76 ICm 348/2016
číslo jednací: 76 ICm 348/2016-59- KSLB 76 INS 28797/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou v právní věci žalobce Josefa anonymizovano , anonymizovano , IČ 71687343, trvale bytem nám. Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec, doručovací adresa Aloisina Výšina, 423/24, 460 05 Liberec proti žalovanému Československá obchodní banka a.s., IČ 00001350, se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, právně zastoupeného Mgr. Petrem Olejárem, advokátem, se sídlem Vinohrady 45, 639 00 Brno, o žalobě na určení neexistence práva na uspokojení pohledávky žalované ve výši 33.840 Kč (pohledávka č. P11) v režimu splátkového kalendáře

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaná nemá právo na uspokojení své pohledávky ve výši 33.840,05 Kč v režimu splátkové kalendáře, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 14.561,90 Kč. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu se pokládá za přihlášenou a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění: Dne 19.11.2015 byl u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci podán insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 4.2.2016 byla soudu doručena žaloba dlužníka, aby soud rozhodl o tom, že žalovaná společnost nemá nárok isir.justi ce.cz na uspokojení své pohledávky v rámci splátkového kalendáře, protože se věřitel měl přihlásit jako zajištěný věřitel. Usnesením ze dne 2.2.2016 soud rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy do splátkového kalendáře zahrnul soud i pohledávku věřitele Československá obchodní banka a.s. a dalšího věřitele, jehož nárok popřel dlužník ze stejného důvodu. Proti tomuto postupu dlužník podal odvolání, které bylo Vrchním soudem v Praze odmítnuto (usnesení je zveřejněno v insolvenčním rejstříku jako událost B34), rovněž podal ústavní stížnost, která byla odmítnuta (rozhodnutí je zveřejněno v insolvenčním rejstříku jako událost B60).

Skutková zjištění: Věřitel přihlásil svůj nárok ve výši 33.840,05 Kč jako nezajištěnou vykonatelnou pohledávku vyplývající z porušení smlouvy o povoleném přečerpání účtu, která je vykonatelná dle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10.7.2013 č.j. 26 EC 12/2012-40. Kolonka zajištění není vyplněna a v kolonce 49 výše zajištěných pohledávek je uveden údaj 0 Kč, v kolonce č. 48 celková výše nezajištěných pohledávek je uvedena částka 33.840,05 Kč. Tato skutečnost je nesporná stejně jako tvrzení žalobce, že věřitel ČSOB má zřízené zástavní právo exekutorské podle § 69a exekučního řádu k zajištění pohledávky ve výši 11.799,30 Kč včetně příslušenství a nákladů oprávněného a to dle exekučního příkazu vydaného exekutorským úřadem Přerov JUDr. Tomáš Vrána, č.j. 103Ex-25797/2014 ze dne 24.7.2014 právní účinky zápisu 25.7.2014. Údaje o exekučním zástavním právu vyplývají pouze ze zápisu v katastru nemovitostí.

Soud nařídil jednání na den 9.9.2016 a na jednání rozhodl, přestože žalobce vznesl námitku podjatosti, podal mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti u ustanovení advokáta a požádal o odročení jednání za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů.

Námitku podjatosti vznesl dlužník až v den jednání a uvedl v ní, že jej soudkyně považuje za podvodníka a neustanovila mu advokáta. Dle § 15b odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Ustanovení odst. 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Námitku soud nepovažuje za důvodnou, proto k ní nepřihlížel a ve věci rozhodl.

Soud ve věci rozhodl, i když žalobce podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o nevyhovění návrhu na ustanovení advokáta. Jednání soud nařídil dříve, než bylo dovolání doručeno soudu prvního stupně. S ohledem na skutečnost, že se jedná pouze o mimořádný opravný prostředek, kdy lze předpokládat odmítnutí dovolání, soud již nařízené jednání neodročoval.

Soud neodročoval jednání na návrh žalobce po poučení dle § 119a o.s.ř. za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Skutková tvrzení jsou neměnná od doby přezkumného jednání a ani nejsou sporná. Obě strany tvrdí to samé, liší se pouze právní posouzení. Žalobce neuspěl ve sporu z důvodu neunesení důkazního břemene nebo nedostatku skutkového tvrzení, není tedy nic, co by již mohl žalobce doplnit a není tedy důvod jednání odročovat.

Dle ustanovení § 166 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. Dle § 174 odst. 3 jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Protože je nesporné, že v insolvenčním řízení žalovaný věřitel neuplatnil nárok ze zajištění, není zajištěným věřitelem a hledí se na něj jako na nezajištěného věřitele. Dle § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Protože žalovaný má nezajištěnou pohledávku o jejíž pravosti a výši není sporu, soud ji zařadil do splátkového kalendáře k poměrnému uspokojení ze srážek z příjmů dlužníka. Z tohoto důvodu je žaloba podaná dlužníkem nedůvodná a soud ji v celém rozsahu zamítl.

K ostatním námitkám žalobce se soud vyjadřuje takto: Soud na přezkumném jednání k popření pohledávky žalobcem nepřihlížel, protože na přezkumném jednání pořadí pohledávky věřitele nebylo sporné. Proto soud nestanovil povinnost podat žalobu věřiteli, i když v případě popření pořadí pohledávky podává žalobu vždy věřitel. Obecně je základní postavení věřitele v insolvenčním řízení postavením běžného nezajištěného věřitele (§ 165 IZ). Výhodnější postavení je postavení zajištěného věřitele (§ 166 IZ) nebo věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavené (§ 168 a 169 IZ). Méně výhodné postavení je postavení věřitele s podřízenou pohledávkou (§172 IZ) nebo postavení věřitele s pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170). Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 195 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. V přihlášce je uvedeno pořadí pohledávky-nezajištěná pohledávka. Dlužník netvrdil, že pohledávka má méně výhodné pořadí dle § 172 nebo 170 IZ. Ani nemůže popírat právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, protože takové právo nebylo uplatněno. Proto jeho námitky na přezkumném jednání nelze považovat za popření pořadí pohledávky, ale pouze jeho subjektivní právní hodnocení. Není tedy důvod nutit věřitele, aby podával žalobu na uplatnění práva na pořadí pohledávky, které nechtěl, a ještě k tomu hradit soudní poplatek 5.000 Kč. Stejně tak je pouze subjektivní názor žalobce, že v jeho insolvenčním řízení je postavení nezajištěného věřitele výhodnější než zajištěného, protože s ohledem na hodnotu zajištěného majetku a výši přihlášených zajištěných věřitelů nemůže být již zajištěný věřitel z výtěžku zpeněžení uspokojen, avšak ve splátkovém kalendáři lze očekávat uspokojení alespoň ve výši 30%. To, které postavení je výhodnější či nikoliv pro účely popěrného úkonu, stanovuje zákon a ke konkrétním okolnostem v daném insolvenčním řízení se nepřihlíží.

Žalobce-dlužník podal rovněž ústavní stížnost, ve které namítal, že bylo zasaženo jeho právo na spravedlivý proces, protože nemohl předpokládat, jak se věřitel přihlásí, a proto nemohl předvídat svůj úspěch při schválení oddlužení. Soud s tímto názorem nesouhlasí. Dle § 392 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit seznam majetku a závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil. Dle § 104 odst. 2 a 3 musí mít seznam tyto náležitosti: V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Seznam majetku a závazků se zveřejňuje v insolvenčním řízení, takže věřitel, který se do insolvenčního řízení přihlašuje, tyto skutečnosti zná, stejně jako údaje o pořadí zajištění dle údajů ve veřejně dostupném katastru nemovitostí. Z toho vyplývá, že pokud dlužník uvede v seznamu pravdivé a úplné údaje, může předvídat racionální úvahu věřitele, který přihlásí nárok jako zajištěný nebo nezajištěný tak, aby dosáhl maximálního uspokojení svých pohledávek. Na rozdíl od situace v době zřízení zajištění, kdy věřitel zná z katastru nemovitostí pouze to, že existují další zajištění věřitelé, avšak neví, zda a kolik bylo již ze zajištěných pohledávek uhrazeno. Podoba přihlášky věřitele Československá obchodní banka a.s. bylo tedy dlužníkovi (pokud uvedl v seznamech pravdivé údaje) v době podání návrhu na povolení oddlužení zcela předvídatelná.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, protože žaloba byla zamítnuta a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, a to za 3 úkony právní pomoci za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání. Dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 9 odst. 4 písm. d) částka 50.000,--Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčních nebo obdobných řízeních. Za jeden úkon právní pomoci tedy náleží částka 3.100,--Kč odměny a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,--Kč. Právní zástupce cestoval k jednání z Prahy do Liberce osobním vozidlem Hyundai FDH, průměrná spotřeba 6,1 l BA95/100 km, při ceně pohonný hmot dle vyhlášky 29,70Kč/l, paušální náhradě 3,8 Kč/km vzdálenosti 220 km. Jízdné činí 1.234,60 Kč. Paušální náhrada za ztrátu času cestou k jednání a zpět vyúčtoval právní zástupce dle § 14 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou půlhodinu tj. 600 Kč. Náklady řízení tedy činí celkem 14.561,90 Kč z toho, DPH ve výši 21% činí 2.527,26

Kč. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Toto ustanovení soud zohlednil v bodu II. výroku rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 9. září 2016 Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Dušková