76 ICm 2376/2011
76 ICm 2376/2011-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 618 60 069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, právně zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, PSČ 500 03, proti žalovanému Jan anonymizovano , anonymizovano se sídlem kanceláře Česká Lípa, Boženy Němcové 2971, PSČ 470 01, insolvenčnímu správci dlužníka Ladislava Lepšíka nar. 14.11.1984, trvale bytem T.G.Masaryka 1/1, 470 01 Česká Lípa o určení pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že část žalobcovy pohledávky ve výši 42.614,--Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Ladislavem anonymizovano , anonymizovano , přihlášena a jejíž výše byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSLB 76 INS 4207/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j KSLB 76 INS 4207/2011-A-19 ze dne 22.6.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Ladislava Lepšíka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. V tomto řízení přihlásil žalobce přihláškou P3 pohledávku za dlužníkem v celkové výši 111.692,--Kč, představující nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o úvěru č. 9100075137. Pohledávku přihlásil věřitel jako vykonatelnou a doložil vykonatelnost rozhodčím nálezem opatřeným doložkou právním moci. Na přezkumném jednání dne 11.8.2011, byla pohledávka P3 popřena insolvenčním správcem ve výši 42.614,--Kč a zjištěna ve výši 60.078,--Kč. Dlužník pohledávku v celém rozsahu uznal. Insolvenční správce část pohledávky popřel, a to z důvodu, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedl, že nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a vykonatelnost pohledávky nedoložil věřitel veřejnou listinou. Popřena byla smluvní pokuta vyčíslena žalobcem na částku 40.014,--Kč sjednána ve výši 50% z celkové výši úvěru v případě nezaplacení splátky úvěru. Dále byly popřeny náklady rozhodčího řízení ve výši 2.600,--Kč. Dle insolvenčního správce tento rozhodčí nález byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Smluvní pokuta ve výši převyšující poskytnutý úvěr je rovněž neplatná. Žalobce namítal, že pohledávka je vykonatelná, a to dle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmana ze den 24.3.2010, a takový rozhodčí nález není oprávněn žalobce popřít. Pohledávka byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nevykonatelná, protože nelze k rozhodčímu nálezu přihlížet, protože byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Vykonatelnost nebyla doložena veřejnou listinou, jak to vyžaduje § 177 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobem jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ).

Žaloba byla podána včas. K popření pohledávek došlo na přezkumném jednání dne 11.8.2011. Žaloba byla podána 6.9.2011. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ, kdy incidenční žalobu lze podat ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky.

Žalobce u jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b občanského soudního řádu. Soud tomuto návrhu nevyhověl, protože žalovaný nebyl o následních nedostavení se k jednání řádně poučen.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

K prokázání sporné pohledávky soud provedl tyto listinné důkazy: Přihláška pohledávky P3 12.7.2011, smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100075137, dodatek ke smlouvě ze dne 7.9.2006, dodatek ke smlouvě ze dne 8.3.2007, splátkový kalendář ze dne 23.3.2007, dodatek ke smlouvě ze dne 24.6.2008, oznámení dlužníkovi o výši dlužné částky ze dne 20.9.2009, faktura č. 909052426, kterou dlužník uplatnil smluvní pokutu vy výši 50% z výše půjčky, kopii směnky ze dne 5.9.2006, rozhodčí nález vydaný Mgr. Markem Landsmannem, rozhodcem dne 24.3.2010 pod č.j. La 10795/09-21, karta klienta vytištěná dne 11.7.2011 a představující evidenci zaplacených a nezaplacených splátek dlužníků. Dále soud při rozhodování měl k dispozici Oznámení o popření pohledávky ze dne 13.8.2011 a protokol z přezkumného jednání dne 11.8.2011 KSLB 76 INS 4207/2011.

Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že dlužník nepodnikatel s věřitelem PROFIREAL akciová společnost, jehož právním nástupcem je

-2-

žalobce, si sjednali v bodě 18 smlouvy ze dne 5.9.2006 rozhodčí doložku, dle které všechny spory budou řešeny jedním z rozhodců uvedených v čl. 18.1. smlouvy. Rozhodovat bude rozhodce, kterému bude zaslána žaloba. V této doložce si účastníci dále sjednali, že nařízení ústního jednání, závisí na posouzení rozhodce a rovněž si sjednali, že lhůta k vyjádření k žalobce činí 5 dní. Pokud se žalovaný nevyjádří, bude platit fikce uznání závazku. Ve zbytku se bude rozhodce řídit řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Na základě takové rozhodčí doložky pak rozhodce vydal rozhodčí nález ze dne 24.3.2010. Smlouvou byla dále sjednána v bodě 13.4 smluvní pokuta ve výši 50 % za nezaplacení splátky déle než 30 dnů nebo nezaplacení dvou splátek, a to z celé výše úvěru včetně smluvní odměny, když dle smlouvy maximální výše úvěru činí 80.028,--Kč, přičemž z toho pouze částka 41.815,--Kč byla vyplacena dlužníkovi, zbytek představuje smluvní odměnu za poskytnutí úvěru. Současně však věřitel s dlužníkem sjednal a následně uplatnil smluvní pokutu ve výši 8 % při prodlení s placením splátky po dobu 15 dní. Z rozhodčího nálezu soud zjistil, že tento nález nebyl doručen dlužníkovi, ale opatrovníkovi JUDr. Evě Vaňkové, která je v rozhodčí doložce uvedena jako jeden z rozhodců určených žalobcem. Opatrovníka dlužníkovi určil sám rozhodce Mgr. Landsmann, a to dle čl. 18.4 a 18.6 obchodních podmínek. Opatrovník se k žalobě nevyjádřil.

Dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů jinak, ustanovení obchodního zákoníku; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochranně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použije ustanovení občanského zákoníku.

Dle § 3 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a v povinnostech stran.

Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Mostaza Claro C-168/05 vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález, který obsahuje rozhodčí doložku sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákona nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a taková listina není listinou, na základě které by bylo možné vést výkon rozhodnutí. Soud dle tohoto rozhodnutí musí neplatnost rozhodčí doložky zkoumat nejen v rozhodčím řízení, ale i

-3-

řízení, jejímž předmětem je neplatnost této doložky. Neplatnost doložky insolvenční správce u přezkumného jednání namítal.

Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry. Především nevyhovující je způsob ujednání doložky v obchodních podmínkách, které jsou sepsány drobným těžko čitelným písmem. Dále jako rozhodce byl zvolen poskytovatelem úvěru rozhodce, který není stálým rozhodčím soudem, ale pouhým advokátem. Příjemce spotřebitelského úvěru se tak vzdává předem možnosti řešit spor před soudem. Rovněž volba rozhodce je ponechána pouze na poskytovateli spotřebitelského úvěru, protože rozhodce určuje poskytovatel úvěru ve smlouvě, která je připravena předem a v rámci procesu kontraktace si těžko může druhá strana vymoci to, aby ujednání o rozhodčí doložce bylo ze smlouvy vyloučeno. Teoreticky je toto možné, avšak v praxi si lze těžko představit situaci, že by byl spotřebitelský úvěr poskytnut někomu, kdo požaduje změnu předtištěné části smlouvy. Žalovaný tím, že je v tomto smluvním vztahu zkušenější a znalejší práva a má možnost jednostranně formou formulářů stanovit smluvní podmínky je v silnějším postavení než jeho klient. Taková rozhodčí doložka je v rozporu jednak s § 56 občanského zákoníku, protože je v rozporu s dobrou vírou a znamená újmu spotřebitele, ale rovněž je neurčitá, protože neurčuje rozhodce dohodou stran, ale rozhodce si určí pouze jedna ze stran dle své vůle. Rozhodčí nález předložený žalobcem společně s přihláškou pohledávky je nicotným právním aktem a tudíž pohledávka žalobce je nevykonatelná. Pokud nenabyl rozhodčí nález právní moci, nevznikla dlužníkovi povinnost hradit náklady řízení ve výši 2.600,--Kč. O takovém nároku totiž nebylo doposud rozhodnuto.

Insolvenční správce namítal, že rozhodčí nález není vykonatelný. Soud v rámci jednání zjistil, že skutečně rozhodčí nález není vykonatelný ani dle formálního hlediska, protože nebyl nikdy doručen dlužníkovi. Rozhodčí nález, který nebyl nikdy doručen dlužníkovi, nelze považovat za pravomocný, i když rozhodce rozhodčí nález opatřil doložkou právní moci. S doručením rozhodčího nálezu opatrovníkovi nelze vyvozovat žádné účinky. Žalobce, který určoval podobu smluvních ujednání, tak ve smlouvě stanovil, že rozhodce může stanovit dlužníkovi opatrovníka. Toto ustanovení je dokonce zavádějící. Pokud by si průměrný dlužník, i přes drobné písmo a rozsáhlost smluvních podmínek, celou smlouvu podrobně přečetl, může z ustanovení čl. 18.4 nabýt dojmu, že pokud mu nebude doručena pošta, bude mu ustanoven opatrovník, který bude hájit jeho zájmy. Skutečně mu rozhodce takového opatrovníka ustanovil a tomuto opatrovníkovi byla dle rozhodčího nálezu žaloba a nález doručen. Již slovo opatrovník může v právním laikovi navodit dojem, že se jedná o někoho, kdo opatruje dlužníka, tedy hájí jeho zájmy a může navodit dojem, že pokud opatrovník neshledal žádné námitky proti rozhodčí žalobě, tak dle práva skutečně dlužníkovi žádné námitky nepřísluší. Neexistuje však žádná právní úprava, která by stanovila odpovědnost opatrovníka ustanoveného rozhodcem, který není stálým rozhodčím soudem, vůči dlužníkovi a ani jakoukoliv jinou odpovědnost, např. trestní. Přijímá takový opatrovník za svou činnost, tj. přijetí obálky za dlužníka, nějakou úplatu, a od koho? Lze považovat rozhodčí nález doručený rozhodcem, který není subjektem veřejného práva, opatrovníkovi, který byl ustanoven pro svou činnosti soukromoprávním subjektem, za pravomocný? Opatrovníkem v tomto konkrétním případě byla ustanovena osoba, která byla uvedena ve smlouvě o úvěru, jako jeden z možných rozhodců. Pokud byl rozhodčí nález a rozhodčí žaloba rozhodcem skutečně odeslána, tak jejím příjemcem byla advokáta ve Vysokém Mýtě, přičemž dlužník bydlí v České Lípě. Je nepochybné, že taková advokátka se ani nepokusila

-4-dlužníka vyhledat a zjistit jeho stanovisko. Navíc, sama pro věřitele působila jako rozhodce a příjmem pošty od jiného rozhodce, poskytovala tomuto rozhodci kolegiální službu , obzvláště, když vůči dlužníkovi za příjem takové pošty nenese žádnou odpovědnost. Rozhodčí nález, který nebyl doručen dlužníkovi, a to ani náhradním způsobem a o jehož vydání se dlužník nedověděl, nelze považovat za pravomocný a vykonatelný. Dlužník ani nemohl podat vůči rozhodčímu nálezu návrh na zrušení rozhodčího nálezu, protože mu nebyl rozhodčí nález ve smyslu § 28 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů doručen. Rozhodčí nález předložený žalobcem společně s přihláškou pohledávky je nicotným právním aktem a tudíž pohledávka žalobce je nevykonatelná.

Smluvní pokutu ve výši 50% z maximální výše úvěru soud považuje za ujednání sjednané v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 40.014,--Kč. Skutečný úvěr však činil pouze 41.815,--Kč a kapitalizovaný úrok a odměny činil 38.213--Kč. Je tedy zřejmé, že skutečná výše smluvní pokuty činí 95,69% ze skutečně poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta ve výši 100% je dle ustálené soudní praxe považována za pokutu, sjednanou v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokutu sjednanou těsně pod tuto hranici soud považuje rovněž za sjednanou v rozporu s dobrými mravy. Soud nepřihlížel při stanovení poměru vyčíslené pokuty k vyplacené částce k vyplacené výši revolvingu. Sám žalobce k revolvingovému úvěru nepřihlížel při výpočtu smluvní pokuty a vlastní poskytnutí revolvingového úvěru bylo provedeno samostatnou smlouvou, která byla označena pouze z formálního hlediska jako dodatek smlouvy ze dne 24.6.2008.

Protože smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a zároveň rozhodčí nález není pravomocný a vykonatelný, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale protože mu náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 20. prosince 2011

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Lucie Svobodová

-5-