76 ICm 2853/2015
číslo jednací: 76 ICm 2853/2015 KSLB 76 INS 8377/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou ve věci žalobce ZDP Liberec plus s.r.o., IČ 02324555, se sídlem Oldřichova 247/5, 128 00 Praha 2, právně zastoupeného Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Mgr. Pavlu Schollemu, IČ 66252270, se sídlem Bráfova 16, 674 01 Třebíč, insolvenčnímu správci dlužníka ELDO-CL s.r.o., IČ 25429787, se sídlem Dubice č.p. 28, 470 01 Česká Lípa, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka je po právu ve výši 1.494.000 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: V insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka přihlásil svou nevykonatelnou pohledávku žalobce, která byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena v celém rozsahu. Úpadek dlužníka je řešen konkursem. Dle přihlášky zahrnují nároky žalobce nároky na uhrazení tří smluvních pokut, a to ve výši 924.0000 Kč, 560.000 Kč a 10.000,--Kč. Dlužník realizoval pro žalobce dílo dle smlouvy o dílo ze dne 1.7.2014, kterou zavřeli žalobce jako objednatel se společností VANICO s.r.o. a dlužníkem. Předmětem bylo dílo ÚOCHB AV ČR vv.i. A+B-Rekonstrukce a dostavba centrální části areálu a stavba garáží pro osobní automobily. Smluvní pokuta kapitalizována ve výši 924 tis. Kč představuje sankci za prodlení s předáním díla ve výši 0,5% z ceny díla za každý i započatý den prodlení. Pokuta byla sjednána dle článku X. odst. 1 VOP. Smluvní pokuta kapitalizována ve výši 560 tis. Kč představuje sankci za prodlení s plněním uzlových bodů dle článku III. doba plnění, odst. 3 smlouvy ve výši 0,3% z ceny díla za každý i započatý den prodlení a bod. Smluvní pokuta byla sjednána dle článku X. odst. 2 VOP. Smluvní pokuta kapitalizována ve výši 10.000,--Kč představuje jednorázovou pokutu zhotoviteli za neplnění povinnosti uvedené v článku VIII. způsob provedení díla odst. 1, a to povinnost vést stavební deník. Smluvní pokuta byla sjednána dle článku X. odst. 9 VOP.

Základní námitky popírajícího insolvenčního správce spočívají v tom, že všeobecné obchodní podmínky dlužník nepodepsal a z ničeho nevyplývá, že byly součástí smlouvy a že s nimi byl dlužník seznámen. Dlužník namítal, že k prodloužení termínu realizace díla došlo z důvodu na straně žalobce a s jeho souhlasem. Tvrdil, že posunutí termínu bylo vyžádáno změnou projektové dokumentace na straně generálního dodavatele stavby. Dále tvrdil, že stavební deník veden byl. Dlužník tvrdil, že od smlouvy odstoupil přípisy ze dne 5.12.2014 a 5.1.2015. Dlužník uvádí, že pokud od smlouvy odstoupil, zanikla mu práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy.

Žaloba věřitele byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ. Přezkumné jednání se uskutečnilo 26.6.2015. Žaloba byla doručena soudu dne 24.7.2015.

Ve věci bylo provedeno dokazování listinami a svědeckými výpověďmi. K důkazu byla přečtena zejména přihláška věřitele v insolvenčním řízení, smlouva o dílo z 1.7.2014, všeobecné obchodní podmínky a vyčíslení smluvní pokuty-výzva k úhradě ze dne 16.2.2015. Z těchto listin je zřejmé, že dlužník s věřitelem uzavřeli smlouvu o dílo tak, jak tvrdí věřitel, byly sjednány i všeobecné obchodní podmínky, které nejsou ze strany dlužníka podepsány a vyčíslené smluvní pokuty odpovídají sjednaným sankcím ve všeobecných obchodních podmínkách. Dále byly přečteny listiny předložené žalovaným, a to zejména emailová korespondence a rekapitulace objektů stavby. Z těchto listin je zřejmé pouze to, že o tzv. vícepracích bylo jednáno, avšak není zřejmé, že by ohledně většího rozsahu prací byla uzavřena dohoda nebo došlo k posunutí termínu. Toto zjištění z listinných důkazů odpovídá tvrzení svědka Ing. Michala Váni, který uvedl, že se o vícepracích jednalo, avšak k žádné dohodě nedošlo z důvodu nedostatku součinnosti na straně dlužníka. Hlavní důvod neplnění termínů dle svědka bylo způsobem nedostatkem zaměstnanců, které dlužník pro stavbu měl obstarat. K prodlením s realizací stavby došlo asi již po 14 dnech. Dále žalovaný doložil první stránky stavebních deníků označených názvem žalobce. Z další korespondence předložené insolvenčním správcem, zejména z e-mailové korespondence vyplývá, že důvodem odstoupení je neproplácení faktur ze strany žalobce. V průběhu jednání byly vyslechnuty tři osoby navržené žalobcem.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Dle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

