76 ICm 3368/2017
číslo jednací: 76 ICm 3368/2017-19 KSLB 76 INS 7255/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou v právní věci žalobce Barlog Capital a.s., IČ 28210956, se sídlem Moulíkova 2238/1, 150 00 Praha 5-Smíchov, proti žalovanému Archa Insolvence v.o.s., IČ 05598371, se sídlem Na Poříčí 1047/26, 110 00 Praha, insolvenčnímu správci dlužníka Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Turpišova 240, 463 31 Chrastava, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Z a m í t á s e žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Renatou anonymizovano , anonymizovano , bytem Turpišova 240, 463 31 Chrastava pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 32008-5225 ze dne 21.11.2008 ve výši 43.171 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod č.j. KSLB 76 INS 7255/2017 přihlásil svou pohledávky věřitel Barlog Capital a.s. ve výši 78.105 Kč. Věřitel přihlásil dvě pohledávky z titulu smlouvy o úvěru č. 32008-5225 ze dne 21.11.2008, a to ve výši 51.616 Kč představující nesplacenou jistinu a příslušenství a částku 6.113 Kč představující smluvní pokutu. Přihlášce pohledávky bylo přiděleno číslo P19. Dne 22.6.2017 proběhlo přezkumné isir.justi ce.cz jednání, na kterém byla pohledávka věřitele popřena v celém rozsahu pouze insolvenčním správcem. Pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné, protože vykonatelnost věřitel v přihlášce nevyplnil. Věřitel uplatnil v žalobě pouze pohledávky do výše 43.171 Kč.

Dle žalobce částka 43.171 Kč představuje jistinu ve výši 20.376 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12.282 Kč, paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 4.400 Kč a smluvní pokutu ve výši 6.113 Kč. Insolvenční správce namítal nicotnost rozhodčího nálezu vydaného ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOELČNOSTÍ a.s. IČ 27400531, a tudíž promlčení nároku, který se stal splatný v roce 2009. Žalobce tvrdí, že pohledávka není promlčena, protože byla dle rozhodnutí rozhodčího soudu vymáhána exekučně soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem dle usnesení Okresního soudu v Liberci o nařízení exekuce č.j. 70 EXE 5017/2011-9. Žalobce argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu 23 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016, dle kterého k stavení běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základe neplatné rozhodčí doložky. Argumentuje rovněž rozhodnutím 29 ICdo 41/2014 ze dne 30.6.2016. Žalobce netvrdí, že rozhodčí doložka je platná a rozhodčí nález není nicotným právním aktem a již neučinil náklady spojené s vydáním rozhodčího nálezu předmětem žaloby, pouze namítá, že nedošlo k promlčení nároku.

Žalovaný insolvenční správce v podstatně nemá námitky proti skutkovým tvrzením žalobce. Uvádí, že doložka je neplatná s ohledem na skutečnost, že byla vydána rozhodcem vybraným ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOELČNOSTÍ a.s. a tvrdí, že nedošlo ke stavění promlčecí lhůty.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 22.6.2017 a žaloba věřitele byla doručena soudu dne 20.7.2017. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech kdy to připouští občanský soudní řád. Žalovaný vyslovil souhlas s rozhodnutím bez jednání podáním ze dne 18.8.2017. Žalobce byl vyzván soudem usnesením ze dne 21.8.2017, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a poučen o tom, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce se nevyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez jednání. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

Skutková tvrzení nejsou mezi účastníky sporná, soud k důkazu provedl listiny uvedené v přihlášce P19, a to zejména přihlášku pohledávky, smlouvu o úvěru, rozhodčí nález rozhodce JUDr. Petr Jansa ze dne 25.10.2010, návrh na nařízení exekuce, usnesení o nařízení exekuce Okresního soudu v Liberci ze dne 15.3.2011 a Smlouvu o postoupení pohledávek mezi Smart Capital a.s. a Barlog Capital a.s. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že si strany dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný ROZHOČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s.

Zjištění z provedeného dokazování odpovídá skutkovým tvrzením žalobce. Pro rozhodnutí je podstatné zjištění, že dle rozhodčí doložky měl spor rozhodnout rozhodce, kterého určí ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST a.s. Konkrétní jméno rozhodce ani způsobu jeho určení uvedeno není. Dále z důkazů vyplývá, že pohledávka se stala splatná již v roce 2009, protože dle rozhodčího nálezu požaduje žalobce úrok z prodlení již od 2.4.2009. Smlouvu o úvěru uzavřela dlužnice jako fyzická osoba nepodnikající.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry. Rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu se zákonem č. 216/1991 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle § 7 tohoto zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Rozhodčí doložka sice pro typ sporu mezi účastníky stanovila počet rozhodců, a to jeden, avšak způsob jeho výběru ponechala pouze na akciové společnosti, kterou si žalobce zvolil. Rovněž Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí č.j. 31 Cdo 1945/2010 uvedl, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Případ doložky sjednaný mezi účastníky je obdobný případu posuzovaném Nejvyšším soudem ČR.

Dále soud přihlédl k tomu, že Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Mostaza Claro C-168/05 vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález, který obsahuje rozhodčí doložku sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákona nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a taková listina není listinou, na základě které by bylo možné vést výkon rozhodnutí. Soud dle tohoto rozhodnutí musí neplatnost rozhodčí doložky zkoumat nejen v rozhodčím řízení, ale i řízení, jejímž předmětem je neplatnost této doložky. Neplatnost doložky insolvenční správce u přezkumného jednání namítal.

Dle § 3 zákona č. 40/196 Sb. občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Protože rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu se zákonem, a to občanským zákoníkem a zákonem o rozhodčím řízení, je taková doložka neplatná a rozhodčí nález vydaný na základě takové doložky je nicotným právním aktem. Proto se k rozhodčímu nálezu nepřihlíží.

Dle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů jinak, ustanovení obchodního zákoníku; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochranně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použije ustanovení občanského zákoníku.

Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 pokud není v dalších ustanoveních uvedeného zákona jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Protože rozhodčí nález je nicotný právní akt, nedošlo k přerušení promlčecí lhůty dle § 100 odst. 1 občanského zákoníku. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2524/16, který ve svém rozhodnutí uvedl, že rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je nicotný akt, který nestaví promlčecí lhůtu. Protože dlužník je fyzickou osobou nepodnikající, soud aplikoval na běh promlčecí lhůty občanský zákoník dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, když smlouva o úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb. nový občanský zákoník. Dle starého občanského zákoníku je promlčecí lhůta 3 roky. Splatnost úvěru nastala dle 2.4.2009. Tříletá promlčecí lhůta uběhla 2.4.2011. Úpadek dlužníka byl zjištěn v roce 2017. Z tohoto důvodu soud považuje pohledávku věřitele za pomlčenou a tudíž popření pohledávky insolvenčním správcem za důvodné. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Žalobce v žalobě argumentoval judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1.6.2016 a 30.6.2016. Soud k těmto rozhodnutím nepřihlížel, když aplikoval pozdější rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 31.10.2016.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný nebyl ve věci právně zastoupen. Vznikl mu proto nárok pouze na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovanému náleží odměna ve výši 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky, a to za úkon písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 18.8.2017.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci 13. prosince 2017

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Dušková