72 ICm 4175/2014
č.j.: 72 ICm 4175/2014-62 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 72 INS 22071/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobkyně: AB 4 B.V., reg. č. 34186049, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 36, 616 00 Brno, proti žalovanému: Mgr. David Gregor, IČ: 70460060, se sídlem Rašínova 2, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníků: a) Pavlína anonymizovano , anonymizovano a b) Marka anonymizovano , nar. 2. 9. 1986, oba bytem Čistá 48, 294 23 Čistá, zast. Mgr. Janem Parmou, advokátem se sídlem Komenského 113, 664 52 Sokolnice,

o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužnicí Pavlínou anonymizovano , anonymizovano , bytem Čistá 48, 294 23 Čistá, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 72 INS 22071/2014 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P7 ve výši 63.753,-Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3807407331 je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužnicí Pavlínou anonymizovano , anonymizovano , bytem Čistá 48, 294 23 Čistá, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 3807407331, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 22071/2014 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P7 ve výši 63.753,-Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 15. 9. 2014 přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P7 pohledávky v celkové výši 63.753,-Kč a řádně doložila výši i důvod vzniku předmětných pohledávek. Dne 24. 10. 2014 se ve věci konalo přezkumné jednání, na němž žalovaný popřel pohledávky co do pravosti, když jako důvod popření uvedl, že pohledávky žalobkyně jsou promlčeny. Vyrozumění o popření přihlášených pohledávek bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2014. Žalobkyně s popřením pohledávek nesouhlasí, jelikož učinila několik kroků, které ze zákona staví běh promlčecí doby. Tyto skutečnosti byly uvedeny v přihlášce a prokázány doloženými listinami. S ohledem na stavění promlčecí doby tato dosud neuplynula a přihlášené a popřené pohledávky promlčeny nejsou. Žalobkyně předmětné pohledávky žalovala u rozhodce na základě rozhodčí doložky, která byla v době jejího sjednání považována jak judikaturou, tak i odbornou veřejností za platnou. Rozhodce JUDr. Radim Kuchta vydal rozhodčí nález sp. zn. PPF2 J 757/2010, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2010 a vykonatelnosti dne 27. 12. 2012. Na základě tohoto rozhodčího nálezu žalobkyně podala návrh na nařízení exekuce, kterému bylo vyhověno usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č.j. 6 EXE 1367/2011-27, kterým byla nařízena exekuce na majetek dlužnice s tím, že provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Igor Olma. Námitka promlčení je ze strany žalobce vznesena v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k vývoji judikatury ve věci rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, došlo ke zcela jednoznačnému zásahu do principu právní jistoty. Zcela konstantní a jednotná judikatura v rámci celého soudního systému dříve přijímala rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách za platně sjednané a na základě rozhodčích nálezů mj. nařizovala exekuce na majetek dlužníků. Závěrem žalobkyně odkázala na některá soudní rozhodnutí, mimo jiné rozsudky Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 50/2014-62 a č.j. 104 VSPH 158/2014-52.

Žalovaný namítl, že žaloba byla podána opožděně a měla by proto být odmítnuta. Uvedl, že vyrozumění o popření pohledávky zaslal na adresu právního zástupce žalobkyně uvedené v přihlášce pohledávky, nicméně toto vyrozumění mu bylo vráceno zpět s tím, že právní zástupce žalobkyně nebyl zastižen, resp. si zásilku nepřevzal, ačkoli dne 31. 10. 2014 byla tato zásilka uložena a připravena k vyzvednutí. Vyrozumění o popření pohledávky tak bylo žalobkyni doručeno dříve než dne 13. 11. 2014, od kterého žalobkyně počítá lhůtu pro podání žaloby. S podanou žalobou jako takovou pak žalovaný nesouhlasil a navrhl žalobu zamítnout s ohledem na neexistenci rozhodčí doložky, resp. promlčení přihlášeného nároku. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na některá soudní rozhodnutí, mimo jiné rozsudky Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 VSOL 89/2013 či sp. zn. 7 VSOL 28/2011 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 64/2012, sp. zn. 103 VSPH 178/2013 či sp. zn. 102 VSPH 371/2013.

Při jednání konaném dne 13. 4. 2015 učinili účastníci nesporným, že:

dlužnice uzavřela dne 1. 8. 2008 s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit a.s.) smlouvu o úvěru č. 3807407331,

dlužnice se dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn ke dni 6. 4. 2010,

pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni a

výše pohledávky činí 63.753,-Kč.

Mezi účastníky tak zůstalo sporným:

zda byla žaloba podána včas a

zda jsou výše uvedené pohledávky žalobkyně promlčené.

Soud provedl dokazování následujícími listinami.

rozhodčí nález sp. zn. PPF2 J 757/2010,

usnesení o nařízení exekuce č.j. 6 EXE 1367/2011-27 ze dne 1. 7. 2011,

vyrozumění o popření pohledávky, vč. dodejky a vrácené obálky,

smlouva o úvěru č. 3807407331 vč. VOP,

přihláška pohledávky,

výpis z obchodního rejstříku žalobkyně,

oznámení o postoupení pohledávky a

splátkové historie ke smlouvě o úvěru č. 3807407331

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 72 INS 22071/2014 vzal soud za prokázané, že:

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 22071/2014-A-10 ze dne 21. 8. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníků a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný,

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 22071/2014-B-13 ze dne 4. 2. 2015 bylo schváleno oddlužení dlužníků, a to plněním splátkového kalendáře,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P7 doručenou insolvenčnímu soudu dne 11. 9. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 3 nezajištěné nevykonatelné pohledávky za dlužníky v celkové výši 63.753,-Kč,

při přezkumném jednání konaném dne 24. 10. 2014 popřel žalovaný všechny pohledávky žalobkyně co do pravosti, z důvodu, že jsou promlčeny, zatímco dlužníci pohledávky uznali,

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

dne 28. 11. 2014 podala žalobkyně u soudu žalobu na určení, že jsou všechny její výše uvedené pohledávky za dlužníky po právu.

Z předložené vrácené obálky je zřejmé, že protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka obsahující vyrozumění o popření pohledávky uložena a připravena k vyzvednutí dne 31. 10. 2014 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Z předložené dodejky je zřejmé, že zásilka obsahující vyrozumění o popření pohledávek byla adresátem převzata dne 13. 11. 2014.

Způsob, jakým insolvenční správce doručuje písemnosti týkající se insolvenčního řízení, upravuje ustanovení § 76 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Stanoví, že doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má postavení soudního doručovatele (odstavec 1) s tím, že je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, zasílá písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud (odstavec 3).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb (jako tomu bylo i v posuzovaném případě), lze považovat písemnost za doručenou jen tehdy, pokud si ji adresát osobně převezme. Průkazem doručení písemnosti pak bude adresátovo potvrzení o převzetí zásilky (jež insolvenční správce zasílá jako poštovní zásilku s dodejkou určenou k dodání do vlastních rukou adresáta) vyznačené na dodejce s prohlášením pošty o jejím dodání adresátu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 200/2010-P11-10 (KSUL 44 INS 3673/2009) ze dne 29. 3. 2010).

Vyrozumění o popření pohledávek tak bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2014, kdy si zásilky obsahující tato vyrozumění osobně převzala.

Se shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ, uplatnila své právo na určení popřených pohledávek podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ a že žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci, který její pohledávky popřel. Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti pohledávek.

Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že:

dlužnice uzavřela dne 1. 8. 2008 s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit a.s.) smlouvu o úvěru č. 3807407331 (dále jen Smlouva ),

dne 6. 4. 2010 došlo k zesplatnění úvěru pro prodlení dlužnice,

pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni

dne 17. 12. 2010 byl rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou vydán rozhodčí nález sp. zn. PPF2 J 757/2010, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2010,

dne 1. 7. 2011 vydal Okresní soudu v Mladé Boleslavi usnesení č.j. 6 EXE 1367/2011-27, kterým byla na základě výše uvedeného rozhodčího nálezu nařízena exekuce k vymožení pohledávky ze Smlouvy,

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 388 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smluv (dále jen ObchZ ) platí, že promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

Podle ustanovení § 391 odst. 1 ObchZ platí, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ platí, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 ObchZ platí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Soud Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 ObchZ. Současně se však jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle ustanovení § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) ve spojení s § 262 odst. 4 ObchZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitel.

Žalobkyně pohledávky z obou Smluv přihlásila jako pohledávky nevykonatelné, a to v souladu aktuální judikaturou (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 371/2013 (KSPA 60 INS 24273/2012) ze dne 19. 12. 2013 či rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015), dle které jsou rozhodčí doložky žalobkyně v obou případech neplatné a rozhodci neměli pravomoc věci projednat a rozhodnout.

Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně odkazovala na rozsudky Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 50/2014-62 a č.j. 104 VSPH 158/2014-52. Žalovaný ohledně otázky promlčení pohledávky v případě neplatné rozhodčí doložky odkazoval na několik rozhodnutí krajských soudů a dále na rozsudky Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 VSOL 89/2013 či sp. zn. 7 VSOL 28/2011 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 64/2012, sp. zn. 103 VSPH 178/2013 či sp. zn. 102 VSPH 371/2013. Dále žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012 a rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 402/2014, které se týkají zastavení exekuce z důvodu, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán orgánem (rozhodcem), který k tomu neměl příslušnou pravomoc. Poslední odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu není dle soudu na posuzovanou otázku zcela přiléhavý, neboť se netýká přímo otázky promlčení.

Soud si dovoluje odkázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, ve kterém Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že zahájením rozhodčího řízení došlo ke stavení promlčecí doby dle § 403 ObchZ a že i pokud by byly pohledávky promlčené, věřitel jejich promlčení nezavinil, podal včas rozhodčí žaloby a nemohl předvídat změnu judikatury. Jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV 2842/10 ze dne 25. 5. 2011, věřitel nemůže být zbaven svého oprávněného nároku jen na základě nevyjasněné koncepce promlčitelnosti jeho práva způsobené změnou judikatury, tj. změnou právní interpretace ze strany soudů. V opačném případě by se jednalo o porušení principů právního státu, zejména zásady právní jistoty. Námitce promlčení tedy nelze dát průchod podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy. Dále pak soud odkazuje například na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014 a na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015, ve kterém se Vrchní soud v Olomouci taktéž zabýval námitkou promlčení. Podle přesvědčení Vrchního soudu v Olomouci i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení dle § 408 odst. 1 ObchZ, který spočívá v prodloužení délky promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy začala poprvé běžet. Tento závěr lze dovodit nejen jazykovým výkladem, který účinek prodloužení promlčecí doby přiznává pravomocnému rozhodčímu nálezu bez ohledu na to, zda byl vydán na základě platné či neplatné rozhodčí doložky (na rozdíl od úpravy dle § 403 odst. 1 obch. zák.), ale zejména výkladem teleologickým. Dopady pravomocného rozhodčího nálezu do právního vztahu rozsouzeného rozhodčím nálezem nelze eliminovat jinak, než jeho odstraněním zákonem předpokládaným způsobem (srov. § 31 a § 32 odst. 1, § 35 RozŘ). Pokud tímto zákonem předpokládaným způsobem není rozhodčí nález odstraněn, má účinky pravomocného rozhodnutí vydaného v rozhodčím (soudním) řízení. Opačný přístup by byl zásahem do principu právní jistoty.

Soud se ztotožňuje s výše citovanými závěry vrchních soudů, že k promlčení pohledávek nedošlo, resp. že i v případě možnosti dovodit promlčení pohledávek, nelze dát námitce promlčení (podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mrav) průchod. Jak již bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně poskytly dlužníkům peněžní prostředky a dlužníci tyto prostředky nevrátili. Žalobkyně podala včas rozhodčí žalobu. Rozhodčí doložka byla sjednána v době, kdy byly takové doložky judikaturou shledávány platnými a až následně došlo ke změně judikatury. Nelze tedy dovodit, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně při volbě pravidel pro výběr rozhodců nezachovaly potřebnou míru pečlivosti. Pro stručnost si pak soud dovoluje odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění výše uvedených rozsudků (tj. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze apod. zn. 104 VSPH 451/2015 (KSPH 72 INS 22071/2014) ze dne 29. 6. 2015 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015).

S ohledem na vše výše uvedené tedy soud rozhodl tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně za dlužnicí Pavlínou anonymizovano , anonymizovano , bytem Čistá 48, 294 23 Čistá, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 72 INS 22071/2014 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P7 ve výši 63.753,-Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3807407331 je po právu (výrok I.).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ však platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu),

je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 1).

V Praze dne 13. dubna 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová

1 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů