76 ICm 1621/2015
číslo jednací: 76 ICm 1621/2015-40 KSLB 76 INS 17218/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce ČR-Finanční úřad pro Liberecký kraj, IČO 72080043, se sídlem Liberec, 1. Máje 97, PSČ 460 02 proti žalovanému KOPPA, v.o.s., IČO 25428578, se sídlem Mozartova 679/24, Liberec,-Staré Město, 460 01 Liberec, insolvenčnímu správci dlužníka GEDOS spol. s.r.o., IČ 43227864, se sídlem Dubnická 3293, 470 01 Česká Lípa, o určení pořadí pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 132.362,--Kč za zdaňovací období únor 2014 vzniklá z titulu snížení odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu dle ustanovení § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty je pohledávkou určenou k uspokojení z majetkové podstaty dlužníka podle ustanovení § 168 odst. 2 insolvenčního zákona.

II. Žádný z účastníků ne má nárok na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Dne 19. 6. 2013 byl podán věřitelský návrh na dlužníka GEDOS spol. s r.o. Následně 5. 11. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a byl prohlášen na jeho majetek konkurs. Dne 23. 11. 2013 nabylo usnesení o úpadku a řešení úpadku konkursem právní moci. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost KOPPA v.o.s. Žalobce uplatňuje pohledávku ve výši 132.362,--Kč jako pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, kdy se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, která vznikla po rozhodnutí o úpadku představující pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Žalobce tvrdí, že pohledávka vznikla za účinnosti novely insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., kterým byl tento typ pohledávek zařazen mezi pohledávky za majetkovou podstatou od 1. 1. 2014. Žalobce tvrdí, že pohledávka vznikla v únoru 2014, když správci daně byla dne 24. 3. 2014 dlužníkem vykázána daňová pohledávka vůči Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, ve výši 1.555,--Kč za zdaňovací období únor 2014. Následně byla dlužníkovi správcem daně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2014 ve výši 130.807,--Kč. Platební výměr z 18. 6. 2014 nabyl právní moci, když byl z podnětu odvolání insolvenčního správce potvrzen rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 8. 10. 2014. Insolvenční správce namítá, že daňová povinnost vznikla již v březnu 2013, tj. 7 měsíců před zahájením insolvenčního řízení a odkazuje na směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty čl. 90 odst. 1a 2 a navazující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13. 11. 2009 č.j.5 Afs 53/2009 a rozhodnutí 9 Afs, 170/2014. Žalovaný dospěl k závěru, že dle těchto rozhodnutí není daňový subjekt odpovědný za špatnou implementaci směrnice a lze uplatit takto v insolvenčním řízení pouze pohledávky nejvýše 6 měsíců před rozhodnutím o úpadku. Mezi věřitelem a insolvenčním správcem tedy vznikl spor o pořadí pohledávky, zda pohledávka ve výši 132.362,--Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou či nikoliv. Následně však žalovaný upravil své tvrzení, že pohledávka vznikla ve zdaňovacím období únor 2014, což je shodné tvrzení, jako u žalobce. Žalovaný rovněž namítal, že ze strany věřitelů, kteří provedli opravu daně, nedošlo k žádnému plnění, jedná se jen o účetní operaci. Uvedl, že žalovaný insolvenční správce tuto účetní operaci pouze vykázal v přiznání k dani z DPH na řádku 34 přiznání, avšak neuplatnil danou částku na řádku 40, tudíž nevznikla povinnost k hrazení DPH.

Tato žaloba byla podána včas. S ohledem na rozdílné stanovisko účastníků soud ve smyslu ustanovení § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ vyzval žalobce k podání žaloby na určení pořadí pohledávky usnesením č.j. KSLB 76 INS 17218/2013-B-30 ze dne 1. 4. 2015 a stanovil lhůtu k podání žaloby 30 dnů. Dne 24. 4. 2015 na základě žaloby bylo zahájeno incidenční řízení.

Dle § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), dále je IZ, insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníka a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech, kdy to připouští občanský soudní řád. Žalovaný vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání podáním ze dne 3. 8. 2015. Žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 1. 7. 2015. Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

K důkazu byly provedeny pouze listiny, a to přiznání k dani z přidané hodnoty za období únor 2014, které za dlužníka podal insolvenční správce 24. 3. 2014, faktura č. 201401 ze dne 10. 2. 2014-opravný daňový doklad vydaný dodavatelem Ing. Jindra Novotný auditor na částku 8.400,--Kč, opravný daňový doklad ze dne 11. 2. 2014 vydaný dodavatelem DEKTRADE a.s. na částku 123.952,--Kč, výzva k odstranění pochybností ze dne 22. 4. 2014 vystavena Finančním úřadem pro Liberecký kraj, pracoviště Česká Lípa, úřední záznam ze dne 14. 5. 2014 vystavený Finančním úřadem pro Liberecký kraj, oznámení ze dne 19. 5. 2014, platební výměr na daň z přidané hodnoty ze dne 18. 6. 2014 včetně odvolání insolvenčního správce a rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 10. 2014 včetně vyrozumění o nabytí právní moci ze dne 17. 10. 2014 a vyrozumění insolvenčního správce ze dne 18. 11. 2014 o popření pohledávky. K důkazu byla rovněž provedena listina záznamová povinnost DPH k 21. 3. 2014 vystavena dlužníkem. Z provedeného dokazování je zjištěno, že dva dodavatelé dlužníka uplatnili v únoru 2014 opravu daně z důvodu zahájení insolvenčního řízení, přičemž původní zdanitelné plnění bylo u věřitele Ing. Novotný červenec 2013. U věřitele DEKATRADE a.s. není uvedeno původní zdaňovací období. Následně tedy insolvenční správce podal přiznání k dani z přidané hodnoty s nadměrným odpočtem ve výši 1.555,--Kč. Následně bylo rozhodnuto finančním úřadem o dodatečném vyměření dani ve výši 130.807,--Kč. Toto rozhodnutí z důvodu odvolání insolvenčního správce bylo přezkoumáno odvolacím orgánem a následně potvrzeno.

Dle § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenční zákon v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

Dle § 168 odst. 2 písm. e) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

Dle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, pokud pohledávka nebyla v přezkumném jednání podle zákona upravujícího insolvenční řízení zjištěna v hodnotě, kterou měla v době vzniku, daň se vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, výše opravované daně podle tohoto ustanovení se sníží či zvýší o takto provedené opravy.

Soud k námitce žalovaného, že není správně aplikovaná směrnice rady 2006/112/ES nepřihlížel. Žalovaný namítal, že pokud by byla správně aplikována směrnice, bylo by možné jako pohledávky za majetkovou podstatou uplatnit pouze ty, které ke dni úpadku dlužníka nejsou starší než 6 měsíců. Ze žádného důkazu však nevyplývá, že by byly uplatněny pohledávky, které by byly starší 6 měsíců. Není tedy v tomto řízení důvod pochybovat o tom, zda byla směrnice uplatněna v českém právním řádu správně. Insolvenční zákon výslovně umožňuje, aby pohledávky vzniklé opravou výše daně z přidané hodnoty byly pohledávkami za majetkovou podstatou. Takovou pohledávkou je částka 1.555,--Kč, kterou sám žalovaný insolvenční správce uvedl v přiznání k dani z přidané hodnoty. Proto není důvod pochybovat o tom, zda tato pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou. O druhé pohledávce ve výši 130.807,--Kč bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení. Soud nemá důvod o její výši a pravosti pochybovat. Na tomto místě soud přiměřeně aplikuje ustanovení § 199 odst. 2 IZ, kdy jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Z dokazování je zřejmé, že žalovaný již stejné argumenty uváděl v odvolání proti platebnímu výměru ze dne 18. 6. 2014. Soud tedy nemá důvod pochybovat o pohledávce 130.807,--Kč, a v rámci svého rozhodnutí pouze posuzuje, zda je naplněna dikce ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) poslední věta a skutečně dospěl k závěru, že pohledávky žalobce ve výši 1.555,--Kč a 130.807,--Kč naplňují podmínku dle § 168 odst. 2 písm. e) IZ, když vznikly opravou výše daně u pohledávek dlužníka v insolvenčním řízení.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Dle § 203a odst. 2 IZ v řízení dle tohoto ustanovení platí obdobně ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky. Proto soud úspěšnému žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Ve věci nebyl zaplacen soudní poplatek. Dle § 11 odst. 2 písm. a) a n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od splacení soudních poplatků osvobozuje Česká republika a insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněnými v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Oba účastníci řízení jsou osvobozeni od placení soudního poplatku.

Pouče ní: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 9. září 2015 Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová