76 ICm 737/2016
76 ICm 737/2016-160 KSLB 76 INS 28797/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci

žalobkyně: Pozemní stavby-Stavoservis a.s., IČO 49099558 sídlem Třída 1. máje 97/25, 460 01 Liberec 3 zastoupené advokátkou Mgr. Michaelou Rotterovou, sídlem Údolní 65, 602 00 Brno proti žalovanému: Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 71687343 bytem náměstí Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec adresa pro doručování Nad Sokolovnou 616, 463 12 Liberec 25 zastoupenému advokátem Mgr. Davidem Bezuchou sídlem Vysoká 149/4, 460 01 Liberec

takto: I. Určuje se, že žalobkyně má za žalovaným dlužníkem Josefem Horynou, n anonymizovano , bytem náměstí Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec, přihlášenou pohledávku v insolvenčním řízení KSLB 76 INS 28797/2015 ve výši 54.613,30Kč. II. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 24.257 Kč. .

Odůvodnění: 1. Žalovaný je dlužníkem v insolvenčním řízení, do kterého přihlásila svoji pohledávku žalobkyně. Přihlášce bylo přiděleno pořadové číslo P15. Byly přihlášeny dvě dílčí pohledávky. První ve výši

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Voborníková. isir.justi ce.cz

41.409,30 Kč představuje dlužné nájemné dle smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 245513 ve výši 39.930,30Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.479 Kč. Druhá pohledávka ve výši 13.204 Kč představuje dlužné nájemné dle smlouvy o nájmu věcí movitých č. 245513/2 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 499 Kč. Třetí dílčí pohledávka ve výši 514,20 Kč byla vzata zpět z důvodu úhrady. Na přezkumném jednání dne 25.1.2016 dlužník celou pohledávku popřel, insolvenční správkyně pohledávku uznala. Účinky oddlužení nastaly dne 3.2.2016, kdy v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno usnesení o schválení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Žaloba byla doručena soudu dne 4.3.2016 tj. poslední den lhůty pro podání žaloby ve smyslu ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona. Žaloba byla podána včas. 2. Žalovaný dlužník popřel pohledávku z důvodu, že smlouvu o nájmu movitých věcí považuje za neplatnou. Proto není povinen pohledávku č. 2 hradit. Avšak dle smlouvy o nájmu movitých věcí téměř dva roky hradil, takže plnění z neplatné smlouvy započetl vůči svému závazku ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a z tohoto důvodu považuje pohledávku č. 1 za zaniklou. Neplatnost smlouvy o nájmu movitých věcí spatřuje v tom, že jak smlouvou o nájmu nebytových prostor tak smlouvou o nájmu movitých věcí byly pronajaty stejné věci. Touto skutečností nastala nemožnost plnění a tudíž neplatnost smlouvy. 3. Pokud jde o zjištění skutkového stavu, soud vycházel jednak ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě ze dne 4.3.2016, tak účastnického výslechu předsedy představenstva žalobkyně u jednání dne 29.1.2018. Dále soud vychází z písemných skutkových tvrzení žalovaného ze dne 8.6.2016, které je založeno na č.l. 72 spisu, tak vyjádření žalovaného učiněná u jednání dne 29.1.2018. K důkazu byly pak provedeny listiny z přihlášky pohledávky P15, zejména však přílohy přihlášky smlouva o nájmu nebytových prostor č. 245513 ze dne 20.2.2013 včetně přílohy výpočet úhrady nájemného a služeb z 20.2.2013, inventární seznam věcí movitých, dodatek č. 1 ze dne 28.8.2014, dodatek č. 2 ze dne 18.5.2015 a smlouva o nájmu věcí movitých č. 245513/2 ze dne 16.4.2013. Dále žalovaný předložil na jednání smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 245505 ze dne 11.5.2012 včetně výpočtu úhrady nájemného a služeb z 11.5.2012 a žalobkyně další inventární seznam věcí movitých z roku 2012. K dokreslení situace, pak byly provedeny důkazy týkající se vzájemné korespondence účastníků v roce 2015, když žalovaný přestal hradit nájemné a uplatnil započtení. Přestože žalovaný obviňuje žalobkyni ze lživých tvrzení, soud v jejich tvrzeních neshledal žádné rozpory a v podstatě jsou shodná. Z těchto tvrzení a důkazů vyplývá, že v roce 2012 byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor. Ve smlouvě je v bodě I/1 uvedeno, předmětem pronájmu jsou nebytové prostory. V bodě I/II je uvedeno, že součástí smlouvy je pronájem věcí movitých, tj. dlouhodobý hmotný majetek a drobný hmotný majetek, který tvoří vnitřní vybavení prostor občerstvení. Přesná specifikace je uvedena v inventárním seznamu, která je přílohou smlouvy. Žalobkyně předložila inventární seznam, o kterém tvrdí, že byl součástí smlouvy. Žalovaný tvrdí, že inventární seznam součástí nebyl. Z listiny příloha č. 1 je však zřejmé, že výpočet úhrady nájemného a služeb se odvíjí od rozlohy nebytových prostor a vyjmenovaných služeb. Obě strany v podstatě shodně tvrdí, že v průběhu roku 2012 žalovaný nebytový prostor užíval s movitými věcmi nacházejícími se v tomto prostoru a řádně hradil nájemné. Žalobkyně pro potřeby žalovaného upravovala pronajatý prostor a rekonstruovala. Vedle tohoto prostoru občerstvení byla ještě kuchyně, kterou žalobkyně nevyužívala a žalovaný se v průběhu roku rozhodoval, které další movité věci si z kuchyně pronajme a postupně byl prostor občerstvení žalobkyni upraven tak, aby žalovaným zvolené věci z kuchyně mohly být v občerstvení umístěny. V únoru 2013 byla uzavřena druhá smlouva o nájmu nebytových prostor v podstatě stejného znění, zejména bodu I./2, avšak výše nájemného byla stanovena dle nového výpočtu úhrad z 20.2.2013 ve větším rozsahu s ohledem na provedenou rekonstrukci. Téměř za dva měsíce byla uzavřena nájemní smlouvy na věci movité s výši sjednaného nájemného 1.500 Kč a DPH. U obou smluv je shodný inventární seznam s podpisy žalovaného. Žalobkyně tvrdí, že byli dohodnuti, že dojde k pronájmu movitých věcí za

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Voborníková.

symbolickou cenu s ohledem na skutečnost, že nově jsou zahrnuty věci z kuchyně, administrativními průtahy k samotnému uzavření smlouvy došlo až za dva měsíce. Žalovaný tvrdí, že od počátku věděl, že jsou pronajímány movité věci dvakrát, jednak smlouvou o pronájmu nebytových prostor tak smlouvou o nájmu, avšak jednalo se o symbolické nájemné, proto mu tato skutečnost nevadila, smlouvu podepsal a sjednané nájemné téměř dva roky hradil. U jednání začal tvrdit, že smlouvu podepsal, protože se bál, aby mu žalobkyně smluvní vztah nevypověděla, k čemuž nakonec došlo. Předložil soudu svůj dopis nazvaný námitky proti výpovědi z nájmu z 20.8.2015 a navrhoval jako důkaz spis Okresního soudu v Liberci 18 C 295/2015, kde je projednávaná žaloba o výpovědi z nájemného. Soud tyto důkazy neprovedl, když předmětem sporu jsou okolnosti vzniku právního vztahu a navržené důkazy se týkají okolností ukončení právního vztahu. Sám žalovaný ve svém vyjádření z 8.6.2016 uváděl, že nájemné považoval za symbolické a nevadilo mu, tudíž jeho pozdější tvrzení, že se obával odmítnout podepsat smlouvu o nájmu movitých věcí je nevěrohodné. 4. Dle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru. 5. Dle § 1 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor za nebytové prostory se pro účely tohoto zákona považují a) místnosti nebo soubory místností, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k jinému účelu než k bydlení, a jimiž jsou zejména prostory určené k provozování výroby, obchodu, služeb, výzkumu, administrativní činnosti, umělecké, výchovné a vzdělávací činnosti, dále archivy, garáže, skladové prostory a části veřejně přístupných prostorů budov; nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu, prádelny, sušárny, kočárkárny a půdy, b) byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým účelům. 6. Dle § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně užíval nebo z ní bral i užitky. 7. Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že právní řád do 31.12.2013 rozlišoval mezi nájmem nebytových prostor a nájmem ostatních movitých věci, případně nájmem bytu. Je tedy logické, že i účastnici pro movité věci i nebytový prostor uzavřeli dvě samostatné smlouvy. Z jejich tvrzení je nesporné, že nejdříve užíval žalovaný nebytový prostor, kde již nějaké movité věci byly, žalobkyně souhlasila, aby je užíval, avšak z výpočtu nájemného je zřejmé, že za tyto movité věci nich nepožadovala, postačovalo jí sjednané nájemné dle výměry nebytových prostor a úhrada souvisejících služeb. Pak je nepochybné, že v roce 2013 se okruh movitých věcí rozšířil, což již při uzavření druhé smlouvy o nájmu nebytových prostor bylo zřejmé, avšak z administrativních důvodů uzavřeli v podstatě stejnou smlouvu o nájmu nebytových prostor jako v případě první smlouvy a na movité věci byla uzavřena samostatná smlouva, tak jak to vyžaduje občanský zákoník. Je pravdou, že v obou smlouvách z roku 2013 byl stejný inventární soupis, avšak pouze ze smlouvy o nájmu movitých věcí vyplývá vůle účastníků sjednat nájemné za movité věci, bez ohledu na to, zda se jedná o věci, které již užíval žalovaný od roku 2012 nebo o věci dodané později z kuchyně. 8. Z tvrzení účastníků je zřejmé, že obě smlouvy byly sjednání svobodně nikoliv v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek a jsou v souladu s dobrými mravy. Z obou smluv je zřejmé, že účastníci věděli, jaký prostor je žalovaný oprávněn užívat, jaké movité věci je oprávněn užívat a jakou výši nájemného je povinen hradit tj. nájemné nebytových prostor dle smlouvy o nájmu nebytových prostor zvýšené o částku 1.500 Kč a DPH dle smlouvy o nájmu movitých věcí. Oba účastníci věděli na jakou dobu je nájemní vztah sjednán a období kdy má být hrazeno. Žalobkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Voborníková.

vystavovala faktury tak, aby bylo zřejmé, které částky se týkají nebytových prostor a které movitých věcí, a žalovaný faktury přijímal a téměř po dobu dvou let hradil. Uzavřené smlouvy se mají plnit. Aby soud shledal jakoukoliv smlouvu za neplatnou, musí mít k tomu vážný důvod. Z tvrzení účastníků je zřejmé, že stejný inventární soupis uvedený ve dvou smlouvách, nebyl pro ně faktickou překážkou tomu, aby si vzájemně téměř dva roky poskytovali plnění tj. strpění užívání movitých i nemovitých věcí žalovaným a hrazení nájemného. Proto nelze s ohledem na pozdější vyhrocení vzájemných vztahů ze stejného důvodu považovat smlouvu o nájmu neplatnou. Pokud by identické movité věci byly pronajaty dvěma smlouvami, stala by se jedna smlouva neplatná z důvodu nemožnosti plnění pouze, pokud by věci byly pronajaty různým nájemců. Logicky jeden by nemohl věci užívat a nemusel by hradit nájemné. Pokud by však identické věci byly pronajaty stejnému nájemci dvěma smlouvami, je potřeba na druhou smlouvu pohlížet jako na poněkud kostrbatý dodatek nebo dohodu o zvýšení nájemného, nikoliv neplatný závazek. Závazky je potřeba vykládat podle obsahu, nikoliv formy. Proto soud shledal popření přihlášené pohledávky za nedůvodné. Žalovaný skutečně dluží žalobkyni nájemné a nemá vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu uhrazeného nájemného ze smlouvy o nájmu věcí movitých. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobkyně má za žalovaným pohledávky v rozsahu, jak byly přihlášeny. 9. Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 9 odst. 4 písm. d) částka 50.000,--Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčních nebo obdobných řízeních. Za jeden úkon právní pomoci tedy náleží částka 3.100,--Kč. Dle této vyhlášky § 13 odst. 3 náleží advokátovi za každý úkon právní pomoci paušální náhrada nákladů ve výši 300,--Kč. Za čtyři úkony tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření 26.5.2016 a účast u jednání tedy náleží částka 13.600 Kč. Právní zástupkyně je plátcem DPH, proto jí náleží rovněž DPH ve výši 21%. Dále uplatnila nárok na náhradu cestovních výdajů za účast u jednání ve výši 1.715 Kč z Brna do Liberce a zpět osobním vozidlem Mazda CX5 s průměrnou spotřebou 5,2 l/100 km, pohonná hmota nafta dle vyhláškové ceny 29,80 Kč/l, paušální náhradě 4,00 Kč/km a ujeté vzdálenosti 309 km. Dále uplatnila nárok na náhradu promeškaného čas dle § 14 advokátního tarifu 100 Kč/1 půlhodina. Promeškaný čas za cestu k jednání vyúčtovala advokátka částkou 600 Kč. Celkové náklady právního zastoupení činí 15.915 Kč z toho DPH 3.342 Kč. Žalobkyně dále uhradila soudní poplatek 5.000 Kč. Celkové náklady právního zastoupení včetně soudního poplatku ční 24.257 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočky Liberec.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Liberec 29. ledna 2018

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Voborníková.