76 ICm 4139/2015
číslo jednací: 76 ICm 4139/2015-44 KSLB 76 INS 17378/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce VITACREDIT s.r.o., IČ 28614488, se sídlem Selské nám. 9/43, Chvalkovice, 779 00 Olomouc, právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem, se sídlem Olomouc, Sokolská 536/22, PSČ 779 00, proti žalovanému Ing. Petru Koubovi, IČ 72750294, se sídlem Nová Ves 450, 468 27 Nová Ves nad Nisou, insolvenčnímu správci dlužníků Petra anonymizovano , anonymizovano a Anny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Žitavská 2526, 470 01 Česká Lípa, právně zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec 3, o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužníka zajištěnou pohledávku ve výši 80.851,--Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníků svou pohledávku ve výši 104.101 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná a zajištěná majetkem dlužnice. Pohledávka představuje nedoplatek ze smlouvy o úvěru č. 2315000016 ze dne 15.1.2015. Insolvenční správce na přezkumném jednání popřel přihlášený nárok ve výši 80.851 Kč a uznal 23.250. Výši uznané částky určil insolvenční správce tak, že od výše poskytnutého úvěru 50 tis. Kč odečetl částku, která byla skutečně uhrazena dlužníky tj. 26.750 Kč. Zbytek popřel, když smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s ustanoveními spotřebitelského úvěru, smluvní sankce jsou nepřiměřené, není věřitelem předložen důkaz o ověření schopnosti dlužníků úvěr splácet, úvěrová smlouva obsahuje neplatné ujednání o přednostním splácení úroků před splátkami jistiny, dále obsahuje neplatné ujednání o zesplatnění úvěru a nepřiměřeně vysoké RPSN. Dále v průběhu jednání uvedl žalovaný, že výše smluvního úroku není v deklarované výši 29% ale 44,6% a navrhl moderaci smluvních pokut.

K důkazu soud provedl pouze listiny, a to zejména přihlášku pohledávky, smlouvu o úvěru, splátkový kalendář a doklady které dlužníci předložili věřiteli při sepsání smlouvy, smlouvu o zřízení zástavního práva, výpočet úroků připravený žalovaným a výstupu z internetových stránek žalobce.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Protože insolvenční správce popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku, podal věřitel dle § 198 insolvenčního zákona žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky.

Dle § 1811 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník, veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle § 1813 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro jednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1932 odst. 1 má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

Dle § 2395 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ní později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobce uzavřel s dlužníky dle nového občanského zákoníku smlouvu o úvěru a dlužníci v době uzavření smlouvy byly v postavení spotřebitelů. Soud neshledal smlouvou neplatnou pro rozpor s ustanoveními spotřebitelského úvěru, ani nepřiměřeně sjednané RPSN nebo nesprávně deklarovanou výši smluvního úroku. Součástí smlouvy o úvěru byl splátkový kalendář, z něhož je zřejmé, kolik bude splátek a v jaké výši. V článku IV. bod 1 je jasně uvedeno, že dlužník se zavazuje uhradit věřiteli celkem částku 115.000 Kč. Žalovaný předkládal svůj výpočet úroků a tvrdil, že skutečná výše úroku je 44,6% nikoliv 29% a výše RPSN činí 87,3%. Dle názoru soudu je správný výpočet úroků matematicky složitá záležitost i pro vysokoškolsky vzdělaného člověka a pojem RPSN

(roční procentní sazby nákladů) je mimo odborné kruhy téměř neznámý pojem. Proto není důvod těmto číselným údajům přikládat zvýšenou pozornost. Podstatné je, zda pro dlužníky byly základní parametry úvěru vysvětleny jasně a srozumitelně, jak to určuje ustanovení § 1811 občanského zákoníku. Ze smlouvy jsou tyto skutečnosti zřejmé, výše úvěru činí 10.000 Kč a 40 tis. Kč, z toho již bezprostředně první splátky činí 9.500,--Kč. Úvěr tedy činí 40.500 Kč, dlužníci vrátí 115 tis. Kč, pokud se splácením nebudou problémy. Na první pohled je zřejmé, že úvěrová smlouva není ekonomicky výhodná pro dlužníky, ovšem je srozumitelná a dlužníci věděli, k čemu se zavazují. Pokud by zjistili nevýhodnost smlouvy později, mohli v souladu se současným spotřebitelským právem od smlouvy odstoupit a úvěr vrátit.

