76 ICm 2208/2010
76 ICm 2208/2010-10

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Ing. Jan Klášterský, se sídlem Česká Lípa, B. Němcové 2971, PSČ 470 01 insolvenční správce Milana a Marcely Burešových, oba bytem Česká Lípa, Okružní 2212, PSČ 470 01 proti žalovanému JUDr. Robert Pazák, soudní exekutor, se sídlem Brno, nám. Svobody 15, PSČ 602 00 na učení, že popřední vykonatelné pohledávky ve výši 7.920,--Kč bylo učiněno po právu,

takto:

I. Určuje se, že popření vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 7.920,--Kč bylo učiněno po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v řízení pod č.j. KSLB 76 INS 10973/2010 byl zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobce byl určen insolvenčním správcem. Insolvenční řízení manželů byl spojeno do jednoho řízení ke společnému projednání. Následně bylo dlužníků řešení úpadku oddlužením schváleno. Do tohoto řízení přihlásil svou pohledávku žalovaný, a to jako pohledávku vykonatelnou ve výši 7.920,--Kč. Tato pohledávka byla na přezkumném jednání dne 3.12.2010 popřena. Pohledávka představovala náklady exekučního řízení nařízeného Okresním soudem v České Lípě dle usnesení ze dne 2.6.2010 vydaného pod č.j. 25 EXE

3478/2010. Exekuce byla nařízena dle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty, ze dne 19.11.2009 pod č.j. BULL-PPF-G220/2009 na základě návrhu společnosti PPF B1 B. V. soukromá spolčenost s ručením omezeným se sídlem Stawinskyllan 933, WRC Twr. B, 1077XX Amsterodam, Nizozemské království, IČ 34192873. Na tuto společnost byla postoupena pohledávka za dlužníkem smlouvou o postoupení pohledávky od společnosti Home Credit Finance, a.s. Dlužník s touto společností uzavřel smlouvu o úvěru. V této smlouvě o úvěru byla sjednána rozhodčí doložka, dle které byl zvolen rozhodcem právě JUDr. Radim Kuchta. Dle žalobce byla doložka sjednána v rozporu se zásadou stanovenou v ustanovení § 56 odst. 1 obch. zák. Přestože úvěrová smlouva se řídí obchodním zákoníkem, tak s ohledem na ustanovení § 261 odst. 4 obchodního zákoníku se odpovědnost dlužníka řídí občanským zákoníkem, protože dlužník v tomto smluvním vztahu nebyl podnikatelem. Protože soud je povinen přihlížet k nicotnosti rozhodčí doložky vždy, musí soud považovat rozhodčí doložku za nicotnou, tudíž i rozhodčí nález za nicotný, a proto na základě takového rozhodčího nálezu nemohla být nařízena exekuce a nemohly vzniknout exekuční náklady. Žalovaný pouze uvedl, že není oprávněn posoudit platnost rozhodčí doložky a exekuci nařídil soud a ten platnost doložky posuzoval. Dále uvedl, že nezavinil zahájení řízení, a proto požadoval úhradu nákladů řízení.

Soud provedl dokazování přihláškovým spisem přihlášky č. 5 spis. zn. KSLB 76 INS 10973/2010, a přihláškou č.13 spis. zn. KSLB 76 INS 10973/2010, kterou svou pohledávku přihlásil věřitel PPF B1 B. V. soukromá spolčenost s ručením omezeným, zejména úvěrovou smlouvou ze dne 8.11.2004 č. 5411115120, přihláškou pohledávky, rozhodčím nálezem BULL-PPF-G220/2009 a usnesením Okresního soudu v České Lípě č.j. 25 EXE 3478/2010 o nařízení exekuce ze dne 2.6.2010.

Žaloba byla žalobcem podána včas, když dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání se uskutečnilo 3.12.2010 a žaloba byla doručena soudu 31.12.2010.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Dle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvencím správcem. Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Oba účastníci řízení souhlasili s tím, že soud rozhodce bez nařízení jednání. Žalovaný vyslovil souhlas v podání ze dne 17.1.2011. Žalobci doručil soud výzvu, aby se vyjádřil zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí a připojil doložku, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se přepokládat, že nemá námitky.

Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a v povinnostech stran.

Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Mostaza Claro C-168/05 vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález, který obsahuje rozhodčí doložku sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákona nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a taková listina není listinou, na základě které by bylo možné vést výkon rozhodnutí. Soud dle tohoto rozhodnutí musí neplatnost rozhodčí doložky zkoumat nejen v rozhodčím řízení, ale i řízení, jejímž předmětem je neplatnost této doložky. Neplatnost doložky insolvenční správce u přezkumného jednání namítal.

Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry. Je pravdou, že obsahuje rovněž možnost příjemci úvěru dovolávat se svých práv vůči poskytovateli z úvěru řízením u soudu, avšak pouze z této skutečnosti nelze dovodit, že doložka byla sjednána v souladu s požadavkem na dobrou víru. Rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána může způsobit spotřebiteli újmu. Především nevyhovující je způsob ujednání doložky v obchodních podmínkách, které jsou sepsány drobným těžko čitelným písmem. Dále jako rozhodce byl zvolen poskytovatelem úvěru JUDr. Radim Kuchta. Tento rozhodce není stálým rozhodčím soudem. V obchodních podmínkách je sice uvedeno, že vzniklé spory lze řešit rovněž před soudy, avšak dlužník v momentu vzniku sporu již nemá právo rozhodnout o tom, zda tento konkrétní spor bude řešen před soudem nebo před rozhodcem. Volba je ponechána pouze na tom, kdo spor zahájí. Příjemce spotřebitelského úvěru se tak vzdává předem možnosti řešit spor před soudem. Rovněž volba rozhodce je ponechána pouze na poskytovateli spotřebitelského úvěru, protože tento určuje rozhodce ve smlouvě, která je připravena předem a v rámci procesu kontraktace si těžko může druhá strana vymoci toho, aby ujednání o rozhodčí doložce bylo ze smlouvy vyloučeno. Teoreticky je toto možné, avšak v praxi si lze těžko představit situaci, že by byl spotřebitelský úvěr poskytnut někomu, kdo požaduje změnu předtištěné části smlouvy. Poskytovatel úvěru tím, že je v tomto smluvním vztahu zkušenější a znalejší práva a má možnost jednostranně formou formulářů stanovit smluvní podmínky, je v silnějším postavení než jeho klient. Rovněž nelze zcela důvěřovat v nestrannost rozhodce, jehož odměna závisí na počtu projednaných věcí. Pokud je jeho jméno uvedeno v předtištěných smlouvách, je jeho šance na výdělek zajištěna, a tudíž lze očekávat, že nebude postupovat v rozporu se zájmy subjektu, který jeho jméno do předtištěných smluv uvedl. Tím již dochází k nerovnováze v postavení stran spotřebitelské smlouvy. Pokud navíc rozhodčí doložka určuje jako rozhodce ad hoc rozhodce, na kterého se nevztahuje ustanovení pro stálé rozhodčí soudy, jako je např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, který je zřízen zákonem, jedná se bez vších pochyb o doložku sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Proto nelze považovat pohledávku žalobce za vykonatelnou.

Protože rozhodčí doložka je nicotným aktem, nelze ani rozhodčí nález vydaný na základě takového nicotného aktu považovat za vydaný v souladu s právem. Pokud rozhodčí nález nenabyl právní moci, protože je nicotným aktem, nemohla být nařízena exekuce a nemohly tak vzniknout náklady exekuce. Proto soud vyhodnotil popření pohledávky žalovaného po právu.

Dle § 143 o.s.ř. žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Žalovaný nezavadal příčinu k zahájení řízení, protože v insolvencím řízení přihlásil pohledávku, na kterou mu vznikl nárok dle rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě a nebyl oprávněn posuzovat platnost rozhodčí doložky, když mu by předložen vykonatelný exekuční titul. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolventnímu správci. S ohledem na toto speciální ustanovení insolvenčního zákona nepřiznal soud žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, které by mu dle občanského soudního řádu příslušely. Avšak s ohledem na ustanovení § 143 o.s.ř. nestanovil soud žalovanému povinnosti zaplatit soudní poplatek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalovanému soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení pouze z důvodu existence speciálního právního předpisu. Proto soud přestože soud nerozhodl o tom, že má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení, nestanovil mu povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobce, který byl od zaplacení soudního poplatku ze zákona osvobozen.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 18. března 2011

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Svobodová