74 ICm 1864/2015
74 ICm 1864/2015-26 KSUL 74 INS 28393/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce FORSET COLLECT LIMITED, reg.č. HE 265667, se sídlem 4 Areos Street, Strovolos, 2059 Nicosia, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou v Praze 1, Haštalská 760/27, proti žalovanému 1) František anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanovy sady 1550, 431 11 Jirkov a žalované 2) Romana anonymizovano , nar. 30.01.1971, bytem Smetanovy sady 1550, 431 11 Jirkov, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za žalovanými pohledávku, kterou přihlásil jako pohledávku č. 35 s pořadovým číslem 2 jako pohledávku ze směnky se směnečnou sumou 516.335,-Kč vystavené insolvenčním dlužníke m Františkem anonymizovano m dne 30.6.2010 na řad Forbes Game, a.s., splatné 30.7.2010, a že tato pohledávka činí 717.541,34 Kč.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 6.800,-Kč; náhrada nákladů se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 12.5.2015 se domáhá žalobce určení, že dílčí pohledávka 2 z pohledávky č. 35, kterou přihlásil jako nevykonatelnou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS 28393/2014 a kterou popřeli žalovaní jako insolvenční dlužníci co do pravosti a výše při přezkumném jednání dne 13.4.2015, je pohledávkou po právu a že její výše činí 717.541,34 Kč.

Věřitel tedy uplatnil nepochybně včas, do 30 dnů od přezkumného jednání (ve lhůtě podle § 198 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů /dále jen IZ)/ žalobu na určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky u soudu.

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) tedy dán nebyl a proto se soud žalobou zabýval věcně.

Žalovaní ve vyjádření k žalobě namítli promlčení nároku.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Usnesením ze dne 10.11.2015 č.j.-20 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 16.11.2015, zatímco souhlas žalovaných byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě (po doručení výzvy dne 11.11.2015) nevyjádřili.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. proto soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky, na základě vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Cm 320/2012 a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 29.1.2016.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.10.2014 č.j. KSUL 74 INS 28393/2014-A-2 byl zveřejněn insolvenční návrh a tím bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovaným a že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.2.2015 č.j. KSUL 74 INS 28393/2014-A-13 byl zjištěn úpadek žalovaných a bylo povoleno řešení jejich úpadku oddlužením.

Přihláškou č. 35 přihlásil žalobce jako dílčí pohledávku č. 2 nevykonatelnou pohledávku 717.541,34 Kč, a to částku 506.126,-Kč jako směnečný peníz ze směnky se směnečnou sumou 516.335,-Kč vystavené dne 30.6.2010 žalovaným 1) na řad společnosti Forbes Game, a.s., splatné dne 30.7.2010 a rubopisované dne 20.6.2012 remitentem na žalobce a dále rovněž z této směnky částku 211.415,34 Kč, kdy se jednalo o směnečnou odměnu v částce 1.687,-Kč, o náhradu nákladů řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 13 Cm 320/2012 v částce 71.950,-Kč a ve zbývajícím rozsahu se jednalo o směnečný úrok 6 % od 31.7.2010 do 4.2.2015, tedy do rozhodnutí o úpadku. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2012 č.j. 13 Cm 320/2012-20 byl žalobcem s přihláškou předložen, avšak bez doložky právní moci a vykonatelnosti.

Z kopie směnky, která je součástí přihlášky, zjistil soud, že dne 30.6.2010 vystavil žalovaný 1) v Chomutově směnku vlastní s doložkou bez protestu se směnečnou sumou 516.335,-Kč na řad společnosti Forbes Game, a.s., splatnou dne 30.7.2010; dne 20.6.2012 převedl remitent rubopisem směnku na žalobce.

Směnečným platebním rozkazem ze dne 20.9.2012 č.j. 13 Cm 320/2012-20 uložil Městský soud v Praze žalovanému 1) zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu směnečný peníz 506.126,-Kč se zákonným směnečným úrokem 6 % p.a., odměnu 1.687,-Kč a náhradu nákladů v částce 71.950,-Kč. Z připojeného spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 13 Cm 320/2012 soud zjistil, že směnečný platební rozkaz ze dne 20.9.2012 č.j. 13 Cm 320/2012-20 je pravomocný a vykonatelný ohledně náhrady nákladů dnem 18.10.2012 a v ostatním dnem 6.10.2012. V podání ze dne 3.4.2013 namítl žalovaný 1) v rámci směnečného řízení promlčení; tato námitka ale byla pro opožděnost odmítnuta usnesením ze dne 19.4.2013 č.j. 13 Cm 320/2012-27. Tuto námitku pak v řadě podání žalovaný 1) zopakoval a Městským soudem v Praze byla námitka opakovaně odmítána. Věcně tedy námitka promlčení v uvedeném směnečném řízení řešena nebyla.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 13.4.2015 a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že žalovaní popřeli tuto pohledávku do pravosti a výše z důvodu promlčení. Insolvenční správce pohledávku uznal. Žalobce se přezkumného jednání nezúčastnil a o popření nevykonatelné pohledávky byl vyrozuměn dopisem insolvenčního správce ze dne 27.4.2015 (ISIR/B/9).

Podle § 198 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3). Podle § 199 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3). Podle § 410 IZ, popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3). Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Žalobce přihlásil předmětnou pohledávku jako nevykonatelnou, avšak v incidenčním sporu vyšlo najevo, že se jednalo o pohledávku vykonatelnou. To není důvodem pro zamítnutí žaloby, naopak za dané situace je na žalovaných, aby prokazovali, že jimi uvedený popěrný důvod je dán. Soud se tudíž zabýval tím, zda je dán důvod, pro který žalovaní pohledávku při přezkumu popřeli, tedy zda je důvodná insolvečními dlužníky (žalovaným 1) jako dlužníkem ze směnky) uplatněná námitka promlčení. Toto posouzení námitky promlčení nároku ze směnky možné je, neboť žalovaný 1) jako dlužník ze směnky ve směnečném řízení tuto námitku sice uplatnil, však pro opožděnost byla odmítnuta, tedy posuzována nebyla.

Uplatněná námitka promlčení se týká jednak nároku ze směnky, jednak Městským soudem v Praze judikované pohledávky.

Podle č. I § 78 odst. 1 zák.č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (ZSŠ), výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

Podle čl. I § 28 ZSŠ, přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti (odst. 1). Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 (odst. 2).

Podle čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ, směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

Směnka byla splatná dne 30.7.2010, nárok byl uplatněn žalobcem u Městského soudu v Praze vůči žalovanému 1)-jenž jako výstavce směnky vlastní je přímým směnečným dlužníkem-podáním žaloby dne 27.8.2012, tedy před marným uplynutím zákonné tříleté promlčecí doby. Námitka promlčení nároku ze směnky tedy není důvodná.

Podle čl. III § 5 odst. 1 ZSŠ, přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) se rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová. Podle § 110 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Podle § 100 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Poté, co byla pohledávka pravomocně přiznána v nalézacím řízení u Městského soudu v Praze a stala se vykonatelnou (což bylo v říjnu 2012), běží nová desetiletá promlčecí doba. Věřitel přihlásil v insolvenčním řízení judikovanou pohledávku dne 9.3.2015, tedy před marným uplynutím této desetileté promlčecí doby.

Jelikož popěrný důvod (nedostatek pravosti pro promlčení) u přihlášené pohledávky, jež je pohledávkou vykonatelnou, dán není, soud žalobě věřitele vyhověl.

Úspěšnému žalobci přiznal soud podle § 163 IZ a podle 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které žalobci vznikly (při rozhodování o výši této náhrady vyšel z obsahu spisu). Jedná se (§ 137 o.s.ř.) o odměnu za dva hlavní úkony právní pomoci po 3.100,-Kč (za převzetí zastoupení a za sepis žaloby) podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a o dva režijní paušály po 300,-Kč (§ 13 odst. 1 a 3 uvedené vyhlášky), celkem tedy 6.800,-Kč.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu. Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor (§ 202 odst. 1 věta první a druhá IZ).

V Ústí nad Labem dne 29. ledna 2016

Mgr. Jiří Fellner soudce