76 ICm 558/2015
číslo jednací: 76 ICm 558/2015-11 KSLB 76 INS 17169/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Mgr. Martina Koláře, IČ 66249996, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín, insolvenční správce dlužníka Zuzana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dubá, Jana Roháče 142/202, PSČ 471 41 právně zastoupeného Mgr. et. Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem Tyršova 1434/4 Děčín 1 proti žalovanému Triglav pojišťovna, a.s., IČ 25073958, se sídlem Brno-Brno-město, Novobranská 544/1, PSČ 602 00 právně zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem, se sídlem Filištínská 145, 537 01 Chrudim, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na popření vykonatelné pohledávky do části 1.027,95 Kč.

II. Určuje se, že pohledávka žalovaného věřitele je popřena po právu do výše 11.240,05 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice svou vykonatelnou pohledávku ve výši 25.228,--Kč, kterou na zvláštním přezkumném jednání insolvenční správce popřel do výše 12.268,--Kč a podal žalobu na popření vykonatelné pohledávky. Pohledávka žalovaného vznikla z právního vztahu mezi žalovaným a manželem dlužnice. Manžel dlužnice zemřel a dlužnice je jedinou dědičkou, přičemž dědictví neodmítla. Dědictví bylo projednáno za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. Do dědictví se žalovaný přihlásil a v rámci dědického řízení 12 D 277/201 bylo dne 27.4.2014 rozhodnuto soudní komisařkou notářkou Mgr. Jana Truhlářovou o vypořádání dědictví, tak, že soudní komisařka vypořádala zaniklé společné jmění manželů. V dědictví byl nemovitý majetek oceněný částkou 20 tis. Kč, protože se jednalo o vyhořelý dům a závazky v celkové výši 2.384.327,--Kč. Dlužnice nabyla polovinu majetku v rámci vypořádání SJM včetně poloviny závazků a druhou polovinu majetku nabyla jako jediný dědic. Hodnota závazků je 1.192.163,50 Kč a hodnota majetku nabytého dědictvím je 10.000,--Kč. Insolvenční správce tedy popíral pouzejistiny 1/2 přihlášené pohledávky, když druhá polovina byla přihlášena oprávněně z důvodu nabytí závazku dlužnicí v rámci vypořádání SJM.

Část nabytá dědictvím byla popřena ze dvou důvodů. Jednak považuje insolvenční správce úkon, kterým dlužnice neodmítla dědictví za neúčinný právní úkon, kterým dlužnice převzala předlužené dědictví po jejím zemřelém manželovi, tak druhým důvodem je skutečnost, že přihlášená pohledávka převyšuje odpovědnost dlužnice za zůstavitelovy dluhy převyšující hodnotu zůstavitelova majetku. Obrana žalovaného spočívá v tom, že přihlásil do dědického řízení svou pohledávku, aniž by věděl, jaká pasiva a aktiva dědické řízení obsahuje. Rovněž tak nemohl vědět, že s dědičkou po zůstaviteli je vedeno insolvenční řízení. Dlužnice jako dědička v řízení po zůstaviteli předlužené dědictví přezvala, tím i závazky a není proto důvod k částečnému popření.

Pro rozhodnutí ve věci jsou podstatné další okolnosti. V rámci dědického řízení zdědila dlužnice závazky ve výši 1.192.163,50 Kč. Z nich se však přihlásili pouze tři věřitelé. Všechny tři věřitele insolvenční správce popřel ze stejných důvodů a podal incidenční žaloby. Žaloba proti věřiteli Fredu Helmutu Böhmovi je vedena pod č.j. 76 ICm 556/2015 a výše popřené pohledávky činí 104.263,--Kč, což je 87,363% z celkové výše popřených pohledávek. Žaloba proti věřiteli Triglav pojišťovna a.s. je vedena proti č.j.a výše popřené pohledávky činí 12.268,--Kč, což je 10,279 %. Žaloba proti věřiteli JUDr. Soni Karasové je vedena pod č.j. 76 ICm 557/2015 a popřená výše pohledávky je 2.813,50 Kč, což je 2,357% z celkové výše popřených pohledávek.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednán dne 9.1.2015 a žaloba insolvenčního správce byla doručena soudu dne 9.2.2015. Byla dodržena lhůta dle § 199 odst. 1 IZ.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech kdy to připouští občanský soudní řád. Žalovaný vyslovil souhlas s rozhodnutím bez neřízení jednání podáním ze dne 3.2.2015. Žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 25.3.2015. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

K důkazu soud provedl pouze listiny, a to přihlášku pohledávky P1, P2 a P4, znalecký posudek č. 01796-0119 B/2006 zpracovaný pro účely dědického řízení, usnesení č.j 12 D 277/011-94 ze dne 27.3.2014 vydaný notářkou Mgr. Janou Truhlářovou a insolvenční spis KSLB 76 INS 17169/2014. Z provedeného dokazování jsou prokázána skutková tvrzení uvedená v žalobě, tj. skutečnost, že věřitelé Tiglav pojišťovna a.s., JUDr. Soňa Karasová, soudní exekutorka a Fred Helmut Böhm přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky, o nichž bylo rozhodováno v rámci dědického řízení po manželovi dlužnice a hodnota zůstavitelových aktiv, které sdělila dlužnice, činí pouze 10 tis. Kč.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Protože insolvenční správce popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku, byla jeho povinností podat žalobu proti věřiteli a insolvenční soud podanou žalobu projedná.

Dle § 240 odst. 1 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle § 239 odst. 1 IZ odporovat právnímu úkonůmu dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů.

Soud k tvrzení insolvenčního správce, že úkony, kterým dlužnice přijala předlužené dědictví, je neúčinným právním úkonem, nepřihlížel, protože tato námitka nebyla vznesena v řízení, ve kterém by se domáhal vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty. Insolvenční správce z logiky věci nemůže ani odpůrčí žalobu podat, protože není nikdo, kdo by se na úkor majetkové podstaty z úkonu dlužnice obohatil.

Dle § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon, dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.

Insolvenční soud zjistil, že zůstavitelovou smrtí přešly na dlužnici závazky ve výši 1.192.163,50 Kč. V insolvenčním řízení jsou přihlášeny pouze tři závazky a celková výše popřených závazků z tohoto důvodu činí 119.344,50 Kč. Hodnota majetku zůstavitele činila pouze 10.000,--Kč. Soud má tedy za to, že dlužnice za tyto přihlášené závazky ručí pouze do výše 10.000,--Kč a toto omezené ručení mezi přihlášené pohledávky poměrně rozdělil. Dlužnice tedy ručí za splnění závazku věřitele Triglav pojišťovna a.s. pouze do výše 10,279 % což je 1.027,95 Kč. Za splnění závazku věřitele JUDr. Soňa Karasová, soudní exekutorka ručí pouze do výše 2,357%, což je 235,75 Kč a za závazek věřitele Freda Helmuta Böhma do výše 87,363 % což je 8.736,31%. Insolvenční správce popřel pohledávku žalovaného do výše 12.268,--Kč. Proto soud výrokem I. do částky 1.027,95 Kč žalobu zamítl a v rozsahu 11.240,05 Kč žalobě na popření pohledávky vyhověl.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Dle § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez váženého důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného sudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Dle § 143 žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavadal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.

Ve věci byl v převážné míře úspěšný žalobce, a proto by mu měl vzniknout nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože k tomu existují důvody zvláštního zřetele hodné. Soud má za to, že žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, a proto by měl nárok na náhradu nákladů řízení on. Avšak v tomto sporu s ohledem na speciální úpravu insolvenčního řízení nemá nárok na náhradu nákladů po insolvenčním správci. Žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení stejnou částku, jakou přihlásil do dědického řízení, ve kterém nebyla jeho pohledávka rozporována. Žalovaný věřitel nemohl předpokládat, kolik dalších věřitelů se přihlásí do insolvenčního řízení a s jakými pohledávkami a nemohl tedy předem omezit svou přihlášku. Naopak insolvenční správce v době přezkumu tuto informaci již měl a mohl s ohledem na svá zjištění vyzvat věřitele k odstranění vady přihlášky a předejít tak soudnímu sporu. Případně by mohlo dojít k obdobnému omezení míry uspokojení věřitele, jehož pohledávka je jinak nesporná, v rámci rozhodnutí o schválení oddlužení formou splátkového kalendáře. Je tedy zřejmé, že insolvenční správce mohl sporu předejít, proto mu soud nepřiznal nárok na náhradu jeho nákladů řízení.

Dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od splacení soudních poplatků osvobozuje insolvenční správce v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona je-li navrhovatel osvobozen od placení soudního poplatku a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od placení poplatku osvobozen. Přestože byl žalovaný ve sporu v podstatném rozsahu neúspěšný, soud mu nestanovil povinnost uhradit soudní poplatek, protože o tom, že nemá nárok na náhradu nákladů řízení proti žalobci, soud rozhodl pouze s ohledem na zvláštní ustanovení insolvenčního zákona, a to § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 20. července 2015 Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. Soudkyně Za správnost vyhotovení: Klára Hanzlíková