Nejdříve se soud zabýval tím, zda jsou obchodní podmínky, ve kterých byla sjednána smluvní pouta, pro strany závazné, přestože podmínky dlužník nepodepsal. Dle občanského zákoníku není nezbytné, aby obchodní podmínky byly oběma stranami podepsány, ale musí jím být známy. Soud má za prokázané, že všeobecné smluvní podmínky byly dlužníkovi známy a považoval je za součást smlouvy, když sám ve svém dopise ze dne 5.1.2015 cituje a argumentuje článkem XIII. odst. 2.1 těchto podmínek. Oproti úpravě starého občanského zákoníku nemusí být smluvní pokuta sjednána písemně. Skutečnost, že dlužník považuje všeobecné obchodní podmínky za součást smlouvy o dílo pak vyplývá i z provedených výslechů, když vyslýchané osoby uvedly, že dlužníkovi, za nějž jednal pan Jaroslav Dostál, byly přeposílány všechny podklady, když smlouva o dílo sjednaná mezi žalobcem a dlužníkem byla zcela obsahově stejná, jako smlouva o dílo sjednaná mezi generálním dodavatelem a žalobcem. Svědek Vodseďálek výslovně uvedl, že se všemi dokumenty se pan Dostál seznámil, když bylo dohodnuto, že žalobce nemá na provedení díla kapacity a dílo bude provádět dlužník za stejných podmínek, jaké sjedná žalobce s generálním dodavatelem, a proto byl dlužník vyzván, aby se ke všem skutečnostem vyjádřil již při jednání s generálním dodavatelem a dlužník si skutečně vymínil, že již ve smlouvě s generálním dodavatelem byly sjednány některé změny, které označil. Shodně pak vypovídal i svědek Ing. Váňa. S ohledem na tyto skutečnosti soud dospěl k závěru, že smluvní pokuty byly mezi účastníky sjednány.

Dále se soud zabýval tím, zda dlužník porušil povinnosti, pro které byly žalobcem účtovány smluvní pokuty. Nesplnění termínu realizace díla je nepochybné a rovněž nejsou námitky týkající se výpočtu sankcí. Žalovaný tvrdil, že k posunutí termínu realizace díla došlo se souhlasem žalobce, toto však neprokázal. Jim předložené listiny neprokazují, že došlo k dohodě o posunutí termínu realizace díla. Z výslechu svědků vyplývá, že k prodlení s realizací díla nemohlo dojít zaviněním na straně žalobce nebo jiných subjektů, když žalovaný byl první subjekt, který na stavbě působil. Nebyl závislý na dokončení prací jiných subdodavatelů nebo dodávkách materiálu. Hlavní příčinou zpoždění dle svědků byl nedostatek pracovníku na stavbě, které měl zajistit právě dlužník. Žalovaný tedy neunesl důkazní břemeno, že důvodem porušení smlouvy o dílo nedodržením sjednaných termínů, bylo prodlení na straně žalobce nebo jiné objektivní důvody nezaviněné dlužníkem. Soud tedy považuje smluvní pokutu ve výši 924 tis. Kč a 560 tis. Kč za uplatněné po právu.

Soud se rovněž zabýval skutkovými tvrzeními týkající se jednorázové smluvní pokuty 10 tis. Kč za porušení povinnosti vést stavební deník. Žalovaný insolvenční správce předložil první strany čtyř dílů stavebního deníku k prokázání tvrzení dlužníka, že stavební deníky byly vedeny. Pro posouzení tohoto nároku je však rozhodující svědecká výpověď Ing. Váni. Ten uvedl, že dlužník ani druhý člen sdružení na straně zhotovitele stavební deník nevedl. Byl veden pouze stavební deník žalobcem. Skutečně jej vedly z počátku osoby pověřené dlužníkem a v podstatě nikdo ve skutečnosti nepředpokládal, že stavební deník bude veden zvlášť dlužníkem a zvlášť žalobcem, protože navenek ve vztahu ke generálnímu dodavateli oba subjekty působily jednotně a dokonce určitou dobu měli na oděvu zaměstnanci dlužníka logo žalobce. Avšak stavební deníky v současné době nejsou. Pan Dostál jednající za dlužníka stavební deníky odnesl ze staveniště a tyto deníky nemá žalobce k dispozici a nemá je k dispozici ani investor stavby. Ten má k dispozici pouze vytrhané strany, když stavební deník byl veden formou knihy s průklepy. Soud tedy dospěl k závěru, že z hlediska porušení smluvních povinností dlužníkem není podstatné, zda stavební deník nebyl veden vůbec, nebo zda veden byl a následně se stal jednáním dlužníka pro ostatní účastníky smluvního vztahu a subjekty zúčastněných na realizaci díla nedostupný. Dlužník tedy porušil povinnost vést stavební deník a vyčíslení smluvní pokuty je po právu.

Soud se zabýval tím, zda a jaké účinky vyvolalo odstoupení od smlouvy ze strany dlužníka. Předně soudu nebyly předloženy důkazy, které by prokazovaly, že odstoupení od smlouvy o dílo ze strany dlužníka byl oprávněné. Z žádných ustanovení občanského zákoníku nevyplývá, že by odstoupením od smlouvy zanikly povinnosti hradit smluvní pokuty nebo náhrady škody. Navíc dlužník odstoupil od smlouvy v době, když již mělo být dílo dle sjednaného harmonogramu dokončeno. Sjednaný termín dokončení díla je 30.10.2014 a odstoupení od smlouvy je datováno 5.1.2015. Odstoupení od smlouvy ze strany dlužníka nemá na uplatněné nároky věřitele vliv.

S ohledem na shora uvedené, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, že všechny pohledávky žalobce byly v insolvenčním řízení dlužníka přihlášeny po právu.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 první věta IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože byl žalobce ve věci plně úspěšný, nevznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, protože toto řízení je sporem o pravost přihlášené pohledávky.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 27. ledna 2016

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová