76 ICm 3498/2017
76 ICm 3498/2017-25 KSLB 76 INS 7510/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci

žalobce: Mgr. Martin Červinka, IČO 61207390 sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová insolvenční správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano bytem náměstí Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec zastoupený advokátem JUDr. Martinem Pavlišem, sídlem Wilsonova 368, 539 01 Hlinsko proti žalované: BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE sídlem boulevard Haussmann 1, 75009 Paříž, Francie, jednající prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod IČO 03814742 sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5

takto:

I. Určuje se, že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím Jiří anonymizovano , bytem náměstí Dr.E. Beneše 1/1, Liberec, PSČ 460 01 pohledávku ve výši 34.771 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku částku 15.814,30 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 3703- 3024411/0710 variabilní symbol 7650349817 soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Dušková. isir.justi ce.cz

Odůvodnění: 1. Žalovaná spolčenost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka Jiřího anonymizovano pohledávku ve výši 34.771 Kč. Přihlášce bylo přiděleno pořadové číslo P1. Pohledávka vznikla dle revolvingové úvěrové smlouvy č.42018704019002 ze dne 25.11.2005. Představuje jistinu ve výši 21.933 Kč a příslušenství úrok z prodlení ve výši 12.838 Kč. Pohledávka byla přihlášena v celém rozsahu jako vykonatelná, a to dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Monikou Bandúrovou ze dne 18.2.2010 pod spisovou značkou 27116/09. Na základě tohoto rozhodčího řízení byla nařízení exekuce Okresním soudem v Jablonci nad Nisou dne 2.6.2010 pod číslem jednacím 7 EXE 1588/2010-10. Na přezkumném jednání dne 30.6.2017 byla pohledávka věřitelky popřela v celém rozsahu z důvodu promlčení pouze insolvenčním správcem. Dlužník pohledávku uznal. Žalobu podal insolvenční správce dne 28.7.2017. Byla dodržena lhůta dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále je IZ. Žaloba byla podána včas. 2. Účastníci učinili nesporná skutková zjištění. Sporné je pouze to, zda pohledávka byla promlčena či nikoliv. Soud k důkazu provedl pouze listiny založené v přihlášce pohledávky, a to zejména rozhodčí doložku uvedenou v čl. V.-8 řešení sporů smlouvy o poskytnutí úvěru, přihlášku pohledávky P1 a rozhodčí nález. Dle rozhodčí doložky veškeré spory mezi účastníky smlouvy budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem podle zákona o rozhodčím řízení a v souladu s rozhodčím řádem a poplatkovým řádem vydaným Sdružením rozhodců s.r.o. Rozhodčí nález ze dne 18.2.2010 vydala rozhodkyně ze Sdružení rozhodců s.r.o. Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry. Rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu se zákonem č. 216/1991 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle § 7 tohoto zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Rozhodčí doložka sice pro typ sporu mezi účastníky stanovila počet rozhodců, a to jeden, avšak způsob jeho výběru ponechala pouze na společnosti s ručením omezeným, kterou si žalovaná zvolila. Rovněž Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí č.j. 31 Cdo 1945/2010 uvedl, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Případ doložky sjednaný mezi účastníky je obdobný případu posuzovaném Nejvyšším soudem ČR. Protože je rozhodčí doložka neplatná, je rozhodčí nález nicotným právním aktem. 3. Dále se soud zabýval tím, zda došlo k promlčení pohledávky. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že ke splatnosti úvěru došlo již 31.8.2009, když od následujícího dne je přiznán věřiteli nárok na úrok z prodlení, přihláška pohledávky byla učiněna dne 3.5.2017 tj. po více než 8 letech. Dle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů jinak, ustanovení obchodního zákoníku; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochranně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použije ustanovení občanského zákoníku. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 pokud není v dalších ustanoveních uvedeného zákona jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. S ohledem

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Dušková.

na skutečnost, že se jedná o právní vztah mezi obchodní společností a fyzickou osobou nepodnikatelem, použije se pro posouzení promlčecí lhůty občanský zákoník. Právo mohlo být poprvé uplatněno dne 1.9.2009 a k uplynutí promlčecí doby tedy došlo už 1.9.2012, avšak přihláška pohledávky byla učiněna až v roce 2017. Právo bylo promlčeno. 4. Dále se soud zabýval tím, zda došlo ke stavění promlčecí lhůty s ohledem na skutečnost, že sice byl vydán nicotný rozhodčí nález na základě neplatné rozhodčí doložky, avšak věřitelka postupovala řádně a po vydání rozhodčího nálezu podala návrh na nařízení exekuce, kterému bylo rozhodnutím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vyhověno a exekuční řízení nebylo zastaveno. Žalobce argumentuje především rozhodnutím Ústavního soudu IV. ÚS 2524/2016 ze dne 25.10.2016, dle kterého věřitel, který je profesionál, má být ve svých věcech zběhlý natolik, že má znát aktuální rozhodovací praxi a pokud zjistí, že má své pohledávky vykonatelné na základě rozhodčích nálezů, které jsou judikaturou zpochybňovány, má si zajisti, aby jeho pohledávky byly vykonatelné rozhodnutím soudu. Nemá důvod se spoléhat na to, že pokud soud vydá nařízení exekuce, dojde ke stavení promlčecí lhůty. Pokud se judikatur ohledně rozhodčí doložky stala stabilní v květnu 2011, měla věřitelka dostatek možností zajistit si vykonatelnost rozhodnutím soudu. Žalovaná argumentovala tím, že rozhodčí nález nemůže být nicotným právním aktem. Dále uváděla, že pokud byl vydán rozhodčí nález jako exekuční titul, nemůže věřitel činit další úkon, a to žalobu u okresního soudu. Argumentoval rovněž tím, že judikatura nejvyššího soudu je konstantní, naproti tomu rozhodnutí soudu ústavního je ojedinělé. 5. Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. 6. Protože soud dospěl k závěru, že pohledávka je promlčena, je popření insolvenčním správcem důvodné a soud rozhodl, že věřitelka nemá za dlužníkem v insolvenčním řízení přihlášenou pohledávku. Soud aplikoval rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2524/16, který ve svém rozhodnutí uvedl, že rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je nicotný akt, který nestaví promlčecí lhůtu. Protože dlužník je fyzickou osobou nepodnikající, soud aplikoval na běh promlčecí lhůty občanský zákoník dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, když smlouva o úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb. nový občanský zákoník. Dle starého občanského zákoníku je promlčecí lhůta 3 roky. Splatnost úvěru nastala 31.8.2009. Tříletá promlčecí lhůta uběhla 1.9.2012. Úpadek dlužníka byl zjištěn v roce 2017. Z tohoto důvodu soud považuje pohledávku věřitele za pomlčenou. Soud aplikoval rozhodnutí Ústavního soudu, které je k rozhodnutím nejvyššího soudu rozhodnutím pozdějším, vydaným s vědomím dosavadní rozhodovací praxe soudu nejvyššího. Pokud je rozhodčí nález vydaný dle neplatné rozhodčí doložky, nemůže být způsobilým titulem pro vedení exekuce. Neplatnost doložky nenastala vydáním sjednocujícího rozhodnutí nejvyšším soudem, ale samotným faktem jejího sjednání v rozporu s principy zákona o rozhodčím řízení, kdy výběr osoby rozhodce byl svěřen společnosti s ručením omezeným. Vydáním sjednocujícího rozhodnutí 31 Cdo 1945/2010 se tak žalovaná mohla potvrdit pochyby o tom, zda je doložka platná či nikoliv. Pokud se žalovaná spoléhala na to, že vydáním rozhodnutí o nařízení exekuce, dojde ke zhojení nedostatku rozhodčí doložky, nebylo toto očekávání ničím ztvrzeno. Nejvyšší soud ve svých závěrech o nepromlčení takových nároků se opíral především o to, že mají být chráněny zájmů věřitelů, kteří postupovali v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a byli dbalí svých práv, když své nároky řádně vymáhali v exekučním řízení. Od tohoto závěru se však ústavní soud dbající ústavních práv účastníků řízení odchýlil. 7. Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Dušková.

náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 9 odst. 4 písm. d) částka 50.000,--Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčních nebo obdobných řízeních. Za jeden úkon právní pomoci tedy náleží částka 3.100,--Kč. Dle této vyhlášky § 13 odst. 3 náleží advokátovi za každý úkon právní pomoci paušální náhrada nákladů ve výši 300,--Kč. Za tři úkony tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání tedy náleží částka 10.200 Kč. Právní zástupce je plátcem DPH, proto mu náleží rovněž DPH ve výši 21%. Dále uplatnil nárok na náhradu cestovních výdajů za účast u jednání ve výši 1.869,70 Kč z Hlinska do Liberce a zpět osobním vozidlem Škoda Superb s průměrnou spotřebou 5,96 l/100 km, pohonná hmota nafta dle vyhláškové ceny 29,80 Kč/l, paušální náhradě 4,00 Kč/km. Dále uplatnil nárok na náhradu promeškaného čas dle § 14 advokátního tarifu 100 Kč/1 půlhodina. Promeškaný čas za cestu k jednání vyúčtoval advokát částkou 1000 Kč. Celkové náklady právního zastoupení činí 13.069,70 Kč z toho DPH 2.744,64 Kč. Celkové náklady právního zastoupení činily 15.814,30 Kč. 8. Dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, se od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Protože žalovaná není od placení poplatku osvobozena, rozhodl soud, aby soudní poplatek stanovený dle položky 13 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 5.000,--Kč za žalobce soudu uhradila. O tomto rozhodl soud ve výroku III. rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočky Liberec.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Liberec 22. ledna 2018

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Dušková.