73 ICm 3710/2017
Jednací číslo: 73 ICm 3710/2017-79 KSBR 28 INS 27299/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Štěpánovou jako samosoudkyní v právní věci

žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ: 294 14 873 se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka TYRASIL TRADE s.r.o., IČ: 293 52 053, se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1-Nové Město zastoupen JUDr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem Tyršova 521, 390 02 Tábor

proti

žalované 1) JUDr. Kateřina Danielová, IČ 714 47 857, se sídlem Na Hradbách 1440/16, 702 00 Ostrava, oddělený insolvenční správce dlužníka Vrchovina-zemědělská obchodní a.s., IČ: 286 08 119, se sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno zastoupené Mgr. Denisou Šrajovou, advokátkou se sídlem Petřvald 225, 742 60 Petřvald a žalované 2) JUDr. Kateřina Pavlíková, IČ 662 25 973, se sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno, oddělený insolvenční správce dlužníka Rimouski Invest s.r.o., IČ: 242 91 196, Mečová 358/8, 602 00 Brno

o odpůrčí žalobě

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. isir.justi ce.cz -2-

takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že vůči věřitelům dlužníka TYRASIL TRADE s.r.o. v insolvenčním řízení sp.zn. KSBR 28 INS 27299/2015 je právně neúčinná Smlouva o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 uzavřená mezi dlužníkem TYRASIL TRADE s.r.o. jako přejímatelem, společností Vrchovina- zemědělská obchodní a.s. jako původním dlužníkem a společností Rimouski Invest s.r.o., jejímž předmětem bylo převzetí dluhu ve výši 97 800 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 9 370,70 Kč a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 1).

III. Žalobce a žalovaný 2) vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Dne 15. 8. 2017 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobce z téhož dne. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního úkonu, Smlouva o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 uzavřená mezi dlužníkem TYRASIL TRADE s.r.o. jako přejímatelem, společností Vrchovina-zemědělská obchodní a.s. jako původním dlužníkem a společností Rimouski Invest s.r.o., jejímž předmětem bylo převzetí dluhu ve výši 97 800 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobce při sestavování a ověřování majetkové podstaty dlužníka zjistil, že dlužník dne 16. 9. 2015 uzavřel Smlouvu o převzetí dluhu, na základě které dlužník převzal pohledávku, resp. dluh, od původního dlužníka, společnosti Vrchovina-zemědělská obchodní a.s., IČ: 28608119, se sídlem v době uzavření smlouvy Na poříčí 1041/12, Nové Město, 110 00 Praha 1 v souhrnné výši 97.800.000,-Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu, se souhlasem věřitele, společnosti Rimouski Invest s.r.o., IČ: 24291196, se sídlem v době uzavření smlouvy Opletalova 1015/55, Nové Město, 110 00 Praha 1. Smluvní strany si ujednaly, že společnost Vrchovina nahradí dlužníkovi veškeré plnění, které na pohledávku uhradí, a to do 3 měsíců od oznámení Dlužníka, že k plnění došlo a v jaké výši.

3. Dlužník uzavřel Smlouvu o převzetí dluhu dne 16. 9. 2015, tedy v podstatě jeden měsíc před zahájením insolvenčního řízení. Je tedy nepochybné, že již v době, kdy dlužník uzavíral Smlouvu o převzetí dluhu dne 16. 9. 2015, musel být v úpadku. Smlouvu o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 byla uzavřena mezi dlužníkem a společnostmi Vrchovina a Rimouski Invest, které jsou součástí stejně jako dlužník téhož koncernu C.M.B. Investment. Jediným společníkem dlužníka je C.M.B. AGROINDUSTRY LTD, se sídlem EC3N4AH C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, LONDON, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 8860293. Tato společnost je dceřinou společností C.M.B. Investments. Jediným akcionářem společnosti Vrchovina je C.M.B. AGROINDUSTRY LTD, registrační číslo:

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -3-

8860293, se sídlem EC3N4AH C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, LONDON, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Tato společnost je dceřinou společnosti C.M.B. Investments. Jediným společníkem společnosti Rimouski Invest je C.M.B. Real estate LTD, se sídlem EC3N4AH LONDON, C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 8860244. Tato společnost je dceřinou společností C.M.B. Investments. Statutárním orgánem všech tří společností je C.M.B. Management s.r.o., IČ: 024 76 053, se sídlem Opletalova 1015/55, Nové Město, 110 00 Praha 1, kterou při výkonu funkce v obou případech zastupuje pan Jan Zaorálek. Obě společnosti udělily prokuru panu Vítovi Zaorálkovi. Z výše uvedeného vyplývá, že dlužník, Vrchovina a Rimouski Invest patří do stejného koncernu. Řídící osobou je v daném případě pan Vít Zaorálek, prokurista. V tomto případě tedy platí zákonná domněnka, že dlužník učinil tento právní úkon v době, kdy byl v úpadku, neboť Smlouva o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 je právním úkonem, který byl učiněn ve prospěch osoby, která tvoří s dlužníkem koncern (Vrchovina). Dle žalobce dlužník zkrátil své věřitele, když svou majetkovou podstatu zatížil pohledávkou, resp. dluhem, aniž by za to obdržel jakékoliv protiplnění. Dle žalobce je úhrada za převzetí pohledávky sjednána zcela neurčitě a převzetí pohledávky je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění. Navíc je dle žalobce možné pohlížet na Smlouvu o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 jako na úmyslně zkracující úkon, neboť tento úkon byl učiněn měsíc před zahájením insolvenčního řízení a dlužník musel vědět, že je v úpadku. Je nutno vyjít z právní domněnky, že společnostem Vrchovina a Rimouski Invest byl úmysl dlužníka znám, neboť s ním tvoří koncern.

4. Žalovaná 1) se k podané žalobě vyjádřila podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 13. 12. 2017. Žalovaná 1) ve svém vyjádření uvedla, že skutková zjištění učiněná žalobcem jsou dle názoru žalované 1) obecná a nemohou tak bez dalšího zakládat právní jednání za neúčinné, pouze s odkazem na tu skutečnost, že k převzetí dluhu mělo dojít dne 16.9.2015, tj. pouze jeden měsíc před podáním insolvenčního návrhu kdy, již musel být dlužník v úpadku. Žalobce uvedl, že dlužník za převzetí dluhu neobdržel žádné protiplnění, přičemž ihned v navazující větě uvádí, že úhrada za převzetí pohledávky je sjednána zcela neurčitě. Je tak na žalobci, aby navrhl důkaz, který podpoří tvrzení, že právní jednání učiněné mezi dlužníkem a Vrchovinou bylo uskutečněno bez přiměřené protihodnoty v době, kdy měl být dlužník již v úpadku, aby bylo postaveno na jisto, zda skutečně došlo jednáním dlužníka ke zkrácení věřitelů. Původní dlužník Vrchovina je v insolvenčním řízení rovněž od data 2.11.2015, stejně jako dlužník, a proto nemohlo dojít k převzetí dluhu dlužníkem, aby byl odvrácen úpadek Vrchoviny.

5. Žalovaná 2) se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 11. 12. 2017. Žalovaná 2) ve svém vyjádření uvedla, že dne 27.4.2012 poskytl dlužník, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) dlužníkovi, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1) z účtu 2107484278/2700 na účet č. 2106960666/2700 finanční prostředky ve výši 97.800.000.00 Kč. Tyto prostředky dosud nebyly vráceny a s největší pravděpodobností byly zapůjčeny v rámci širší koncernové spolupráce. Není vyloučeno, že žádný zákonný důvod pro převod finančních prostředků neexistoval, nebo je neplatný, potažmo tento důvod odpadl, a proto může být poskytnutí finančních prostředků považováno za bezdůvodné obohacení. Insolvenční správce dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) přihláškou P19 přihlásil tuto pohledávku do insolvenčního řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -4-

dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1), nikoliv do insolvenčního řízení dlužníka-žalobce.

6. Za účelem projednání žaloby soud nařídil jednání, které se konalo dne 14. 2. 2018. Při tomto jednání všichni účastníci odkázali na svá písemná podání.

7. Při jednání byly provedeny důkazy listinami, kdy z insolvenčního spisu sp.zn. KSBR 28 INS 27299/2015 byla konstatována vyhláška KSBR 28 INS 27299/2015-A-2 ze dne 2. 11. 2015, usnesení KSBR 28 INS 27299/2015-A-93 ze dne 4. 10. 2016, dále Smlouva o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 a z insolvenčního spisu sp.zn. KSBR 28 INS 27301/2015 byla konstatována přihláška pohledávky č. 19.

8. Žalobce ve svém závěrečném vyjádření uvedl, že žaloba byla podána včas a je důvodná, neboť uzavřením smlouvy o převzetí dluhu dlužník zatížil svoji majetkovou podstatu a může tak dojít ke zkrácení věřitelů dlužníka. Žalovaná 1) ve svém závěrečném vyjádření uvedla, že uzavřením smlouvy o převzetí dluhu nedošlo ke zkrácení věřitelů dlužníka, neboť žalovaný 2) jako věřitel si přihlásil tuto pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka Vrchovina-zemědělská obchodní, a.s.. Žalovaná 2) ve svém závěrečném návrhu uvedla, že žaloba je nedůvodná, neboť žalovaný 2) jako věřitel si přihlásil tuto pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka Vrchovina-zemědělská obchodní, a.s. a ve věci není pasivně legitimovaný.

9. Podepsaný soud při svém rozhodování vyšel především z těchto listin: 1.vyhláška KSBR 28 INS 27299/2015-A-2 ze dne 2. 11. 2015 2.usnesení KSBR 28 INS 27299/2015-A-93 ze dne 4. 10. 2016 3.Smlouva o převzetí dluhu ze dne 16. 9. 2015 4.Přihláška pohledávky č. 19 ze sp.zn. KSBR 28 INS 27301/2015

10. Z provedeného dokazování má soud především za prokázané, že dlužník dne 16. 9. 2015 uzavřel Smlouvu o převzetí dluhu, na základě které dlužník převzal pohledávku, resp. dluh, od původního dlužníka, společnosti Vrchovina-zemědělská obchodní a.s., IČ: 28608119, se sídlem v době uzavření smlouvy Na poříčí 1041/12, Nové Město, 110 00 Praha 1 v souhrnné výši 97.800.000,-Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu, se souhlasem věřitele, společnosti Rimouski Invest s.r.o., IČ: 24291196, se sídlem v době uzavření smlouvy Opletalova 1015/55, Nové Město, 110 00 Praha 1. Insolvenční správce dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) přihláškou P19 přihlásil tuto pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1). Lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení dlužníka již uplynula.

11. Mezi stranami je nesporné, že dlužník, dlužník, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1) a dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) tvoří koncern.

12. Podepsaný insolvenční soud se zabýval nejprve otázkou včasnosti podané incidenční žaloby. Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -5-

nárok zanikne. Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 28 INS 27299/2015 vyplývá, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením ze dne 4. 10. 2016 (č.j. KSBR 28 INS 27299/2015-A-93), které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne. Dne 4. 10. 2016 tak nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka. Žaloba o neúčinnost právního úkonu byla u insolvenčního soudu podána dne 15. 8. 2017, tedy žalobu je možno hodnotit jako včasnou.

13. Dále se podepsaný insolvenční soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace v tomto incidenčním sporu.

14. Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

15. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

16. Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

17. V souladu s § 239 odst. 1 IZ je aktivně legitimovaným k podání odpůrčí žaloby pouze insolvenční správce. Žalobce jakožto insolvenční správce tak byl aktivně legitimován k podání této incidenční žaloby.

18. Ze Smlouvy o převzetí dluhu vyplývá, že dlužník převzal dluh dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1). Žaloba byla-li podána proti žalované 1), byla podána proti osobě, v jejíž prospěch byl napadený právní úkon učiněn a která z něho mohla mít prospěch. Žalované 1) tak svědčí v řízení pasivní legitimace.

19. Ze Smlouvy o převzetí dluhu vyplývá, že jejím účastníkem nebyl dlužník, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2), neboť se jedná o dvojstranné právní jednání mezi dlužníkem a dlužníkem, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 1), kdy není souhlasem věřitele-tedy dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) podmíněna platnost této dohody, ale její účinnost. Dlužník, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) není osobou, v jejíž prospěch byl napadený právní úkon učiněn a není ani osobou, která byl ze Smlouvy o převzetí dluhu mohla mít prospěch. Žalované 2) tak nesvědčí v řízení pasivní legitimace a z tohoto důvodu soud žalobu ve vztahu k žalované 2) zamítl.

20. Insolvenční soud se dále zabýval otázkou, zda napadenému právnímu úkonu bylo možno

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -6-

odporovat podáním žaloby o neúčinnost právního úkonu (tedy zda napadený právní úkon byl učiněn ve lhůtách stanovených insolvenčním zákonem).

21. Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

22. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

23. Podle § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

24. Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

25. Smlouva o převzetí dluhu byla uzavřena dne 16. 9. 2015, tedy necelé dva měsíce před zahájením insolvenčního řízení. Žalobce tedy v daném případě podal včasnou žalobu a podal ji proti právnímu úkonu, kterému mohl odporovat.

26. Soud se dále zabýval otázkou, zda byl příslušný právní úkon (tedy Smlouva o převzetí dluhu) platným právním úkonem a dospěl k závěru že ano. Platnost smlouvy nerozporoval ani žádný z účastníků, nebyla uvedena žádná tvrzení ani navrženy důkazy k prokázání neplatnosti smlouvy.

27. Insolvenční soud se dále zabýval otázkou neúčinnosti uzavřené kupní smlouvy.

28. Podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

29. Insolvenční zákon v § 235 odst. 1 IZ upravuje obecnou definicí neúčinného právního úkonu pro insolvenční řízení. Má-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeno jako neúčinné, musí být vždy splněny podmínky stanovené tímto paragrafem. Vedle obecné definice neúčinnosti obsahují § 240 až 242 IZ "skutkové podstaty" neúčinných právních úkonů. Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak současně jedna ze skutkových podstat v § 240 až 242 IZ.

30. Podle obecné definice neúčinného právního úkonu je neúčinným právním úkonem pouze takový právní úkon, kterým dlužník buď zkrátil uspokojení věřitelů, nebo zvýhodnil některého svého věřitele na úkor věřitelů jiných. Ke zkrácení uspokojení věřitelů by mohlo uzavřením smlouvy o převzetí dluhu dojít v případě, že by na dluh bylo dlužníkem plněno nebo v případě, že by si dlužníka, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2)

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -7-

přihlásil pohledávku, která na dlužníka přešla, do insolvenčního řízení dlužníka. Na pohledávku však dlužníkem nebylo ničeho plněno a dlužník, jehož odděleným insolvenčním správcem je žalovaná 2) nepřihlásil pohledávku, která na dlužníka přešla, do insolvenčního řízení dlužníka. Současně byla-li by prohlášena smlouva o převzetí dluhu za neúčinnou, nebylo by to žádným přínosem pro majetkovou podstatu dlužníka a jeho věřitelé by nebyly uspokojeni ve větší míře, než kdyby se žalobce určení neúčinnosti smlouvy o převzetí dluhu nedomáhal.

31. Z tohoto je zřejmé, že v případě uzavření smlouvy o převzetí dluhu nejsou naplněny již obecné podmínky pro neúčinnost právního úkonu podle § 235 odst. 1 IZ a tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí žaloby o neúčinnost právního úkonu.

32. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

33. O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. Ustanovení IZ totiž upravují pouze otázku nákladů incidenčního sporu o pravost/výši/pořadí pohledávky v případě, pokud jde o náklady hrazené insolvenčním správcem. V souladu s § 142 o.s.ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení zcela úspěšné žalované 1), neboť žalované 2) žádné náklady, na které by měla podle o.s.ř. nárok a které by uplatnila, nevznikly. Žalovaná 1) byla ve sporu právně zastoupena od 12. 2. 2018.

34. Podle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny tedy v tomto případě z tarifní hodnoty 50 000 Kč činí 3 100 Kč.

35. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

36. Právní zástupce žalované 1) v řízení učinil celkem 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně dne 14. 2. 2018). Náhrada za jeden úkon právní služby náleží podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, celkem tedy za 2 úkony právní služby 6 200 Kč. Dále právnímu zástupci žalovaného náleží režijní paušál podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy za 2 úkony právní služby částka 600 Kč.

37. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu není-li o výši náhrady cestovních výdajů dohodnuto jinak, řídí se výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách.

38. Podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby a) při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, b) za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem nebo jiným

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. -8-

orgánem, jestliže toto zpoždění činí více než 30 minut.

39. Právní zástupce žalované 1) kromě odměny vyúčtoval také cestovní náklady a náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Vyúčtovanou výši cestovních nákladů 1 770,70 Kč za použití motorového vozidla soud přepočítal a považuje ji za správnou a určenou v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb. a s vyhláškou č. 463/2017 Sb.. Sídlo právního zástupce žalovaného 1) je v Petřvaldu, soudní jednání se konalo v Brně, doba cca 2 hodin strávená jednou cestou je odpovídající vzdálenosti mezi kanceláří právního zástupce a místem jednání soudu. Náhrada za 8 půlhodin promeškaného času je tak podle soudu ve výši 800 Kč uplatněna řádně. V těchto položkách tak soud vyúčtování nákladů právního zástupce žalované 1) považuje za správné.

40. Žalované 1) tedy náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 6 200 Kč na odměně, 600 Kč na hotových výdajích, 1 770,70 Kč na cestovném a 800 Kč jako náhrada za promeškaný čas. Celková náhrada nákladů řízení je tak ve výši 9 370,70 Kč.

41. Žalované 2) soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovaná 2) nebyla v řízení zastoupena a hotové výdaje nedoložila. V souladu s platnou právní úpravou jí proto žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci, žalované 1) a žalované 2) bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou; těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. (§ 75 IZ)

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená ve výroku II. tohoto rozsudku, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci.

Brno 14. února 2018

Mgr. Silvie Štěpánová v.r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.