74 ICm 1831/2015
74 ICm 1831/2015-36 KSUL 74 INS 27215/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce Insolvency Project v.o.s., IČ 288 60 993, se sídlem Dukelská třída 15/16, Pražské Předměstí, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Luboše anonymizovano , anonymizovano , bytem Vroutek, Nám. Míru 166, zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované Jiřině anonymizovano , anonymizovano , bytem Vidhostická 490, 439 82 Vroutek, zastoupené JUDr. Janem Kovaříkem, advokátem v Brně, Hrnčířská 23, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva z ledna 2012, kterou dlužník převedl svůj spoluvlastnický podíl k pozemku parcelní číslo stavební 162, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, objekt k bydlení, č.p. 134, a k pozemku p.č. 279/3, zahrada, v obci Kryry, katastrální území Strojetice u Podbořan, oba pozemky zapsány na LV č. 118 vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Žatec, na žalovanou, a darovací smlouva z 8.6.2012, kterou dlužník převedl vlastnické právo k pozemku parcelní číslo stavební 537, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, objekt k bydlení, č.p. 490, a k pozemku p.č. 7172 (původní č.p. 301/5), zahrada, v obci Vroutek, katastrální území Vroutek, oba pozemky zapsány na LV č. 973 vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Žatec, na žalovanou, jsou ve vztahu k majetkové podstatě insolvenčního dlužníka právně neúčinnými úkony.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12.342,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu soudní poplatek za žalobu v částce 10.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 12.5.2015 se domáhal žalobce proti žalované určení neúčinnosti dvou darovacích smluv uzavřených mezi insolvenčním dlužníkem Lubošem anonymizovano (dále dlužník) jako dárcem a žalovanou-matkou dlužníka-jako obdarovanou, a to darovací smlouvy z ledna 2012, podle níž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalovanou k 4.1.2012, jejímž předmětem byl ideální podíl jedné poloviny nemovitostí, pozemku p.č. 162 s budovou č.p. 134 a pozemku p.č. 279/3 v kat. úz. Strojetice u Podbořan, obec Kryry a dále darovací smlouvy ze dne 8.6.2012, podle níž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k 21.6.2012, jejímž předmětem byl pozemek p.č. 537 se stavbou č.p. 490 a pozemek p.č. 7172 (původně p.č. 301/5) v kat. úz. a obci Vroutek. Žalobce zdůvodnil odpůrčí žalobu tím, že oba dary jsou úkony bez přiměřeného protiplnění, tedy úkony neúčinnými podle § 240 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále IZ).

Žalovaná se žalobě bránila tím, že byť šlo o smlouvy darovací, tak se o úkony bez přiměřeného protiplnění nejedná. Smlouva z ledna 2012, tedy bezúplatný převod podílu na nemovitostech ve Strojeticích, byl totiž vrácením daru. Tento podíl dříve žalovaná dlužníkovi darovala, avšak později začal dlužník hrát na automatech a nadměrně požívat alkoholické nápoje, byl pak agresivní, vulgární vůči žalované i svému otci, manželu žalované, dokonce jim vyhrožoval vystěhováním z bytu. Byly tedy naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru. Pokud by dar nebyl (po řadě výzev) vrácen dobrovolně, jak se nakonec stalo, obrátila by se na soud, což i dlužníkovi sdělovala. Na policii se žalovaná v této souvislosti neobrátila, nepřála si prošetřování podezření ze spáchání trestného činu či přestupku. Nemovitosti ve Vroutku pak byly převedeny proto, že to byla téměř výlučně žalovaná, kdo jako úvěrový spoludlužník splácel hypoteční úvěr. Tedy o obou úkonů nešlo o úmysl dlužníka zkrátit věřitele, ale šlo u první smlouvy o splnění požadavku žalované na vrácení daru a u druhé smlouvy o splnění požadavku žalované na převod nemovitostí ve Vroutku, pokud hradila sama úvěr na jejich pořízení. O závazcích dlužníka se dozvěděla až na začátku roku 2013, předtím o nich nevěděla, neboť od doby, kdy dosáhl dlužník věku 18 let, bydlel jinde, takže ani nemohla vědět o jeho dluzích. V době převodů nadto dlužník v úpadku (ještě) nebyl, neměl tehdy více závazků, které by nebyl schopen splácet, což je zřejmé z přihlášených pohledávek. O úkon bez přiměřeného protiplnění nejde i proto, že oběma úkony bylo vyhověno ohledům slušnosti. Žaloba by proto měla být zamítnuta.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Ve věci bylo nařízeno jednání na 14.10.2016 (§ 161 odst. 1 IZ) a u tohoto jednání soud žalobu projednal a rozhodl o ní. Soud žalobu projednal v nepřítomnosti žalobce, jenž svou neúčast u jednání včas a řádně omluvil (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

S omluvou neúčasti u nařízeného jednání uvedl žalobce k věci, že v době uzavření obou odporovaných smluv měl dlužník splatný závazek vůči ČSSZ (P3) a žalobce dovozuje i splatný závazek dlužníka vůči věřiteli ESSOX s.r.o., nadto s ohledem na výši pohledávek věřitelů v této době a důvodný předpoklad, že dlužník nebude schopen podstatnou část závazků splnit, šlo o stav hrozícího úpadku ve smyslu § 3 odst. 4 IZ. Pokud by soud neshledal (s ohledem na obranu žalované) absenci protiplnění, byť žalovaná žádné protiplnění nedokládá, šlo stejně o úkony úmyslně zkracující (§ 242 IZ) a tedy neúčinné z tohoto důvodu.

Zákonné domněnky v daných zákonných ustanoveních by měla žalovaná pro zamítnutí žaloby úspěšně vyvrátit.

Soud u jednání provedl důkaz oběma darovacími smlouvami s intabulačními doložkami a také nahlédl do katastru nemovitostí; uzavření obou darovacích smluv mezi dlužníkem jako dárcem a žalovanou (jeho matkou) jako obdarovanou nebylo sporné, stejně jako to, že v případě smlouvy z ledna 2012, jejímž předmětem byl podíl na nemovitostech ve Strojeticích, předcházela darovací smlouva mezi týmiž osobami v obráceném postavení, tedy tento podíl dříve darovala žalovaná dlužníkovi (to je zřejmé z toho, že sám žalobce část z této smlouvy připojil k žalobě). Z údajů v katastru ke dni vydání rozhodnutí pak soud zjistil, že nemovitosti, které byly předmětem obou smluv, jsou nadále ve vlastnictví žalované (pouze u pozemku ve Vroutku došlo k přečíslování).

Z insolvenčního rejstříku (KSUL 74 INS 27215/2014) soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 8.10.2014, kdy insolvenční soud vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení a zveřejnil ji v insolvenčním restříku (A-3), že dne 19.11.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalobce (A-11) a usnesením ze dne 30.1.2015 byl schválen způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře (B-6).

Dále soud z insolvenčního rejstříku v řízení (KSUL 74 INS 27215/2014) sdělil k důkazu obsah návrhu dlužníka na zahájení insolvenčního řízení a přílohy tohoto návrhu (A-1, A-2), obsah soupisu majetkové podstaty a zprávy insolvenčního správce ze dne 5.1.2015 o hospodářské situaci dlužníka (B-3), jakož i obsah přihlášek (P1 až P12 včetně jejich příloh) a obsah protokolu z přezkumného jednání s upraveným seznamem pohledávek (B-5).

Z návrhu dlužníka vyplývá, že dlužník při podání insolvenčního návrhu označil 8 věřitelů s 12 závazky v úhrnné částce 1.459.274,20 Kč, z toho pět vykonatelných a žádný zajištěný, uvedl, že jde zejména o závazky z úvěrů (těch uvedl sedm nevykonatelných a tři vykonatelné), uvedl, že přišel o práci a řešil situaci půjčkami, platby závazků pak musel zastavit v červnu 2013. V době podání návrhu měl příjem jako zaměstnanec cca 23.000,-Kč čistého měsíčně, 3 vyživovací povinnosti a vyjma dvou vozidel Ford a telefonu žádný majetek. Z příloh k návrhu-daňových přiznání-zjišťoval soud příjmy dlužníka v letech 2011 a 2012. V roce 2011 přiznával dlužník jako příjem pouze zisk z podnikání (tesař, pokrývač) 124.550,-Kč při výkonu této činnosti od května do prosince, tedy za sedm měsíců. V roce 2012 pak ze stejné činnosti (vykonávané však jen v říjnu a listopadu 2012) přiznával zisk 8.600,-Kč, příjem z ciziny (březen až květen) 1.385 liber (42.885,-Kč) a ze závislé činnosti u dvou zaměstnavatelů v tuzemsku během tohoto roku 43.156,-Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 24.10.2008 zjistil soud, že jde o úvěrovou smlouvu podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), že věřitelem byla Hypoteční banka a.s., spoludlužníky byli dlužník a žalovaná (a protože smlouva neobsahovala jiné ujednání, jde /§ 293 obch. zák./ o solidární závazek obou dlužníků), úvěr činil 542.660,-Kč, splatný byl do 30 let od dočerpání, byl určen na pořízení nemovitostí č.p. 490 a pozemků p.č. 357 a 301/5 ve Vroutku, se zajištěním zástavním právem k těmto nemovitostem. Údaje v návrhu a v přílohách stvrdil dlužník podpisem jako pravdivé.

Ze soupisu majetkové podstaty a zprávy insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka ze dne 5.1.2015 (B-3) soud zjistil, že po jednání s dlužníkem sdělil insolvenční správce soudu, že zjištěná situace v zásadě odpovídá údajům v návrhu dlužníka; přihlášené pohledávky činí 1.508.896,15 Kč, dlužník pracuje jako řidič s průměrným příjmem 11.335,-Kč měsíčně a s dietami 700 až 900 EUR měsíčně, vedle tohoto příjmu se mu smluvně zavázala jeho matka (tedy žalovaná, pozn. soudu) poskytovat měsíční plnění 9.000,-Kč, dlužník má tři vyživovací povinnosti, správce zjistil majetek (dvě vozidla) nepatrné hodnoty a zjistil také převody nemovitostí dlužníkem, jednak kupní smlouvou z 28.11.2012 (prodej nemovitostí za kupní cenu 28.000,-Kč) a dvěma darovací smlouvami (z 4.1.2012 a 21.6.2012) s tím, že tyto převody hodlá prověřit a případně podat žaloby.

Z přihlášených pohledávek soud zjistil, že v roce 2012 měl dlužník-vedle splatné pohledávky ČSSZ v částce 402,-Kč-řadu závazků nesplatných. Jednalo se o závazek vůči Hypoteční bance a.s. z úvěrové smlouvy ze dne 24.10.2008 (při podání přihlášky v listopadu 2014 činila nesplacená jistina 494.669,20 Kč), vůči BNP Paribas Personal Finance SA (původně CETELEM ČR, a.s.) závazek z úvěrových smluv z 18.12.2007 a z 27.11.2005 (při podání přihlášky činila jistina 65.327,47 Kč) a závazek ze smlouvy o konsolidaci těchto úvěrů ze dne 5.12.2008 (jistina 434.659,-Kč), vůči věřiteli Intrum Justitia Czech, s.r.o. (původní věřitel GE Money) závazky z úvěrových smluv z 24.3.2010 (při podání přihlášky činila jistina 43.820,14 Kč) a z 29.9.2009 (jistina 28.816,94 Kč), vůči věřiteli ESSOX s.r.o. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 22.6.2007 (při podání přihlášky činila jistina 33.186,-Kč).

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 26.1.2015 (B-5) zjistil soud, že žádná z přihlášených pohledávek nebyla popřena ani insolvenčním správcem ani dlužníkem.

Podle § 235 odst. 1 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 239 odst. 1 věty první IZ, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podle § 239 odst. 3 IZ, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 240 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Podle § 240 odst. 3 písm. c) IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti.

Úpadek zjištěn dlužníka byl zjištěn 19.11.2014, žaloba byla podána u soudu 12.5.2015, žalobce je insolvenčním správcem dlužníka, žalovaná-matka dlužníka-je obdarovanou z odpůrčí žalobou napadených smluv, učiněných dlužníkem jako dárcem, a je i v době vydání rozhodnutí vlastníkem nemovitostí, převedených napadenými úkony.

Soud tak shledal aktivní věcnou legitimaci žalobce jako insolvenčního správce, přičemž jeho nárok odporovat oběma smlouvám nezanikl marným uplynutím doby, když podal žalobu do roka od zjištění úpadku (§ 239 odst. 3 IZ), shledal i pasivní věcnou legitimaci žalované, když ta jako obdarovaná (a současný vlastník) má-při splnění dalších zákonných podmínek zakládajících neúčinnost napadených úkonů-povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty a když napadené úkony (z ledna a června 2012) spadají do doby méně než tři roky před zahájením insolvenčního řízení, jež bylo zahájeno 8.10.2014 (§ 240 odst. 3 IZ).

Soud pak dále posuzoval otázku, zda jde o úkony bez přiměřeného protiplnění.

Pokud jde o darovací smlouvu z ledna 2012, tedy o bezúplatný převod podílu na nemovitostech ve Strojeticích, tvrdila žalovaná, že se vlastně nejednalo o dar, ale o vrácení jejího vlastního dřívějšího daru dlužníkovi, a uvedla skutečnosti, z nichž mělo vyplývat její právo domáhat se vrácení daru (hrubé porušení dobrých mravů dlužníkem vůči žalované coby dárkyni a také vůči jejímu manželovi) s tím, že žalovaná vznesla požadavek na vrácení daru a dlužník napadenou smlouvou požadavku na vrácení daru vyhověl. Zákonné předpoklady zrušení darovací smlouvy upravuje ustanovení § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.); tento předpis, zrušený zákonem č. 89/2012 Sb., tedy novým občanským zákoníkem (dále o.z.), se použije podle § 3028 odst. 3 o.z. i po 1.1.2014. Podle § 630 obč. zák., dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Tím, že právní úkon dárce směřující k vrácení daru (tento hmotněprávní jednostranný adresovaný úkon nemusí být písemný) se dostane do dispoziční sféry obdarovanému (tedy je mu doručen písemný úkon nebo je mu sdělena výzva ústně), dochází ke zrušení darovací smlouvy a k obnovení vlastnictví dárce ex nunc. Ale ať už by šlo o úkon písemný či i jen ve formě ústní (konkludentní úkon z povahy věci v úvahu nepřichází), je podmínkou jeho platnosti, nemá-li jít o úkon pro neurčitost neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.), aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči sobě nebo členům jeho rodiny, což je nutné i z důvodu jejich přezkoumatelnosti; k tomu srov. závěry soudů ve věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 1620/2001. Uskutečnění takového úkonu, tedy uskutečnění určité výzvy k vrácení daru, tedy výzvy k vrácení daru obsahující konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje žalovaná hrubé porušení dobrých mravů vůči sobě nebo členům rodiny (i když by byla i jen ve formě ústní) se ovšem z obrany žalované nepodává. Pokud tato zákonná podmínka obnovení vlastnictví žalované, tedy určitý jednostranný právní úkon dárkyně adresovaný obdarovanému (byť i jen ve formě ústní), jímž by se s účinky ex nunc obnovovalo vlastnické právo dárkyně, chybí, odmítl se soud zabývat důkazními návrhy žalované k tomu, zda chování dlužníka k žalované a jejímu manželovi zakládalo hrubé porušení dobrých mravů. Není-li zde totiž (platného) právního úkonu směřujícího k vrácení daru, tak o vrácení daru nejde. Pak ovšem první z odporovaných smluv, tedy smlouva z ledna 2012 (kterou by jinak bylo lze pokládat za souhlasné stvrzení účinků jednostranného úkonu žalované jako dřívější dárkyně) vrácením daru není (ostatně ani v této smlouvě o zpětném darování není o tom, že by mělo jít o vrácení daru či realizaci vrácení daru, ani zmínka).

Při úvaze o druhém z odporovaných úkonů, tedy o smlouvě z 8.6.2012, učinil soud závěr, že dlužník touto smlouvou daroval žalované své nemovitosti ve Vroutku a za to od žalované žádné protiplnění neobdržel. Žalovaná spatřuje proplnění v tom, že se darem vypořádalo to, že úvěr (i před tímto převodem) splácela téměř výhradně ona. Při právních úvahách o této námitce žalované vycházel soud z toho, že žalovaná byla spoludlužníkem tohoto úvěru, že úvěr podle smlouvy z 24.10.2008 činil 542.660,-Kč, že v listopadu 2014 činila nesplacená jistina 494.669,20 Kč a že závazek žalované a dlužníka jako spoludlužníků k vrácení poskytnutého úvěru a k zaplacení úroků byl podle úvěrové smlouvy solidární (§ 293 obch. zák.), tedy že každý z obou spoludlužníků byl zavázán vůči věřiteli do celé výše závazku. Na vzájemný poměr mezi spoludlužníky, tedy mezi žalovanou a dlužníkem, pak dopadá ustanovení § 511 odst. 2 obč. zák, podle něhož, není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné, a ustanovení § 511 odst. 3 věta první obč. zák., podle něhož jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Podle naposled citovaného ustanovení jde o tzv. následný rozvrhový regres, který vzniká ovšem až) tehdy, pokud solidární dlužník splní celý dluh, popřípadě pokud splní část dluhu, ale v rozsahu větším, než odpovídá jeho podílu ve vzájemném vnitřním spoludlužnickém vztahu. Z úvěrové smlouvy a z přihlášky věřitele Hypoteční banky a.s. je přitom zřejmé, že vzhledem k výši poskytnutého úvěru a rozsahu jeho dosavadního splacení, ani v roce 2012, kdy byla uzavřená odporovaná smlouva, a dokonce ani v době podání přihlášky věřitelem v roce 2014 nebyl závazek z úvěru splacen zpoloviny, tedy nebyla (ještě ani v době podání přihlášky) splacena část závazku připadající v poměru mezi oběma spoludlužníky na žalovanou. O oprávněné vypořádání následného rozvrhového regresu žalované vůči dlužníkovi jako společně zavázanému dlužníkovi tedy při úkonu v červnu 2012 jít v žádném případě nemohlo.

Soud tak uzavírá, že obě smlouvy jsou právními úkony bez jakéhokoli protiplnění žalované dlužníkovi, když za převod nemovitosti se dlužníkovi nedostalo ani v jednom případě ekvivalentního (resp. jakéhokoli) plnění.

Žalovaná se dovolávala toho, že poskytnutím plnění bylo vyhověno ohledům slušnosti, takže-i z tohoto důvodu-nejde o úkon bez protiplnění (§ 240 odst. 4 písm. c) IZ). Vyhověním ohledům slušnosti by podle názoru soudu bylo vrácení daru (zpětný bezplatný převod darovaného podílu dlužníkem na žalovanou) výlučně při splnění zákonných podmínek § 630 obč. zák.; jiný dar (když nejde o příležitostný dar v přiměřené výši /§ 240 odst. 4 písm. b) IZ/) není plněním, jímž by se vyhovovalo ohledům slušnosti.

Protože šlo o převody dlužníkem jeho matce, tedy osobě blízké (§ 116 obč. zák., část věty před středníkem), byla nastolena vyvratitelná domněnka úpadku dlužníka v době převodů. Žalovaná se bránila žalobě tím, že při převodech dlužník v úpadku nebyl. Poukazovala na skutečnost, že splatný závazek dlužníka byl v té době jen jediný, a to závazek vůči ČSSZ v částce 402,-Kč (P3/1). Kromě tohoto závazku (z platebního výměru z 25.8.2008 č. 106/08/MR)-kdy jde ovšem o závazek zcela zanedbatelný, nerozhodný-soud zjistil jen splatný závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o. z úvěrové smlouvy z 22.6.2007. Žalovaná tedy zákonem nastolenou domněnku úpadku dlužníka v době uskutečnění odporovaných úkonů vyvrátila.

Soud ovšem dospěl současně k tomu závěru, že (nejpozději) odporovanými úkony se dlužník přivedl do úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), jelikož v době uskutečnění odporovaných úkonů měl více věřitelů a souhrn jeho závazků převýšil hodnotu jeho majetku. V letech 2011 až 2012 se dlužník živil podnikáním (pokrývač, tesař)-přičemž tuto podnikatelskou činnost provozoval přerušovaně (v roce 2012 jen po dobu několika týdnů)-v kombinaci se závislou činností. V roce 2012 přiznal zisk (rozdíl mezi příjmy a výdaji) 8.600,-Kč, příjem z ciziny 1.385 liber a příjem ze závislé činnosti v tuzemsku 43.156,-Kč. Pokud jde o závazky dlužníka v roce 2012, tak vedle zanedbatelného splatného závazku vůči ČSSZ (402,-Kč) a splatného závazku vůči ESSOX s.r.o. (33.186,-Kč) měl dlužník řadu-a to značně vysokých-závazků nesplatných. Šlo o závazek vůči Hypoteční bance a.s. z úvěrové smlouvy ze dne 24.10.2008 (ještě při podání přihlášky v listopadu 2014 činila nesplacená jistina 494.669,20 Kč, přitom sám dlužník v návrhu uváděl, že až do června 2013 své závazky platil, takže v roce 2012 byl závazek ještě vyšší), vůči BNP Paribas Personal Finance SA (původně CETELEM ČR, a.s.) závazek z úvěrových smluv z 18.12.2007 a z 27.11.2005 (při podání přihlášky činila jistina 65.327,47 Kč) a závazek ze smlouvy o konsolidaci těchto úvěrů ze dne 5.12.2008 (jistina 434.659,-Kč), vůči věřiteli Intrum Justitia Czech, s.r.o. (původní věřitel GE Money) závazky z úvěrových smluv z 24.3.2010 (při podání přihlášky činila jistina 43.820,14 Kč) a z 29.9.2009 (jistina 28.816,94 Kč); vůči věřiteli ESSOX s.r.o. šlo o závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 22.6.2007 (ještě při podání přihlášky činila jistina 33.186,-Kč). Úhrnem tedy tyto závazky (splatné a nesplatné) činily v roce 2012 více než 1.100.880,75 Kč (v této výši šlo o úhrn závazků ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka, přitom v roce 2012 musely být závazky ještě vyšší, neboť dlužník zastavil platby závazků teprve v červnu 2013, tedy v průběhu roku 2012 a v prvním pololetí 2013 ještě část z těchto úvěrových závazků uhradil). Obsah zprávy insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka ve spojení s návrhem dlužníka ukazuje na to, že po převodu nemovitostí napadenými smlouvami zůstaly dlužníkovi již jen nemovitosti ve Strojeticích a v Lužci, které v listopadu 2012 prodal za 28.000,-Kč (soud vychází z toho, že šlo o skutečnou hodnotu těchto věcí, když tento převod nebyl napaden) a bezcenné movité věci. S ohledem na strukturu a výši příjmů dlužníka v roce 2012 ani nebylo možno očekávat, že na úhradu jeho závazků budou příjmy stačit. Dlužník-zadlužený z řady úvěrů-se tedy zbavil veškerého hodnotnějšího majetku, čímž se předlužil; to se stalo v situaci, kdy neměl dostatečné příjmy (za rok 2012 přiznal příjmy necelých 100 tis. Kč) a kdy ani nemohl předpokládat, že se tento stav změní (resp. nezměnil se).

Soud tak shledal, že jde o úkony bez protiplnění a že se jimi dlužník uvedl do úpadku ve formě předlužení, čímž byli věřitelé dlužníka zkráceni v možnosti uspokojení pohledávek.

Žalobou uplatněný odpůrčí nárok, tedy nárok na určení neúčinnosti obou smluv jako úkonů bez přiměřeného protiplnění, je tedy důvodný.

Soud proto žalobě vyhověl.

Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno (§ 239 odst. 4 věta první IZ).

Návrh žalované na svědecký výslech dlužníka (k tomu, že žalovaná v roce 2012 nevěděla o závazcích dlužníka) soud zamítl; daná okolnost by byla významná jen tehdy, pokud by insolvenční správce odporoval úkony či některý z nich jako úmyslně zkracující, tak ale insolvenční správce nežaloval (žaloval na neúčinnost úkonů bez protiplnění), přičemž ani za řízení nedošlo ke změně žaloby na uplatnění odpůrčího nároku na základě úmyslně zkracujícího úkonu. Zamítl též návrh na účastnickou výpověď žalované a svědectví jejího manžela (k prokázání chování dlužníka, zakládajícího podle žalované nárok na vrácení daru), když předpokladem vzniku nároku žalované jako dárkyně by byla platná výzva k vrácení daru, ta ale absentuje.

Úspěšnému žalobci byla přiznána podle § 163 IZ a § 7 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů, které vynaložil k účelnému uplatnění práva.

Jedná se (§ 137 o.s.ř.) o tyto náklady:

-odměna za právní zastoupení za tři hlavní úkony právní pomoci z pc. 50.000,-Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k věci před jednáním) po 3.100,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 9.300,-Kč

-tři režijní paušály po 300,-Kč podle č. 177/1996 Sb. (§ 13 odst. 1, 3) za uvedené úkony, tj. 900,-Kč

-DPH 21 % v částce 2.142-Kč.

Celkové náklady žalobce tak činí 12.342,-Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Žalobce byl od soudního poplatku za žalobu osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jelikož bylo žalobě vyhověno, soud přenesl poplatkovou povinnost podle § 2 odst. 3 uvedeného zákona na žalovanou. Při stanovení výše přeneseného poplatku vycházel z ustanovení § 6a odst. 6 uvedeného zákona, podle něhož se pro účely tohoto zákona za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví (a zde jde o dva LV) a z položky 13 písm. b) uvedeného zákona; jde tak o poplatek dvakrát 5.000,-Kč, tedy úhrnem 10.000,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (návrh na nařízení exekuce).

V Ústí nad Labem dne 14. října 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce