76 ICm 754/2012
číslo jednací: 76 ICm 754/2012-26 (KSLB 76 INS 22245/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci žalobce JUDr. Martina Jinochová Matyášová, se sídlem Praha 10, Petrohradská 390/46A, insolvenčního správce dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Pivovarská 1133, PSČ 463 11, proti žalovanému Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a.s., IČ 473 11 975, se sídlem Liberec, Mrštíkova 3, PSČ 461 71, právně zastoupeného JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem, se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že popření insolvenčním správcem části přihlášené pohledávky ve výši 7.920,-Kč přihlášeného věřitele Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a.s., v insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSLB 76 INS 22245/2011 je po právu, s e z a m í t á.

II. Popření insolvenčním správcem části přihlášené pohledávky ve výši 6.120,-Kč přihlášeného věřitele Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a.s., v insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSLB 76 INS 22245/2011 je po právu.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v řízení pod sp. zn. KSLB 76 INS 22245/2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobce byl jmenován insolvenčním správcem. Do tohoto řízení přihlásil svou pohledávku žalovaný, a to jako pohledávku vykonatelnou ve výši 15.469,-Kč. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání ve výši 14.040,-Kč popřena a do výše 1.429,-Kč uznána. Pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná a pohledávku popřel insolvenční správce i dlužník. Dlužník však i přes poučení soudem u přezkumného jednání ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání incidenční žalobu nepodal. K popření dlužníka proto není přihlíženo. Insolvenční správce popřel pohledávky představující náklady nalézacího řízení a náklady vykonávacího řízení. Z nákladů řízení uznal pouze částku 300,-Kč, představují zaplacený soudní poplatek. Jistina pohledávky ve výši 1.016,-Kč, která není popřena, představuje jízdné a přirážku k jízdnému. Dle insolvenčního správce se jedná o bagatelní pohledávku. Jednoduchost případu umožňuje vymáhání pohledávky bez právního zastoupení. Žalovaný s ohledem na předmět podnikání by měl disponovat vyškolenými osobami pro vymáhání těchto pohledávek. K přihlášce nebyl připojen dokument, na základě kterého je vymáhání pohledávek předáno jinému subjektu. Dle žalobce návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je jednoduchým formulářem, jehož vyplnění nevyžaduje kvalifikaci advokáta. Tuto činnost je schopen vykonávat zaškolený zaměstnanec či účetní žalovaného. Z důvodu právního zastoupení došlo k nárůstu pohledávky žalovaného z částky 1.016,-Kč na patnáctinásobek, přitom skutečné náklady (časové, materiální) na vymáhání takové pohledávky jsou zanedbatelné. Insolvenční správce rovněž poukázal na odůvodnění usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2777/11 ze dne 27.12.2011, který se týká právě rozhodování o nákladech řízení v bagatelních sporech. Dále namítá, že žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů exekučního řízení, protože nejsou poznatky o tom, že by exekuce byla prováděna. Pokud byla exekuce marná, pak sazba nákladů exekuce svědčí exekutorovi proti oprávněnému, nikoliv dlužníkovi.

Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání podáním ze dne 27.3.2012. Žalovaný byl vyzván usnesením ze dne 23.2.2012, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Ve svém vyjádření ze dne 30.3.2012 se k této části výzvy nevyjádřil, přestože byl poučen dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

Soud provedl dokazování přihláškou žalovaného ze dne 1.2.2012, kterou žalovaný přihlásil částku 15.469,-Kč. Z této částky tvoří částka 1.016,00 Kč jízdné a přirážku k jízdnému a částka 14.453,-Kč příslušenství, a to úrok z prodlení 7,75 % ročně z částky 1.016,-Kč od 2.7.2010 do 5.1.2012, náklady soudního řízení ve výši 8.220,-Kč a náklady oprávněného v exekuci ve výši 6.120,-Kč. Dále měl sodu k dispozici elektronický platební rozkaz č. 24 EV 465/2010-7 ze dne 19.11.2010 vydaný Okresním soudem v Liberci. Dle tohoto platebního rozkazu je dlužník povinen uhradit částku 1.016,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 2.7.2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 8.220,-Kč. Dále měl k dispozici příkaz k úhradě nákladů exekuce č. 074 EX 07307/11-019 ze dne 6.1.2012 vydaný Exekutorským úřadem Cheb. Dle tohoto platebního rozkazu je povinný povinen zaplatit oprávněnému náklady, které oprávněný účelně vynaložil k vymáhání svého nároku ve výši 6.120,-Kč. Toto usnesení bylo vydáno po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení a po jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Součástí přihlášky je i plná moc žalovaného Dopravní podnik města Liberec a.s., pro advokátku JUDr. Martinu Grófovou k zastupování při vymáhání pohledávek na zaplacení jízdného a substituční plná moc pro JUDr. Valdaufa ze dne 1.9.2010, přičemž obě citovaná rozhodnutí stanovují právo na nákladech řízení k rukám právě advokáta JUDr. Valdaufa, nikoliv advokátovi dle plné moci. K dispozici měl soud rovněž usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 14 EXE 4621/2011 ze dne 7.6.2011 o nařízení exekuce a návrh na nařízení exekuce ze dne 11.4.2011.

Žaloba byla žalobcem podána včas, když dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání se uskutečnilo 23.2.2012 a žaloba byla doručena soudu dne 20.3.2012.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Dle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvencím správcem. Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba není v části přihlášené pohledávky ve výši 7.920,-Kč důvodná. Částka 7.920,-Kč představuje rozdíl mezi popřenou výší přihlášené pohledávky 14.040,-Kč a náklady exekučního řízení 6.120,-Kč. O nákladech nalézacího řízení rozhodl pravomocně okresní soud v elektronickém platebním rozkazu. Okresní soud tedy posoudil, zda se jedná o náklady účelně vynaložené na uplatnění práva žalovaného a o nákladech rozhodl, přestože elektronický platební rozkaz takové odůvodnění neobsahuje. Pokud by však okresní soud dospěl k závěru, že se jedná o náklady, které nebyly účelně vynaložené, nerozhodl by ve věci elektronickým platebním rozkazem, ale nařídil by jednání. Pokud by účelnost vynaložení těchto nákladů znovu posuzoval insolvenční soud v rámci incidenčního sporu, došlo by k porušení ustanovení § 199 odst. 2 IZ, tj. že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci.

Pokud se týká druhé části nároku ve výši 6.120,-Kč, jedná se o odlišnou situaci. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po úpadku dlužníka. Pohledávka tedy v době zjištění úpadku nebyla vykonatelná. Proto posouzení účelnosti vynaložených nákladů na exekuční řízení nebrání ustanovení § 199 odst. 2 IZ. Z odůvodnění příkazu k úhradě nákladů exekuce vyplývá, že náklady jsou stanoveny pouze ve výši právního zastoupení dle vyhlášky

484/2000 Sb. a příslušné režijní paušály dle advokátního tarifu. Protože o nákladech právního zastoupení v exekučním řízení nebylo rozhodnuto, nelze je v rámci insolvenčního řízení uplatňovat. Na úhradě těchto nákladů by měl žalovaný nárok, pokud by exekuční řízení, které nebylo přerušeno, ale pouze nebylo po dobu insolvenčního řízení vykonáváno, pokračovalo po skončení insolvenčního řízení. Žalovaný uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení pouze z důvodu rozhodnutí exekučním příkazem k úhradě nákladů řízení, jiné náklady neuplatňoval. Protože v rámci přihlášky nebyly uplatněny náklady na exekuční řízení, které by vznikly do úpadku dlužníka, soud shledal popření pohledávky ze strany insolvenčního správce za důvodné a po právu.

Soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože žalobkyni, která ve věci byla úspěšná ve větším rozsahu než žalovaný, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci dne 8. ledna 2013

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková