především to, že insolvenční zákon definuje důvody popírání pohledávek, a důvod tzv. duplicita tomuto zákonu neodpovídá. Rovněž uvedl, že oba dlužníci podepsali úvěrovou smlouvu jako spoludlužníci, a proto by měli oba ze svých příjmů hradit splátky v rámci schváleného způsobu oddlužení, protože jejich závazek není jen součástí společného jmění manželů, ale zároveň jsou povinni tento závazek platit společně a nerozdílně jako spoludlužníci i v případě zániku společného jmění manželů.

Žaloba byla žalobcem podána včas, když dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále IZ, věřitelé nevykonatelé pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Přezkumné jednání se uskutečnilo dne 22.6.2010, vyrozumění o popření bylo doručeno dne 16.7.2010. Žaloba byla doručena dne 23.7.2010 tj. ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky žalobci.

Z listinných důkazů, a to přihlášek žalobce č. P3 ze dne 25.5.2010, úvěrové smlouvy č. 043070822535 ze dne 27.5.2008 a úvěrové smlouvy č. 0430707220916 ze dne 23.10.2007 soud zjistil, že věřitel má za žalovanou č. 2 pohledávku. Výše této pohledávky nebyla mezi účastníky sporná, rovněž nebyly sporné okolnosti uzavření úvěrové smlouvy nebo jiná skutková tvrzní uvedená v přihlášce žalobce.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Dle platné právní úpravy institutu společného jmění manželů podle § 143 a násl. obč. zákoníku závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Věřitel je tedy oprávněn domáhat se plnění z takového závazku po každém z manželů zvlášť, avšak v rámci insolvenčního řízení nelze takový společný závazek uspokojovat dvakrát, protože by tím došlo k zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních. Protože lze popírat pravost pohledávky jen tehdy, jestliže nevznikla, zanikla nebo je promlčena, nikoli z důvodu duplicity, nepovažuje soud popření pravosti pohledávky za učiněné po právu a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Po právní moci tohoto rozsudku se bude insolvenční soud v rámci insolvenčního řízen zabýval tím, zda lze zařadit takto zjištěnou pohledávku do splátkového kalendáře schváleného oddlužení obou manželů, když je v tomto kalendáři již zařazena shodná pohledávka dle přihlášky učiněné žalobce z téže úvěrové smlouvy vůči dlužníkovi Antonínu anonymizovano .

O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto žalobce, který je ve věci úspěšný, nemá nárok na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci. Soud však nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ani vůči žalované č. 2, přestože byl ve věci úspěšný. Soud shledal, že existují důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 občanského soudního řádu, dle kterého jsou-li důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.

Důvodu zvláštního zřetel hodné soud spatřuje v tom, že dlužnice popírala pohledávku v rámci spojeného insolvenčního řízení manželů, kdy insolvenční zákon, ani rozhodovací praxe neobsahuje ustálený návod pro dlužníky, jak mají v rámci společného řízení postupovat. Žalovaná č. 2 popřením pohledávky hájila svoje zájmy a nejednalo se o svévolné uplatňování práva. V době, kdy k popření pohledávky došlo, neměla ani odborná veřejnost ustálený názor na to, zda popření je nebo není v souladu s právem. Změnu rozhodovací praxe, která v mezidobí nastala, především ustálenou rozhodovací praxí Vrchního soudu v Praze, nemůže soud klást žalované č.2 k tíži tím, že by její míru zadlužení navýšil o náklady věřitele v rámci incidenčního sporu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 28.dubna 2011

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková