76 ICm 3764/2014
číslo jednací: 76 ICm 3764/2014-25 KSLB 76 INS 21007/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci žalobce Bohemia Faktoring s.r.o., IČ 27242617, se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha, právně zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, advokátem, se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému Jiřímu anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírové náměstí 3100/18, Jablonec nad Nisou, korespondenční adresa Jahodová 289, 466 01 Jablonec nad Nisou, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce dle přihlášky P9 v popřené výši 53.006,09 Kč je po právu.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 11.200,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V insolvenčním řízení žalovaného dlužníka se považuje nárok na náhradu nákladů řízení za přihlášený a bude uspokojován ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Na návrh dlužníka bylo zahájeno jeho insolvenční řízení. Dlužníkovi bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Do tohoto řízení přihlásil svou pohledávku věřitel Bohemia

Faktoring s.r.o. ve výši 149.394,09 Kč. Na přezkumném jednání pohledávku insolvenční správce uznal. Dlužník popřel pohledávku do částky 53.006,09 Kč s odůvodněním, že byl věřitelem donucen pohledávku přeúvěrovat. Proto popřel vše, oč jeho závazek narostl. Věřitel Bohemia Faktoring s.r.o. pohledávku dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2013 nabyl od věřitele Raiffeisenbank a.s., který s dlužníkem 28.3.2012 uzavřel smlouvu o úvěru. Žalobce soudu doručil žalobu jak proti popírajícímu dlužníkovi, tak proti nepopírajícímu insolvenčnímu správci. Soud již však usnesením ze dne 12.2.2015 rozhodl o zastavení řízení vůči insolvenčnímu správci. Žalovaný dlužník se k žalobě nevyjádřil a nařízeného jednání se nezúčastnil. Jednání se nezúčastnil ani žalobce a bylo rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávky byly přezkoumány na přezkumném jednání dne 20.10.2014 a žaloba věřitele byla doručena soudu dne 3.11.2014. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ.

Ve věci bylo provedeno dokazování pouze listinami. Z přihlášky P9 vyplývá, že dlužník uzavřel s věřitelem Raiffeisenbank a.s. smlouvu o úvěru, když dne 27.3.2012 podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru Optimální splátka č. 1474210. Dne 28.3.2012 banka uzavření smlouvy akceptovala. Dne 5.12.2012 vyzvala banka dlužníka k okamžité úhradě dluhu z úvěru z důvodu neplnění smluvních podmínek. Dne 28.1.2013 byla pohledávka postoupena společnosti Bohemia Faktoring s.r.o. Žalobce výši pohledávky doložil přehledem pohybu na úvěrovém účtu.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinku schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Proto byla žaloba věřitele podána proti dlužníkovi.

Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že dlužník uzavřel s bankou úvěrovou smlouvu. Vznikla tedy dlužníkovi povinnost úvěr splatit včetně příslušenství. Žalovaný dlužník své tvrzení o tom, že byl donucen úvěrovou smlouvu uzavřít, ničím nedoložil a ani neuvedl taková tvrzení, že by bylo zřejmé, jak vlastní donucení probíhalo. Žalovaný dlužník se jednání nezúčastnil, soud jej proto nemohl poučit, že svá skutková tvrzení musí doplnit a nemohl jej poučit o důkazní povinnosti. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že i v popřené výši byla pohledávka přihlášena po právu.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce má tedy nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, a to za 2 úkony právní pomoci za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby. Dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna

stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 9 odst. 4 písm. d) částka 50.000,--Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčních nebo obdobných řízeních. Za jeden úkon právní pomoci tedy náleží částka 3.100,--Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,--Kč. Náklady řízení tedy činí celkem 11.200,--Kč. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 2. září 2015

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová