76 ICm 2026/2015
číslo jednací: 76 ICm 2026/2015-20 KSLB 76 INS 15607/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou v právní věci žalobce Insolvenční kancelář Vlk, v.o.s., IČ 02413639, se sídlem Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov, insolvenčního správce dlužníků Petra Šurkala nar. 13.11.1959 a Pavly Šurkalové narozené 11.11.1962, oba bytem Československé armády 119, 471 54 Cvikov proti žalovanému BP Integralis Limited, reg.č. 255048, se sídlem Diagorou 4,1097, Nikósia, Kypr, právně zastoupenému Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem Školská 38, Praha 1, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Z a m í t á s e žaloba na určení, že celá pohledávka č. 3, č. 4 a č. 5 žalovaného jako věřitele č. 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labe m-pobočka Liberec pod spisovou značkou KSLB 76 INS 15607/2014 přihláškou pohledávky č. P1 není po právu.

II. Žádný z účastníků ne má nárok na náhradu nákladů řízení.

O d ů vo d ně n í:

Do insolvenčního řízení dlužníků vedeného pod č.j. KSLB 76 INS 15607/2014 přihlásil svou pohledávky věřitel BP Intergralis Limited v celkové výši 312.625 Kč. Právní důvodem přihlášené pohledávky je skutečnost, že dlužníci uzavřeli s věřitelem 1. faktorská smlouvu o půjčce č. 1F 101403/2011 ze dne 18.1.2011. Závazky ze smlouvy nebyly hrazeny

řádně a byl vydán rozhodčí nález. Insolvenční správce uznal nároky č. 1 a 2, které jsou zajištěné zástavním právem k nemovitosti ve výši 57.757,-Kč a 98.360,-Kč. Dále insolvenční správce uznal nezajištěný nárok ve výši 11.780,36 Kč. Popřeny byly dílčí nároky č. 3, 4, 5 a 7. Dílčí nárok 7 není předmětem řízení, avšak byl insolvenčním správcem popřen, proto se k tomuto nároku ve výši 10.000,-Kč nepřihlíží. Předmětem řízení je tedy dílčí nárok 3 ve výši 99.468,-Kč představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou celého úvěru, dílčí nárok 4 ve výši 10 tis. Kč představující smluvní pokutu za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu a dílčí nárok 5 představující paušální náhradu nákladů z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení.

Insolvenční správce popřel smluvní pokuty, protože byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný upozorňoval na popření pohledávky v rozporu s ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy se jedná o opětovné právní posouzení věci již rozhodnuté v jiném řízení.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána na přezkumném jednání dne 27.4.2015 a žaloba insolvenčního správce byla doručena soudu dne 25.5.2015. Byla dodržena lhůta dle § 199 odst. 1 IZ.

Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl k důkazu pouze listiny, a to přihlášku pohledávky P1, smlouvu o úvěru č. 1F101403/2011 ze dne 8.1.2011, rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Michalem Tintěrou CSc., dne 8.4.2013.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Dle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Při posouzením skutečnosti, zda je sjednaná smluvní pouta v souladu s dobrými mravy, soud posuzoval platnost rozhodčí doložky a zda na smluvní vztah lze aplikovat ustanovení občanského zákoníku platného ke dni sepsání smlouvy. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že dlužníkem ze smlouvy je společnost Kalla s.r.o. a insolvenční dlužníci jsou pouze vedlejšími účastníky. Na tento obchodní vztah nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku nebo ustanovení o ochraně spotřebitelů. Z insolvenčního spisu je zřejmé, že dlužnice měla skutečně prostřednictvím společnosti úmysl podnikat. Námitka neplatnosti rozhodčího nálezu nebyla vznesena. Obchodní zákoník účinný v době uzavření smlouvy neobsahoval možnost moderace smluvní pokuty podle posouzení dobrých mravů. Není ani důvod na insolvenční dlužníky aplikovat ustanovení občanského zákoníků ve smyslu ustanovení § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., i když oba dlužníci nejsou podnikatelé, protože insolvenční dlužníci vystupuji na smluvní straně dlužnické spolu s podnikatelským subjektem.

Soud zamítl žalobu s ohledem na ustanovení § 199 odst. 2 IZ část za středníkem, kdy důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Rozhodce posuzoval nárok věřitele v samostatném řízení. Výsledek jeho právního posouzení se projevil ve výroku rozhodčího nálezu a v odůvodnění, které obsahuje rozhodcovo právní posouzení věřitelova nároku. Pouze pokud by soud dospěl k závěru, že rozhodčí náleze je nicotný akt, tudíž z hlediska práva není, mohl by soud nově posuzovat jednotlivé nároky věřitele, protože by postupoval tak, jako kdyby žádné právní posouzení v minulosti nebylo. Soud se zabýval tím, zda je povinen zkoumat rozhodčí doložku i přes skutečnost, že neplatnost rozhodčí doložky nebyla popírajícím insolvenční správcem vznesena. Ustanovení § 193 IZ stanovuje, kdo může popírat pohledávky. Pokud tedy není nějaká skutečnost týkající se pravosti pohledávky vznesena insolvenčním správcem nebo dlužníkem případně věřitelem, nemůže důvody popření doplňovat soud. Proto soud platnost rozhodčí doložky neposuzoval.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanský soudní řád účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 první věta IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože byl žalovaný ve věci plně úspěšný, nevznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, protože toto řízení je sporem o výši přihlášené pohledávky.

Po uče ní : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 20. ledna 2016

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení Klára Benešová