72 ICm 4419/2014
č.j.: 72 ICm 4419/2014-59 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 72 INS 19227/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobkyně: AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo: 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawiskylaan 933, 1077XX, Nizozemské království, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 36, 616 00 Brno, proti žalovanému: Mgr. David Gregor, IČ: 70460060, se sídlem Rašínova 2, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníků: a) Sáša anonymizovano , anonymizovano , a b) Soňa anonymizovano , nar. 4. 5. 1961, oba bytem Papírenská 854, 294 02 Bělá pod Bezdězem, zast. Mgr. Janem Parmou, advokátem se sídlem Komenského 113, 664 52 Sokolnice,

o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalobkyně za dlužnicí Soňou anonymizovano , nar. 4. 5. 1961, bytem Papírenská 854, 294 21 Bělá pod Bezdězem, a dlužníkem Sášou anonymizovano , anonymizovano , bytem Papírenská 854, 294 21 Bělá pod Bezdězem, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 72 INS 19227/2014 a které jsou evidovány pod pořadovým číslem P11 ve výši 59.586,65 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 5704082131 a pod pořadovým číslem P12 ve výši 77.981,60 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 5203095794, jsou po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužníky pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 5704082131 ve výši 59.586,65 Kč, která je evidována pod pořadovým číslem P11 a pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 5203095794 ve výši 77.981,60 Kč, která je evidována pod pořadovým číslem P12 a že jsou tyto pohledávky přihlášeny po právu. Žalobkyně uvedla, že dne 22. 9. 2014 přihlásila výše uvedené pohledávky do insolvenčního řízení dlužníků. Dne 31. 10. 2014 se ve věci konalo přezkumné jednání, při kterém byly obě pohledávky žalovaným popřeny. Dne 1. 12. 2014 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o popření pohledávek. Dále žalobkyně uvedla, že dlužnice uzavřela dne 4. 10. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně (Home Credit a.s.) smlouvu o revolvingovém úvěru č. 5704082131 na téže listině jako smlouvu o úvěru č. 3609382372. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout dlužnici úvěr až do výše úvěrového rámce 20.000,-Kč. Dlužnice se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 800,-Kč až do úplného zaplacení. K čerpání úvěru byla dlužnici vydána právním předchůdcem žalobce platební karta. Dlužnice čerpala úvěr třemi výběry z bankomatu dne 5. 5. 2007 ve výši 10.000,-Kč, dne 8. 5. 2007 ve výši 5.000,-Kč a dne 11. 5. 2007 ve výši 5.000,-Kč. Na úvěr pak neuhradila ničeho. S ohledem na tuto skutečnost právní předchůdce žalobkyně poskytnutý úvěr dle hlavy 7 § 3 úvěrových podmínek dne 21. 12. 2007 zesplatnil, čímž vznikla dlužnici povinnost zaplatit celý úvěr. Dlužník uzavřel dne 28. 8. 2002 s právním předchůdcem žalobkyně (Home Credit Finance a.s.) smlouvu o revolvingovém úvěru č. 5203095794. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr až do výše úvěrového rámce 30.000,-Kč. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.200,-Kč až do úplného zaplacení. K čerpání úvěru byla dlužníkovi vydána právním předchůdcem žalobkyně platební karta. Dlužník poskytnutý úvěr v období od 28. 8. 2002 do 20. 4. 2007 střídavě čerpal až do výše úvěrového rámce a splácel měsíčními splátkami. Jednotlivá čerpání a splátky jsou uvedeny v platební bilanci ke smlouvě č. 5203095794. Za období od 20. 5. 2007 do 21. 12. 2007 však dlužník na 8 měsíčních splátek neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost právní předchůdce žalobkyně poskytnutý úvěr dle hlavy 8 § 2 úvěrových podmínek dne 21. 12. 2007 zesplatnil, čímž vznikla dlužníkovi povinnost zaplatit celý úvěr. Smlouva o úvěru je tzv. absolutním obchodem a vyjma vybraných ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele se na ni vztahují ustanovení zákoníku obchodního. Délka promlčecí doby vztahující se k předmětným závazkům je proto taktéž upravena ustanoveními obchodního zákoníku a je obecná čtyřletá. Promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěrové smlouvy č. 5704082131 počala běžet zesplatněním dne 21. 12. 2007. Právní předchůdce žalobkyně se domáhal zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 5704082131 žalobou s návrhem na vydání rozhodčího nálezu k rozhodci. Dne 20. 2. 2009 byl rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou vydán rozhodčí nález sp. zn. DUO L 22/2008, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2009 a vykonatelnosti dne 27. 2. 2009. Na základě vykonatelného rozhodčího nálezu bylo dne 13.7.2009 vydáno Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č.j. 6 Nc 1164/2009-3, kterým byla nařízena exekuce na majetek dlužnice. Promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěrové smlouvy č. 5704082131 běžela od zesplatnění dne 21. 12. 2007 do nařízení exekuce na majetek dlužníka dne 13. 7. 2009. Pohledávka z úvěrové smlouvy č. 5704082131 promlčena není, neboť z promlčecí doby uplynulo pouze 570 z 1460 dní. Promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěrové smlouvy č. 5203095794 počala běžet zesplatněním dne 21. 12. 2007. Jak plyne z rozhodčího nálezu, žalobce se domáhal zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 5704082131 žalobou s návrhem na vydání rozhodčího nálezu doručenou rozhodci dne 11. 8. 2008 rozhodci. Dne 6. 11. 2008 byl rozhodcem Mgr. Pavlem Fryšákem vydán rozhodčí nález sp. zn. C /2008/01311, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008 a vykonatelnosti dne 4. 12. 2008. Na základě vykonatelného rozhodčího nálezu bylo dne 30. 1. 2009 vydáno usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č.j. 17 Nc 280/2009-3, kterým byla nařízena exekuce na majetek dlužníka. Promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěrové smlouvy č. 5203095794 běžela od zesplatnění dne 21. 12. 2007 do podání žaloby dne 11. 8. 2008, poté od právní moci rozhodčího nálezu 28. 11. 2008 do nařízení exekuce na majetek dlužníka dne 30. 1. 2009. Pohledávka z úvěrové smlouvy č 5203095794 promlčena není, neboť z promlčecí doby uplynulo pouze 297 z 1460 dní. Žalobkyně uzavřela, že námitka promlčení ze strany žalovaného byla vznesena v rozporu s dobrými mravy a odkázala na rozhodnutí č.j. 155 ICm 1372/2013 (KSPL 54 INS 26746/2012) a č.j. 29 ICm 3643/2013 (KSCB 28 INS 12490/2013).

Žalovaný namítl, že žaloba byla podána opožděně a měla by proto být odmítnuta. Uvedl, že vyrozumění o popření pohledávky zaslal na adresu právního zástupce žalobkyně uvedené v přihlášce pohledávky, nicméně toto vyrozumění mu bylo vráceno zpět s tím, že právní zástupce žalobkyně nebyl zastižen, resp. si zásilku nepřevzal a dne 12. 11. 2014 byla tato zásilka uložena a připravena k vyzvednutí. Vyrozumění o popření pohledávky tak bylo žalobkyni doručeno dříve než dne 1. 12. 2014, od kterého žalobkyně počítá lhůtu pro podání žaloby. S podanou žalobou jako takovou pak žalovaný nesouhlasil a navrhl žalobu zamítnout s ohledem na neexistenci rozhodčí doložky, resp. promlčení přihlášeného nároku. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 178/2013 a rozsudky Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 VSOL 28/2011, 102 VSPH 371/2013 či 11 VSOL 46/2011. Ve vyjádření doručeném soudu dne 18. 3. 2015 pak ještě odkázal na rozsudek sp. zn. 54 Icm 3832/2013, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012 a další rozsudky krajských soudů.

Při jednání konaném dne 13. 4. 2015 učinili účastníci nesporným, že:

dlužnice uzavřela dne 4. 10. 2006 s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit a.s.) smlouvu o úvěru č. 5704082131,

dlužník uzavřel dne 28. 8. 2002 s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit Finance a.s.) smlouvu o úvěru č. 5203095794,

dlužníci se dostali do prodlení a obě výše uvedené pohledávky byly ke dni 21. 12. 2007 zesplatněny a

obě pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni.

Mezi účastníky tak zůstalo sporným:

zda byla žaloba podána včas a

zda jsou výše uvedené pohledávky žalobkyně promlčené.

Soud provedl dokazování následujícími listinami.

smlouvu o úvěru č. 5704082131 vč. VOP,

smlouvu o úvěru č. 5203095794 vč. VOP,

rozhodčí nález sp. zn. DUO L 22/2008,

rozhodčí nález sp. zn. C/2008/01311,

splátková historie ke smlouvě o úvěru č. 5704082131,

splátková historie ke smlouvě o úvěru č. 5203095794,

usnesení o nařízení exekuce č.j. 6 Nc 1164/2009-3 ze dne 13. 7. 2009,

usnesení o nařízení exekuce č.j. 17 Nc 280/2009-3 ze dne 30. 1. 2009,

výpis z obchodního rejstříku žalobkyně,

souhlasné prohlášení o postoupení pohledávky,

přihlášky pohledávek evidované pod P11 a P12 a

vyrozumění o popření pohledávek, vč. dodejek.

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 72 INS 19227/2014 vzal soud za prokázané, že:

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 19227/2014-A-9 ze dne 28. 8. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníků a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný,

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 19227/2014-B-7 ze dne 5. 12. 2014 bylo schváleno oddlužení dlužníků, a to plněním splátkového kalendáře,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P11 doručenou insolvenčnímu soudu dne 22. 9. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 2 nezajištěné nevykonatelné pohledávky za dlužníky v celkové výši 59.586,65 Kč,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P12 doručenou insolvenčnímu soudu dne 22. 9. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 2 nezajištěné nevykonatelné pohledávky za dlužníky v celkové výši 77.981,60 Kč,

při přezkumném jednání konaném dne 31. 10. 2014 popřel žalovaný všechny pohledávky žalobkyně co do pravosti, z důvodu, že jsou promlčeny, zatímco dlužníci pohledávky uznali,

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

dne 16. 12. 2014 podala žalobkyně u soudu žalobu na určení, že jsou všechny její výše uvedené pohledávky za dlužníky po právu.

Z předložených dodejek je zřejmé, že zásilky obsahující vyrozumění o popření pohledávek byly adresátem převzaty dne 1. 12. 2014, současně je na dodejce vyznačeno, že protože nebyl adresát zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 12. 11. 2014.

Způsob, jakým insolvenční správce doručuje písemnosti týkající se insolvenčního řízení, upravuje ustanovení § 76 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Stanoví, že doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má postavení soudního doručovatele (odstavec 1) s tím, že je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, zasílá písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud (odstavec 3).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb (jako tomu bylo i v posuzovaném případě), lze považovat písemnost za doručenou jen tehdy, pokud si ji adresát osobně převezme. Průkazem doručení písemnosti pak bude adresátovo potvrzení o převzetí zásilky (jež insolvenční správce zasílá jako poštovní zásilku s dodejkou určenou k dodání do vlastních rukou adresáta) vyznačené na dodejce s prohlášením pošty o jejím dodání adresátu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 200/2010-P11-10 (KSUL 44 INS 3673/2009) ze dne 29. 3. 2010).

Vyrozumění o popření pohledávek tak bylo žalobkyni doručeno dne 1. 12. 2014, kdy si zásilky obsahující tato vyrozumění osobně převzala.

Se shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ, uplatnila své právo na určení popřených pohledávek podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ a že žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci, který její pohledávky popřel. Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti pohledávek.

Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že:

právní předchůdkyně žalobkyně (Home Credit a.s.) uzavřela s dlužnicí dne 4. 10. 2006 smlouvu o poskytnutí úvěru č. 5704082131 a dlužnice se zavázala čerpané prostředky vrátit a zaplatit úroky (dále jen Smlouva č. 1 ),

právní předchůdkyně žalobkyně (Home Credit Finance a.s.) uzavřela s dlužníkem dne 28. 8. 2002 smlouvu o poskytnutí úvěru č. 5203095794 a dlužník se zavázal čerpané prostředky vrátit a zaplatit úroky (dále jen Smlouva č. 2 ),

dne 21. 12. 2007 došlo k zesplatnění obou úvěrů pro prodlení dlužníků,

dne 20. 2. 2009 byl rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou vydán rozhodčí nález sp. zn. DUO L 22/2008, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2009 a

dne 13. 7. 2009 pak došlo na základě rozhodčího nálezu k nařízení exekuce pohledávky ze Smlouvy č. 1,

dne 6. 11. 2008 byl rozhodcem Mgr. Pavlem Fryšákem vydán rozhodčí nález sp. zn. C/2008/01311, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008 a dne 30. 1. 2009 pak došlo na základě rozhodčího nálezu k nařízení exekuce pohledávky ze Smlouvy č. 2 a

obě pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 388 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smluv (dále jen ObchZ ) platí, že promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

Podle ustanovení § 391 odst. 1 ObchZ platí, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ platí, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 ObchZ platí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Soud Smlouvy posoudil jako smlouvy o úvěru dle ustanovení § 497 ObchZ. Současně se však jednalo o spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) ve spojení s § 262 odst. 4 ObchZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je uzavřely v rámci své podnikatelské činnosti a dlužníci jako spotřebitelé.

Žalobkyně pohledávky z obou Smluv přihlásila jako pohledávky nevykonatelné, a to v souladu aktuální judikaturou (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 371/2013 (KSPA 60 INS 24273/2012) ze dne 19. 12. 2013 či rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015), dle které jsou rozhodčí doložky žalobkyně v obou případech neplatné a rozhodci neměli pravomoc věci projednat a rozhodnout.

Jak bylo uvedeno výše, žalovaný ohledně otázky promlčení pohledávky v případě neplatné rozhodčí doložky odkazoval na několik rozhodnutí krajských soudů a dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 VSOL 89/2013-57 (KSOS 25 INS 9657/2012) ze dne 3. 10. 2013 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 64/2012-104 (KSPA 44 INS 9741/2010) ze dne 4. 6. 2012. Dále žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, které se týká zastavení exekuce z důvodu, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán orgánem (rozhodcem), který k tomu neměl příslušnou pravomoc. Poslední odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu není dle soudu na posuzovanou otázku zcela přiléhavý, neboť se netýká otázky promlčení.

Soud si dovoluje odkázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, ve kterém Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že zahájením rozhodčího řízení došlo ke stavení promlčecí doby dle § 403 ObchZ a že i pokud by byly pohledávky promlčené, věřitel jejich promlčení nezavinil, podal včas rozhodčí žaloby a nemohl předvídat změnu judikatury. Jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV 2842/10 ze dne 25. 5. 2011, věřitel nemůže být zbaven svého oprávněného nároku jen na základě nevyjasněné koncepce promlčitelnosti jeho práva způsobené změnou judikatury, tj. změnou právní interpretace ze strany soudů. V opačném případě by se jednalo o porušení principů právního státu, zejména zásady právní jistoty. Námitce promlčení tedy nelze dát průchod podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy. Dále pak soud odkazuje například na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014 a na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015, ve kterém se Vrchní soud v Olomouci taktéž zabýval námitkou promlčení. Podle přesvědčení Vrchního soudu v Olomouci i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení dle § 408 odst. 1 ObchZ, který spočívá v prodloužení délky promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy začala poprvé běžet. Tento závěr lze dovodit nejen jazykovým výkladem, který účinek prodloužení promlčecí doby přiznává pravomocnému rozhodčímu nálezu bez ohledu na to, zda byl vydán na základě platné či neplatné rozhodčí doložky (na rozdíl od úpravy dle § 403 odst. 1 obch. zák.), ale zejména výkladem teleologickým. Dopady pravomocného rozhodčího nálezu do právního vztahu rozsouzeného rozhodčím nálezem nelze eliminovat jinak, než jeho odstraněním zákonem předpokládaným způsobem (srov. § 31 a § 32 odst. 1, § 35 RozŘ). Pokud tímto zákonem předpokládaným způsobem není rozhodčí nález odstraněn, má účinky pravomocného rozhodnutí vydaného v rozhodčím (soudním) řízení. Opačný přístup by byl zásahem do principu právní jistoty.

Soud se ztotožňuje z výše citovanými závěry Vrchních soudů, že k promlčení pohledávek nedošlo, resp. že i v případě možnosti dovodit promlčení pohledávek, nelze dát námitce promlčení (podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mrav) průchod. Jak již bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně poskytly dlužníkům peněžní prostředky a dlužníci tyto prostředky nevrátili. Právní předchůdkyně žalobkyně podaly včas rozhodčí žaloby. Rozhodčí doložky byly sjednány v době, kdy byly takové doložky judikaturou shledávány platnými a až následně došlo ke změně judikatury. Nelze tedy dovodit, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně při volbě pravidel pro výběr rozhodců nezachovaly potřebnou míru pečlivosti. Pro stručnost si pak soud dovoluje odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění výše uvedených rozsudků (tj. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015).

S ohledem na vše výše uvedené tedy soud rozhodl tak, že se určuje, že pohledávky žalobkyně za dlužnicí Soňou anonymizovano , nar. 4. 5. 1961, bytem Papírenská 854, 294 21 Bělá pod Bezdězem, a dlužníkem Sášou anonymizovano , anonymizovano , bytem Papírenská 854, 294 21 Bělá pod Bezdězem, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 72 INS 19227/2014 a které jsou evidovány pod pořadovým číslem P11 ve výši 59.586,65 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 5704082131 a pod pořadovým číslem P12 ve výši 77.981,60 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 5203095794, jsou po právu (výrok I.).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ však platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu,

který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 1).

V Praze dne 13. dubna 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová

1 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů