76 ICm 1472/2011
Č.j.: 76 ICm 1472/2011-66 KSLB 76 INS 9603/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce Česká spořitelna, a.s., IČ 45244782, se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, proti žalované KONKURSNÍ, v.o.s., IČ 25417959, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužníka Alena Kratochvílová, nar. 4.3.1956, trvale bytem Velké Hamry, č.p. 352, PSČ 468 45, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02 o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka za dlužníkem Alena Kratochvílová, r.č. 565304/1108, byla do insolvenčního řízené vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, KSLB 76 INS 9603/2010, ve výši 47.992,89 Kč, přihlášená po právu, a to jako pohledávka vykonatelná, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 11.880,-Kč.

Odůvodnění:

V řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j KSLB 76 INS 9603/2010, byl zjištěn úpadek dlužníka Alena Kratochvílová a bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkurzem. V tomto řízení přihlásil žalobce přihláškou P4 svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 47.992,89 Kč. Insolvenční správce a dlužník shodně popřeli celou přihlášenou pohledávku. Žalovaný vznesl námitku promlčení, když nárok byl promlčen, protože rozhodčí nález nenabyl právní moci, a rovněž namítl nesprávné vyčíslení úroků z prodlení ve smluvní výši, a to ve smlouvě, která nebyla uzavřena mezi podnikateli. Rozhodčí nález je nicotným právním aktem, protože je neplatný. Dle přihlášky je pohledávka splatná od 2.5.2003, přihláška byla doručena soudu dne 7.4.2011. Pohledávka byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nevykonatelná, protože nelze k rozhodčímu nálezu přihlížet, protože byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Vykonatelnost nebyla doložena veřejnou listinou, jak to vyžaduje § 177 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ). Žaloba byla podána i vůči dlužnici, avšak na základě zpětvzetí žaloby doručené soudu dne 3.10.2011 rozhodl soud 20.10.2011 o částečném zastavení řízení vůči dlužnici Aleně Kratochvílové.

Žaloba byla podána včas. K popření pohledávek došlo na přezkumném jednání dne 24.5.2011. Žaloba byla podána 10.6.2011. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ, kdy incidenční žalobu lze podat ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky.

Dle § 193 odst. 1 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

K prokázání sporné pohledávky soud provedl tyto listinné důkazy: Rozhodčí doložka ze dne 11.12.2000, přihláškový spis P4 KSLB 76 INS 9603/2010, smlouva o úvěru mezi žalobcem a dlužníkem Alenou Kratochvílovou ze dne 11.12.2000 a originál rozhodčího spisu rozhodce JUDr. Petr Košťál, a to zejména doručenky o doručení rozhodčího nálezu, rozhodčí nález s doložkou právní moci, rozhodčí doložka z 11.12.2000, žaloba na vydání rozhodčího nálezu ze dne 12.4.2007.

Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že dlužník nepodnikatel společně se spoludlužníkem Pavlem Kratochvílem a ručiteli Václavem Hynkem a Jaroslavem Beranem sjednali s věřitelem rozhodčí doložku, a to v samostatné smlouvě dne 11.12.2000. Dle této rozhodčí doložky všechny spory vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené téhož dne bude rozhodovat rozhodce, který bude určen žalobcem, a to z interního seznamu spořitelny platnému ke dni podání žaloby. Tento seznam sestavuje výlučně žalobce bez součinnosti dlužníka. Bylo sjednáno, že věřitel-žalobce, je oprávněn seznam měnit a doplňovat, a to bez jeho součinnosti a bez povinnosti spořitelny jej o tom informovat. Na základě této rozhodčí doložky pak žalobce podal žalobu na vydání rozhodčího nálezu právě k rozhodci JUDr. Petru Košťálovi, aniž by bylo zřejmé, jak byl rozhodce stanoven. Z rozhodčí spisu, který si soud od rozhodce vyžádal, vyplývá, že rozhodce neobeslal dlužníky, aby se ve věci vyjádřili. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že žalovaní byli dopisem zaslaným 22.8.2006 na adresu jejich bydliště obesláni, avšak zásilka se vrátila s relací pošty, že se adresáti odstěhovali. Soud však zjistil, že na stejnou adresu byl pak oběma dlužníkům, tj. Aleně a Petru Kratochvílovým doručen dne 15.8.2008 rozhodčí nález. Obálky o marném pokusu doručení rozhodčí žaloby nebyly v rozhodčím spise založeny. Je tedy nepochybné, že rozhodce nepostupoval v souladu s rozhodčí doložkou, a dlužnici spolu se spoludlužníkem a ručitele neobeslal žalobou. Účastníci se o zahájení rozhodčího řízení nedověděli. Dle čl. 7 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s platbou úrok z prodlení ve výši roční úrokové sazby zvýšené o 3 %. Dle čl. 3 úvěrové smlouvy činí roční úroková sazba 14,50 %.

Dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů jinak, ustanovení obchodního zákoníku; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochranně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použije ustanovení občanského zákoníku.

Dle § 3 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a v povinnostech stran.

Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovní prováděcí předpis.

Dle § 101 občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak,je promlčecí doba tříletá a běží ode den, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Evropský soudní dvůr v rozhodnutí Mostaza Claro C-168/05 vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález, který obsahuje rozhodčí doložku sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákona nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a taková listina není listinou, na základě které by bylo možné vést výkon rozhodnutí. Soud dle tohoto rozhodnutí musí neplatnost rozhodčí doložky zkoumat nejen v rozhodčím řízení, ale i řízení, jejímž předmětem je neplatnost této doložky. Neplatnost doložky insolvenční správce u přezkumného jednání namítal.

Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, tak jak byla sjednána, je v rozporu s požadavkem dobré víry. Rozhodčí doložka byla sjednána v rozporu se zákonem č. 216/1991 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle § 7 tohoto zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Rozhodčí doložka sice pro typ sporu mezi účastníky stanovila počet rozhodců, a to jeden, avšak způsob jeho výběru ponechala pouze na žalobci, a to se seznamu, který byl pro dlužníka běžným způsobem nedostupný. Seznam rozhodců by byl poskytnut dlužníkovi pouze na vyžádání, a to pouze pro případ, že by dlužník chtěl zahájit spor vůči bance. Rovněž Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí č.j. 31 Cdo 1945/2010 uvedl, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Případ doložky sjednaný mezi účastníky je obdobný případu posuzovaném Nejvyšším soudem ČR. Z pohledu účinků rozhodčí doložky na spotřebitele je již zcela lhostejné, zda rozhodce si určí banka sama ze svého interního seznamu nebo určí třetí osobu, tj. správce nějaké seznamu, který tuto osobu určí. V obou případech nebyl rozhodce určen v době uzavření doložky, proto měl být rozhodce určen v součinnosti s žalovanými dle § 7odst. 2 rozhodčího řádu.

Protože rozhodčí nález byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, je nicotným právním aktem. Takový rozhodčí nález nemohl nabýt právní moci a tudíž nedošlo k přerušení běhu promlčecí lhůty a nezačala běžet nová promlčecí lhůta. Pohledávka je splatná od roku 2003, proto ke dni jejího přihlášení do insolvenčního řízení je promlčena. Pokud rozhodčí nález je nicotný, nevznikla povinnost dlužníkovi uhradit náklady takového rozhodčího nálezu. Protože si účastníci sjednali ve spotřebitelské smlouvě úrok z prodlení odlišný od zákonného úroku, je takové ujednání neplatné pro rozpor s kogentními ustanoveními občanského zákoníku, a proto žalobci nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení, jak byl vyčíslen v přihlášce. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to odměna za právní zastupování stanovení dle vyhlášky 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení dle § 8 ve výši 9.000,-Kč, tři režijní paušály po 300,-Kč za přípravu a převzetí zastoupení a dvě účasti u jednání. Náklady řízení činily celkem 9.900,-Kč, z tohoto DPH 20 % činí 1.980,-Kč. Celkově přiznal soud žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 11. 880,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci dne 23. března 2012

Mgr. Vanda Rozsypalová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Menčíková