76 ICm 2212/2012
číslo jednací: 76 ICm 2212/2012-34 KSLB 76 INS 7043/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Ing. Jana Horáková, Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správce dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Liberec, Nákladní 344/2, PSČ 460 07, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalovanému Český inkasní kapitál, a.s., IČ 276 46 751, se sídlem Václavské nám. 66/808, Praha 1, PSČ 110 00, právně zastoupen JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem Plzeň, Úslavská 33, PSČ 326 00, o popření vykonatelné pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka

takto:

I. Určuje se, že popření pohledávky věřitele Český inkasní kapitál a.s, se sídlem Václavské náměstí 66/808, Praha 1, IČ 276 46 751, přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Nákladní 344/2, Liberec, vedeném pod č.j. KSLB 76 INS 7043/2012, je ve výši 40.513,68 po právu.

II. Žaloba na určení, že popření pohledávky věřitele Český inkasní kapitál, a.s. , se sídlem Václavské náměstí 66/808, Praha 1, IČ 276 46 751, přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano bytem Nákladní 344/2, Liberec vedeném pod č.j. KSLB 76 INS 7043/2012 je ve výši 94.526,26 Kč je po právu, se z a m í t á .

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v řízení pod č.j. KSLB 76 INS 7043/2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobce byl určen insolvenčním správcem. Následně bylo dlužníkovi řešení úpadku oddlužením schváleno. Do tohoto řízení přihlásil svou pohledávku žalovaný, a to jako pohledávku vykonatelnou ve výši 135.039,94 Kč. Přihlášce bylo přiděleno číslo P10. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání dne 26.6.2012 přezkoumána. Dlužník na základě smlouvy o úvěru prostřednictvím kreditní karty VISA Elektron, č. 105160-0064184144/0800 ze dne 22.10.2002 čerpal finanční prostředky, které neuhradil. O pohledávce žalovaného rozhodl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci pod č.j. 28 EC 135/2009-63 ze dne 18.4.2011. Dne 29.7.2011 byl žalovaným podán návrh na provedení exekuce usnesením o nařízení exekuce Okresního soudu v Liberci č.j. 40 EXE 5497/2011-6. Nároky vyplývající z této smlouvy tvoří jistinu 25.397,60 Kč, úrok z prodlení ve výši 37.951,68 Kč, úroky z úvěru ve výši 42.942,26 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 15.620,40 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 13.128,--Kč. Důvody popření spatřuje žalobce jednak v tom, že dlužník u jednání před Okresním soudem v Liberci nevznesl námitku promlčení, okresní soud rozhodl o povinnosti dlužníkovi uhradit smluvní úrok z prodlení, přestože nárok věřitele vyplývá ze spotřebitelské smlouvy a příslušel by tak věřiteli pouze nárok na zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce namítá, že žalovaný není oprávněn přihlásit náklady právního zastoupení v exekučním řízení, protože exekuce doposud nebyla ukončena a o nákladech právního zastoupení nebylo rozhodnuto.

Soud provedl dokazování přihláškovým spisem přihlášky č. 10 spis. zn. KSLB 76 INS 7043/2012, a to zejména přihláškou pohledávky ze dne 6.6.2012, dokladem o převzetí karty ze dne 25.2.2002, smlouvou o úvěru uzavřena z Českou spořitelnou a.s., ze dne 22.10.2002, výzvou k zaplacení ze dne 11.4.2007, všeobecnými obchodními podmínkami. Dále měl soud k dispozici spis Okresního soudu v Liberci č.j. 26 EC 135/2009 zejména protokol o jednání ze dne 18.dubna 2011 a rozsudek pro uznání.

Žaloba byla žalobcem podána včas, když dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání se uskutečnilo 26.6.2012 a žaloba byla doručena soudu 26.7.2012.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Soud se nejdříve zabýval námitkou promlčení. Z listin předložených žalovaným vyplývá, že dlužník po celou dobu držení karty čerpal finančních prostředků, poslední čerpání se uskutečnilo 10.7.2006 ve výši 23.277,60 Kč. K zesplatnění úvěru došlo 11.4.2007 a žaloba byla podána 29.7.2009. Mezi zesplatněním úvěru, tj. datem kdy se stal úvěr splatný a datem podání žaloby je doba kratší než tři roky. Dle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský soudní řád, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží od dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušeného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i tehdy, byl-li navržen výkon rozhodnutí. Protože došlo k přerušení promlčecí lhůty podáním žaloby a následně návrhem na zahájení výkonu rozhodnutí, není nárok promlčen. Dle § 100 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dlužník v soudním řízení námitku promlčení nevznesl.

S ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu do částky 94.526,26 Kč, a to proto, že soud neuznal námitku promlčení žalobce, a to ve vztahu k těmto částečným nárokům: Jistiny ve výši 25.397,60 Kč, úrok z půjčky ve výši 19,80 % v kapitalizované výši 17.544,66 Kč z jistiny 25.397,60 Kč za dobu od 1.12.2008 do 9.5.2012. Dále úrok z úvěru kapitalizovaný do podání žaloby u okresního soudu. Celkově úroky z úvěru činily 42.942,56 Kč. Dále v celkové části zamítnutého žalobního nároku jsou náklady nalézacího řízení ve výši 15.620,40 Kč, protože výš příslušenství, která je sporná, nemá vliv na výši nákladů řízení. Rovněž v této částce je zahrnut zákonný úrok z prodlení. Způsob stanovení výše zákonného úroku z prodlení je popsán níže.

Soud vyhověl žalobě v částce 13.128,--Kč představující náklady právního zastoupení věřitele jako oprávněného v exekučním řízení. Exekuční řízení bylo nařízeno, avšak nebylo provedeno. Dle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) výkon rozhodnutí či exekuce, lze po zahájení řízení nařídit, ale nelze jej však provést. O nákladech exekučního řízení nebylo rozhodnuto exekučním příkazem k úhradě nákladů exekuce. Protože o nákladech řízení nebylo rozhodnuto, nelze náklady řízení žalobci přiznat. Dle § 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v platném znění každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Dle § 151 odst. 1 o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Obdobně i v exekučním řízení. Protože exekuční řízení, které bylo zahájeno před zahájením insolvenčního řízení neskončilo, náklady exekuce si nese oprávněný sám do doby, než bude exekuční řízení skončeno vymožením pohledávky. Žalovaný namítl, že v této části nárok není vykonatelný, a proto žalobce-insolvenční správce, není oprávněn podat žalobu, a není proto aktivně legitimován. K této námitce soud nepřihlédl. Dle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření pohledávky dle § 199. Při použití právní argumentace podobnosti, pokud v průběhu incidenčního řízení se zjistí, že pohledávka, která byla popřena jako nevykonatelná, je vykonatelnou, neznamená to zamítnutí žaloby, musí i pro opačný případ tj. pokud se zjistí, že pohledávky přezkoumána jako vykonatelná, je ve skutečnosti nevykonatelná, platit pravidlo, že toto není důvodem zamítnutí žaloby. Soud proto v této části uznal žalobu za důvodnou a rozhodl o tom, ve výroku I.

Ve výroku I. soud vyhověl žalobě i v popření části nároku věřitele na úhradu úroku z prodlení ve smluvní výši. Dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů jinak, ustanovení obchodního zákoníku; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použije ustanovení občanského zákoníku. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Vzhledem k tomu, že smluvní vztah mezi dlužníkem a Českou spořitelnou a.s., pochází ze spotřebitelské smlouvy, kterou uzavřel dlužník jako fyzická osoba nepodnikající, nelze přihlášenému věřiteli, který pohledávky od České spořitelny a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabyl, přiznat nárok na smluvní úrok z prodlení 29 % ročně kapitalizovaný ve výši 37.951,68 Kč. Žalovaný však má nárok nepochybně na úrok z prodlení v zákonné výši. Soud stanovil výši zákonného úroku z prodlení na částku 7.154,25 Kč z částky 25.696,73 Kč za dobu od 1.12.2008 dle počátku prodlení v rozsudku Okresního soudu v Liberci do 9.5.2012 tj. účinku rozhodnutí o úpadku. V žalobě do doby podání žaloby u Okresního soudu v Liberci kapitalizoval věřitel úrok z prodlení na částku 12.254,95 Kč. Stanovení zákonného úroku z prodlení za tuto dobu by bylo možné provést pouze s nepoměrným úsilím, když věřitel v žalobě k Okresnímu soudu v Liberci výpočet blíže nespecifikoval. S ohledem na poměr kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za dobu prodlení stanoveného v rozsudku do úpadku ke kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení za stejnou dobu, lze stanovit odhad výše zákonného úroku z prodlení za dobu do podání žaloby na částku 3.411,90 Kč. Soud stanovil tuto výši zákonného úroku z prodlení s přihlédnutím k ustanovení § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Rozdíl mezi smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení činí 27.385,68 Kč.

Žalovaný namítal, že nárok je vykonatelný, a proto není oprávněn žalobce tento nárok popřít. Z protokolu z jednání před Okresním soudem v Liberci ze dne 18.4.2011 vyplývá, že dlužník u jednání neuznal nárok co do důvodu a výše. Z textu uznávacího prohlášení vyplývá, že potvrdil dlužník, že si úvěrovou kartu převzal, čerpal z ní a nesplácel ji řádně. Dále popsal svou těžkou sociální a rodinnou situaci. Z ničeho nevyplývá, že by se vyjádřil k výši pohledávky nebo k příslušenství. Přesto soud vydal rozsudek pro uznání, který dlužníkovi doručil. Ten nepodal odvolání. Dle § 558 občanského zákoníku uznání závazků je pokud, je uznán závazek co do důvodu a výše. Uznání v protokolu z jednání však tyto náležitosti nesplňuje. Dlužník se tedy k otázce smluvního úroku z prodlení nevyjadřoval. Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Z těchto skutečností je nepochybné, že se okresní soud nezabýval okolnostmi úroku z prodlení, dlužník žádné námitky nevznesl, a proto v incidenčním řízení není důvod považovat jako překážku projednání popření smluvního úroku z prodlení omezení stanovená § 199 odst. 2 IZ.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalovaný, který je ve sporu nepochybně více úspěšný než žalobce, by měl mít nárok na úhradu nákladů řízení, avšak dle § 202 odst. 1 první věta IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolventnímu správci. Proto soud nepřiznal úspěšnějšímu žalovanému věřiteli nárok na náhradu nákladů řízení proti méně úspěšnému žalobci, který je insolvenčním správcem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci dne 31. května 2013

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková