76 ICm 2027/2015
číslo jednací: 76 ICm 2027/2015-11 KSLB 76 INS 15607/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou v právní věci žalobce Insolvenční kancelář Vlk, v.o.s., IČO 02413639, se sídlem Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov, insolvenční správce dlužníka Petra a Pavly Šurkalových, Československé armády 119, 471 54 Cvikov proti žalovanému CP Inkaso s.r.o., IČO 29027241, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, 140 78 právně zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, se sídlem Antonína Slavíka 1313/7, 602 00 Brno o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 žalovaného jako věřitele č. 7, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 76 INS 15607/2014 přihláškou pohledávky P10 není po právu co do částky 1.686,--Kč

II. Určuje se, že pohledávka č. 3 žalovaného jako věřitele č. 7, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. KSLB 76 INS 15607/2014 přihláškou pohledávky P10 není po právu co do částky 7.042,20 Kč

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet ČR-Krajského soudu v Ústí nad Labem na soudní poplatek částku 5.000,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužníků vedeného pod č.j. KSLB 76 INS 15607/2014 přihlásil svou pohledávky věřitel CP Inkaso s.r.o. v celkové výši 184.146,11 Kč. Pohledávka č. 1 ve výši 152.966,31 Kč vznikla ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Českou spořitelnou a.s. a dlužníkem ze dne 10.9.2007, která byla na žalovaného postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Pohledávka je vykonatelná dle rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7.10.2013. Z této pohledávky popřel insolvenční správce pouze část příslušenství ve výši 1.686,--Kč, kdy tvrdí, že příslušenství věřitel spatně vypočítal a zákonný úrok z částky 102.362,21 Kč za období od 25.5.2012 do 4.3.2015 činí jen 20.331,--Kč, přičemž žalovaný přihlásil částku vyšší. Věřitel dále přihlásil pohledávku pod č. 2 ve výši 24.173,60 Kč, která byla insolvenčním správcem uznána. Třetí pohledávka ve výši 7.042,20 Kč byla popřena v celém rozsahu. Tato pohledávka nebyla přihlášena jako vykonatelná a představuje náklady věřitele na exekuční řízení, o kterých bylo rozhodnuto v příkazu o náhradě nákladů exekuce č.j 120 EX 2388/14-51 ze dne 10.3.2015 vydaném JUDr. Dalimilem Mikou, soudním exekutorem. Důvodem popření ze strany insolvenčního správce je skutečnost, že příkaz k úhradě nákladů nenabyl z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení právní moci. Úpadek dlužníků je řešen oddlužením formou splátkového kalendáře a dlužníci na přezkumném jednání pohledávky věřitele nepopřeli.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 27.4.2015 a žaloba insolvenčního správce byla doručena soudu dne 26.5.2015. Byla dodržena lhůta dle § 199 odst. 1 IZ.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech, kdy to připouští občanský soudní řád. Žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 14.7.2015. Žalovaný byl vyzván soudem usnesením ze dne 22.6.2015, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a poučen o tom, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez jednání. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

K důkazu soud provedl pouze listiny, a to přihlášku pohledávky P10. Mezi účastníky nejsou skutková tvrzení sporná. Žalovaný sice uvedl, že se žalobou nesouhlasí, ale k výpočtu úroku z prodlení učiněný insolvenčním správcem neuvedl žádné konkrétní námitky. Rovněž neuvedl žádná tvrzení, z nichž by vyplývalo, že exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Dle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek jen nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je skutečná výše pohledávky.

Insolvenční správce svou povinnost dle § 194 IZ splnil a uvedl, jaká je skutečná výše pohledávky. Soud ani věřitel neshledali ve výpočtu výše úroku z prodlení chybu. Proto má soud za prokázané, že skutečná výše úroku z prodlení přihlášená v rámci pohledávky 1 dle přihlášky P10 je o 1.686,--Kč menší. Proto soud výrokem I. vyhověl žalobě.

Pokud se týká popření třetí pohledávky, věřitel argumentoval především rozhodovací praxí a citoval rozhodnutí, dle kterých již bylo rozhodnuto, že lze takovou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit.

Dle § 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v platném znění každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Dle § 151 odst. 1 o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Obdobně je to v exekučním řízení. Do doby rozhodnutí o nákladech řízení, si každý účastník nese své náklady sám. O nákladech řízení je rozhodnuto až v rozhodnutí o nákladech exekuce. Rozhodnutí je účinné nikoliv vydáním, ale nabytím právní moci. Pokud rozhodnutí nenabylo právní moci, náklady věřitele v exekučním řízení nelze přihlásit v insolvenčním řízení. Proto soud výrokem II. rovněž žalobě vyhověl.

O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, však žádné náklady nevznikly.

Dle § 11 odst. 2. písm. r) zákona č. 549/1991 o soudních poplatcích v platném znění je od poplatku osvobozen insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízeno nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle položky č. 13 odst. 1 písm. a) přílohy zákona o soudních poplatcích činí poplatek za návrh na zahájení řízení v incidenčních sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky 5.000,--Kč. Protože žalovaný, který je ve sporu neúspěšný, není osvobozen od soudních poplatků a nemá vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl, že je povinen státu soudní poplatek uhradit.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 24. července 2015

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová