74 ICm 2632/2012
č.j. 74 ICm 2632/2012-44 (KSUL 74 INS 22491/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Černou v právní věci žalobce: CACTON LIMITED, se sídlem 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW Velká Británie, zast. Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Lipová alej 6, 695 01 Hodonín, proti žalovanému: Mgr. Martin Kolář, sídlo kanceláře: Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín IV-Podmokly, insolvenčnímu správci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Okružní 163, 435 13, Meziboří, zast. Mgr. et Mgr. Milan Svoboda, advokát se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín 1 o určení pravosti pohledávky, takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce-CACTON LIMITED, společnost číslo: 06654819, sídlem 5th floor, 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW, Velká Británie, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod spis. zn. KSUL 74 INS 22491/2011 přihláškou P2 ve výši 50.648,-Kč je pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému uhradit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16.456,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce advokáta Mgr. et Mgr. Milana Svobody.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 12.9.2012 se žalobce domáhal proti žalovanému určení pravosti své pohledávky, kterou vůči dlužnici Petře insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS 22491/2011, a to pod označením P2. Tuto pohledávku přihlásil žalobce jako pohledávku nevykonatelnou, splatnou, ze směnky vlastní vystavené v Praze dne 07.09.2006 na částku 50.648,-Kč. Žalovaný tuto pohledávku popřel při přezkumném jednání dne 13.08.2012, neboť vznesl kauzální námitky k předložené směnce.

Žalovaný zejména poukázal, že v případě směnky se jedná o směnku, která byla vyplněna v souvislosti s uzavřením spotřebitelského úvěru vůči téže dlužnici Petře anonymizovano , anonymizovano z titulu úvěrové smlouvy č. 3350073045 ze dne 8.9.2006 jako směnka zajišťovací ve prospěch úvěrové společnosti FINPOMOC, s.r.o. a převedena na řad žalobce. Žalobce tak dle žalovaného nenabyl směnku v dobré víře, neboť musel mít povědomí o kauzálním důvodu směnky, vystavené jako blankosměnky. Namítal, že institut směnky, z níž je plnění přihlašováno v insolvenčním řízení je třeba chápat jako vztah nejen dlužníka a jeho věřitele, ale též ve vztahu k uspokojování ostatních věřitelů.

Žalovaný doplnil, že ověřovací doložka na smlouvě o úvěru uzavřené mezi dlužnicí a společností FINPOMOC CZ, s.r.o. ze dne 8.9.2006 je vedena pod číslem 7225/2006 a ověřovací doložka na směnce předložené žalobcem rovněž ze dne 8.9.2006 je vedena pod číslem 7226/2006, z čehož lze rovněž dovozovat, že předložená směnka je zajišťovacím institutem citované smlouvy o úvěru.

Žalovaný upozorňoval též na praxi Ústavního soudu, jenž ve svém rozhodnutí IV. ÚS 457/10 odmítnul zneužívání směnek v neprospěch jedné ze smluvních stran a tvrdil, že směnečná dohoda je neplatná s ohledem na rozpor s dobrými mravy.

Žalobce s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí a zejména tvrdil, že vzhledem k tomu, že je majitelem směnky, kterou přihlásil v insolvenčním řízení, není povinen prokazovat kauzu směnky, neboť směnka zakládá přímý abstraktní závazek směnečného dlužníka vůči majiteli směnky. Odvolával se na způsob nabytí směnky rubopisem a omezenou možnost obrany dlužníka vůči směnečnému věřiteli dle § 17 zákona směnečného a šekového.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 74 INS 22491/2011 soud zjistil, že úpadek dlužnice byl zjištěn usnesením ze dne 28.3.2012 (A-13). Žalobce přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení dlužnice (P2) jako pohledávku nevykonatelnou, splatnou, ze směnky vlastní vystavené v Praze dne 07.09.2006 na částku 50.648,-Kč. Dále z insolvenčního spisu vyplývá, že dne 13.08.2012 (protokol o přezkumu pohledávek na zvláštním přezkumném jednání B-16) byla přezkoumána pohledávka žalobce při přezkumném jednání s výsledkem, že pohledávka byla popřena žalovaným v celé přihlášené výši z důvodů uvedených v žalobě. Žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě, bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a řízení dosud není skončeno.

Soud se pokusil o smírné vyřešení sporu a konstatuje, že k uzavření smíru mezi účastníky ke dni jednání nedošlo. ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o.s.ř. ), hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zákon vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, která nahradila zásadu formálního hodnocení důkazů a která vyjadřuje, že závěr, který soudce učiní o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem ke zprávám získaným z provedených důkazů je věcí vnitřního soudcova přesvědčení a jeho logického myšlenkového postupu. Při hodnocení důkazů postupoval soud v souladu s výše uvedeným; kdy se nejprve zabýval podmínkami řízení, vypořádal se s jednotlivými námitkami žalobce, zhodnotil meritum věci, jakož i posoudil oprávněnost popěrných důvodů insolvenčního správce-žalovaného, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

Projednávaný spor je sporem incidenčním, jehož věcné projednání je podmíněno splněním podmínek vyplývajících ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

Jak vyplývá ze shora zjištěného skutkového stavu, pohledávka žalobce byla přihlášená jako nevykonatelná a byla popřena žalovaným. Dlužnici bylo povoleno a následně schváleno oddlužení.

Proto soud posoudil jako předběžnou otázku nejprve to, zda popření nevykonatelné pohledávky insolvenčního správce splňuje podmínky § 198 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění insolvenčního správce dle § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Soud uzavírá, že předmětná žaloba byla podána včasně, osobou k podání žaloby aktivně legitimovanou proti osobě pasivně legitimované, jsou tedy splněny formální předpoklady pro věcné projednání žaloby.

Sporné mezi stranami bylo, zda insolvenční správce může účinně napadnout předloženou směnku vlastní při přezkumném jednání i důvody, pro které tak učinil. V projednávané věci vznesl žalovaný jako insolvenční správce při přezkumném jednání kauzální námitky vůči směnce, která byla právním titulem pro uplatnění pohledávky žalobcem. Proto soud přistoupil k posouzení důvodnosti vznesených kauzálních námitek žalovaného.

Soud zjistil, že podle předložené směnky se dlužnice zavázala směnkou vystavenou dne 07.09.2006 zaplatit společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o. částku 50.648,-Kč, a to bez protestu dne 30.04.2009. Směnka byla nedatovaným rubopisem převedena na řad žalobce. Z předložené úvěrové smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a společností FINPOMOC.CZ, s.r.o., č. 3350073045 ze dne 8.9.2006 opatřené ověřeným podpisem dlužnice z data 08.09.2006 (kterým je shodně datován podpis směnky předložené žalobcem), soud zjistil, že dlužnici byl správu Smlouvy ve výši 11.750,-Kč, kdy se dlužnice zavázala v 18 měsíčních splátkách po 2.250,-Kč dluh uhradit, což neučinila. Byla sjednána též smluvní pokuta a dlužnicí podepsána zajišťovací biankosměnka, kde písemná vyplňovací dohoda neexistuje.

V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že směnka vystavená dlužnicí jako směnka vlastní, je směnkou, která splňuje formální náležitosti zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového, je směnkou platnou, která je směnkou na řad s doložkou bez protestu, která zajišťovala splnění závazků dlužnice z úvěrové smlouvy, kterou dlužnice uzavřela v postavení běžného spotřebitele a nejedná se o spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Směnka byla remitentem FINPOMOC.CZ, s.r.o. převedena indosamentem na žalobce.

Pro samotné posouzení pravosti přihlášené pohledávky je zásadní závěr, zda je správné tvrzení žalovaného, tedy jeho kauzální námitka směřující k absolutní neplatnosti směnečné dohody pro její rozpor se zákonem.

V době uzavření směnečné dohody (ke dni 07.09.2006) nebylo užití směnky ve spotřebitelských vztazích zásadně vyloučeno, dle § 12 zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru si toliko musel věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru .

Jak však uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku č.j. 104 VSPH 90/2014 (KSLB 54 INS 18525/2012) ze dne 28.04.2014, je nutno vzít v úvahu, že i směnečná dohoda je ve smyslu definice obsažené v § 52 obč. zák. spotřebitelskou smlouvou. Věřitel (v daném případě žalobce) byl povinen při vystavení směnky zajišťující splnění spotřebitelského úvěru postupovat způsobem, který by dlužníkovi umožnil stejnou obranu proti eventuálnímu nabyvateli směnky jako proti původnímu věřiteli. Pokud uzavřel s dlužnicí směnečnou dohodu, že dlužnice vystaví ve prospěch uvedené společnosti směnku na řad (ordresměnku), ne směnku nikoliv na řad (rektasměnku), zhoršil její postavení a obranu vůči novému nabyvateli směnky s ohledem na omezení námitek dle Čl. I. § 17 ZSŠ. Jak dále uvádí Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí: Nemožnost uzavřít směnečnou dohodu k použití směnky na řad (ordresměnky) lze nepřímo dovodit i ze zákazu stanoveného v § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k) obč. zák. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 3 písm. k) obč. zák. Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. K uvedenému ustanovení odvolací soud dodává, že není-li právně přípustné převádět dluhy dodavatele na třetí osobu, zhoršila-li by se tím možnost spotřebitele domoci se splnění jeho pohledávky, pak je nutno logicky dojít k závěru, že tatáž právní nedovolenost musela platit i v obráceném pořadí , tj. převedl-li dodavatel na jinou osobu pohledávku (v daném případě věc, která generuje pohledávku), a proti této jiné osobě by se spotřebitel mohl bránit s většími obtížemi, než by to bylo možné vůči dodavateli. Odvolací soud proto uzavírá, že nebyla-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran .

Vrchní soud v Praze shledal směnečnou dohodu neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák., pokud spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, jež souvisela se spotřebitelským úvěrem. Dlužno poznamenat, že tento rozsudek Vrchního soudu v Praze vychází z předchozí judikatury téhož soudu (srov. rozsudek sp. zn. 9 Cmo 122/2013 z 29.4.2013, jenž byl akceptován Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18.7.2013, v jehož odůvodnění Ústavní soud shledal uvedený rozsudek východiskem pro postup obecných soudů, jak zabránit zneužívání práva).

Protože i v projednávaném případě došlo dne 07.09.2006 k uzavření směnečné dohody mezi remitentem a dlužnicí, kdy směnka byla vystavena dlužnicí na řad remitenta, nezpůsobuje tato skutečnost sice neplatnost směnky, avšak zakládá důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku remitentovi. Slovy Vrchního soudu v Praze: Směnka není smlouvou, tudíž neplatnost směnečné smlouvy nemá vliv na platnost směnky, avšak zakládá relevantní kauzální námitku dlužnice proti povinnosti směnku zaplatit .

Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný je oprávněn vznášet skutkovou námitku ze vztahu dlužnice k remitentovi též vůči žalobci (který nabyl směnku rubopisem s účinky dle Čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ, tj. originárně, nikoliv derivativně dle Čl. I. § 20 odst. 1 druhé věty ZSŠ), neboť v dané věci žalobci muselo být zřejmé, že směnka zajišťovala plnění spotřebitele ze smlouvy o úvěru. Soud má za to že v daném případě bylo prokázáno, že se jedná o směnku, která byla vyplněna v souvislosti s uzavřením spotřebitelského úvěru vůči téže dlužnici Petře anonymizovano , anonymizovano z titulu úvěrové smlouvy č. 3350073045 ze dne 8.9.2006 jako směnka zajišťovací ve prospěch úvěrové společnosti FINPOMOC, s.r.o. a převedena na řad žalobce. Jak bylo v řízení prokázáno z předložených listin, ověřovací doložka na smlouvě o úvěru uzavřené mezi dlužnicí a společností FINPOMOC CZ, s.r.o. ze dne 8.9.2006 je vedena pod číslem 7225/2006 a ověřovací doložka na směnce předložené žalobcem rovněž ze dne 8.9.2006 je vedena pod číslem 7226/2006, z lze bez dalšího uzavřít, že předložená směnka je zajišťovacím institutem citované smlouvy o úvěru.

Žalobce tak jednal tak při nabývání předmětné směnky na škodu dlužnice, když musel vědět, že směnka se týká spotřebitelského úvěru a nepochybně též, že se jedná o směnku na řad.

Veden citovanými závěry dospěl soud k závěru, že z důvodu neplatnosti směnečné dohody, a to pro rozpor se zákonem, není povinna dlužnice na směnku plnit, kauzální námitka vznesená žalovaným v postavení insolvenčního správce je proto důvodná.

Popření nároku žalovaným tak bylo důvodné, pročež soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci a to v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyúčtováním právních nákladů zástupcem žalovaného, když byl žalovaný zcela úspěšný, pročež mu soud přiznal v bodu II. výroku proti žalobci plnou náhradu 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k podané žalobě a 2krát jednání ve věci) dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 12.400,-Kč (4 x 3.100,-Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 1.200,-Kč za uvedené 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300,-Kč za 1 úkon právní služby. To vše zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 2.856,-Kč, celkem tak 16.456,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 19. listopadu 2015 Mgr. Iva Černá, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Černá Jana