76 ICm 1915/2013
76 ICm 1915/2013-19 (KSLB 82 INS 16257/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Havlíčkovou ve věci žalobkyně Komerční banka, a.s., IČ 45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, proti žalované Ing. Janě Horákové, se sídlem Liberec 2, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správkyni dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Příšovice 188, PSČ 463 46, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec 2, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, o žalobě na určení pravosti a pořadí pohledávky,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že má za dlužníkem Miroslavem Hlaváčkem, anonymizovano , nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 751 722,59 Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P2/2 vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSLB 82 INS 16257/2012, se pro předčasnost zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že má za dlužníkem Miroslavem Hlaváčkem, anonymizovano , (dále jen dlužník) nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 751 722,59 Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P2/2 vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSLB 82 INS 16257/2012. Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku P2/1 jako část nesplacené jistiny z úvěru dle Smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508 a zbylou část jistiny z téže smlouvy včetně příslušenství přihlásila jako pohledávku nezajištěnou v celkové výši 751 722,59 Kč, a to pod číslem P2/2. Žalovaná na přezkumném jednání dne 21.5.2013 popřela pohledávku P2/2 co do pravosti a výše. Žalobkyně má za to, že z charakteru popření vyplývá, že žalovaná nepopírá vznik této pohledávky, nýbrž způsob přihlášení pohledávky. Tento způsob přihlášení pohledávky však zákon nezakazuje, nýbrž jej dle ust. § 167 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ) ve znění platném do 30.7.2013, aprobuje. Pohledávku lze popřít dle § 195 IZ co do pořadí, přičemž tímto způsobem je namítáno méně výhodné pořadí nebo popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Jelikož žalovaná neuplatnila pohledávku P2/2 jako pohledávku zajištěnou, nelze popírat pořadí pohledávky. Argumentace žalované uvedená v odůvodnění rozsudku vydaném Vrchním soudem v Olomouci pod sp.zn. 2 VSOL 471/2012 na tento případ nedopadá, jelikož žalovaná se nedomáhá uspokojení své pohledávky způsobem dle § 167 odst. 2 IZ. Žalobkyně poukazuje na své privilegované postavení zajištěného věřitele, jelikož zástavní právo je jedno z nejsilnějších věcných práv blížících se vlastnickému právu. Žalobkyně odmítá názor, že má svoji pohledávku přihlásit buď pouze jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou. Jestliže aplikační praxe donutí zajištěné věřitele s ohledem na nízkou hodnotu zástavy uplatňovat svoji pohledávku jako pohledávku nezajištěnou, bude to ke škodě samotných dlužníků. Předmětem zajištění pohledávky žalobkyně je1/2 spoluvlastnický podíl dlužníka na nemovitostech, přičemž druhý podíl vlastní družka dlužníka a tento podíl je zatížen mnoha exekucemi. Jestliže by žalovaná uplatnila svoji pohledávku jako nezajištěnou, bude to mít negativní dopad pro dlužníka, který na úhradu této pohledávky nebude moci použít výtěžek zpeněžení. Přihlásila-li by žalobkyně svoji pohledávku jako zajištěnou, zůstala by pohledávka žalobkyně neuhrazena v rozsahu 2/3, přičemž na tento nezaplacený zůstatek by se nevztahovalo osvobození od povinnosti plnit závazky po skončení oddlužení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že pohledávku P2/2 přezkoumala jako zajištěnou. Žalovaná poukázala na § 398 odst. 3 věta poslední IZ, dle něhož se zajištění věřitelé v oddlužení uspokojují pouze z výtěžku zpeněžení. Jestliže je právní názor žalobkyně o aplikaci § 167 odst. 2 IZ i v režimu oddlužení správný, žalovaná správně přezkoumala pohledávku

žalobkyně jako pohledávku zajištěnou, přičemž případný rozdíl mezi výší zajištěné pohledávky a hodnotou předmětu zajištění dle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení by se považoval za pohledávku nezajištěnou. Dle žalované nemůže žalobkyně část pohledávky přihlašovat jako pohledávku zajištěnou a část jako nezajištěnou, jelikož jí tento způsob zvýhodňuje oproti ostatním subjektům v řízení, zejména ostatním nezajištěným věřitelům.

Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací účastníků.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

K důkazu bylo provedeno usnesení zdejšího soudu ze dne 25.3.2013 č.j. KSLB 82 INS 16257/2012-A-20, protokol z přezkumného jednání ze dne 21.5.2013, přihláška pohledávky včetně příloh a seznam přihlášených pohledávek.

Z insolvenčního spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 25.3.2013 č.j. KSLB 82 INS 16257/2012-A-20 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Jana Horáková. Podáním doručeným soudu dne 16.4.2013 přihlásila žalobkyně za dlužníkem svoje pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P2. Dne 21.5.2013 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalovaná popřela pohledávku žalobkyně přihlášenou pod číslem P2/2. Žaloba byla u soudu podána dne 29. 5. 2013, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobkyně (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) a žalovaná (jako insolvenční správkyně) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu.

Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Jelikož mezi stranami nebylo sporu o skutkovém základu věci, dospěl soud z předložených důkazů: přihlášky P2, včetně jejích příloh, protokolu z přezkumného jednání ze dne 21.5.2013, seznamu přihlášených pohledávek ze dne 23.5.2013, resp. na základě shodných tvrzení účastníků vzal za svá, následující skutková zjištění:

Z přihlášky P2 soud ohledně pohledávky zjistil, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka čtyři pohledávky pod přihláškou P2. Pohledávka P2/1 ve výši 275 000 Kč byla přihlášena jako část nesplacené jistiny z úvěru dle smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508 uzavřené dne 19.9.2007, přičemž pohledávka P2/1 byla přihlášena jako zajištěná 1/2 spoluvlastnickým podílem dlužníka na nemovitostech -budova č.p. 210 na pozemku parc. č. 189/2, pozemek parc.č. 189/2, vše zapsané na LV 753 pro obec a k.ú. Kopidlno, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín (dále jen nemovitosti). Právo na uspokojení ze zajištění vyplývá ze zástavní smlouvy k nemovitostem č. 10000122495 uzavřené dne 4.10.2007. Žalobkyně v kolonce č. 33 přihlášky uvedla, že jelikož je dlužník vlastníkem pouze ideální poloviny nemovitosti oceněné dle znaleckého posudku č. 4171/132/12 ze dne 3.12.2012 ve výši 500 000 Kč, přihlásila svoji pohledávku zajištěnou pouze v rozsahu hodnoty spoluvlastnického podílu v souladu s ust. § 167 odst. 2 IZ. Ve zbytku nesplacené jistiny přihlásila žalobkyně svoji pohledávku pod číslem P2/2 jako pohledávku nezajištěnou v celkové výši 751 722,59 Kč, přičemž pohledávku P2/2 tvoří jistina ve výši 472 393,99 Kč a příslušenství pohledávky ve výši 279 328,60 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508 uzavřené dne 18.9.2007 mezi žalobkyní na straně jedné a dlužníkem a paní Olgou Javurkovou na straně druhé soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnou dlužníkům úvěr do výše 800 000 Kč. V souladu s čl. 9.1. smlouvy o hypotečním úvěru bylo ujednáno, že je-li klientů více, jsou ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Ze zástavní smlouvy k nemovitostem č. 10000122495 uzavřené dne 4.10.2007 mezi žalobkyní a dlužníky soud zjistil, že pohledávka žalobkyně ze smlouvy o hypotečním úvěru č.

510907240508 byla zajištěna nemovitostmi v podílovém spoluvlastnictví dlužníků, kdy každý z nich vlastnil podíl v rozsahu 1/2. Zastavená nemovitost měla sloužit k zajištění jistiny žalobkyně do výše 800 000 Kč s příslušenstvím a budoucích peněžitých pohledávek z případného porušení smlouvy o úvěru, pohledávky z případného odstoupení od smlouvy o úvěru, pohledávky na zaplacení ceny z poskytnutí a správu úvěru dle smlouvy o úvěru, včetně pohledávky na náhradu nákladů, to vše do celkové výše 800 000 Kč, vzniklé nejpozději do 25.5.2028. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11.2.2013 soud zjistil, že nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví dlužníka a paní Olgy Javurkové, každý z nich vlastní 1/2. Zástavní právo žalobkyně bylo v souladu se zástavní smlouvou zapsáno do katastru nemovitostí. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 21.5.2013 a seznamu přihlášených pohledávek, který je součástí protokolu, soud zjistil, že žalovaná popřela pravost a pořadí pohledávky P2/2, přičemž namítla, že pohledávka P2/2 měla být přihlášena jako pohledávka nezajištěná. Na základě shora uvedeného soud zjistil, že žalobkyně svoji pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508 uzavřené dne 18.9.2007 přihlásila částečně jako zajištěnou (P2/1 ve výši 275 000 Kč) a částečně jako nezajištěnou (P2/2 ve výši 751 722,59 Kč), přičemž tak učinila vycházejíc z hodnoty 1/2 spoluvlastnického podílu na nemovitostech ureného č znaleckým posudkem ve výši 275 000 Kč. Soud další důkazy neprováděl, neboť je to za situace, kdy o žalobě není věcně rozhodováno, nadbytečné. Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle § 167 odst. 3 IZ je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro oběh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako

žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Podle § 174 odst. 1 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá-tedy úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje. Podle § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění, dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Podle § 398 odst. 3 věta poslední IZ zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. V insolvenčním řízení nelze přihlásit pohledávku věřitele částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou, jestliže věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu než celá zajištěná pohledávka. Hodlá-li uplatnit své právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, musí tuto pohledávku přihlásit jako pohledávku zajištěnou. Na této skutečnosti nemění nic, jestliže dlužník je pouze spoluvlastníkem předmětu zajištění a hodnota spoluvlastnického podílu je nižší než pohledávka věřitele. Věřitel by mohl svoji pohledávku přihlásit částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou, jestliže by měl pohledávku zajištěnou ručením pouze do určité výše nebo jestliže by pohledávka věřitele byla zajištěna do výše nižší než je celková výše pohledávky. To však v nyní projednávaném případě není možné aplikovat, jelikož nemovitost, respektive spoluvlastnický podíl dlužníka na nemovitostech, slouží k zajištění pohledávky žalobkyně na jistině do výše 800 000 Kč s příslušenstvím a k zajištění budoucích pohledávek do výše 800 000 Kč. Žalobkyně přihlásila na neuhrazené jistině částku 747 393,99 Kč a na příslušenství

částku ve výši 279 328,60 Kč. Dlužník a paní Olga Javurková byly v souladu s čl. 9.1 smlouvy solidárními dlužníky, žalobkyně tak mohla požadovat plnění pohledávky po kterémkoliv z nich.

Přihlášku pohledávek P2/1 a P2/2 zařadila žalovaná do seznamu přihlášených pohledávek k přezkumu, ač přezkoumatelná nebyla (měla vady bránící jejímu přezkumu), a namísto toho, aby postupovala podle § 188 odst. 2 IZ, tyto pohledávky popřela, a to poněkud zmatečně, jelikož soud nemá za to, že z protokolu z přezkumného jednání a seznamu přihlášených pohledávek lze jednoznačně dovodit, že pohledávka P2/2 byla přezkoumána jako zajištěná.

S ohledem na výše uvedené soud žalobu pro předčasnost zamítl. Po právní moci rozhodnutí bude na žalované, aby vyhodnotila další postup dle § 188 IZ a přistoupila k odstraňování vad přihlášky. Poté dojde k novému přezkumu přihlášených pohledávek P2/1 a P2/2, budou-li vady přihlášky odstraněny s tím, že nelze nadále vycházet z výsledků přezkumu pohledávek učiněného na základě nepřezkoumatelných přihlášek. Nad rámec shora uvedeného odůvodnění soud dodává, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se neuplatní obecné ustanovení § 167 odst. 3 IZ, nýbrž ust. § 398 odst. 3 věta poslední IZ. Zajištěný věřitel se při oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení, přičemž je věcí jeho uvážení, zda v průběhu oddlužení požádá o zpeněžení či nikoliv. Pokud tak neučiní, zůstává mu právo na uspokojení pohledávky ze zpeněžení předmětu zajištění i po ukončení insolvenčního řízení. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn § 150 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle uvedeného ustanovení jsou dány tím, že žalobkyně sice neměla úspěch ve věci samé, avšak žalobu podala na základě popěrného úkonu žalované ve stanovené lhůtě jen proto, aby se bránila popření pohledávky na základě nepřezkoumatelné přihlášky, jejíž vady před přezkumem měly být nejdříve odstraněny postupem žalované.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 19. listopadu 2013

Mgr. Petra Havlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Kristýna Klokočníková