Insolvenční správce namítal, že věřitel neprovedl náležité ověření, zda jsou dlužníci schopni úvěr splácet. Žalobce předložil listinu nazvanou Žádost o poskytnutí úvěru. V ní dlužníci uvedli, že nemají další věřitele, jejich výdaje jsou 17.100 Kč, dlužnice nemá příjem avšak dlužník má vedle invalidního důchodu nárok na rentu a celkový příjem činí 41.874,--Kč. Navíc poskytli k zajištění nemovitost, která nebyla zatížena žádným předchozím zástavním právem. Soud z insolvenčního spisu zjistil, že nemovitost je ve velmi špatném technickém stavu v lokalitě, kde nabídka převyšuje poptávku, přesto hodnota nemovitosti převyšuje výši úvěru. Za těchto okolností si nelze představit poskytovatele úvěru, který by úvěr neposkytl. Lze očekávat ze strany věřitele zvýšenou opatrnost, když osoby s takovými příjmy jsou ochotny uzavřít ekonomicky nevýhodný úvěr pro 50 tis. Kč. Ovšem na tom je podnikání věřitele založeno a žádným zákonem není omezeno. Z insolvenčního spisu je zřejmé, že dlužníci mají kolem dvaceti věřitelů, avšak ze seznamu závazků, které předložili pro účely insolvenčního řízení vyplývá, že většina závazků se stala splatná bezprostředně před podáním návrhu na povolení oddlužení a nejsou vykonatelné. Není důvod nevěřit žalobci, že si ověřoval v registrech, zda jsou dlužníci schopni své závazky splácet, přestože o tom nepředložili žádný důkaz, protože není důvod usuzovat na to, že dlužníci se v registrech skutečně vyskytovali.

Dále insolvenční správce namítal, že žalobce neoprávněn přihlásil celý smluvní úrok za 48 měsíců trávní úvěru, přičemž za dobu od uzavření úvěrové smlouvy do zjištění úpadku uběhlo jen 6 měsíců, a že platby, které stačili dlužníci provést, byly započítány na úrok, nikoliv na jistinu. Soud zjistil, že započítání plateb na úroky před jistinou je v souladu se smlouvou a ustanovením § 1932 NOZ. K zesplatnění celého úvěru včetně úroků došlo v souladu s úvěrovou smlouvou. Dlužnici podali dva návrhy na povolení oddlužení. První návrh z května 2015 byl odmítnut, avšak zahájení insolvenčního řízení bylo důvodem pro zepslatnění úvěru. Soud v tomto postupu neshledal rozpor s žádným ustanovením zákona. Dlužníci podáním návrhu na povolení oddlužení měli být v souladu se smlouvou srozuměni s tím, že úvěr bude zesplatněn včetně úroků do konce smluvního období. Žádný z ostatních věřitelů dlužníků nebude tímto postupem věřitele poškozen, protože žalobce je jediný s nárokem na uspokojení z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.

Žalovaný namítal nepřiměřenost smluvních pokut a navrhl jejich moderaci. Dle smlouvy byly sjednány dvě smluvní pokuty, a to 0,2% denně z dlužné částky za prodlení s hrazením splátek a 10% jednorázově za prodlení přesahující 1 měsíc. Soud zjistil, že nominálně jsou obě smluvní pokuty obvyklé ve srovnání s jinými nebankovními úvěry. V kapitalizované výši činí smluvní pokuty v součtu je 14.735,--Kč, především s ohledem na krátkou dobu prodlení. Takto kapitalizovaná výše pokuty není nepřiměřená s ohledem na

celkovou výši závazku 115 tis., kterou se zavázali dlužníci věřiteli vrátit. V porovnání se všemi závazků dlužníků ve výši 1,2 mil. Kč je smluvní pokuta spíše symbolická. Nic nenaznačuje, že by smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká.

Protože soud neshledal žádnou z námitek insolvenčního správce za důvodnou, žalobě věřitele v plném rozsahu vyhověl.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Ve věci byl plně úspěšný žalobce, který by měl dle občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na speciální právní úpravu insolvenčního zákona soud žalobci nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 18. května 2016

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová