76 ICm 68/2016
číslo jednací: 76 ICm 68/2016-121 KSLB 76 INS 24468/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci žalobkyně Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Mařanova 373, Liberec, zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem Valdštejnská 381/6, Liberec proti žalované společnosti LIQUIDATORS v.o.s., IČ 24817465, se sídlem Radhošťská 1942/2, Žižkov, 130 00 Praha 3 insolvenčnímu správci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Velvěty 74, 417 62 Rtyně nad Bílinou, právně zastoupené JUDr. Pavlem Glazunovem, advokátem, se sídlem Na Harfě 935/5D, 190 00 Praha 9-Vysočany, o určení pravosti pohledávky

takto:

I . Určuje se, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 65.000 Kč.

I I . Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení přihlásila žalobkyně, která je matkou dlužníka, pohledávku ve výši 65.000 Kč jako nezajištěnou a nevykonatelnou. Právním důvodem vzniku pohledávky je půjčka z roku 2014, kterou se zavázal dlužník splácet v pravidelných splátkách ve výši 2.000 Kč. Dlužník na půjčku ničeho neuhradil. V doplnění přihlášky žalobkyně uvedla, že částku 25 tis. Kč uhradila z vlastních zdrojů a částku 45.000 Kč z úvěru, který obdržela od České spořitelny. Na přezkumném jednání pohledávku popřel celou pouze insolvenční správce, isir.justi ce.cz protože není doloženo reálné předání peněz. Dlužník na přezkumném jednání uvedl, že věřitelka je jeho matka a peníze mu skutečně předala.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 16.12.2015 a žaloba věřitele byla doručena soudu dne 11.1.2016. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ.

K důkazu byly provedeny listiny a svědecké výpovědi. Ve věci byla vyslechnuta žalobkyně, která uvedla, že svému synovi půjčila částku 65 tis. Kč, nikoliv však najednou. Syn jí později podepsal smlouvu o půjčce v Makru, kterou ji pomohla napsat paní Červčíková. V té době obě v Makru pracovaly. Paní Červíčková ve své výpovědi tvrzení žalobkyně potvrdila. Dlužník-syn žalobkyně uvedl, že si od své matky finanční prostředky půjčil, avšak je vrátil, protože na účet matky byly zasílány prostředky z jeho mzdy, protože se jeho matka starala o jeho syna a dokonce tam bylo zasláno odstupné z pracovního poměru, které matka použila na úhradu svých pohledávek. Soud si na návrh žalobce vyžádal výpisy z účtu žalobkyně za rozhodné období a spis OS Jablonec o výchovu a výživu nezletilého syna dlužníka. Z provedených důkazů nebyla potvrzena věrohodnost svědecké výpovědi dlužníka. Smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2014, žalobkyně pomáhala synovi s péčí o dítě před rokem 2011, z výpisů z účtu za rok 2010-2012 se nezjistilo, že by na účet dlužnice bylo doručeno odstupné syna. Na přezkumném jednání k dotazu soudu dlužník uvedl, že mu matka finanční prostředky poskytla. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že popření pohledávky je nedůvodné.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Protože insolvenční správce popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku, podal věřitel dle § 198 insolvenčního zákona žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky.

Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Protože z provedeného dokazování bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a dlužníkem byla uzavřena v roce 2014 smlouva o zápůjčce, kdy zapůjčené peníze nebyly vráceny, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když důvody pro popření pohledávky nebyly prokázány. Pohledávka byla přihlášena po právu, proto soud ve výroku I. žalobě vyhověl.

Ve výroku II. soud rozhodl o nákladech řízení. Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Ve věci byl plně úspěšný žalobce, který by měl dle občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na speciální právní úpravu insolvenčního zákona soud žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 5. října 2016 Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Dušková