76 ICm 2561/2012
číslo jednací: 76 ICm 2561/2012-23 (KSLB 76 INS 11279/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správce dlužníků Milana anonymizovano , anonymizovano , a Verony anonymizovano , anonymizovano , oba trvale bytem Kunratice 60, PSČ 464 01, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalovanému Profidebt, s.r.o., IČ 272 21 971, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, právně zastoupen JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem Pardubice-Staré Město, Pernštýnské náměstí 80, PSČ 560 02 , o určení pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že popření pohledávky ve výši 26.535,75 Kč je po právu, se z a m í t á pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný věřitel přihlásil v insolvenčním řízení za dlužníkem Milanem anonymizovano vedeném ve společném řízení s manželkou dlužníka Veronou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 35.894,55 Kč. Pohledávka žalovaného vznikla dle dohody o uznání dluhu ze dne 13.1.2011, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřeného dlužníkem s GE Money Multiservis, a.s., ze dne 29.10.1999. Část nároku je vykonatelná pro částku 28.588,46 Kč dle rozsudku 26 C 39/2010 a část ve výši 7.306,09 Kč dle rozhodčího nálezu R-P 5488/2011. Jistina činí 5.460,76 Kč příslušenství pak náklady právního zastoupení 8.218,80 Kč, soudní poplatek 600,--Kč, úrok z prodlení ve výši 18.569,66 Kč, rozhodčí poplatek 540,--Kč a smluvní pokuta ve výši 2.505,33 Kč. Dle přihlášky je pohledávka splatná 30.5.2011. Pohledávka věřitele GE Money Multiservis a.s., byla postoupena žalovanému dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.8.2008. Na přezkumném jednání dne 24.8.2012 popřel insolvenční správce část nároku do výše 26.535,75 Kč a uznal do výše 9.358,80 Kč. Uznaný rozsah pohledávky představuje náklady nalézacího řízení před okresním soudem ve výši 8.818,80 Kč a částku 540,--Kč představující rozhodčí náklady. Důvody popření je především to, že žalovaný přihlásil smluvní úrok z prodlení na místo úroku z prodlení v zákonné výši a že jistina byl v době podání žaloby promlčena. Z rozsudku ani z přihlášky nelze uplatněný nárok specifikovat. Rovněž byla část pohledávky popřena z důvodu, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné dohody o uznání dluhu, a to že rozhodčím nálezem přiznaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. Popírající insolvenční správce podal žalobu na uručení pravosti přihlášené pohledávky. Oba dlužníci u přezkumného jednání pohledávku žalovaného uznali. Žalovaný namítal především to, že ve věci bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem a opětovné posouzení téhož nároku insolvenčním správcem je v rozporu s ustanovením § 199 insolvenčního zákona.

Žaloba byla žalobcem podána včas, když dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání se uskutečnilo 24.8.2012 a žaloba byla doručena soudu 31.8.2012.

Soud provedl k důkazu přihlášku č.1 pohledávky žalobce v insolvenčním řízení KSLB 76 INS 11279/2012 doručené soudu dne 29.6.2012, spis KSLB 76 INS 11279/2012, zejména protokol o přezkumném jednání a usnesení o schválení oddlužení a spis Okresního soudu v Liberci, č.j. 26 C 39/2010, zejména rozsudek ze dne 12.1.2011.

Dle § 174 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ, přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvody vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nich se pohledávka zakládá.

Dle § 198 odst. 2 IZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Dle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady, nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z provedeného dokazování je zřejmé, že přihláška pohledávky obsahuje vady. Není z ní zřejmé, jak určil žalobce výši pohledávky, zejména jak vypočetl úrok z prodlení a zda a jak byl úvěr splácen. Tyto vady nejsou odstraněny ani přílohami přihlášky. Přiložený rozsudek pro zmeškání ze dne 12.1.2011 neobsahuje v odůvodnění rozsudku popis nároku, který byl předmětem řízení, lze pouze posoudit výpočet nákladů řízení. Není zřejmé, jaká byla výše úvěru a jak byl tento splácen. Je zřejmé, že rozsudkem byl přiznán věřiteli nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky, avšak není zřejmé, jak byla stanovena dlužná částka, z níž je úrok počítán. Z dohody o uznání závazku ze dne 13.1.2013 vyplývá, že částka 1.200,--Kč je smluvní pokuta, avšak z rozsudku není zřejmé, za porušení které povinnosti byla smluvní pokuta stanovena, ani není zřejmé, že tento dílčí nárok je právě smluvní pokutou. K přihlášce pohledávky nebyla přiložena žaloba, na základě které okresní soud rozhodl. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29.10.1999 je pouze zřejmé, že výše úvěrového rámce je 20.000,--Kč a výše měsíční splátky je 1.000,--Kč. Vůbec není zřejmé, zda a kdy byl úvěr čerpán a zda a kdy byl úvěr splácen. Pouze z listiny výpočet úroků, která je přílohou přihlášky vyplývá, že nějaký úrok je počítán od 10.5.2005, a od této doby je úvěr splácen částkou 2.000,--Kč měsíčně, čímž měla být uhrazena původní jistina, avšak ta narostla o úroky z prodlení na něž rovněž mělo být uhrazen 7.066,40 Kč. Rozhodčí nález ze dne 5.9.2011 neobsahuje odůvodnění, proč bylo rozhodnuto o smluvní pokutě, tj. není uvedeno za porušení, které smluvní povinnosti vznikla dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu. Rovněž žaloba na vydání rozhodčího nálezu nebyla přiložena. Ze spisu Okresního soudu v Liberci vyplývá, že se dlužník bez omluvy nezúčastnil jednání soudu dne 12.1.2011. Z dohody o uznání dluhu pak vyplývá, že následující den 13.1.2011 podepsal dlužník v Liberci dohodu o uznání dluhu, a to právě toho, o kterém bylo předchozího dne rozhodnuto soudem. Ani z dohody o uznání dluhu, ani z přihlášky není zřejmé, jakou smluvní povinnost má zajišťovat smluvní pokuta ve výši 4.260,76 Kč, která byla sjednána dohodou o uznání dluhu, když ve smlouvě o úvěru nebyla sjednána a v době uzavření dohody o uznání dlužník žádnou další smluvní povinnosti neporušil. Je tedy nepochybné, že přihláška pohledávky trpí vadami, které brání jejímu přezkoumání, a vadu přihlášky je nutno odstranit.

Soud v rámci svého rozhodnutí vyšel ze současné rozhodovací praxe odvolacího soudu vyjádřené např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5.12.2012 č.j. 103 VSPH 215/2011, 57 ICM 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011) a žalobu protentokrát zamítl. Zamítnutí žaloby v tomto případě nepředstavuje překážku věci rozsouzené, protože zamítnutím žaloby nebyla vyřešena základní otázka, zda pohledávka je po právu či nikoliv. Po právní moci rozhodnutí bude třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté, pokud její vady budou odstraněny, k novému přezkumu přihlášené pohledávky s tím, že nelze nadále vycházet z výsledku přezkumu původního.

Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, který by měl mít nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, který je však insolvenčním správcem. Dle § 202 odst. 1 první věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolventnímu správci. Proto soud žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci dne 31. května 2013

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková