76 ICm 1166/2014
číslo jednací: 76 ICm 1166/2014-358 KSLB 76 INS 19410/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Rozsypalovou, ve věci žalobce REVITALA v.o.s., IČO 25413368, se sídlem Jablonec nad Nisou-Mšeno nad Nisou, Josefa Hory 4080/23, PSČ 466 04 insolvenčního správce dlužníka VIAFLEX s.r.o., IČO 61538299, se sídlem Smržovka, Sklářská 1222, PSČ 468 51 právně zastoupeného JUDr. Jiřím Suškou, advokátem, se sídlem Teplice, U Soudu 7, PSČ 415 01 proti žalovanému č. 1 JUDr. Jiřímu Vodovi, LL.M., IČO 68754515, se sídlem Praha 1, Opletalova 57, PSČ 110 00 insolvenčnímu správci dlužnice Ivy Kozákové a žalované č. 2 Ivě Kozákové nar. 8. 2. 1965, bytem Jablonec nad Nisou, 5. května 2264/31 právně zastoupené Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem, se sídlem Jungmannova 855/7, 466 01 Jablonec nad Nisou, o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Určuje, se že pohledávky věřitele jsou v insolvenčním řízení dlužnice přihlášeny po právu ve výše 628.444,76 Kč.

II. Zamítá se žaloba na určení, že pohledávky vě řitele jsou v insolvenčním řízení dlužnice přihlášeny po právu do výše 273.089,41 Kč.

III. Žalovaná č. 2 je povinna uhradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 15.513 Kč. Náhrada nákladů řízení se pokládá za přihlášenou

v insolvenčním řízení dlužníka ve stejném pořadí jako pohledávky ve výroku I.

IV. Žalobce a žalovaný č. 1 ne mají vůči sobě navzáje m nárok na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Dne 11. 7. 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení žalované č. 2-dlužnice na její návrh. Dne 19. 3. 2014 bylo oddlužení schváleno formou splátkového kalendáře. Do tohoto insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku ve výši 901.534,17 Kč žalobce-insolvenční správce dlužníka VIAFLEX s.r.o. Žalovaná částka představuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když dlužnice Iva Kozáková bez právního důvodu jako společník společnosti VIAFLEX s.r.o. a jednatelka, vybrala v hotovosti finanční prostředky dlužníka bezprostředně před podáním dlužnického insolvenčního návrhu spojeného s řešením úpadku konkursem. Přihlášeny byly částky 384.600,--Kč a 300.000,--Kč. Vedle nároku na vrácení bezdůvodného obohacení bylo přihlášeno příslušenství představující zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po vybrání hotovosti do dne úpadku dlužnice Ivy Kozákové. Takto přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem a dlužnicí na přezkumném jednání v celém rozsahu popřeny s odůvodněním, že přihlášené nároky představují nárok dlužnice na úhradu doplatku mzdy za předchozí období, protože dlužnice byla zaměstnancem společnosti VIAFLEX s.r.o. v pozici obchodní ředitelky a dále nárok na náhradu odměny za výkon funkce jednatelky. Pohledávky byly přihlášené jako nevykonatelné, proto věřitel podal žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky. K jednání vedoucímu k bezdůvodnému obohacení mělo dojít 14. 10. 2009 a 8. 1. 2010. Nároky žalobce byly dříve uplatněny žalobcem u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou v řízení 5 C 126/2011, které bylo v důsledku úpadku dlužnice (žalované č. 2) přerušeno, aniž by soud prvního stupně rozhodl.

Tato žaloba byla podána včas. Pohledávky byly přezkoumány na přezkumném jednání dne 10. 3. 2014 a žaloba věřitele byla doručena soudu dne 7. 4. 2014. Byla dodržena lhůta dle § 198 odst. 1 IZ.

Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Z přihlášky ze dne 18. 2. 2014, které bylo přiděleno číslo P10, vyplývá, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice dva dílčí nároky ve výši 384.600 Kč a 300.000 Kč s příslušenstvím-zákonným úrokem z prodlení od 15. 10. 2009 do 21. 1. 2014 z částky 384.600 Kč kapitalizovaným na částku 125.227,87 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 300.000,--Kč za dobu do 9. 1. 2010 do 21. 1. 2014 kapitalizovaným na částku 91.706,30 Kč. Pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné a nevykonatelné. K důkazu byla přečtena pracovní smlouva z 1. 9. 1998 a dodatky z 3. 9. 2007 a 2. 1. 2008. Žalovaná byla zaměstnána jako administrativní pracovnice. Smlouvu s ní uzavřel jednatel VIAFLEX s.r.o., kterým v této době byl manžel žalované. Následně se žalovaná, která je rovněž vlastníkem obchodního podílu ve VIAFLEX s.r.o., stala jednatelkou dlužníka a uzavřela tak jako jednatelka a současně zaměstnankyně dva dodatky, které jako jediná na obou stranách podepsala. Dodatkem si zvýšila mzdu na 80 tis. Kč měsíčně. Žalobce předložil výdajové doklady, dle kterých si žalovaná dne 14. 10. 2009 vyzvedla částku 240.710,--Kč a 936,93 EUR a 8. 1. 2010 částku 300 tis. Kč s důvodem, že se jedná o plnění zálohy na mzdu a doplatek mzdy. Ze mzdového listu ze září 2009 vyplývá, že si dlužnice vyplatila vedle mzdy 30 tis. Kč a prémie 25 tis. Kč rovněž odměnu ve výši 384.600,--Kč. Byl rovněž předložen rozsudek Okresního soud v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 12. 2011 č.j. 1T 66/2011 z něhož vyplývá, že žalovaná č. 2 byla odsouzena za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kdy jako jednatelka společnosti VIAFLEX s.r.o. neodvedla za zaměstnance povinné odvody. Na tento trestný čin pak dopadla amnestie prezidenta republiky. Žalovaná předložila výplatní pásky za období od ledna 2008 do ledna 2010, z nichž vyplývá, že některé měsíce si dlužnice vyplatila mzdu nižší než 80 tis. Kč a v některých naopak vyšší než 80 tis. Kč měsíčně. Z výplatnic vyplývá, že do září 2009 si dlužnice vyplatila o 180.502,-Kč méně, avšak v říjnu 2009 si vyplatila 247.759,--Kč, což bylo více než byl její mzdový nárok. Následně si do ledna 2010 vyplatila o 25.483,--Kč méně. Poměrně rozsáhlé dokazování se pak týkalo nároku žalované č. 2 na odměnu jednatelky, když žalovaná tvrdila, že vedle své práce jako obchodní řiditelky vykonávala práci jednatelky a za tuto práci jí náleží odměna. Dokazování listinami a svědeckými výpověďmi, mělo prokázat, jakou činnost žalovaná vykonávala jako jednatelka, která by byla odlišná od činnosti obchodní ředitelky. Žalovaní nikdy neuvedli výši odměny, na jakou by měla mít žalovaná nárok jako jednatelka, ani nebyli schopni specifikovat činnost jednatelky. Žalovaná č. 2 navrhovala provedení znaleckého posudku, který by stanovil obvyklou výši odměny jednatele společnosti. Nespecifikovala však dostatečně skutečnosti, které jsou nezbytné pro provedení posudku, jako je popis činnosti kterou vykonávala, za jakou dobu má být odměna stanovena, rozsah práce a parametry obchodní společnosti. Žalovaná ve skutkových tvrzeních nikdy neuvedla, na jakou odměnu měla nárok, pouze tvrdila, že jí odměna náleží. Naopak však ve své účastnické výpovědi uvedla, že si jako vlastník obchodního podílu ve společnosti a statutární zástupce vyplácela mzdu ve výši, kterou si sama stanovila a tato mzda byla za veškerou činnost, kterou pro společnost vykonávala, když sama nevěděla, že by měla rozlišovat mezi mzdou za práci v pracovním poměru jako obchodní ředitelka a za výkon činnosti jednatele. Soud proto zamítl návrh na provedení znaleckého posudku, když nelze definovat rozsah znaleckého zkoumání a současně je nepochybné, že žalovaná č. 2 za výkon funkce jednatele odměnu již obdržela a to ve výši, kterou sama považovala za obvyklou. Její tvrzení o nároku na další odměnu jednatele je účelové s ohledem na popření pohledávky.

Dle § 193 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Protože insolvenční správce popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku, podal věřitel dle § 198 insolvenčního zákona žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky. Dle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinku schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Proto byla žaloba věřitele podána i proti dlužnici.

Dle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Dle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalované č. 2 nebyla vyplacena část mzdy v termínech splatnosti, a proto jí vznikl nárok na doplatek mzdy. Takto jí vznikl nárok na doplatek mzdy ve výši 180.502,--Kč v září 2009 a 25.483,--Kč v lednu 2010. V této části proto soud neuznal žalobu za důvodnou, proto v této části žalobu zamítl společně s příslušenstvím z těchto částek. Žalovaná si však v říjnu 2009 vyplatila výrazně větší částku 247.759,--Kč, než kolik činil nedoplatek za toto období a předplatila si tak svou mzdu pro období, které následovalo. Je tedy zřejmé, že se žalovaná v říjnu 2009 bezdůvodně obohatila ve větším rozsahu, než následně soud v žalobě stanovil. Proto nelze s určitostí říci, zda zamítnutá část žaloby se týká pouze pohledávky č. 1 nebo i částečně pohledávky č. 2. Proto soud ve výroku rozhodl tak, že odečetl částku 180.502,--Kč a 25.483,--Kč společně s kapitalizovaným úrokem od součtu obou přihlášených pohledávek. Ve zbytku žalobě vyhověl, protože žalovaní neprokázali, že částku 478.615,--Kč si vyplatila žalovaná č. 2 důvodně. Žalovaná neprokázala, že jí vznikl další nárok na odměnu jednatelky, který nebyl do září 2009 a ledna 2010 uhrazen a tedy neprokázala žádný právní důvod pro výplatu částky 478.615,--Kč postupně v říjnu a lednu 2010. Žalobci tak vznikl nárok vedle nároku na vydání bezdůvodného obohacení i na zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Kapitalizovaný úrok z částky 178.615,--Kč za dobu od 15. 10. 2009 do 21. 1. 2014 činí 58.123,46 Kč a z částky 300.000,--Kč za dobu od 9. 1. 2010 do 21. 1. 2014 pak činí 91.706,30 Kč. S ohledem na shora uvedené soud tedy uznal část nároku za přihlášený v insolvenčním řízení dlužnice Ivy Kozákové po právu a část nároku za nepřihlášený po právu.

Žalovaný č. 1 namítal promlčení nároku, avšak nárok není promlčen, protože promlčecí lhůta neběžela po dobu od zahájení občanskoprávního řízení u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou spisová značka 5 C 126/2011, které bylo v důsledku úpadku dlužnice (žalované č. 2) přerušeno, aniž by soud prvního stupně rozhodl.

Dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odstavce 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Ve věci byl částečně úspěšný žalobce. Vůči žalovanému č. 1 nemá nárok na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný je insolvenčním správcem v insolvenčním řízení, ve kterém byl incidenční spor vyvolán. Žalobce má tedy nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované č. 2, a to pouze poměrně. Žalobce má nárok na náhradu těchto nákladů řízení: 7 úkonů právní pomoci za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a čtyři účasti u jednání, přičemž jedno jednání přesáhlo délku 2 hodin. Za jeden úkon náleží odměna dle § dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), se odměna stanovení dle § 6 podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Dle § 9 odst. 4 písm. d) částka 50.000,--Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčních nebo obdobných řízeních. Za jeden úkon právní pomoci tedy náleží částka 3.100,--Kč. Dle této vyhlášky § 13 odst. 3 náleží advokátovi za každý úkon právní pomoci paušální náhrada nákladů ve výši 300,--Kč. Za 7 úkonů tedy náleží částka 23.800 Kč. Dle § 14 odst. 2 vyhlášky náleží advokátovi náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět ve výši 100,--Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Cesta do Liberce a zpět si žádá 4 hodiny, což je 8x100 Kč. Takto byly uskutečněny čtyři cesty. Dle § 13 odst. 4 vyhlášky pak náleží advokátovi náhrada cestovních výdajů dle právních předpisů o cestovních náhradách. Právní zástupce žalobce uskutečnil 4 jízdy k jednání z Teplic do Liberce a zpět osobním vozem Škoda Fabia při průměrné spotřebě 6,27 l/100 km za použití pohonné hmoty BA95 při vyhláškové ceně 35,90 Kč/l, paušální náhradě 3,7 Kč/km. Jedna cesta je dlouhá 232 km, cestovné za jednu jízdu činí 1.380,60 Kč. Cestovné celkem za čtyři jízdy činí 5.522,44. Dle § 137 odst. 1 o.s.ř. náleží advokátovi rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty. Právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH a aktuální sazba činí 21%. Kapitalizovaná výše DPH činí 6.829,72 Kč. Náklady řízení činí celkem 39.352,15 Kč. Žalobce byl úspěšný ve sporu ve výši 628.444,76 Kč a neúspěšný ve výši 273.089,41 Kč. Úspěch ve sporu činí 69,71%, neúspěch činí 30,29%. Poměr úspěchu žalobce k jeho neúspěchu činí 39,42. Soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 39,42% z 39.352,15 Kč, což je po zaokrouhlení 15.513 Kč.

Ve věci nebyl zaplacen soudní poplatek. Dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se od splacení soudních poplatků osvobozuje insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněnými v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona je-li navrhovatel osvobozen od placení soudního poplatku a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od placení poplatku osvobozen. Účastníky řízení je insolvenční správce dlužníka VIAFLEX s.r.o., který vymáhá do majetkové podstaty pohledávky. Druhým účastníkem řízení je rovněž insolvenční správce, který dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona není povinen hradit náklady řízení protistrany ve sporu o pravost a výši pohledávky. Dalším účastníkem řízení je dlužník s dispozičními oprávněními ve sporu o nároku, který má být z majetkové podstaty uspokojen. Protože žádnému z účastníků řízení nevznikla poplatková povinnost, soud o ní nerozhodoval.

Po uče ní : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec.

V Liberci 28. srpna 2015

Mgr. Vanda Rozsypalová v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Hübnerová