76 ICm 3429/2015
číslo jednací: 76 ICm 3429/2015 KSLB 76 INS 18639/2013-C1-8

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce ČR-Finanční úřad pro Liberecký kraj, IČ 72080043, se sídlem Liberec, 1. máje 97/25, PSČ 460 02 proti žalovanému JUDr. Bohumilu Vintrichovi, IČ 60225581, se sídlem Žukova 546/15, 400 03 Ústí nad Labem insolvenčnímu správci dlužníka Regas Liberec s.r.o., IČ 25419854, se sídlem Hanychovská 10, 460 10 Liberec, o určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 613.732,--Kč

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že pohledávka žalobce ve výši 306.850,-Kč z titulu neuhrazené daňové povinnosti žalovaným na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2014, pohledávka ve výši 1.246,-Kč z titulu neuhrazené daňové povinnosti žalovaným na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014 a pohledávka ve výši 305.636,-Kč z titulu neuhrazené daňové povinnosti žalovaným na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2014, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 2.7.2013 byl podán insolvenční návrh dlužníka Regas Liberec s.r.o. spojený s návrhem na řešení úpadku konkursem. Následně 5.5.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a byl prohlášen na majetek dlužníka konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Bohumil Vintrich. Následně 12.2.2015 uplatnil žalobce vůči žalované svou pohledávku za majetkovou podstatou z titulu nezaplacených daňových povinností včetně příslušenství evidovaných na dani z přidané hodnoty ve výši 306.850 Kč, dne 3.7.2015 ve výši 1.246 Kč a 305.636 Kč. Insolvenční správce tyto pohledávky neuznal, a vyzval soud k postupu dle § 203a insolvenčního zákona. Insolvenční soud určil věřiteli lhůtu k podání žaloby na určení pořadí pohledávky usnesením č.j. KSLB 76 INS 18639/2013-B-42. Výzva byla doručena žalobci dne 4.8.2015. Věřitel tak 27.8.2015 učinil a podal žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 613.732 Kč. Dle žalobce je tato pohledávka pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, kdy se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, která vznikla po rozhodnutí o úpadku představující pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

Soud nařídil jednání. K důkazu byly přečteny listiny, a to jednak listiny týkající se průběhu insolvenčního řízení, tak výkazy nedoplatků a přiznání k dani z přidané hodnoty. Žalovaný namítal, že daňové povinnosti řádně splnil. Dle žalovaného žalobce uplatnil daň, která vznikla ze zpeněžení majetkové podstaty a to věcí movitých, která však byla řádně uhrazena 29.12.2014 a tuto skutečnost doložil výpisy z účtu. Žalobce učinil tuto skutečnost nespornou, avšak uvedl, že úhrada z 29.12.2014 byla započítána na předchozí daňové povinnosti vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Soud proto vyzval žalobce, aby doložil i listiny dokládající předchozí daňovou povinnost, která měla zaniknout započtením. Tyto listiny byly provedeny k důkazu na jednání 6.5.2016. Všechny listinné důkazy byly učiněny nesporné. Žalovaný předložil pouze listinu představující soupis daňových dokladů, dopis JUDr. Petra Tandlera ze dne 7.10.2014, soupis faktur a fakturu č. 2014186. Žalovaný uvedl, že pokud by bylo na věc nahlíženo dle názoru NSS 9 Afs 170/2014 ze dne 10.12.2014, tak podmínku šesti měsíců před zjištěním úpadku nesplňuje žádný z dokladů, které žalobce předkládá. To znamená že všechny faktury vystavené věřiteli byly vystaveny v období od 23.5.2012 do 28.6.2013. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízeni byla dne 2.7.2013, avšak o úpadku bylo rozhodnuto až dne 5.5.2014. Žalobce učinil tato skutková tvrzení jako správná, avšak nesouhlasí s právním názorem žalovaného o možnosti aplikace rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR. Skutková tvrzení jsou nesporná, avšak sporné zůstává, zda pohledávka žalobce je pohledávkou za majetkovou podstatou.

Dle výkladu Nejvyššího správního soudu č.j. NSS9 AFS 170/2014-42 ze dne 10.12.2014 oprávnění věřitelů snížit daň z přidané hodnoty na výstupu o částky odpovídající neuhrazeným pohledávkám za dlužníky v úpadku (§ 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) lze uplatnit za splnění dalších zákonem stanovených podmínek pouze u pohledávek, které vznikly nejvýše 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

Dle § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dni z přidané hodnoty, plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění, doposud nezanikla, je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že jsou splněny další podmínky uvedené v zákoně.

Dle § 168 odst. 2 písm. e) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

Dle § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenční zákon (IZ) v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

Soud zjistil, že ustanovení § 168 odst. 1 písm. e) IZ byla do zákona zavedena novelou insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., kterým byl tento typ pohledávek zařazen mezi pohledávky za majetkovou podstatou od 1.1.2014. Úpadek dlužníka byl zjištěn v roce 2014, avšak řízení bylo zahájeno v roce 2013. V podstatě od podání insolvenčního návrhu dlužník nevykonával ekonomickou činnost tj. od roku 2013. Dle přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 294/2013 Sb., platí ustanovení tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, proto soud aplikuje ustanovení § 168 odst. 1 písm. e) ve znění účinném od 1.1.2014 i na řízení zahájené v roce 2013.

Skutková zjištění nejsou sporná. Ve svém rozhodnutí se soud ztotožnil se závěry Krajského soud v Hradci Králové ze dne 20.8.2015 č.j. 42 ICm 3176/2014 o tom, zda lze i po 1.1.2014 aplikovat výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011 k opravě výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Argumentace, z níž vychází závěr obsažený ve Výkladovém stanovisku č. 6 ani pro dobu před 1.1.2014 neupírala pohledávce státu vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, povahu daňové pohledávky. Tím, že od 1.1.2014 jsou pohledávky vzniklé opravou výše daně z přidané hodnoty v § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona zmíněny výslovně, tedy k žádnému rozšíření výčtu pohledávek, jež mohou být pohledávkami za majetkovou podstatou nedošlo. Naopak výkladové stanovisko č. 6 nepokládalo takové pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku . Rovněž soud přihlédl ke stanovisku č.j. NSS 9 AFS 170/2014-42 ze dne 10.12.2014, dle kterého oprávnění věřitelů snížit daň z přidané

hodnoty na výstupu o částky odpovídající neuhrazeným pohledávkám za dlužníky v úpadku (§ 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) lze uplatnit za splnění dalších zákonem stanovených podmínek pouze u pohledávek, které vznikly nejvýše 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, který se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 6. května 2016 Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová