76 ICm 344/2016
číslo jednací: 76 ICm 344/2016-62 KSLB 76 INS 26116/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou v právní věci žalobce Konkursní v.o.s., IČ 25417959, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správce dlužníka Miroslavy Georgievové, nar. 23.2.1964, bytem Nová Ves nad Nisou 335, 468 27 Nová Ves nad Nisou, právně zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec proti žalovanému CALDERSHOT FINANCE Ltd, reg. č. 5843605, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Londýn, Finschley Road 788-790, právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, se sídlem Tišnov 1/1059, Praha, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Z a m í t á s e žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 204.502,07 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužnice Miroslavy Georgievové vedeného pod č.j. KSLB 76 INS 26116/2015l přihlásil věřitel CALDERSHOT FINANCE Ltd. svou pohledávku. Přihlášce pohledávky bylo přiděleno číslo P7. Celková výše přihlášeného nároku ční 354.502,07 Kč. Věřitel v přihlášce v kolonce 12 formuláře uvedl, že pro účely přihlášení do insolvenčního řízení rozdělil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů svou vykonatelnou pohledávku za dlužníkem, jež ke dni podání přihlášky činí částku ve výši 354.502,07 Kč na dvě dílčí pohledávky, a to na pohledávku č. 1 zajištěnou majetkem dlužníka a na pohledávku č. 2, jakožto pohledávku nezajištěnou. Zajištěný nárok činí 150.000 Kč a nezajištěný 204.502,07 Kč. Na přezkumném jednání dne 18.1.2016 popřel insolvenční správce a dlužnice shodně celou nezajištěnou část pohledávky ve výši 204.502,07 Kč z důvodu, že věřitel nesprávně rozdělil svůj nárok na zajištěný a nezajištěný. Popřena byla tedy pravost vykonatelné pohledávky a odůvodněním dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 6.2.2014 č.j. I. ÚS 3271/13. Dlužnice podala samostatnou žalobu o popření vykonatelné pohledávky, která je vedena pod č.j. 76 ICm 537/2016, a je totožného znění. Stejně tak věřitel, jako žalovaný, uvádí v obou incidenčních řízeních stejnou argumentaci. Sporné nejsou skutečnosti týkající se vzniku a vyčíslení nároku, pouze skutečnost, zda je žalovaný oprávněn přihlásit nárok jako částečně zajištěný a ve zbytku nezajištěný, pokud úpadek dlužnice dle usnesení ze dne 19.1.2016, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dlužníka dne 21.1.2016, je řešeno schválným oddlužením formou splátkového kalendáře. Žalovaný argumentuje tím, že k rozdělení pohledávky nedošlo svéhlavě, když insolvenčnímu řízení předcházelo exekuční řízení následně insolvenčním řízení přerušené, ve kterém již byl dne 26.1.2015 zpracován znalecký posudek stanovující obvyklou cenu zajištěného majetku ve výši 180.000,-Kč. Exekučním řízením byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, který zadal zpracování znaleckého posudku znaleckému ústavu Odhadci a znalci CZ, s.r.o.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 18.1.2016 a žaloba insolvenčního správce byla doručena soudu dne 4.2.2016. Byla dodržena lhůta dle § 199 odst. 1 IZ.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech kdy to připouští občanský soudní řád. Žalovaný vyslovil souhlas podáním ze dne 2.2.2016. Žalobce byl vyzván soudem usnesením ze dne 26.2.2016, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a poučen o tom, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce se nevyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez jednání. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

Dle § 192 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Dle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Dle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Dle § 195 IZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy-jeli namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

K důkazu byla provedena pouze přihláška P7 žalovaného a protokol z přezkumného jednání ze dne 18.1.2016. Skutkové okolnosti jsou nesporné. Není spor o tom, že v minulosti dlužnice uzavřela smlouvu s bankou o úvěru, který nebyl řádně splácen. Následně došlo k postoupení nároku na jiného věřitele, jehož žalobě bylo rozsudkem soudu plně vyhověno a tato pohledávky byla postoupena na žalovaného. Není sporu o tom, že dlužnice pohledávku neuhradila. Není spor ve výši pohledávky ani jejím vyčíslení. Dokonce není ani sporné to, že věřitel pohledávku přihlásil částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou. Sporné je pouze to, zda je oprávněn takové rozdělení pohledávky učinit. Soud dospěl k závěru, že mu v tom nic nebrání. Přesněji zákonodárce nedal insolvenčnímu správci ani dlužníkovi žádný právní nástroj, jak se takovému postupu věřitele bránit. Insolvenční správce a dlužník mohou popírat pouze výši, pořadí a pravost pohledávky. Výše pohledávky v tomto konkrétním případě není sporná. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. To však nikdo netvrdí. Není sporné, že pohledávka vznikla, dosud ještě nezanikla a není promlčena. O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Protože věřitel nežádá uspokojení ze zajištění, nelze toto popírat. Maximálně by bylo možné tvrdit, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je uvedeno pořadí v přihlášené pohledávce. Z hlediska insolvenčního zákona je výhodnější pořadí, než nezajištěná přihlášená pohledávka, pořadí pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené a zajištěná pohledávka, protože v těchto případech se uspokojuje věřitel přednostně před obyčejnou pohledávkou nebo z odděleného majetku. Tudíž nejméně výhodné pořadí pohledávky je nezajištěná přihlášená pohledávka. Při popěrném úkonu tudíž nemůže popírající subjekt tvrdit jiné méně výhodné pořadí, než to které tvrdí přihlášený věřitel s výjimkou pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje vůbec nebo podřízených pohledávek. Ovšem zákonodárce definoval pohledávky vyloučené ze způsobu řešení úpadku taxativním způsobem v ustanovení § 170 IZ a pohledávky podřízené v ustanovení § 172 IZ. Skutková tvrzení v přihlášce však pod žádné z těchto ustanovení nelze podřadit. Ze subjektivního hlediska by mohl dlužník tvrdit, že v jeho konkrétním případě je postavení nezajištěného věřitele výhodnější než postavení zajištěného, protože lze očekávat uspokojení nezajištěného nároku alespoň ve výši 30%, natož s ohledem na hodnotu předmětu zajištění, bude pohledávka uspokojena pouze nepatrně, přesto by v případě oddlužení podléhal neuhrazený zůstatek principu odpuštění dluhů, což by umožnilo dlužníkovi lehce a v podstatě nenáročně zbavit se jeho problému. S tímto názorem se však soud neztotožnil. Jednak nemá oporu v zákoně, jednak odporuje zásadám, na kterých je insolvenční řízení postaveno. Dle § 5 písm. a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Právo patří bdělým. Nelze bránit věřiteli, aby se choval racionálně s cílem maximálního uspokojení jeho nároků. Z hlediska zásad insolvenčního zákona, není oddlužení prostředkem sociální politiky státu, ale řešení poměrného uspokojení věřitelů v případě jejich plurality.

Insolvenční správce v žalobě argumentuje názory Ústavního soudu obsažené v nálezu ústavního soudu I.ÚS3271/13 ze dne 6.2.2014. S touto argumentací se soud neztotožnil. Jednotlivé argumentace předkládané insolvenčním správcem jsou vytažené z kontextu, přičemž v bodě 18. Ústavní soud výslovně uvedl, že k zákonnosti zmíněného postupu dělení pohledávky při její přihlášce do insolvenčního řízení se nevyjadřuje a rozhodnutí, zda tento je v souladu se zákony, náleží primárně obecným soudům. Soud prvního stupně již zaznamenal případ, kdy Vrchní soud v Praze vyslovil názor, že tzv. parcelace pohledávky v přihlášce je přípustná, a to v rozhodnutí 104 VSPH 126/2014-38 ze dne 14.10.2014. I z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 první věta IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože byl žalovaný ve věci plně úspěšný, nevznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, protože toto řízení je sporem o popřenou pohledávku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 16. května 2016

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení Klára Benešová