73 ICm 3310/2017
Jednací číslo: 73 ICm 3310/2017-47 KSBR (39) 30 INS 5572/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Štěpánovou jako samosoudkyní v právní věci

žalobkyně: Mgr. Ivana Rychnovská, IČ: 71464514, advokátka AK Dobrovského 824/50, 612 00 Brno, insolvenční správce dlužníka JMA stavební spol. s r.o., IČ: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava zastoupena Mgr. Leonou Hartman, LL.M., advokátkou se sídlem Dobrovského 50, 612 00 Brno proti

žalované: Jihomoravská akciová, a.s., Brno-sever, Černá Pole, Durďákova 1786/5, IČ: 26969220

o žalobě o neúčinnost právního úkonu

takto: I. Určuje se, že Dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 71 868,23 Kč uzavřená dne 30. 6. 2016 mezi dlužníkem JMA stavební spol. s r.o., IČ: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava a žalovanou Jihomoravská akciová, a.s., Brno-sever, Černá Pole, Durďákova 1786/5, IČ: 26969220, je vůči věřitelům dlužníka JMA stavební spol. s r.o., IČ: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava, neúčinná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá. isir.justi ce.cz

II. Žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka JMA stavební spol. s r.o., IČ: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava částku 71 868,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Leony Hartman, LL.M. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna z titulu soudního poplatku zaplatit České republice částku 2 000 Kč na účet Krajského soudu v Brně č. účtu 19-5720621/0710, variabilní symbol 7343331017, vedeného u České národní banky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Dne 14. 7. 2017 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobkyně z téhož dne. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti právního úkonu, Dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek v částce 71 868,23 Kč uzavřená dne 30. 6. 2016 mezi dlužníkem JMA stavební spol. s r.o., IČ: 18198627, se sídlem Pávovská 4493/15b, 586 01 Jihlava a žalovanou Jihomoravská akciová, a.s., Brno-sever, Černá Pole, Durďákova 1786/5, IČ: 26969220.

2. V žalobě žalobkyně uvedla, že z účetnictví dlužníka a z informací insolvenčnímu správci dostupných vyplývá, že dlužník uzavřel dne 30.6.2016 s žalovanou Jihomoravskou akciovou, a.s. Dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek , na základě které byly upraveny právní poměry ze závazků dlužníka za společností Jihomoravská akciová, a. s. v celkové výši 2 282 822,51 Kč, z čehož bylo započteno 71 868,23 Kč na vzájemných pohledávkách dlužníka a žalované, a zbytek ve výši 2 140 954,28 Kč se dlužník zavázal uhradit na bankovní účet žalované. Dle názoru insolvenční správkyně jsou výše uvedené zápočty pohledávek dlužníka a žalované neúčinné dle § 241 IZ a dále i podle § 111 IZ. Žalobkyně má za to, že uzavřením Dohody mezi dlužníkem a žalovanou, došlo k nadměrnému uspokojení pohledávek žalované na úkor ostatních věřitelů, kteří mají v rámci insolvenčního řízení dlužníka nárok na poměrné uspokojení pouze ve značně omezeném rozsahu. V důsledku započtení by pohledávka žalované vůči dlužníkovi zanikla sice nikoliv splněním, nicméně s účinky srovnatelnými se stoprocentním uspokojením a došlo tedy ke stejnému účinku jako by dlužník pohledávky žalované uhradil v plné výši. Pohledávka žalované tedy byla na rozdíl od ostatních věřitelů uspokojena v plném rozsahu, aniž by pro to byl zvláštní důvod. Žalovaná tedy dosáhla mnohonásobně vyššího uspokojení, než jakého se dostane ostatním věřitelům v rámci insolvenčního řízení. Výše uvedeným započtením tedy přišli věřitelé dlužníka o možnost domáhat se uspokojení z částky 71 868,23 Kč z pohledávek, které by byly insolvenčním správcem v rámci insolvenčního řízení vymáhány, případně jinak zpeněženy. Tímto způsobem byla žalovaná zvýhodněna vůči ostatním věřitelům v době, kdy už byl dlužník prokazatelně v úpadku. Platí totiž vyvratitelná domněnka podle § 241 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy se má za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

Jihomoravská akciová a.s. jako jediný společník dlužníka je zajisté osobou, která tvoří s dlužníkem koncern ve smyslu § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech. Platí tedy vyvratitelná domněnka, že dlužník byl v úpadku, když uzavřel předmětnou Dohodu. Ke dni uzavření Dohody byl však obecně dlužník zcela prokazatelně v úpadku, kdy na straně dlužníka již existovaly značné finanční problémy, dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky dlužníka byly po dobu delší, než 30 dní po lhůtě splatnosti a dlužník nebyl schopen plnit své peněžité závazky, resp. Je neplnil po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Znaky úpadku dlužníka tedy byly zcela naplněny. Dané vyplývá i z přihlášek pohledávek v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku pod sp. zn. KSBR 39 INS 5572 / 2016 u Krajského soudu v Brně. Například z přihlášky pohledávek P34 věřitele KLEE s.r.o., který měl vůči dlužníkovi pohledávky splatné nejpozději ke dni 19.10.2013 ve výši jistin 1 381 136 Kč a 1 036 136 Kč. Dále např. přihláška pohledávek P76 věřitele ČD Cargo, a.s., kterou byla mimo jiné přihlášena pohledávka č. 1 ve výši jistiny 353 901,03 Kč splatná nejpozději k 3.1.2014. Všechny tyto pohledávky byly insolvenčním správcem přezkoumány a zcela uznány. Jedná se však jen o malý vzorek z celkem 115 podaných přihlášek pohledávek, z nichž byly insolvenčním správcem uznány pohledávky v celkové výši přesahující 195 milionů Kč, které mnohé svou splatností sahají do roku 2014, a některé i dál.

3. Důkazem o úpadku dlužníka je i skutečnost, že úpadek byl prohlášen dne 16.9.2016 na základě insolvenčního návrhu zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 8.3.2016. Zvýhodňující úkon byl učiněn až po zahájení insolvenčního řízení, tedy v době, kdy již se jednalo o prohlášení dlužníkova úpadku na základě skutečností, které nastaly před uzavřením předmětné Dohody mezi dlužníkem a žalovanou, a na základě těchto skutečností byl úpadek následně i prohlášen. Na základě výše uvedeného má insolvenční správce za to, že v okamžiku uzavření předmětné Dohody byl dlužník v úpadku, přičemž tato skutečnost musela být žalované známa, neboť s Dlužníkem tvoří koncern. Dále žalobkyně připomíná publicitní účinky insolvenčního rejstříku, kdy žalovaná musela být seznámena s tím, že proti dlužníku je v době uzavření předmětné dohody vedeno insolvenční řízení. V důsledku koncernového vztahu mezi dlužníkem a žalovanou je nutno posoudit předmětnou Dohodu jako zvýhodňující právní úkon.

4. Dle insolvenčního správce je Dohoda neúčinná také dle § 111 odst. 3 insolvenčního zákona. Dle tohoto ustanovení je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Následkem započtení dlužníkových pohledávek za žalovanou bylo faktické a nikoliv zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty dlužníka o 71 868,23 Kč (započtená hodnota pohledávek), a tedy i snížení uspokojení věřitelů, kteří se následně nemohli uspokojit z částky, která by jinak byla žalovanou uhrazena na předmětné pohledávky do majetkové podstaty dlužníka, došlo tedy ke snížení majetku určeného k uspokojení věřitelů, a jedná se tedy o úkon, který postihuje § 111 insolvenčního zákona.

5. Žalobkyně dále požaduje, aby žalovaná do majetkové podstaty dlužníka vydala částku odpovídající neúčinně započtenému plnění, tj. částku vždy odpovídající jednotlivým zápočtům.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

6. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 11. 9. 2017, kde uvedl, že žalobu neuznává v celém rozsahu. Je pravdou, že v účetnictví dlužníka je evidována Dohoda o vzájemném započtení pohledávek, ale žalovaná z právní opatrnosti učinila v ten samý den dne 30. 6. 2016 také jednostranný zápočet pohledávek, který dlužník převzal dne 1. 7. 2016. Jednostrannému zápočtu pohledávek žalovaného nelze odporovat, neboť se nejedná o jednání dlužníka.

7. Za účelem projednání žaloby soud nařídil jednání, které se konalo dne 22. 11. 2017. Při tomto jednání žalobkyně uvedla, že jednostranné započtení pohledávek žalovanou bylo učiněno účelově až po uzavření dohody. Nelze namítat neúčinnost tohoto jednostranného započtení. Přípis žalované o jednostranném započtení se v účetnictví dlužníka nenachází. Pokud byl dlužníku skutečně doručen dne 1. 7. 2016, pak se jedná o nicotný akt, neboť pohledávky již zanikly započtením dohodou dne 30. 6. 2016, v řízení není rozporována platnost dohody o započtení.

8. Při dalším jednání, které se konalo dne 21. 2. 2018 žalovaná uvedla, že dohoda o započtení ze dne 30. 6. 2016 je neplatná, neboť nebyla podepsána statutárními orgány dlužníka a žalované, ale jen účetními, paní Kisslerovou a paní Hanzlovou, což jsou zaměstnankyně žalované. Taková dohoda byla pouze administrativním podkladem pro jednostranný zápočet. Podpis na jednostranném zápočtu je podpis statutárního zástupce žalovaného a podpis za dlužníka je podpis pana Pažourka, který je jednatelem dlužníka.

9. Podepsaný soud při svém rozhodování vyšel především z těchto listin:

-Vyhláška čj. KSBR (39) 30 INS 5572/2016-A-2 ze dne 8. 3. 2016 -Usnesení čj. KSBR (39) 30 INS 5572/2016-A-30 ze dne 16. 9. 2016 -Dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 30. 6. 2016 -Jednostranný zápočet ze dne 30. 6. 2016 -výpis z veřejného rejstříku dlužníka -výpis z veřejného rejstříku žalovaného

10. Soud neprovedl důkaz výslechem paní Kisslerové a paní Hanzlové, neboť má za to, že tento výslech je vzhledem k provedeným listinným důkazům ke zjištění skutkového stavu nadbytečný.

11. Z provedeného dokazování má soud především za prokázané, že mezi dlužníkem a žalovanou byla dne 30. 6. 2016 uzavřena dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek, kdy tato dohoda byla podepsána účetními žalované. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 8. 3. 2016 a úpadek dlužníka byl prohlášen dne 16. 9. 2016. Žalovaná je jediným společníkem dlužníka. Mezi dlužníkem a žalovanou existuje vztah ekonomicky spjatých subjektů, tedy vztah koncernový.

12. Podepsaný soud se zabýval nejprve otázkou včasnosti podané incidenční žaloby.

13. Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR (39) 30 INS 5572/2016 vyplývá, že o

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 9. 2016, které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne. Dne 16. 9. 2016 tak nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka. Žaloba o neúčinnost právního úkonu byla u insolvenčního soudu podána již dne 14. 9. 2017. Incidenční žaloba tedy byla zcela nepochybně podána ve lhůtě předpokládané právní úpravou a žalobu je možno hodnotit jako včasnou.

14. Dále se podepsaný insolvenční soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace v tomto incidenčním sporu. Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

15. Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

16. V souladu s § 239 odst. 1 IZ je aktivně legitimovaným k podání odpůrčí žaloby pouze insolvenční správce. Žalobkyně jakožto insolvenční správce tak byla aktivně legitimován k podání této incidenční žaloby.

17. Žaloba byla podána proti osobě, v jejíž prospěch byl napadený právní úkon učiněn a která z něho údajně měla prospěch. Žalované tak svědčí v řízení pasivní legitimace.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda napadenému právnímu úkonu bylo možno odporovat podáním žaloby o neúčinnost právního úkonu (tedy zda napadený právní úkon byl učiněn ve lhůtách stanovených insolvenčním zákonem).

19. Podle § 111 odst. 1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle § 111 odst. 3 IZ právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

20. Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

21. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

22. Podle § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

23. Podle § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

24. Žalobkyně uzavřenou dohodu o vzájemném započtení označila za právní úkon v rozporu s § 111 odst. 1 IZ a dále za zvýhodňující právní úkon podle § 241 IZ. V případě právního úkonu, který byl učiněn dlužníkem v rozporu s § 111 odst. 1 IZ lze právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn po okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V případě zvýhodňujícího právního úkonu lze právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení a v případě, že byl učiněn ve prospěch osoby tvořící s dlužníkem koncern ve lhůtě 3 let. V daném případě je zřejmé, že právnímu jednání dlužníka lze odporovat podáním žaloby o neúčinnost právního úkonu. Žalobce tedy v daném případě podal včasnou žalobu a podal ji proti právnímu jednání, kterému mohl odporovat.

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda bylo příslušné právní jednání (tedy dohoda o započtení) platným právním jednáním.

26. Podle § 166 odst. 1 OZ právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Podle § 441 odst. 1 OZ právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti.

27. Z provedeného dokazování má soud za to, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek je platná, neboť byla podepsána osobami, které byly pověřené jednat za dlužníka a žalovaného. Za dlužníka jednala na základě pověření jednatele dlužníka žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců-účetní a za žalovanou jednal její zaměstnanec v rámci své pracovní činnosti-účetní. Skutečnost, že dohoda byla podepsána osobami oprávněnými a statutární zástupci dlužníka a žalované se cítili touto dohodou vázáni má soud za prokázanou z přípisu označeného Jednostranný zápočet ze dne 30. 6. 2016.

28. Soud se dále zabýval otázkou neúčinnosti uzavřené dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek, a to z důvodu tvrzeného žalobkyní pro rozpor s § 111 IZ a dospěl k závěru, že z tohoto důvodu dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek neúčinná není, neboť nedošlo k nikoli zanedbatelnému zmenšení majetku dlužníka, když z insolvenčního spisu vyplývá, že částka 71 868,23 Kč představuje pouze 0,41% objemu majetkové podstaty. 29. Dále se soud zabýval otázkou neúčinnosti uzavřené dohody o vzájemném započtení

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

závazků a pohledávek z důvodu tvrzeného žalobcem, tedy pro rozpor s § 241 IZ.

30. Podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

31. Insolvenční zákon v § 235 odst. 1 IZ upravuje obecnou definicí neúčinného právního úkonu pro insolvenční řízení. Má-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeno jako neúčinné, musí být vždy splněny podmínky stanovené tímto paragrafem. Vedle obecné definice neúčinnosti obsahují § 240 až 242 IZ "skutkové podstaty" neúčinných právních úkonů. Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, tak současně jedna ze skutkových podstat v § 240 až 242 IZ.

32. Podle § 241 odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

33. Podle § 241 odst. 2 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

34. Podle § 241 odst. 3 IZ zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

35. Podle § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

36. Podle § 241 odst. 5 IZ zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

za podmínek stanovených tímto zákonem.

37. Soud má za to, že ke zvýhodnění žalované na úkor ostatních věřitelů dlužníka došlo, neboť pohledávka žalovaného ve výši 71 868,23 Kč byla uspokojena zcela, zatímco v insolvenčním řízení by zcela uspokojena nebyla, což z insolvenčního řízení zcela nepochybně vyplývá. Platí také vyvratitelná domněnka, že dlužník byl v době učinění úkonu v úpadku, neboť tvoří s žalovaným koncern. Žalovaný žádná tvrzení ani důkazy k vyvrácení této domněnky v řízení neuvedl.

38. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

39. O nákladech tohoto řízení podepsaný soud rozhodl podle § 142 o.s.ř.. Ustanovení IZ totiž upravují pouze otázku nákladů incidenčního sporu o pravost/výši/pořadí pohledávky v případě, pokud jde o náklady hrazené insolvenčním správcem. V souladu s § 142 o.s.ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení zcela úspěšné žalobkyni. Ta byla v řízení od počátku zastoupena právním zástupcem.

40. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ) v aktuálním znění, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li tato vyhláška jinak; § 12 odst. 2 se neužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

41. Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

42. Sazba mimosmluvní odměny se v souladu s § 7 advokátního tarifu určí vždy za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty.

43. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

44. Podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu v aktuálním znění částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

45. Podle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny tedy v tomto

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.

případě z tarifní hodnoty 50 000 Kč činí 3 100 Kč.

46. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

47. Právní zástupce žalobkyně v řízení učinil celkem 4 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a/, c/, d/ a d/-převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 22. 11. 2017 a účast u jednání dne 21. 2. 2018) Náhrada za jeden úkon právní služby náleží podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, celkem tedy za 4 úkony právní služby 12 400 Kč. Dále právnímu zástupci žalovaného náleží režijní paušál podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy za 4 úkony právní služby částka 1 200 Kč.

48. Žalobkyni tedy náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 12 400 Kč na odměně, 1 200 Kč na hotových výdajích. Celková náhrada nákladů řízení je tak ve výši 13 600 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, jeho odměna byla o daň z přidané hodnoty navýšena na celkovou částku 16 456 Kč.

49. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 č. 1 písm. a) sazebníku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobkyni a žalované bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou; těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. (§ 75 IZ)

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená ve výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci.

Brno 21. února 2018

Mgr. Silvie Štěpánová v.r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Veselá.