72 ICm 3724/2014
č.j. 72 ICm 3724/2014-180 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 42 INS 11745/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobců: 1) Insolvenční a správcovská v.o.s., IČO: 29314909, se sídlem Šumavská 524/31, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská, zast. Mgr. Josefem Balínem, LL.M., advokátem se sídlem Goethova 294/8, 301 00 Plzeň, a 2) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská, zast. JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, proti žalované: UNIDEBT Czech, SE, IČO: 24797880, se sídlem Dělnická 1324/9, 170 00 Praha 7, zast. JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1,

o žalobě na popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská, pohledávku ve výši 545.902,55 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. 118 EZ 20/2012 ze dne 30. 3. 2012, s e z a m í t á .

II. U r č u j e s e , že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská, pohledávku ve výši 304.995,54 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. 118 EZ 20/2012 ze dne 30. 3. 2012.

III. Žalobce 2) je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.495,25 Kč. Náhrada nákladů řízení se pokládá za přihlášenou v insolvenčním řízení žalobce 2) a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka žalované, o kterou se vedl spor.

IV. Ve vztahu k žalobkyni 1) nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

I. Tvrzení žalobců

Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2014 se žalobkyně 1) domáhala určení, že pohledávka žalované ve výši 850.898,09 Kč za žalobcem 2) není po právu. Žalobkyně 1) uvedla, že vykonatelnou pohledávku žalované popřela na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 24. 10. 2014 co do pravosti v prvé řadě z důvodu, že žalobci 2) nebylo právní předchůdkyní žalované řádně oznámeno postoupení pohledávky, resp. toto postoupení nebylo žalovanou prokázáno. Dále žalobkyně 1) popřela dílčí pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty ve výši 108.306,-Kč pro absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě a dílčí pohledávku č. 4 z titulu smluvních úroků z prodlení ve výši 344.879,24 Kč pro absolutní neplatnost ujednání o výši a způsobu výpočtu těchto úroků a také z důvodu, že občanskoprávní předpisy neumožňovaly sjednat jiný než zákonný úrok z prodlení.

Žalobce 2) uzavřel dne 7. 2. 2011 smlouvu o úvěru č. 4041, ve znění dodatku č. 1 a 2, s věřitelem ACEMA Credit Czech, a.s. (dříve ACM Money Česká republika, a.s.), IČO: 26158761, se sídlem Kobližná 71/2, 602 00 Brno, na základě které byl žalobci 2) poskytnut úvěr. Závazek ze smlouvy o úvěru pak žalobce 2) uznal dne 30. 3. 2012 v Dohodě o uznání dluhu. Dne 30. 4. 2012 byl soudním exekutorem Mgr. Janem Jindrou, Exekutorský úřad Semily, sepsán exekutorský zápis. Žalobce 2) se v exekutorském zápise zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoli částky dle smlouvy o úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 40% z nesplacené části jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokuty.

Žalovaná doložila rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2012, dodatek č. 25 ze dne 22. 10. 2012, přílohu č. 1068 ze dne 22. 10. 2012 a přípis žalované ze dne 30. 10. 2012 adresovaný žalobci 2) označený jako Oznámení o vykonatelnosti exekutorského zápisu, vč. dodejky. Žalovaná tvrdí, že k tomuto Oznámení byly připojeny rámcová smlouva, dodatek č. 25 i příloha č. 1068. Dle žalobkyně 1) však z Oznámení nevyplývá, že by k němu byly připojeny tvrzené přílohy, v textu na ně ostatně není uveden žádný odkaz. Dle žalobkyně 1) tak nemá Oznámení náležitosti předpokládané ustanovením § 526 odst. 1 občanského zákoníku a postoupení pohledávky nenabylo vůči žalobci 2) zamýšlených právních účinků.

Smluvní pokuta nebyla předmětem postoupení, ujednání o smluvní pokutě je neplatné z důvodu neurčitosti, rozporu s dobrými mravy a též podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně 1) v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 4503/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008. V souvislosti s výší úroků z prodlení v občanskoprávních vztazích odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, uveřejněný pod číslem 26/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2014 se žalobce 2) domáhal určení, že pohledávka žalované ve výši 850.898,09 Kč za žalobcem 2) není po právu. Žalobce 2) v žalobě uplatnil v podstatě totožné námitky jako žalobkyně 1), tj. že mu nebylo postoupení pohledávky řádně oznámeno, resp. postupníkem prokázáno, ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné z důvodu neurčitosti, rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku a podle ustanovení § 56 občanského zákoníku a že občanskoprávní předpisy neumožňovaly sjednat jiný než zákonný úrok z prodlení. Řízení o žalobě podané žalobcem 2) bylo vedeno pod sp. zn. 72 ICm 4067/2014.

Usnesením č.j.-98 ze dne 15. 1. 2015 soud řízení vedená pod sp.zn. a sp.zn. 72 ICm 4067/2014 spojil podle ust. § 112 odst. 1 o.s.ř. 1 ke společnému projednání, neboť obě věci spolu skutkově souvisí, s tím, že budou nadále vedeny pod sp.zn..

II. Tvrzení žalované

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla jí zamítnout. Žalovaná uvedla, že k notifikaci postoupení pohledávky došlo v rámci Oznámení o vykonatelnosti exekutorského zápisu, ke kterému byla přiložena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. 25 a specifikace pohledávek. Žalobci 2) tak bylo dostatečně prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky zcela v souladu se zákonem. Ačkoli nebyly tyto přílohy v Oznámení výslovně zmíněny a ani na ně nebylo odkázáno, přílohy byly k Oznámení přiloženy zcela automaticky.

Úrok z prodlení není nezákonně sjednaný. Tento názor dle žalované podporuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. 33 Odo 872/2006. Ohledně smluvní pokuty odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, uveřejněný pod číslem 6/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

III. Skutková zjištění

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 42 INS 17745/2013 vzal soud za prokázané, že: usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 17745/2013-A-16 ze dne 30. 1. 2014 byl zjištěn úpadek žalobce 2) a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně 1), přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P15 doručenou insolvenčnímu soudu dne 3. 3. 2014 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení 4 nezajištěné vykonatelné pohledávky za žalobcem 2) v celkové výši 850.898,09 Kč, skládající se z dílčí pohledávky č. 1 z titulu nesplacené jistiny a úroku z úvěru, ve výši 394.528,85 Kč, dílčí pohledávky č. 2 z titulu smluvní pokuty, ve výši 108.306,00 Kč, dílčí pohledávky č. 3 z titulu poplatků za správu úvěru, ve výši 3.184,00 Kč, a dílčí pohledávky č. 4 z titulu smluvního úroku z prodlení, ve výši 344.879,24 Kč,

1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )

při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 24. 10. 2014 popřeli žalobci pohledávku žalované co do pravosti, usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 17745/2013-B-15 ze dne 10. 11. 2014 bylo schváleno oddlužení žalobce 2), a to plněním splátkového kalendáře, insolvenční řízení nebylo dosud skončeno, dne 29. 10. 2014 podala žalobkyně 1) u soudu žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalované není po právu, dne 24. 11. 2014 podal žalobce 2) u soudu žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalované není po právu a usnesením č.j.-98 ze dne 15. 1. 2015 soud řízení vedená pod sp.zn.a sp.zn. 72 ICm 4067/2014 spojil podle ust. § 112 odst. 1 o.s.ř. ke společnému projednání.

Při jednání soudu konaném dne 1. 12. 2015 učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti: mezi žalobcem 2) a právní předchůdkyní žalované byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění dodatků č. 1 a 2, právní předchůdkyně žalované poskytla žalobci 2) peněžní prostředky ve výši 350.000,-Kč, právní předchůdkyně žalované a žalobce uzavřeli dne 30. 3. 2012 dohodu o uznání závazku a jeho splácení a téhož dne byl sepsán exekutorský zápis sp. zn. 118 EZ 20/2012, výše dlužné jistiny činí 307.191,00,-Kč, výše dlužného úroku z úvěru činí 87.337,85,-Kč, výše poplatků za správu úvěru činí 3.184,-Kč a dne 2. 11. 2012 žalobce 2) obdržel oznámení o vykonatelnosti exekutorského zápisu,

Mezi účastníky tak zůstalo sporným, zda bylo postoupení pohledávky žalobci 2) řádně oznámeno, respektive prokázáno, platnost ujednání o smluvní pokutě, zda byla smluvní pokuta předmětem postoupení pohledávky a platnost ujednání o smluvním úroku z prodlení.

Soud provedl dokazování následujícími listinami: výpis z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalované (čl. 10), usnesení o úpadku (čl. 29), přihláška pohledávky (čl. 37), výzva žalobkyně k odstranění vad a neúplností přihlášky (čl. 44), doplnění přihlášky (čl. 50), protokol o zvláštním přezkumném jednání (čl. 51), smlouva o úvěru č. 4041 (čl. 54), dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru (čl. 60), dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru (čl. 61),

dohoda o uznání závazku a jeho splácení (čl. 62), exekutorský zápis sp. zn. 118 EZ 20/2012 (čl. 68), rámcová smlouva o postoupení pohledávek (čl. 78), dodatek č. 25 k rámcové smlouvě (čl. 83), příloha č. 1068 k rámcové smlouvě (čl. 85), oznámení o vykonatelnosti exekutorského zápisu, vč. dodejky (čl. 87), zástavní smlouva č. 4041 (čl. 91) a výpis z katastru nemovitostí LV č. 2152 k. ú. Sadská (čl. 95).

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobci včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání zvláštního přezkumného jednání, podali u insolvenčního soudu žaloby, kterými své popření uplatnili proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil, tj. v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 a § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti pohledávek žalované.

Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že: dne 7. 2. 2011 byl mezi žalobcem 2) a Evou anonymizovano , nar. 5. 9. 1950, bytem Jesemany 20, 289 12 Sadská, jako dlužníky, a právní předchůdkyní žalované jako věřitelem uzavřena smlouva o úvěru č. 4041 (dále jen Smlouva o úvěru ), ve které se právní předchůdkyně žalované zavázala na požádání dlužníků poskytnout v jejich prospěch peněžní prostředky ve výši 350.000,-Kč a dlužníci se zavázali poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách po 11.014,-Kč a zaplatit úroky ve výši 20,88% p.a., úvěr byl poskytnut pro účely rekonstrukce, dne 7. 2. 2011 byl mezi stranami Smlouvy o úvěru uzavřen Dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru, dne 7. 2. 2011 byl mezi stranami Smlouvy o úvěru uzavřen Dodatek č. 2 ke Smlouvě o úvěru, dne 7. 2. 2011 byla mezi právní předchůdkyní žalované jako zástavním věřitelem a Evou anonymizovano , nar. 5. 9. 1950, bytem Jesemany 20, 289 12 Sadská, jako zástavcem uzavřena zástavní smlouva, kterou bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví zástavce k zajištění pohledávek ze Smlouvy o úvěru, peněžní prostředky ve výši 350.000,-Kč byly dlužníkům poskytnuty, dne 30. 3. 2012 uzavřeli právní předchůdkyně žalované jako věřitel a žalobce 2) a Eva anonymizovano jako dlužníci, dohodu o uznání závazku a jeho splácení, ve které se dlužníci zavázali společně a nerozdílně uhradit částku v celkové výši 335.586,- Kč, dne 30. 3. 2012 byl Mgr. Janem Jindrou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Semily, sepsán exekutorský zápis sp. zn. 118 EZ 20/2012 (dále jen Exekutorský zápis ), o dohodě o závazku žalobce 2) a Evy anonymizovano splnit pohledávku právní předchůdkyně se svolením k nařízení a provedení exekuce,

dne 1. 7. 2012 byla mezi právní předchůdkyní žalované jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek (dále jen Rámcová smlouva ), dne 21. 10. 2012 se stal Exekutorský zápis vykonatelný, dne 22. 10. 2012 byl mezi právní předchůdkyní žalované a žalovanou uzavřen dodatek č. 25 k Rámcové smlouvě (dále jen Dodatek č. 25 ), ve kterém bylo stanoveno, že postupitel postupuje pohledávky specifikované v přílohách č. 1068, 1069, 1070, 1071, 1072, 1073 a 1074; v příloze č. 1068 k Dodatku č. 25 (dále jen Příloha č. 1068 ) byla uvedena pohledávka ze Smlouvy o úvěru, dne 2. 11. 2012 bylo žalobci 2) doručeno oznámení o vykonatelnosti exekutorského zápisu ze dne 30. 10. 2012 podepsané žalovanou (dále jen Oznámení o vykonatelnosti ), žalovaná eviduje za žalobcem 2) pohledávku sestávající z: i. jistiny ve výši 307.191,-Kč, ii. úroku z úvěru ve výši 20,88% p.a. z částky 307.191,-Kč za období od 21. 9. 2012 do 30. 1. 2014, tj. celkem ve výši 87.337,85 Kč, iii. smluvní pokuty ve výši 40% z nesplacené části jistiny (307.191,-Kč), tj. ve výši 122.876,-Kč, která byla ponížena o splátku ze dne 30. 10. 2012 ve výši 14.570,-Kč, tj. celkem ve výši 108.306,-Kč, iv. poplatků za správu úvěru ve výši 3.184,00 Kč a v. smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25% denně: a) z částky 307.191,-Kč (jistina) za období od 21. 10. 2014 do 30. 1. 2014, b) z částky 122.876,-Kč (smluvní pokuta) za období od 21. 10. 2012 do 30. 10. 2012 a c) z částky 108.306,-Kč (smluvní pokuta) za období od 31. 10. 2012 do 30. 1. 2014, celkem ve výši 344.879,24 Kč.

IV. Právní úprava

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném 30. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle ustanovení § 39 ObčZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 ObčZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 517 odst. 2 ObčZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle ustanovení § 524 odst. 1 ObčZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Podle ustanovení § 526 odst. 1 ObčZ postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

Podle ustanovení § 544 odst. 1 ObčZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

V. Právní posouzení věci K postoupení pohledávky

Žalobci v prvé řadě namítali, že žalobci 2) nebylo právní předchůdkyní žalované řádně oznámeno postoupení pohledávky, resp. toto postoupení nebylo žalovanou prokázáno. Žalobce obdržel pouze Oznámení o vykonatelnosti vyhotovené postupníkem, ve kterém nebyly Rámcová smlouva, Dodatek č. 25 a Příloha č. 1068 zmíněny a tyto dokumenty ani nebyly k Oznámení připojeny.

Tzv. negativní tvrzení se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4220/2009, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2341/2009). Účastník, který tvrdí negativní skutečnost, nenese ohledně této skutečnosti důkazní břemeno. Bylo tedy na žalované, aby prokázala své tvrzení, že Rámcová smlouva, Dodatek č. 25 a Příloha č. 1068 byly k Oznámení připojeny. Žalovaná při jednání konaném dne 1. 12. 2015 navrhla k prokázání této skutečnosti výslech pracovníka, který zásilku obsahující Oznámení vypravoval. Soud návrh na výslech tohoto svědka zamítl a to s ohledem na následující.

Oznámení postoupení pohledávky a tedy změna v subjektech závazkového vztahu (na straně věřitele) ve smyslu § 526 ObčZ má pouze ty právní účinky (pokud nebylo mezi stranami sjednáno něco jiného), že dokud není dlužníku postoupení prokázáno, může plnit i původnímu věřiteli (postupiteli), který je povinen takto poskytnuté plnění přijmout. V případě vymáhání nároku soudní cestou pak postačuje, je-li okolnost o postoupení pohledávky součástí žalobních tvrzení a přiloženými důkazy i prokázána s tím, že doručením žaloby je žalovanému jako dlužníkovi oznámeno postoupení pohledávky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005).

Dle soudu lze výše citované závěry Nejvyššího soudu aplikovat i na případ, kdy je postoupená pohledávka uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení (přihláška pohledávky má charakter žaloby). V daném případě bylo nejpozději podáním přihlášky žalobci 2) jako dlužníkovi oznámeno postoupení pohledávky, když předloženými důkazy (Rámcovou smlouvou, Dodatkem č. 25 a Přílohou č. 1068) bylo postoupení pohledávky prokázáno. Zkoumat, zda byly tyto doklady připojeny k Oznámení o vykonatelnosti, je tak nadbytečné.

Žalobci současně namítali, že smluvní pokuta nebyla předmětem postoupení, když není uvedena v žádném z důkazů, které mají prokazovat postoupení pohledávky.

Postoupit lze jakoukoliv pohledávku, která v den postoupení nezanikla a s níž je věřitel oprávněn smluvně disponovat. S postoupenou pohledávkou přechází podle § 524 odst. 2 ObčZ i její příslušenství (§ 121 odst. 3 ObčZ) a všechna práva s ní spojená, zejména práva na zajištění. Obojí odpovídá principu, že pohledávka přechází v tom stavu, v jakém v době postoupení existovala. Změnou závazku postoupením pohledávky přechází ze zákona na nového věřitele pohledávka v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, tedy nejen s příslušenstvím, ale též včetně všech tzv. vedlejších práv, z nichž na prvním místě vystupují výhody práv zajišťovacích, i když tato práva nejsou výslovně ve smlouvě o postoupení pohledávky konkretizovaná (§ 528 odst. 1 ObčZ). Pohledávka, která je zajištěna smluvní pokutou, přechází na postupníka včetně práva na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda toto právo spojené s pohledávkou bylo v době postoupení pohledávky již splatné, či dosud nesplatné, popřípadě se jednalo teprve o budoucí nárok. Není přitom rozhodné, zda právo spojené s postupovanou pohledávkou je či není samostatně uplatitelné. Zajištění pohledávky trvá i nadále a svědčí postupníkovi. Právo na smluvní pokutu zajišťující postoupenou pohledávku je právem spojeným s postoupenou pohledávkou ve smyslu § 524 odst. 2 ObčZ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 469/2005).

Z výše uvedeného vyplývá, že s postoupenou pohledávkou přešlo v souladu s ustanovením § 524 odst. 1 ObčZ i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, vč. smluvní pokuty.

Postupovaná pohledávka pak byla dle soudu v Rámcové smlouvě, resp. v Dodatku č. 25 a Příloze č. 1068 dostatečně identifikována, když bylo uvedeno, že se jedná o pohledávku ze Smlouvy o úvěru, dlužníci byli označeni jménem, příjmení, rodným číslem a bydlištěm a nechybělo ani aktuální vyčíslení pohledávky.

K platnosti ujednání o smluvní pokutě

Jak vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 433/2014-58, 60 ICm 758/2014 (KSPH 60 INS 26215/2013) ze dne 19. 1. 2015, na insolvenčního správce nedopadá omezení dané ustanovením § 199 odst. 2 a 3 IZ, když exekutorský zápis není rozhodnutím (exekutor nerozhodoval spor mezi věřitelem a dlužníkem) a současně z povahy svého obsahu neobsahuje právní hodnocení. Insolvenční správce tak může vznést právní kvalifikaci, v důsledku které pohledávku popře.

Soud Smlouvu o úvěru posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy. Současně má soud za to, že Smlouvu o úvěru je třeba podřadit režimu spotřebitelských smluv dle ustanovení § 51 a násl. ObčZ.

Žalobci namítali, že ujednání o smluvní pokutě v Exekutorském zápisu není konkrétní a určité a proto je neplatné z důvodu předvídaného ustanovením § 37 ObčZ. Účastníci v Exekutorském zápise prohlásili, že: pro případ prodlení osoby povinné č. 1 č. 2 s placením jakékoli částky dle smlouvy o úvěru si sjednali povinnost osoby povinné č. 1 č. 2 zaplatit osobě oprávněné smluvní pokutu ve výši 40% (slovy čtyřicet procent) z nesplacené části jistiny. .

Dle soudu je toto ujednání dostatečně určité, když je zřejmé s porušením, které smluvní povinnosti je spojen vznik povinnosti smluvní pokutu zaplatit (prodlení s úhradou jakékoli částky dle Smlouvy o úvěru) a je stanoven způsob určení výše smluvní pokuty (40% z nesplacené části jistiny).

Žalobci dále namítali, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 39 ObčZ, a to pro její nepřiměřenou výši a v kontextu všech dalších zajišťovacích instrumentů.

Úvěr měl být splácen 48 měsíců ve splátkách po 11.014,-Kč. Pohledávka byla současně zajištěna zřízením zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví Evy anonymizovano . Dluh na jistině a úrocích z úvěru činil ke dni podání přihlášky 394.528,85 Kč.

Pevně stanovenou smluvní pokutu (40% z nesplacené části jistiny) lze dle soudu považovat za nepřiměřenou jen tehdy, pokud by dosahovala několikanásobku dluhu z úvěru, což nedosahuje, neboť pak by jistě existoval nepoměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 290/2013-96, 79 ICm 65/2013 (KSUL 79 INS 5074/2013) ze dne 13. 10. 2013).

Jestliže více než 3 roky po poskytnutí úvěru dlužil žalobce 2) na jistině ještě 307.191,-Kč, tj. cca 88% původně čerpané částky, nejeví se smluvní pokuta ve výši 40% z nesplacené části jistiny soudu nepřiměřená svou výší ani s přihlédnutím k výši dluhu z úvěru i s ohledem na současné zřízení zástavního práva na nemovitostech.

K poslední námitce žalobců, dle které je smluvní pokuta neplatná pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 ObčZ, soud uvádí, že sjednání smluvní pokuty ve spotřebitelské smlouvě je obecně přípustné (neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013. Samostatnou otázkou je platná výše sazby smluvní pokuty, nicméně s výší sazby smluvní pokuty v daném případě se soud již vypořádal výše.

S ohledem na vše výše uvedené proto soud žalobu ohledně dílčí pohledávky č. 2 zamítl, když ujednání o smluvní pokutě neshledal neplatným.

K platnosti smluvního úroku z prodlení

Žalobci závěrem namítali, že v občanskoprávních vztazích nelze platně sjednat jiný než zákonný úrok z prodlení.

Dle soudu nelze ve spotřebitelské smlouvě dohodnout jinou než zákonnou výši úroku z prodlení. Má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy (srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2010, pod č. Rc 83/2010).

S ohledem na výše uvedené pohledávka přihlášená z titulu smluvních úroků z prodlení nad rámec úroků zákonných platně nevznikla, neboť jí nelze ve spotřebitelské smlouvě dohodnout.

Soud tedy žalobu zamítl v rozsahu zákonných úroků z prodlení z částky 307.191,-Kč (jistina) za období od 21. 10. 2014 do 30. 1. 2014, z částky 122.876,-Kč (smluvní pokuta) za období od 21. 10. 2012 do 30. 10. 2012 a z částky 108.306,-Kč (smluvní pokuta) za období od 31. 10. 2012 do 30. 1. 2014, tj. celkem ve výši 39.883,70 Kč a ve zbývajícím rozsahu (304.995,54 Kč) žalobě týkající se dílčí pohledávky č. 4 vyhověl.

VI. Náklady řízení

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalobci se domáhali určení, že pohledávka žalované v celkové výši 850.898,09 Kč není po právu. Soud této žalobě vyhověl v rozsahu 304.995,54 Kč (35,84%). Ve zbývajícím rozsahu ve výši 545.902,55 Kč (64,16%) pak byla žaloba zamítnuta. Žalovaná má tedy nárok na náhradu nákladů ohledně částky 240.907,01 (28,32%), tj. rozdílu 545.902,55 Kč (64,16%) a 304.995,54 Kč (35,84%).

Pokud by měla žalovaná plný úspěch, náležela by jí náhrada nákladů řízení ve výši 10.200,-Kč sestávající z mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby z částky 50.000,-Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), tedy třikrát úkon po 3.100,-Kč (1. převzetí zastoupení, 2. vyjádření k žalobám a 3. účast na jednání) a ze tří režijních paušálů po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Protože byla žalovaná úspěšná pouze co do 28,32 %, náleží jí adekvátní část nákladů v daném poměru, tj. 2.888,64 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované je plátcem DPH zvyšuje se tato částka o 21 % DPH, tj. o 606,61 Kč; celkem tedy 3.495,25 Kč.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3.495,25 Kč (výrok III.). Tato náhrada nákladů řízení se podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ pokládá za přihlášenou podle IZ a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Ve vztahu k žalobkyni 1) nemá žalovaná v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 OSŘ). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 OSŘ).

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 OSŘ) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 2).

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Benešová

2 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů