76 ICm 2832/2012
číslo jednací: 76 ICm 2832/2012-78 (KSLB 76 INS 6645/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Františka Bašty, nar. bytem právně zastoupeného Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem, se sídlem Praha 6, Nad Šárkou 1205/70, PSČ 160 00, proti žalované společnosti SECHMET a.s., IČ 278 26 112, se sídlem Olomouc, Horní náměstí 14/17, PSČ 779 00, právně zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem Praha 3, Šrobárova 23, PSČ 130 00, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba věřitele Františka Bašty, kterou popírá pravost pohledávky věřitele SECHMET a.s., přihlášenou v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. Ingrid anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 6645/2011, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 183.081,19 Kč.

Od ůvo d ně n í:

Vyhláškou dne 19.4.2011 zahájil insolvenční soud insolvenční řízení dlužnice Mgr. Ingrid anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Žižkova 1078/4. Usnesením ze dne 16.7.2012 bylo rozhodnuto o úpadku a byl prohlášen konkurs. Přezkumné jednání bylo nařízeno na den 11.9.2012. V tomto insolvenčním řízení podal přihlášku dne 20.8.2012 žalobce, která je vedena pod pořadovým číslem P-8. Dne 19.5.2011 podal přihlášku žalovaný. Tato je vedena pod číslem P-3. Dne 5.9.2012 bylo doručeno soudu popření pohledávky žalovaného SECHMET a.s., žalobcem Františkem Baštou na formuláři Popření pohledávky přihlášky přihlášeného věřitele. Insolvenční správce na přezkumném jednání dne 11.9.2012 pohledávky věřitele SECHMET a.s. uznal. Žalobce splnil formální podmínky pro popření pohledávky věřitele jiným věřitelem dle § 200 zákona č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a proto se přihláška dle § 200 odst. 5 IZ považuje za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil. Popírající věřitel ve smyslu ustanovení § 202 odst. 3 IZ složil jistotu ve výši 10.000,--Kč. Věřitel SECHMET a.s., přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice částku 13.030.924,40 Kč. První pohledávka ve výši 12.060.000,--Kč představuje náhradu škody, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové dne 14.6.2010. Příslušenství tvoří 499.334,--Kč představující zákonný úrok z prodlení za 195 dnů prodlení. Pohledávka je do výše 12.060.000,--Kč vykonatelná. Druhou pohledávku tvoří náhrada nákladů řízení právního zastoupení poškozeného v trestním řízení ve výši 471.590,40 Kč. Tato pohledávka nebyla vykonatelná, avšak dne 21.6.2011 věřitel doplnil přihlášku ještě ve lhůtě pro podání přihlášek, když se v mezidobí stala pohledávka vykonatelnou, a doložil vykonatelnost usnesením soudu. Popírající věřitel uvedl čtyři důvody popření pohledávky. Věřitel špatně přihlásil pohledávku, protože není uveden důvod vzniku pohledávky. Pouze uvedení důvodu náhrady škody a odkaz na listinu způsobuje vadu přihlášky. Dále namítl, že trestní soud se škodou dostatečně nezabýval a neodůvodnil vznik škody. Žalovaný neuvedl v přihlášce žádné skutkové okolnosti. Dále žalobce namítal, že za škodu odpovídá matka dlužnice, nikoliv dlužnice, když peníze byly přijaty do úschovy matky dlužnice-advokátky, u které byla dlužnice zaměstnána pouze jako advokátní koncipientka. Poslední námitka žalobce se týká skutečnosti, že žalobce nepřihlásil svou pohledávku jako částečně podmíněnou do výše 8.160.000,--Kč, což je finanční částka, který byla zajištěna na účtu společnosti CZ CREDIT Real, k.s. V průběhu řízení byly provedeny pouze listinné důkazy. Především pak byla přečtena přihláška pohledávky P3. Důvod vzniku pohledávky uvedl žalovaný pouze způsobení škody a do kolonky další okolnosti uvedl přisouzena rozsudkem KS v Hradci Králové sp. zn. 9 T 13/2009 ze dne 17.6.2010 ve znění rozsudku VS v Praze 12 To 67/2010 z 5.10.2010. U druhé pohledávky je v kolonce důvod vzniku uvedeno náhrada nákladů právního zastoupení poškozené v řízení před KS v Hradci Králové sp.zn. 9 T 13/2009. Přílohu přihlášky tvořil výpis z OR věřitele, plná moc pro advokáta, který přihlášku podal, výše citované rozsudky a usnesení. Doplnění přihlášky ze dne 21.6.2011 pak obsahuje označení usnesení, kterým se pohledávka ve výši 471.590,40 Kč stala vykonatelnou. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 9 T 13/2009 ze dne 14.6.2010 vyplývá, že dlužnice byla uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákona, protože se obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Za toto byla odsouzena na 7 let trestu odnětí svobody. Ze skutkové věty trestného činu vyplývá, že dlužnice nabídla společnosti SECHMET a.s., zprostředkování koupě domu a na úhradu kupní ceny přijala jako zaměstnanec advokátní kanceláře své matky JUDr. Evženie anonymizovano do soudní úschovy částku 16,5 mil. Kč. Peníze však nebyly použity na úhradu kupní ceny, protože peníze v době od 26.8.2008 do 24.9.2008 užila pro své soukromé platby. Z toho částku 8.160.000,--Kč zaslala na účet společnosti CZ CREDIT REAL k.s., dne 26.8.2008. Z výpovědi dlužnice-obžalované, která je popsána na č.l. 11 rozsudku vyplývá, že dlužnice doznala to, že peníze od poškozeného přijala a tyto užila pro umoření svých předchozích závazků. Dále soud rozhodl o náhradě škody, a to tak, že dle § 228 odst. 1 tr. řádu je dlužnice-obžalovaná povinna zaplatit na náhradě škody poškozené SECHMET a.s., částku 12.060.000,--Kč. V odůvodnění soud uvedl, že takto rozhodl proto, že z dokazování jednoznačně vyplynulo, že jednáním obžalované byla způsobena společnosti SECHMET a.s., škoda ve výši 12.060.000,--Kč (16.500.000,--Kč mínus 4.440.000,--Kč, které obžalovaná ji uhradila) a společnost SECHMET a.s., se včas a řádně připojila se svým nárokem na náhradu škody. Rovněž uvedl, že došlo k zajištění nemovitosti, a to bytu v Hradci Králové a finančních prostředků na účtu společnosti CZ CREDIT REAL, k.s., avšak o tom soud nerozhodoval a vlastní rozhodnutí ponechal k samostatnému projednání. Rozsudek nabyl právní moci 5.10.2010. Vrchní soud v Praze v rozsudku č.j. 12 To 67/2010 ze dne 5.10.2010 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, pouze změnil výrok o trestu na výši 5 let šest měsíců a zamítl odvolání společnosti CZ CREDIT REAL k.s., jako nedůvodnou. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 13/2009 ze dne 7.3.2011 vyplývá, že dlužnice-odsouzená je povinna uhradila poškozenému SECHMET a.s., částku 471.590,40 Kč. Usnesení nabylo právní moci 11.5.2011. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 25/2011 ze dne 11.5.2011 vyplývá, že odvolání dlužnice-odsouzené proti tomuto usnesení bylo zamítnuto. Dále byly k důkazu přečteny listiny týkající se uzavřené svěřenecké smlouvy, kterou přijala dlužnice do advokátní úschovy své matky od žalovaného částku 16,5 mil. Kč dne 25.8.2008, dodatek č. 1 k této smlouvě ze dne 13.11.2008 a dohoda o přistoupení k závazku ze dne 26.11.2008, kterým dlužnice přistoupila k závazku své matky vyplývající ze svěřenecké smlouvy ze dne 25.8.2008. Zjištění z těchto listin odpovídají žalobním tvrzením žalobce. Dle § 200 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. Dle § 200 odst. 6 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno. Soud neuznal za důvodnou první námitku žalobce, tj. že přihláška neobsahuje důvod vzniku pohledávky. V přihlášce je pouze uvedeno jako důvod vzniku pohledávky náhrada škody a odkaz na rozsudek vydaný v trestním řízení. Soud však považuje takové vylíčení vzniku pohledávky za dostačující. Trestní řád dle výše popsaného ustanovení sám označuje újmu způsobenou poškozenému trestným činem jako škodu a stanovuje povinnost rozhodnout o její náhradě. Proto označení nároku v přihlášce jako náhrada škody se jeví jako dostačující. Žalovaný sice neuvedl, jakou právní povinnost dlužnice porušila, když občanský zákoník připouští náhradu škody pouze za porušení právní povinnosti. Přestože v přihlášce toto není výslovně uvedeno, tím že žalovaný odkázal na přiložený rozsudek v trestním řízení, je zřejmé, že dlužnice porušila právní povinnost chovat se tak, aby se svým jednáním nedopustila trestného činu. Je pravdou, že vedle toho porušila i právní povinnost, která jí vyplývala z dodatku o přistoupení ke svěřenecké smlouvě ze dne 26.11.2008, dle kterého má dlužnice vedle své matky (advokátky, u které pracovala) povinnost vrátit finanční prostředky žalovanému. Žalovaný má dva právní důvody přihlášky, a to právní důvod opírající se o vykonatelný rozsudek vydaný v trestním řízení a druhý právní důvod vyplývají z dohody o přistoupení k závazku, o kterém bylo vedeno občanskoprávní řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod č.j. 33 Cm 73/2009, ve kterém nebylo meritorně rozhodnuto, protože řízení bylo vůči žalované dlužnici přerušeno nejdříve z důvodu probíhajícího trestního řízení a následně z důvodu prohlášení konkursu. Nelze klást žalovanému k tíži, že v přihlášce uvedl pouze jeden důvod své pohledávky, a to vykonatelný důvod, přestože má dva právní důvody pro svůj jediný nárok. Takový přístup by byl nepřiměřeně formalistický. Stejně tak není důvod přihlášku popřít pouze proto, že je stručná. Přihláška je omezena kolonkami formuláře, navíc skutková věta trestného činu dlužnice je popsána na více než jedné straně rozsudku a jeví se zbytečné ji do přihlášky opisovat. Přečtením přihlášky společně s přílohami lze vyvodit důvod vzniku pohledávky, a proto ji insolvenční správce přezkoumal na přezkumném jednání a rovněž ji celou uznal. Odmítnout přihlášku nebo uznat popření přihlášky pohledávky přesahující 13 mil. Kč pouze z formálních pochybení vyplněného formuláře, které nebrání jejímu přezkoumání, se jeví nepřiměřeně přísné a poškozující věřitele. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v přihlášce uvedl pouze jeden právní důvod svého nároku, a soud nedospěl k závěru, že toto brání přezkoumání a uznání pohledávky, dospěl soud k závěru, že není potřeba provádět dokazování spisem Krajského soudu v Hradci Králové 33 Cm 73/2009, a proto návrh žalobce na provedení důkazu tímto spisem zamítl. Druhá námitka žalobce se týká nedostatečného odůvodnění rozhodnutí soudu v trestní věci v rozhodnutí o náhradě škody. Z provedeného důkazu rozsudkem 9 T 13/2009 vyplývá, že odůvodnění výroku o náhradě škody je kusé. Avšak nelze jej označit za nedostačující. Z textu rozsudku je zřejmé, jakého protiprávního jednání se dlužnice dopustila a je zřejmé, jakou výši škody, tj. majetkové újmy, tímto jednáním způsobila, a rovněž není pochyb o výši škody. Odůvodnění odpovídá ustanovení § 228 trestního řádu. Rozsudek trestního senátu Krajského soudu v Hradci Králové byl přezkoumán Vrchním soudem v Praze a tento neshledal žádné pochybení, pokud se týká odůvodnění nároku poškozeného na náhradu škody. Ani tento soud neshledal důvod po přečtení rozsudku, zejména skutkové věty, pochybnost o tom, že žalovanému vznikl nárok na náhradu škody. Žalobce namítal, že nebyl proveden v trestním řízení důkaz, který by prokázal, že právě dlužnice finanční prostředky složené žalovaným na účet její matky, který používala pro výkon advokacie, vyčerpala. Žalobce namítal, že dlužnice mohla lhát proto, aby chránila svou matku před trestním stíháním. Z odůvodnění rozsudku v části, který zaznamenává výslech dlužnice, vyplývá, že tato se k tomu doznala a uvedla, že peníze vyčerpala právě ona. Není důvod tuto skutečnost znovu prověřovat. Proto soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu dotazem u banky, která vedla svěřenecký účet, za účelem zjištění, kdo učinil příkaz k úhradě, a důkaz výslechem matky dlužnice. Toto dokazování proběhlo již v trestním řízení, soud shledal dlužnici vinnou spácháním trestného činu a dle § 135 zákona č. 99/1968 Sb., občanský soudní řád, v občanském soudním řízení je soud vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán trestní čin. Rovněž insolvenční zákon ve svém ustanovení § 200 odst. 6, které je citováno výše, zamezuje popření pohledávky z důvodu, že popírající věřitel jinak právně posoudí přihlášenou pohledávku. Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Dlužnice tím, že se doznala k tomu, že peníze čerpala pouze ona, a trestní soud toto její doznání posoudil a uznal za pravdivé, vytvořila překážku pro uplatnění námitky v incidenčním řízení o určení pravosti a výše pohledávky, že peníze mohl vyčerpat někdo jiný. S ohledem na tuto skutečnost nejsou významné ani pohnutky, které mohly dlužnici k doznání vést. Žalobce ve své třetí námitce poukázal na to, že za škodu odpovídá matka dlužnice, která vykonávala funkci advokáta a odpovídá za jednání svých zaměstnanců. S tímto názorem soud souhlasí, avšak tato skutečnost nemá vliv na pravost přihlášeného nároku žalovaného. Žalovaný dokonce s matkou dlužnice vedl spor z titulu uzavřené svěřenecké smlouvy. V tomto sporu matka dlužnice a dlužnice vystupovaly na straně žalované a jedná se o shodný občanskoprávní spor 33 Cm 76/2009, který je zmíněn výše. Vůči matce dlužnice nebylo řízení přerušeno a soud ve věci meritorně rozhodl. Žalovaný má tak právní nárok na zaplacení (vrácení části finančních prostředků, které na svěřenecký účet složil) jak vůči matce dlužnice z důvodu rozhodnutí soudu ve věci 33 Cm 76/2009, tak vůči dlužnici z důvodu rozhodnutí v trestní věci. V případě výkonu rozhodnutí může žalovaný uplatnit jak samostatnou exekuci na majetek dlužnice, tak samostatnou exekuci na majetek matky dlužnice, a to současně. Konkursní řízení v podstatě exekuci nahrazuje. Proto může žalovaný uplatnit svůj nárok jak vůči dlužnici v insolvenčním řízení, tak vůči její matce v občanskoprávním řízení, aniž by to zpochybnilo pravost přihlášené pohledávky. Pouze v případě uspokojení je nutno sledovat, zda již nebyl žalovaný uspokojen zcela nebo zčásti matkou dlužnice. Tato námitka by byla tedy projednatelná až ve fázi rozvrhového usnesení. V tuto chvíli není známo, že by matka dlužnice něco žalovanému uhradila. S ohledem na ustanovení § 135 o.s.ř., které je citováno výše, se soud nemůže zabývat tím, zda pachatelkou trestného činu nebo spolupachatelkou není rovněž matka dlužnice. K tomuto nemá soud v incidenčním sporu pravomoc. Poslední námitka žalobce se týká skutečnosti, že žalovaný vede spor rovněž se společností CZ CREDIT Real, k.s., kterému dlužnice zaslala částku 8.160.000,--Kč. Jedná se o stejné finanční prostředky, které dlužnice získala od žalovaného dle svěřenecké smlouvy. V rámci trestního řízení se zjistilo, že tyto peníze poukázala dlužnice na účet společnosti CZ CREDIT Real, k.s., v tomto řízení byly peníze zadrženy a složeny do soudní úschovy. Nyní probíhá spor o to, komu mají být peníze z úschovy vydány. Pokud by byl žalovaný úspěšný, bude v části 8.160.000,--Kč uspokojen. Proto měl žalovaný dle žalobce svou přihlášku přihlásit jako podmíněnou do výše 8.160.000,--Kč, a to s rozvazovací podmínkou, že přihlášený nárok v této částce zanikne, pokud bude žalovanému ze soudní úschovy vydána částka 8,16 mil. Kč. Dle § 36 zákona č. 40/1964, Sb., občanský zákoník, vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. Jednak žalobce namítá, že přihláška měla být vázána na rozvazovací podmínku. K této se však v insolvenčním řízení nepřihlíží a nemá na uspokojení přihlášeného věřitele vliv. Rovněž tak soud nepovažuje nárok žalovaného za podmíněný, protože popis podmínky, jak ji učinil žalobce, neodpovídá ustanovení § 36 zákona. Nárok žalovaného na uspokojení částky 13,3 mil. Kč není vázán na žádnou podmínku. Pouze pokud bude nárok uspokojen částečně vydáním finančních prostředků ze soudní úschovy, zanikne v tomto rozsahu i přihlášený nárok žalovaného v insolvenčním řízením. Insolvenční soud o tomto rozhodne buď dle § 184 IZ, (rozhodnutí o částečném zpětvzetí přihlášky) pokud by žalovaný vzal částečně přihlášku zpět, nebo dle § 186 IZ (rozhodnutí o zániku pohledávky z důvodu uhrazení), pokud by byl žalovaný nečinný. Rovněž by tuto námitku mohl žalobce uplatnit, pokud by insolvenční soud rozhodoval o rozvrhu výtěžku zpeněžení. Tato námitka ve fázi přezkoumávání přihlášených pohledávek není důvodná. Příslušný soud o vydání nebo nevydání finančních prostředků z úschovy doposud nerozhodl.

Protože soud neuznal za důvodnou žádnou z námitek žalobce proti přihlášené pohledávce žalovaného v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. Ingrid anonymizovano , žalobu v celém rozsahu zamítl.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, protože soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Proto žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

Dle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování.

Žalovaný má nárok na náhradu nákladů řízení za tyto úkony právní pomoci: Příprava a převzatí zastoupení, vyjádření ve věci 3.12.2012 a účast u jednání soudu dne 23.5.2013. Dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle této vyhlášky § 13 odst. 3 náleží advokátovi za každý úkon právní pomoci paušální náhrada nákladů ve výši 300,--Kč. Při rozhodování o náhradě odměny advokáta soud musel zohlednit skutečnost, že rozhodnutím ústavního soudu byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. Dle ustálené judikatury za účinnosti vyhlášky byla účastníkům přisuzována odměna dle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb., tj. ve věcech, které nejsou uvedeny v jiných ustanoveních vyhlášky, činí odměna 10.000,--Kč. Tato praxe vycházela z rozhodnutí nejvyššího soudu č.j. 29 Odo 905/2003, kde soud judikoval, že v incidenčních sporech o pravost pohledávky se odměna stanoví právě dle ustanovení § 8. Advokátní tarif však nemá obdobné ustanovení, jako je § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. Pouze ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu stanovuje částku 35.000,--Kč za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmět je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Předmětem v tomto řízení je určení pravosti pohledávky ve výši 13.030.924,--Kč. Je tedy nepochybné, že se jedná o penězi ocenitelné právo, a proto nelze toto ustanovení aplikovat. Je tedy nezbytné stanovit výši odměny advokáta právě dle ustanovení § 7 advokátního tarifu, který stanovuje sazbu mimosmluvní odměny. Z částky 13.030.924,--Kč mimosmluvní odměna dle § 7 činí 49.540,--Kč za jeden úkon. Právní zástupkyně žalované v podání ze dne 24.5.2013 vyúčtovala za jeden úkon částku 124.000,--Kč, avšak soud zjistil, že ve výpočtu byla z její strany učiněna matematická chyba. Proto soud přiznal nárok na odměnu pouze ve výši 49.540,--Kč za jeden úkon právní pomoci.

Dle § 14 odst. 2 vyhlášky náleží advokátovi náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět ve výši 100,--Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Dle § 13 odst. 4 vyhlášky pak náleží advokátovi náhrada cestovních výdajů dle právních předpisů o cestovních náhradách. Dle § 137 odst. 1 o.s.ř. náleží advokátovi rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty.

Soud tedy přiznal tyto náklady právního zastoupení: 3x odměna ve výši 49.540,--Kč; 3x režijní paušál po 300,--Kč; náhrada promeškaného času za cestu právního zástupce z Prahy do Liberce a zpět ve výši 6 půlhodin po 100,-Kč a cestové dle předpisů o cestovních náhradách za cestu z Prahy do Liberce a zpět 216 km při použití pohonné hmoty NM dle vyhláškové ceny 36,50 Kč a paušální náhradě 3,6 Kč/km dle vyhlášky 472/2012 Sb. osobním vozidlem značky Mercedes-Benz, EG/MA N004 s průměrnou spotřebou 5,19 l/100 km. DPH dle platných předpisů činí 21 %. Celkové náklady právního zastoupení ční 183.081,19 Kč z toho DPH 31.774,73 Kč.

Po uče ní: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, l z e podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 23. května 2013

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková