76 ICm 3696/2012
76 ICm 3696/2012-90 (KSLB 76 INS 14670/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl Mgr. Vandou Rozsypalovou, samosoudkyní, ve věci žalobce JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem Praha 10, Petrohradská 390/46a, PSČ 101 00, insolvenční správce dlužníka BALTOM s.r.o., IČ 445 65 038, se sídlem Liberec 25, Minkovická 91, PSČ 463 12, proti žalovanému Silnice Klatovy a.s., IČ 453 57 307, se sídlem Klatovy, Vídeňská 190, právně zastoupenému JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem, se sídlem Klatovy, Plánická 171, o návrhu na určení neúčinnosti event. neplatnosti právního úkonu dlužníka

takto:

Rozsudek ve věci vyhlášený dne 28.11.2013 č.j.-66 se doplňuje a po opravě zní takto:

I. Určuje se, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 10.6.2011 mezi dlužníkem BALTOM, s.r.o., IČ 445 65 038, se sídlem Liberec 25, Minkovická 91, PSČ 463 12, a žalovaným, o postoupení pohledávky za dlužníkem Silnice Horšovský Týn a.s., IČ 466 78 468, o nominální výši postoupené pohledávky 499.434,60 Kč, je vůči věřitelům dlužníka BALTOM s.r.o., ohledně něhož je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 76 INS 14670/2011 insolvenční řízení, právním úkonem neúčinným.

II. Zamítá se žaloba na určení, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 10.6.2011 mezi dlužníkem BALTOM, s.r.o., IČ 445 65 038, se sídlem Liberec 25, Minkovická 91, PSČ 463 12, a žalovaným, o postoupení pohledávky za dlužníkem Silnice Horšovský Týn a.s., IČ 466 78 468, o nominální výši postoupené

pohledávky 499.434,60 Kč, je vůči věřitelům dlužníka BALTOM s.r.o., ohledně něhož je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 76 INS 14670/2011 insolvenční řízení, právním úkonem neplatným.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet ČR-Krajského soudu v Ústí nad Labem na soudní poplatek částku 2.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Vyhláškou Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 18.8.2011, č.j. KSLB 76 INS 14670/2011-A-3 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka. Řízení bylo zahájeno na návrh věřitele ARSIMO SERVICES INC. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.10.2011 bylo rozhodnuto o jmenování předběžného insolvenčního správce a omezení dispozičních práv dlužníka. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 22.12.2011, č.j. KSLB 76 INS 14670/2011-A-78 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 23.4.2012 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Dne 14.12.2012 byla soudu doručena incidenční žaloba insolvenčního správce dlužníka, kterou se insolvenční správce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by v rámci incidenčního řízení rozhodl soud o neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu, a to smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10.6.2011, dle které žalovaný Silnice Klatovy a.s. jako postupník nabyl od postupitele Baltom s.r.o., část pohledávky dlužníka za věřitelem Silnice Horšovský Týn a.s. ve výši 499.434,60 Kč. Ze smlouvy je pouze zřejmé, že je postupována část 499.434,60 Kč z faktury číslo 260010075 splatné dne 17.7.2011. Fakturovaná část je ve výši 4.244.940,--Kč. Dle žalobce je smlouva neplatná z důvodu neurčitosti, protože ve smlouvě je pouze specifikována faktura, nikoliv již postupovaný závazek. Pouhé číslo faktury dle žalobce nestačí k tomu, aby bylo možné smlouvu považovat za určitou, nelze vyloučit zaměnitelnost pohledávky s jinou pohledávkou. Rovněž je nečitelný podpis osoby, která smlouvu uzavřela a rovněž není zřejmé, kdo za postupníka smlouvu uzavřel. Rovněž je dle žalobce smlouva neplatná, protože touto smlouvou došlo k obcházení zákona. Dle žalobce úmyslem dlužníka i žalovaného při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky bylo záměrné zvýhodnění žalovaného jako jednoho z mnoha věřitelů. Smyslem postoupení dobytné pohledávky, která ještě nebyla splatná, snížení aktiv dlužníka, pro porušení zásad poměrného uspokojení věřitelů dlužník a výhradně k jejich škodě. Právní úkon, který sice neodporuje výslovnému zákazu zákona, avšak svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu, je absolutně neplatný pro obcházení zákazu zákona, avšak svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu. Dle judikatury nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 505/2002 není rozhodné, zda účastníci úkonu o důvodu jeho neplatnosti věděli. Rovněž žalobce odkázal na ustanovení rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1712/2004, dle kterého obcházení zákona spočívá též v tom, kdy záměrně je použit prostředek, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož je stav z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným; představuje postup, kdy se někdo chová zdánlivě podle práva, aby tak záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídatelného a nežádoucího. Toto spatřuje žalobce v tom, že souběžně došlo k postoupení pohledávky, a to bez úmyslu postupníka uhradit cenu za postoupení pohledávky a následný zápočet vlastních pohledávek na vzniklou povinnost z postupní smlouvy. Došlo tak ke zvýhodnění věřitele na úkon ostatních. Z tohoto důvodu rovněž eventuálně žalobkyně požaduje rozhodnutí soudu, že smlouva o postoupení pohledávky je neúčinná. Dlužník se zřetelem k okolnostem nemohl důvodně předpokládat, že z postoupení pohledávky bude mít jakýkoliv prospěch. Prospěch ze smlouvy se projevil ve výsledku pouze v majetku jiné osoby (žalovaného). Žalovaný musel vědět, že dlužník je v úpadku, a to ohledem na skutečnost, že žalovaný namísto peněžitého plnění obdržel část dobytné pohledávky, a to za její nominální hodnotu, kterou nehodlal uhradit, ale započíst. Takto byl srozuměn s ekonomickou situací dlužníka.

Žalovaný uvedl, že uzavřel s dlužníkem na základě nabídky ze 14.4.2009 v roce 2010 řádnou smlouvu na zhotovení stavby s názvem 1/27 Gerlova Huť, na základě které vybudoval žalovaný pro úpadce objednanou stavbu za dohodnutou cenu 7.918.816,-Kč. Stavba byla dokončena v roce 2010 a společnost Baltom s.r.o., hradila dohodnutou cenu v průběhu roku 2010 na základě průběžných faktur. Poslední faktura byla spatná 10.9.2010. K úhradě této faktur došlo tak, že dlužník postoupil žalovanému svou pohledávku vůči společnosti Silnice Horšovský Týn a.s. Dle žalovaného dlužník žádnou újmu neutrpěl, naopak byl v prodlení. Takový úkon považuje žalovaný za běžný. Dále žalovaný uvádí, že o úpadku nevěděl.

Soud ve věci rozhodl při jednání, kterého se žalovaný nezúčastnil, i když byl řádně předvolán, a to do datové schránky žalovaného dne 27.8.2013.

K důkazu byly provedeny pouze listinné důkazy. Soud měl k dispozici smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 10.6.2011 uzavřenou mezi žalovaným a dlužníkem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10.6.2011, smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a Silnicemi Klatovy a.s. dne 14.4.2009 na realizaci díla s názvem 1/27 Gerlova Huť, přijetí nabídky ze dne 21.4.2010 a přílohy ke smlouvě č. 1, příloha č. 3, faktury č. 10450013, listina založená na č. 22 s ručními poznámkami o placení faktur. Dále měl soud k dispozici soupis úhrad z č.l. 40, faktury č. 104500021 včetně soupisu provedených prací a faktura č. 10450020 včetně krycího listu a soupisu provedených prací. Z insolvenčního spisu KSLB 76 INS 14670/2011 soud k důkazu přečetl tyto listiny: Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení ze dne 18.8.2011, usnesení insolvenčního soudu o předběžném opatření ze dne 18.10.2011, usnesení o úpadku dlužníka ze dne 22.12.2011, usnesení o prohlášení konkursu ze dne 23.4.2012, insolvenční návrh na zahájení insolvenčního řízení ze dne 18.8.2011, seznam přihlášených věřitelů, přezkumné listy osvědčující neplnění závazků v rozhodné době věřitelům č. 1,69 a 140, protokol z přezkumných jednání dne 2.4.2012, prohlášení dlužníka o majetku ze dne 23.8.2012, prohlášení bývalých jednatelů dlužníka ze dne 6.9.2012.

K důkazu byly rovněž přečteny články z internetových portálů www.rozhlas.cz, www. ostravaidens.cz, Vratimovské noviny a www.byznys.ihned.cz. Dále byly přečten přehled splatných pohledávek dlužníka do 30.3.2011, který byl insolvenční správkyni pořízen z přihlášek pohledávek jednotlivých věřitelů. Z těchto listin vyplývá, že na internetových zpravodajských serverech bylo možné se dočíst již v květnu 2011, že dlužník má ekonomické problémy v souvislosti se zakázkou na ostravských lagunách pro Geosan Group a.s. Takových článků jen internetu vyšlo několik. Z nich je zřejmé, že bylo zahájeno rozhodčí řízení mezi dlužníkem a Geosan Group a.s. Rovněž z přihlášek pohledávek je zřejmé, že k 30.3.2011 měl dlužník splatné závazky ve výši 61.304.650,99 Kč. Jedná se pouze o nesporné nároky. Výše přihlášených závazků je daleko vyšší. Dalších 24 mil. Kč nebylo přihlášeno, protože zanikly v důsledku zápočtů a tyto úkony insolvenční správce odporuje.

Dle § 241 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona, dále jen IZ) zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle odst. 2 zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Dle odst. 3 zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník splnil dluh dříve, než se stal splatným, dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Dle odst. 4 zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Žaloba byla podána insolvenční správkyní včas. Dle § 239 odst. 3 IZ může insolvenční správce podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účiny rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Účinky úpadku nastaly 22.12.2011 a žaloba byla doručena soudu dne 14.12.2012. Rovněž je splněna podmínka dle § 241 odst. 3, kdy lze odporovat úkon, který byl učiněn jeden rok před zahájením insolvenčního řízení. Úkon byl učiněn dle předložené smlouvy o postoupení pohledávky 10.6.2011 a insolvenční řízení bylo zahájeno dva měsíce později, tj. 18.8.2011.

Skutečnost, že došlo ke zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů, soud spatřuje v tom, že žalovaného pohledávka zanikla započtením na pohledávku v plném rozsahu, přičemž pokud by k tomuto úkonu nedošlo, musel by se žalovaný řádně přihlásit přihláškou a vznikl by mu nárok na úhradu přihlášené pohledávky v poměrné výši jako ostatním nezajištěným věřitelům, což obvykle nepřesahuje míru uspokojení 3 %. Žalovaný tedy získal do svého majetku pohledávku, která dokonce nebyla splatná a byla dobytná, kterou mohl použít na úhradu své pohledávky. Pokud by k tomuto úkonu nedošlo, byl by dlužník z postoupené pohledávky tj. Silnice Horšovský Týn a.s. povinen hradit do majetkové podstaty a tyto prostředky by bylo možné použít na úhradu pohledávek věřitelů poměrným způsobem.

Skutečnost, že dlužník z tohoto úkonu neměl žádný majetkový prospěch, vyplývá, ze zjištění, že dlužník již v podstatě nehradil své splatné závazky v rozsahu několika desítek milionu korun svým věřitelům, dokonce vedl nákladné rozhodčí řízení se společností Geosan, měl problémy hradit provozní náklady, tj. mzdy zaměstnanců a odvody za ně. Pro dlužníka snížení jeho závazků o 400 tis. Kč nemělo žádný ekonomický význam. Naopak pokud by Silnice Horšovský Týn a.s. plnili dlužníkovi dne 17.7.2011, jak vyplývá ze splatnosti faktury, mohl dlužník tyto prostředky použít k zajištění svého nezbytného provozu.

Je nepochybné, že dlužník byl v době činění úkonu v úpadku. Dle § 3 zákona č. 182/2006 Sb., je dlužník v úpadku, pokud má více věřitelů a peněžité pohledávky po splatnosti delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. V rámci insolvenčního řízení se úpadek dlužníka prokázal. Dlužník ke dni 10.6.2011 měl několik desítek miliónu závazků po lhůtě splatnosti, které neplnil po dobu delší 3 měsíců, což je prokázáno přihláškami pohledávek jednotlivých věřitelů, kteří uváděli nejen výši své přihlášky, ale i datum splatnosti. Všechny tyto informace jsou přístupné v insolvenčním rejstříku dlužníka.

Tvrzení, že žalovaný o úpadku dlužníka vědět měl a mohl, vyplývá z dalších skutečností. K odporovatelnému úkonu mělo dojít 10.6.2011, tj. jen dva měsíce před zahájením insolvenčního řízení. Toto datum však vyplývá pouze z písemné smlouvy, a dle žádného důkazu není postaveno na jisto. Není tedy vyloučeno, že k úkonu došlo později a datum byl uveden záměrně zpětně. Soudu je známo z dalších obdobných sporů, které jsou insolvenční správkyní vedeny, že takových úkonů s datem těsně před zahájením insolvenčního řízení byla učiněna řada. V důsledku toho v majetkové podstatě zůstaly pouze nedobytné pohledávky. Dobytné pohledávky byly těmito úkony z majetkové podstaty dlužníka vyvedeny a tím došlo k poškození věřitelů. I pokud by k úkonu skutečně došlo 10.6.2011, žalovaný v té době vědět měl a mohl, že dlužník je v úpadku. Je obvyklé v hospodářském styku, že dochází k hrazení pohledávek vzájemným zápočtem. V tomto případě se však nejedná o vzájemné závazky ze vzájemného obchodního vztahu, ale o závazky, které se mohly střetnout pouze v důsledku postoupení pohledávek. Je obvyklé a pro obchodní činnost nezbytné, aby závazky byly hrazeny peněženími prostředky, nikoliv dalšími pohledávkami. Pokud některý subjekt přijímá místo finančních prostředků pohledávku, která dokonce není ještě splatná, není toto obvyklá obchodní činnosti a lze od něj spravedlivě požadovat zvýšenou opatrnost. Žalovaný se tedy měl a mohl zajímat o ekonomickou situaci dlužníka a nebyl v tom pouze odkázán na to, co mu dlužník sdělí, když z veřejně dostupných zdrojů mohl lehce zjistit, jaké ekonomické problémy dlužník má. Pokud jde o povědomí žalovaného o stavu úpadku, není nutné, aby tento výslovně o úpadku věděl, ale to zda mohl se domnívat, že tento ve stavu úpadku může být. Pokud soud přihlédne k tomu, že předchozí faktury splácel dlužník v nepravidelných splátkách, avšak v hotovosti, lze se domnívat, že o stavu úpadku žalovaný věděl. Pokud je dlužník v prodlení k žalovanému déle než rok a místo finančních prostředků nabídne dlužník pouze nesplatnou pohledávku, je jistě u žalovaného na místě obezřetnost. Určitě žalovaný vyhodnotil rizika, zda přijmout pohledávku, která ještě není splatná, nebo riskovat, že úpadek na dlužníka bude prohlášen. Proto lze tvrdit, že žalovaný o úpadku dlužníka věděl nebo vědět měl a mohl. Dokonce lze tvrdit, že nesplatnou pohledávku přijal právě proto, že o úpadku věděl. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, že odporovaný úkon je neúčinný.

Rozsudek byl vyhlášen dne 28.11.2013. Proti rozsudku podal odvolání řádně a včas žalovaný. Dne 3.3.2014 vrátil Vrchní soud v Praze věc, aby soud prvního stupně rozhodl o nároku na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Za tímto účelem soud nařídil jednání na den 23.5.2014, kterého se žalobce ani žalovaný nezúčastnil. Rozsudek byl doplněn o výrok, kterým byla zmítnuta žaloba na určení neplatnosti právního úkonu. Rozsudek byl na jednání 23.5.2014 vyhlášen znovu v plném znění. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud nedospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatný úkon. Nedostatky ve formální stránce, které insolvenční správce namítal, nejsou takového rázu, aby způsobili neurčitost nebo nesrozumitelnost právního úkonu. Cílem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky nebylo obejít zákon, ale získat pro žalovaného na úkor ostatních věřitelů více, než kolik by získal v konkursním řízení. Cílem bylo vyvést z majetkové podstaty majetek, který by pro uspokojení věřitelů mohl sloužit. Při takovém posouzení věci je nutno tento úkon považovat na neúčinný nikoliv neplatný. Pokud tedy soud vyhověl žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu, musel zamítnout žalobu na určení neplatnosti stejného úkonu.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1968 Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Protože však žalobkyni náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od splacení soudních poplatků osvobozuje insolvenční správce v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona je-li navrhovatel osvobozen od placení soudního poplatku a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od placení poplatku osvobozen. Dle položky 13 odst. 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení řízení v incidenčním sporu, jehož předmětem není peněžité plnění, v ostatních případech se platí soudní poplatek 2.000,-Kč. Protože předmětem řízení je incidenční spor o určení neúčinnosti odporovatelného úkonu zahájeného na návrh insolvenčního správce, který je od placení poplatků osvobozen a žalovaný byl ve sporu neúspěšný a není osvobozen od placení soudních poplatků, stanovil mu soud povinnost uhradit soudní poplatek, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 23. května 2013

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková