76 ICm 363/2015
číslo jednací: 76 ICm 363/2015 KSLB 76 INS 29215/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce KOPPA v.o.s, IČ 25428578, se sídlem Mozartova 679/21, 460 01 Liberec, insolvenčního správce dlužníka Josefa Palduse nar. 22. 7. 1980, bytem Svojsíkova Stezka 3018, 470 01 Česká Lípa proti žalovanému Credit One a.s., IČ 27627721, se sídlem V Celnici 1031/14, 110 00 Praha 1 právně zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se dílem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že popření pohledávky žalovaného věřitele uplatněné přihláškou P1 ve výši 108.505,90 Kč je po právu

II. Určuje se, že popření pohledávky žalovaného věřitele uplatněné přihláškou P1 ve výši 8.020 Kč je po právu.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v řízení pod č.j. KSLB 76 INS 29215/2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobce byl jmenován insolvenčním správcem. Do tohoto řízení přihlásil svou pohledávku žalovaný, a to jako pohledávku vykonatelnou ve výši 116.525,90 Kč. Žalovaný věřitel v přihlášce uvedl, že dlužník uzavřel 10. 1. 2007 smlouvu o úvěru ve výši 100.000 Kč se společností Komerční banka a.s. Protože dlužník neplnil řádně, stal se úvěr splatný v celém rozsahu, a věřitel uplatnil svůj nárok u rozhodčího soudu. Nárok byl exekučně vymáhán a zbývá uhradit smluvní úrok ve výši 14,9%, úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Banka postoupila pohledávky žalované společnosti.

U přezkumného jednání popřel pohledávku v celém rozsahu pouze insolvenční správce, který podal žalobu na určení pravosti popření. Dlužníkovi bylo schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Žalobce uvedl, že rozhodčí doložku sjednanou ve smlouvě o úvěru mezi Komerční bankou a.s. a dlužníkem považuje za neplatnou a tudíž rozhodčí nález na základě ní vydaný považuje za nicotný, když výběr rozhodce byl ze strany právního předchůdce žalovaného určen zcela netransparentním způsobem. Proto důvodem popření je promlčení nároku, když po dobu rozhodčího řízení neběžela promlčecí lhůta. Ke dni podání přihlášky 15. 12. 2014 byl nárok žalovaného již promlčen. Žalovaný v přihlášce uplatnil nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 2. 2010 do dne rozhodnutí o úpadku. Dále kapitalizovaný smluvní úrok představující úrok 14,90% za dobu od 16. 2. 2010 do rozhodnutí o úpadku. Rovněž pak uplatnil nárok na náklady rozhodčího řízení ve výši 8.020 Kč. Kromě promlčení vznesl insolvenční správce námitku, že žalovanému nepřísluší náklady rozhodčího řízení, pokud je rozhodčí nález neplatný. Neplatnost rozhodčí doložky spatřuje insolvenční správce v tom, že si strany dohodly, že s konečnou platností budou majetkové spory, které vzniknou z předmětné smlouvy o úvěru, rozhodovány správcem jmenovaným ze seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Sokolská 60, Praha podle jednacího řádu pro řízení společnosti.

Žalovaný odkázal na ustálenou judikaturu, dle které nezanikne nárok věřitele z důvodu promlčení, pokud svůj nárok řádně uplatnil včas u rozhodce, i kdyby následně vznikly pochybnosti o platnosti rozhodčí doložky. Později žalovaný uvedl, že v přihlášce vyčíslil nesprávnou výši nákladů řízení, když výše nákladů rozhodčího řízení činí 28.020 Kč, zbytek pak tvoří úrok z prodlení a smluvní úrok.

Tato žaloba byla podána včas. Dle § 199 odst. 1 zák č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu. Přezkumné jednání se uskutečnilo 26. 1. 2015 a žaloba byla doručena soudu dne 27. 1. 2015.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech kdy to připouští občanský soudní řád. Žalovaný vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání podáním ze dne 16. 2. 2015. Žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 20. 4. 2015. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

K důkazu soud provedl pouze listiny, a to přihlášku pohledávky P1, rozhodčí nález sp. zn. /2010/0100 ze dne 16. 6. 2010 vydaný JUDr. Zdeňkem Vincencem v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., smlouva o úvěru č. 0430706221154 ze dne 10. 1. 2007, úvěrové podmínky, výzva k okamžité úhradě pohledávek ze dne 27. 10. 2009, smlouva o postoupení pohledávek portfolio 2009, historický výpis z účtu.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Nejdříve se soud zabýval tím, zda skutečně rozhodčí doložka sjednaná mezi Komerční bankou a.s. a dlužníkem je platná. Rozhodčí doložka byla sjednána v čl. XIV úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele. Dle smlouvy o úvěru, jsou tyto podmínky nedílnou součástí smlouvy, avšak úvěrové podmínky dlužník nepodepsal. Rozhodčí doložka byla sjednána ve znění, že rozhodce jmenuje správce seznamu ze seznamu, který je veden Společností pro rozhodčí řízení a.s. podle jednacího řádu, který tato společnost vydala. Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry a je neurčitá. Rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu se zákonem č. 216/1991 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle § 7 tohoto zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Rozhodčí doložka sice pro typ sporu mezi účastníky stanovila počet rozhodců, a to jeden, avšak způsob jeho výběru ponechala pouze na neurčité osobě správce seznamu, a to se seznamu, který vede soukromá společnost. Rovněž Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí č.j. 31 Cdo 1945/2010 uvedl, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Případ doložky sjednaný mezi účastníky je obdobný případu posuzovaném Nejvyšším soudem ČR. Protože rozhodce nebyl určen v době uzavření doložky, měl být rozhodce určen v součinnosti s dlužníkem dle § 7odst. 2 rozhodčího řádu. Takto rozhodce ustanoven nebyl.

Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka sjednaná mezi Komerční bankou a.s. a dlužníkem je neplatná, protože způsob určení osoby rozhodce je neurčitý a odporuje dobrým mravům. Z tohoto důvodu je i rozhodčí nález ze dne 16. 6. 2010 neplatný, protože nebyl vydán rozhodcem, který by byl určen dle § 7 odst. 2 rozhodčího řádu.

Dále se soud zabýval tím, zda je důvodná námitka promlčení.

Dle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Dle § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

Smluvní vztah byl uzavřen dne 10. 1. 2007, k zesplatnění úvěru došlo dle vyzývacího dopisu ze dne 27. 10. 2009, rozhodčí nález byl vydán 16. 6. 2010. Je tedy nepochybné, že rozhodčí řízení bylo zahájeno v promlčecí lhůtě, a to jak obecné tříleté promlčecí lhůtě dle občanského zákoníku, tak obecné promlčecí lhůtě čtyřleté dle obchodního zákoníku. Soud rozhodující tento incidenční spor, se ztotožňuje s důvody rozhodnutí vyšších soudů, zejména rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 158/2014 ze dne 1. 9. 2014 vydaný v řízení KSUL 70 INS 607/2013, a odkazuje na argumentaci proč i nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky způsobuje stavění promlčecí lhůty a na důvody uvedené v tomto rozhodnutí, které je dohledatelné v insolvenčním rejstříku. Rozhodovací praxe dospěla k závěru, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy, pokud věřitel činil všechny kroky k řádnému vymáhání své pohledávky. Soud tedy považuje námitku promlčení za nedůvodnou.

Nakonec se soud zabýval tím, zda má žalovaný nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení, které proběhlo na základě neplatné rozhodčí doložky a v jaké výši. Pokud je rozhodčí nález neplatný, jak soud konstatoval výše, nemůže žalovanému vzniknout nárok na náhradu nákladů řízení. Do konce lhůty pro podání přihlášek tvrdil věřitel, že výše nákladů rozhodčího řízení činí 8.020 Kč. V podání ze dne 20. 4. 2015 namítal insolvenční správce, že žalovaný nemá nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 8.020 Kč. Teprve následně dne 21. 5. 2015 tvrdil žalovaný, že náklady rozhodčího řízení činí 28.020 Kč a opravil přihlášku pohledávky. Dle rozhodčího nálezu skutečně výše nákladů činí 28.020 Kč. Soud má za to, že k následné opravně přihlášky nelze přihlížet. Věřitel přihlásil tři nároky. Úrok z prodlení a smluvní úrok insolvenční správce nerozporoval, i když jeho vyčíslení není přesné. Nebyla ani učiněna výzva k odstranění vad přihlášky. Námitky insolvenční správce vznesl pouze proti nákladům řízení, přestože změnu skutkového tvrzení žalovaného soud doručil žalobci dne 29. 6. 2015. Proto soud dospěl k závěru, že dle § 39 obč. zákoníku nemá žalovaný nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení, a to v původně přihlášené výši 8.020 Kč, o čemž rozhodl soud ve výroku II. Ve zbytku žalobu soud zamítl výrokem I.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, který by měl dle občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na speciální právní úpravu insolvenčního zákona soud žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Ve věci nebyl zaplacen soudní poplatek. Dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od placení soudních poplatků osvobozuje insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněnými v řízeních o nárocích, které se týkají majetku

patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona je-li navrhovatel osvobozen od placení soudního poplatku a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od placení poplatku osvobozen. Protože podle výsledku řízení je žalovaný v převážné míře úspěšný, soud mu nestanovil povinnosti uhradit soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 6. ledna 2016

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová