72 ICm 4665/2015
č.j. 72 ICm 4665/2015-69 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 72 INS 14402/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci

žalobkyně: Zdeňka Nachlingerová, narozená 3. 8. 1975 bytem Křešice 18, 257 26 Divišov

proti žalované: štancl-insolvence v.o.s, IČO 29105048 se sídlem Kollárova 619/44, 301 00 Plzeň zastoupené JUDr. Jiřím Štanclem advokátem se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy

o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalobkyně má za dlužníkem Petrem Nachlingerem, narozeným dne 31. 7. 1970, bytem Rákosníkova 244, 257 56 Neveklov pohledávku z titulu půjčky ze dne 19. 1. 2009 ve výši 170 793,-Kč.

II. Ve zbývající části se žaloba z a m í t á .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2015 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužníkem Petrem Nachlingerem (dále jen Dlužník) narozeným dne 31. 7. 1970, bytem Rákosníkova 244, 257 isir.justi ce.cz

56 Neveklov pohledávku ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 1. 2009 ve výši 310 500,-Kč. Půjčku žalobkyně dlužníkovi poskytla ze spotřebního úvěru, který sjednala u Československé obchodní banky a.s., na částku 285 000,-Kč s délkou splatnosti 7 let. Žalobkyně převedla finanční prostředky v uvedené výši na bankovní účet dlužníka a dne 19. 1. 2009 s ním sepsala smlouvu o půjčce. Ve smlouvě o půjčce žalobkyně s dlužníkem uvedli, že dne 19. 1. 2009 žalobkyně dlužníkovi půjčila a dlužník od žalobkyně převzal v hotovosti finanční částku ve výši 430 00,-Kč. Dlužník se zavázal tuto částku vrátit do 31. 12. 2014 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 490,-Kč počínaje měsícem dubnem 2009. Současně měl dlužník zaplatit pevný úrok ve výši 3 000,-Kč ročně od měsíce dubna 2009 za každý započatý rok až do zaplacení. Dlužník nějakou dobu dluh splácel bankovními převody formou zřízeného trvalého příkazu na svém bankovním účtu, ale po čase splácet přestal a tak žalobkyně byla nucena splácet úvěr sama. Dne 8. 7. 2015 sepsala žalobkyně s dlužníkem uznání dluhu, ve kterém shodně uznali, že výše půjčky, kterou žalobkyně poskytla dlužníkovi je 430 000,-Kč navýšená o roční pevný úrok ve výši 3 000,-Kč za dobu 6 let, tedy o částku 18 000,-Kč. Celková výše dluhu tedy činí 448 000,-Kč, přičemž dlužník ke dni 30. 6. 2015 uhradil 137 500,-Kč a k úhradě zbývá 310 500,-Kč.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla žalobu zamítnout. V insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 14402/2015 zjistil soud úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce, kterým je žalovaná. V tomto řízení věřitel č. 14-Zdeňka Nachlincherová (žalobkyně) přihlásila za dlužníkem přihláškou pohledávku v celkové výši 343 552,50 Kč. Na zvláštním přezkumném jednání byla tato pohledávka popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše v celé výši, neboť pohledávka nevznikla, žalobkyně neprokázala poskytnutí půjčené částky dlužníkovi. Dlužník pohledávku uznal. Žalobkyně přihlásila pohledávku jako pohledávku z půjčky ve výši 430 000,-Kč, s tím, že dlužník celou částku převzal v hotovosti před podpisem smlouvy o půjčce ze dne 19. 1. 2009. Na základě výzvy insolvenčního správce k prokázání poskytnutí půjčky předložila žalobkyně fotokopie dvou pokladních výdajových dokladů ze dne 10. 9. 2009 ve výši 75 000,-Kč a ze dne 19. 11. 2009 ve výši 70 000,-Kč. V podané žalobě pak žalobkyně tvrdila, že plnění ve výši 285 000,-Kč poskytla dlužníkovi převodem na bankovní účet. Podle žalované žalobkyně tvrdí a prokazuje údaje a okolnosti vzájemně rozporné. Žalobkyně, která je sestra dlužníka a tedy je osoba dlužníkovi blízká, se snaží uplatnit v insolvenčním řízení fiktivní pohledávku a dosáhnout svého uspokojení na úkor ostatních věřitelů. Tento závěr podporuje i skutečnost, že do insolvenčního řízení byla věřitelem č. 13, otcem dlužníka, tedy osobou dlužníkovi blízkou, původně přihlášena pohledávka P-13, která byla po výzvě správce k jejímu doplnění bez zřejmých důvodů vzata zpět.

Žalobkyně ve vyjádření ze dne 29. 6. 2016 uvedla, že jak přihlášená pohledávka P-13, tak i P-14 byly přihlášeny po právu a nebyly fiktivní, finanční prostředky přihlášené přihláškou P-13 byly skutečně dlužníkovi poskytnuty rodiči v hotovosti a oba věřitelé použili při sepisování smluv o půjčce s dlužníkem shodnou verzi smlouvy, ač žalobkyně ve skutečnosti poskytla dlužníkovi větší část půjčky bankovním převodem. Tuto chybu pak již neopravila. Přihlášená pohledávka P-13 ve výši 391 857,47 Kč pak byla vzata zpět jen proto, že dlužník neměl po přihlášení všech svých věřitelů do insolvenčního řízení dostatečné příjmy, aby z nich mohl při oddlužení hradit své dluhy.

Při jednání před soudem se žalobkyně pokusila vysvětlit tvrzené rozporné údaje o výši a způsobu poskytnuté půjčky. Uvedla, že k částce 430 000,-Kč, představující celkovou výši pohledávky vůči dlužníkovi, kterou uvedla jak ve smlouvě o půjčce, tak i v uznání dluhu dospěla tak, že když si v bance půjčila jistinu ve výši 285 000 Kč, tak jí bylo spočítáno přímo v bance rovnou, kolik bude muset ve skutečnosti vrátit. Jistina byla navýšena o příslušenství a tvořila právě částku 430 000,-

Kč. Žalobkyně chtěla finančně pomoci bratrovi, který měl problémy, rozváděl se a sám si půjčku vzít nemohl. Ten zpočátku splácel půjčku tak, jak bylo dohodnuto, ale pak již musela uhradit zbytek úvěru bance sama žalobkyně. Celý úvěr splatila v roce 2016. V písemném uznání dluhu se žalobkyně s dlužníkem shodla, že výše dluhu, kterou vůči ní dlužník ještě má je 310 500,-Kč. Přihláškou P-14 přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 343 552,-Kč, přičemž jistina pohledávky byla ve výši 310 500,-Kč a zbývající část tvořil smluvní úrok za 7 měsíců (7x3000,-Kč) a zákonný úrok z prodlení z částky 310 500,-Kč, tedy 12 052, 50 Kč. Podanou žalobou se pak domáhala, aby její pohledávky byla zjištěna ve výši 310 500,-Kč. Žalobkyně však tyto rozpory zcela nevysvětlila, uvedla pouze, že přesné výši pohledávky, kterou má vůči dlužníkovi nevěnovala příliš pozornosti, nevymáhala ji na dlužníkovi hned, jak přestal půjčku splácet, protože se jedná o jejího bratra a chtěla by, aby se na něm domohla vrácení alespoň nějaké části finančních prostředků, které mu půjčila.

Mezi účastníky tak zůstala spornou skutečnost, zda žalobkyně vůbec poskytla dlužníkovi půjčku a pokud ano, v jaké výši a zda dlužník z půjčených finančních prostředků žalobkyni část vrátil a pokud ano, jak vysokou částku.

Soud provedl dokazování následujícími listinami:

Smlouva o úvěru č. 003056002R (č.l. 4)

Smlouva o půjčce ze dne 19. 1. 2009 (č.l. 8)

Uznání dluhu (č.l. 9)

Výpisy z bankovního účtu žalobkyně č. 167727236/0300 vedeného u banky ČSOB (č.l. 10)

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 72 INS 8363/2015 vzal soud za prokázané, že:

dne 2. 6. 2015 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 14402/2015-A-9 ze dne 26. 6. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka Petra Nachlingera, narozeného dne 31. 7. 1970, bytem Rákosníkova 244, 257 56 Neveklov a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná, přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P 14 doručenou insolvenčnímu soudu dne 23. 7. 2015 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení nezajištěnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 331 500,-Kč jako nesplacenou část dluhu ze Smlouvy o půjčce ze dne 19. 1. 2009 finanční částky ve výši 430 000,-Kč. Jistina je ve výši 310 500,-Kč, částku 33 052,50 Kč tvoří smluvní úrok ve výši 21 000,-Kč sjednaný ve výši 3 000,-Kč ročně od do zaplacení (7x3 000,-Kč) a zákonný úrok z prodlení z částky 310 500,-Kč od 1. 1. 20154 do 25. 6. 2015, tedy 12 025,50 Kč. Při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 10. 11. 2015, na kterém byla žalobkyně přítomna, dlužník pohledávku žalobkyně uznal, zatímco žalovaná ji popřela co do pravosti a výše 343 522,50 Kč a uznal ji ve výši 0 Kč. dne 9. 12. 2015 byla k poštovní přepravě odevzdána žaloba o určení pravosti a výše popřené pohledávky žalobkyně

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Se shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, uplatnila své právo na určení popřené pohledávky podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a že žaloba směřuje proti insolvenčnímu správci. Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti a výše pohledávky žalobkyně.

Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že: dne 19. 1. 2009 uzavřela žalobkyně Smlouvu o úvěru č. 003056002R, jehož účelem bylo poskytnutí finančních prostředků žalobkyni Československou obchodní bankou a.s., IČO: 00001350 se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 (dále ČSOB) a to formou spotřebitelského úvěru a do výše úvěrového limitu 285 000,-Kč. Tyto finanční prostředky se ČSOB zavázala převést na účet žalobkyně č. 167727236/0300. Peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 19. 1. 2009. Úvěr musel být čerpán jednorázově, a nebyl zajištěn. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo dohodnuto úročení a poplatky za úvěr tak, že vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 12,90 % p.a, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb. činila 16,23% p.a. za předpokladu čerpání úvěru ve výši úvěrového limitu. za poskytnutí úvěru měla žalobkyně zaplatit poplatek ve výši 1425,-Kč nejpozději ke dni podpisu Smlouvy o úvěru. Za správu úvěru měl být žalobkyni účtován poplatek ve výši 30,-Kč měsíčně. Žalobkyně se zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 84 měsíčních splátkách ve výši 5164,-Kč. Vedle spotřebitelského úvěru uzavřela žalobkyně i smlouvu o kreditní kartě. dne 19. 3. 2009 uzavřela žalobkyně jako věřitelka Smlouvu o půjčce s Petrem Nachlingerem, nar. 31. 7. 1970, bytem Rákosníkova 244, 257 56 Neveklov jako se svým dlužníkem. Předmětem smlouvy byla finanční částka ve výši 430 000,-Kč, přičemž ve smlouvě bylo uvedeno, že dlužník finanční částku převzal v hotovosti a zavazuje se ji vrátit včetně úroku nejpozději do 31. 12. 2014 v měsíčních splátkách ve výši 6490,-Kč, první splátka byla stanovena na duben roku 2014. Úrok byl stanoven ve výši 3000,-Kč ročně, měl se počítat od dubna 2009 za každý započatý rok do zaplacení. dne 8. 7. 2015 dlužník písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 310 500,-Kč, přičemž žalobkyně i dlužník shodně tvrdili, že výše půjčky byla 430 000,-Kč, byl sjednán roční pevný úrok ve výši 3 000,-Kč za každý rok a za období let 2009-2014, tedy 6x 3000,-Kč = 18 000,-a dlužník ke dni 30. 6. 2015 uhradil 137 500,-Kč. Dluh, který zbývá zaplatit je ve výši 310 500,-Kč. z výpisu z bankovního účtu č. 226664774/0300, název účtu: Zdeňka Nachlingerová, typ účtu: Spotřební úvěr-dlouhodobý za období od 19. 1. 2009-31. 1. 2009 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl 0,00 Kč a konečný zůstatek je záporný:-285 000,- Kč, s poznámkou k datu 19. 1. 2009 Aut. čerpání úvěru 226664774 . z výpisu z bankovního účtu č. 167727236/0300 název účtu: Zdeňka Nachlingerová, za období od 1. 1. 2009 do 31. 1. 2009 soud zjistil, že dne 19. 1. 2009 byl proveden ve prospěch tohoto účtu bezhotovostní převod finanční částky 285 000,-Kč s poznámkou Aut. čerpání úvěru 226664774 a dne 20. 1. 2009 byla na základě

příkazu k úhradě na účet 219993211/0300 s poznámkou Petr Nachlinger poukázána finanční částka 285 000,-Kč. tyto skutečnosti potvrzuje i příkaz k úhradě na č.l. 14 spisu. z výpisu z účtu na č.l. 15 soud zjistil, že dne 24. 2. 2009 byla na účet žalobkyně připsána částka ve výši 5.200,-Kč z účtu 219993211/0300 s poznámkou Nachlinger Petr. Stejný záznam je obsažen na výpisech z účtu na č. l. 16-35, vždy pod variabilním symbolem 482013 0558. Tyto splátky jsou zaznamenány na měsíčních výpisech z bankovního účtu žalobkyně dále za únor 2009-prosinec 2009, leden 2010, březen 2010, duben 2010, červen 2010, červenec 2010, únor 2011, říjen 2011, prosinec 2011, květen 2012 a červenec 2012, kdy dlužník uhradil výjimečně částku ve výši 6 300,-Kč. Žalobkyně tedy doložila, že jí dlužník zaplatil 21 splátek, 20 splátek ve výši 5 200,-Kč a jednu splátku ve výši 6 300,-Kč. Celková částka činí 110 300,-Kč. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém ději, a to že žalobkyně dne 19. 1. 2009 uzavřela s ČSOB Smlouvu o úvěru č. 003056002R, jehož účelem bylo poskytnutí finančních prostředků žalobkyni a to formou spotřebitelského úvěru a do výše úvěrového limitu 285 000,-Kč za podmínek ve smlouvě uvedených a finanční prostředky v uvedené výši jí téhož dne byly převedeny na účet č. 167727236/0300 název účtu: Zdeňka Nachlingerová. Dne 20. 1. 2009 byla na základě příkazu k úhradě na účet 219993211/0300 s poznámkou Petr Nachlinger poukázána finanční částka 285 000,-Kč. Na účet žalobkyně byla opakovaně připsána částka ve výši 5.200,-Kč z účtu 219993211/0300 s poznámkou Nachlinger Petr, stejný záznam je obsažen na výpisech z účtu na č. l. 16-35, vždy pod variabilním symbolem 482013 0558 a jedna splátka ve výši 6 300,-Kč. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně dlužníkovi Petrovi Nachlingerovi finanční částku ve výši 285 000,-Kč skutečně půjčila a dlužník půjčku zpočátku splácel. Žalobkyně s dlužníkem spolu sepsali dne 19. 1. 2009 smlouvu o půjčce, ve které bylo uvedeno, že žalobkyně půjčila dlužníkovi částku ve výši 430 000,-Kč, přičemž žalobkyně tvrdila, že do takto vypůjčené výše splátky započítala (nepřesně) i příslušenství, sjednala s dlužníkem pevný úrok ve výši 3000,-Kč ročně až do zaplacení a s dlužníkem dohodla i výši měsíčních splátek (6 490,-Kč). Dlužník ve smlouvě o půjčce svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky převzal v hotovosti, což ale nebyla pravda. Žalobkyně převedla dlužníkovi finanční částku 285 000,-Kč ze svého účtu na bankovní účet dlužníka bankovním převodem. Žalobkyně si byla této chyby ve smlouvě o půjčce vědoma, ale nepřikládala jí význam a později ji nikdy neopravila. Z předložených výpisů z bankovních účtů soud zjistil, že dlužník zaplatil jednu splátku ve výši 6 300,-Kč (tedy vůbec ne ve sjednané výši) a jinak splácel měsíčně částku 5 200,-Kč. Žalobkyně předložila výpisy z bankovního účtu, čímž doložila, že jí dlužník zaplatil 21 splátek, 20 splátek ve výši 5 200,-Kč a jednu splátku ve výši 6 300,-Kč. Celková částka činí 110 300,-Kč. Výpisy však nejsou kompletní, za některé měsíce z let 2009-2011 výpisy doloženy nejsou. Dlužník později svou povinnost splácet půjčku vůči žalobkyni nedodržel. Dne 8. 7. 2015 spolu žalobkyně s dlužníkem sepsali uznání dluhu, kde oba uznali, že dlužník ke dni 30. 2015 zaplatil žalobkyni částku 137 500,-Kč a zbývající výše dluhu činí 310 500,-Kč, když výše půjčené částky se skládá z vypůjčených peněz ve výši 430 000,-Kč a z pevného ročního úroku ve výši 18 000,-Kč (3 000,-Kč x 6). Dne 2. 6. 2015 podal dlužník návrh na povolení oddlužení, dne 26. 7. 2015 zjistil soud dlužníkův úpadek a insolvenčním správcem ustanovil žalobkyni. Dne 28. 8. 2015 nebyla přihláška pohledávky žalobkyně P-14 přezkoumána a žalobkyně byla vyzvána insolvenčním správcem k jejímu doplnění. Na zvláštním přezkumném jednání dne 10. 11. 2015 insolvenční správce pohledávku P-14 zcela popřel, dne 11. 12. 2015 podala žalobkyně žalobu na určení pravosti a výše své pohledávky. Dlužník pohledávku žalobkyně uznal.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) IZ je pohledávka zjištěna jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů.

Podle ustanovení § 657 starého občanského zákoníku (č.40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle ustanovení § 558 starého občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

Podle ustanovení § 133 Občanského soudního řádu (č. 99/1963 Sb), dále jen o.s.ř., skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Uznání dluhu není novým právním důvodem (titul) dluhu. Zakládá se jím domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval. Procesním důsledkem uznání dluhu tedy je, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně ne/existence dluhu leží na žalovaném. Na něm je, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl.

Soud má za prokázané, že dlužníkův dluh vůči žalobkyni v době, kdy dlužník dluh uznal, existoval. Výše dluhu 448 000,-Kč, složená z částky 430 000,-Kč a úroků ve výši 18 000,-Kč ale nebyla zjištěna, bylo jednoznačně prokázáno jen to, že žalobkyně převedla na dlužníkův bankovní účet částku 285 000,-Kč, dohodla s ním, že tyto prostředky bude dlužník splácet. Žalobkyně uváděla o výši poskytnutých finančních prostředků rozporné údaje. Ve smlouvě o půjčce ze dne 19. 1. 2009 uvedli žalobkyně a dlužník, že dlužník převzal částku 430 000,-Kč v hotovosti, což je tvrzení nepravdivé. Sama žalobkyně uvedla, že uvedená částka (přibližná) jí byla sdělena poskytovatelem půjčky, bankou ČSOB a zahrnovala i budoucí příslušenství jistiny, které žalobkyně nijak nespecifikovala. Žalobkyně i později uváděla údaje o výši dluhu nepřesně, když v uznání dluhu ze dne 8. 7. 2015 žalobkyně s dlužníkem stvrdili, že výše dluhu je 310 500,-Kč, tuto částku navýšenou o smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši 33 052,50 Kč, která se měla skládat z tentokrát 7 splátek (nikoliv z 6 jak dlužník uznal a jak bylo sjednáno ve smlouvě o půjčce ze dne 19. 1. 2009) a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12 052, 50 Kč, celkem tedy částku ve výši 343 552,50 Kč, pak také přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky P-14. Když jí pak byla pohledávka na přezkumném jednání zcela popřena žalovaným, domáhala se žalobou, aby bylo určeno, že její pohledávka existuje a je zjištěna a po právu ve výši 310 500,-Kč. Žalobkyně popřela, že by se jednalo o fiktivní pohledávku, kterou měli být zkráceni ostatní věřitelé dlužníka. Popsané rozpory ve výši půjčené částky i způsobu, uvedenému ve smlouvě o půjčce, jakým ji dlužníkovi poskytla, vysvětlila tím, že přesné výši půjčky nevěnovala pozornost a k sepsání smlouvy o půjčce použila shodnou vzorovou smlouvu jako její rodiče a chyby v ní pak již neopravila proto, že dlužník je jejím bratrem a ona chtěla pouze zajistit svůj nárok na vrácení alespoň části půjčených peněz.

Žalobkyně prokázala, že dlužníkovi skutečně poskytla částku ve výši 285 000,-Kč.

Ve smlouvě o půjčce si žalobkyně s dlužníkem sjednali pevný úrok ve výši 3 000,-Kč za každý rok trvání půjčky, přičemž finanční prostředky byly dlužníkovi poskytnuty žalobkyní v roce 2009 a půjčka měla být dle ujednání ve smlouvě o půjčce zaplacena nejpozději 31. 12. 2014, úrok je tedy ve výši 18 000,-Kč. Zákonný úrok z prodlení za dobu prodlení od 1. 1. 2015 do 25. 6. 2015, kdy bylo rozhodnuto o dlužníkově úpadku, činí 5 293,-Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Soud určil, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku z titulu půjčky ze dne 19. 1. 2009 ve výši 170 793 Kč. Tato výše pohledávky byla vypočtena tak, že od půjčené částky 285 000,-Kč a sjednaného pevného úroku ve výši 18 000,-Kč, tedy od 303 000 Kč byla odečtena částka, kterou dlužník žalobkyni již vrátil a která byla žalobkyní i dlužníkem uznána dne 8. 7. 2015 ve výši 137 500,-Kč. K částce 165 500,-Kč pak byl připočten zákonný úrok z prodlení ve výši 5 293,-Kč.

O nákladech řízení rozhoduje soud podle ustanovení § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., že totiž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve sporu úspěch v míře 50%. V daném případě však soud rozhodl o nákladech řízení podle speciálního ustanovení §163 ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 věta první IZ, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 OSŘ). Podání učiněné tele-faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 OSŘ).

Praha 7. února 2018

JUDr. Jitka Bartáková soudkyně