72 ICm 3724/2014
č.j. 72 ICm 3724/2014-243 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 42 INS 17745/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci

žalobců: a) Insolvenční a správcovská v.o.s., IČO: 29314909, sídlem Šumavská 524/31, 602 00 Brno,

zastoupená advokátem Mgr. Josefem Balínem, LL.M., sídlem Goethova 294/8, Plzeň,

b) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská,

zastoupený advokátem JUDr. Liborem Fiedlerem, sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk,

proti žalované: UNIDEBT Czech, SE, IČO: 24797880, sídlem Dělnická 1324/9, 170 00 Praha 7,

zastoupená advokátem JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1,

o žalobě na popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Bojiště 644, 289 12 Sadská, pohledávku ve výši 39 883,70 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. 118 EZ 20/2012 ze dne 30. 3. 2012, s e z a m í t á .

II. Žalobce b) je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 660,34 Kč. Náhrada nákladů řízení se pokládá za přihlášenou v insolvenčním isir.justi ce.cz

řízení žalobce b) a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka žalované, o kterou se vedl spor.

III. Ve vztahu k žalobkyni a) nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2015, č.j.-180, bylo rozhodnuto, že žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím anonymizovano pohledávku ve výši 545 902,55 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. 118 EZ 20/2012 ze dne 30. 3. 2012, se zamítá. Druhým výrokem pak bylo určeno, že žalovaná nemá za dlužníkem Jiřím anonymizovano pohledávku ve výši 304 995,54 Kč dle exekutorského zápisu sp. zn. 118 EZ 20/2012 ze dne 30. 3. 2012. Ve výroku III. a IV. bylo rozhodnuto náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku bylo žalobci podáno odvolání, přičemž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č.j. 103 VSPH 886/2016-226 rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku co do částky 506 018,85 Kč potvrdil, ohledně částky 39 883,70 Kč a v bodech III. a IV. výroku rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2018, č.j.-237, byli účastníci vyzváni k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobce b) s takovým postupem souhlasil, ostatní účastníci se nevyjádřili, přičemž byli poučeni, že v takovém případě se bude předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

Soud tímto rozhodnutím rozhoduje o zákonných úrocích z prodlení.

Dle soudu nelze ve spotřebitelské smlouvě dohodnout jinou než zákonnou výši úroku z prodlení. Má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy (srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2010, pod č. Rc 83/2010).

S ohledem na výše uvedené pohledávka přihlášená z titulu smluvních úroků z prodlení nad rámec úroků zákonných platně nevznikla, neboť jí nelze ve spotřebitelské smlouvě dohodnout.

Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2014.

Soud tedy žalobu zamítl v rozsahu zákonných úroků z prodlení ve výši 7,50% z částky 307.191,-Kč (jistina) za období od 21. 10. 2012 do 30. 1. 2014, tj. 29 465,29 Kč, z částky 122.876,-Kč (smluvní pokuta) za období od 21. 10. 2012 do 30. 10. 2012, tj. 251,80 Kč, a z částky 108.306,-Kč (smluvní pokuta) za období od 31. 10. 2012 do 30. 1. 2014, tj. 10 166,61 Kč. Celkem tedy zákonný úrok z prodlení činí 39 883,70 Kč.

S ohledem na částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím rozhoduje soud současně o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalobci se domáhali určení, že pohledávka žalované v celkové výši 850.898,09 Kč není po právu. Soud této žalobě vyhověl v rozsahu 304.995,54 Kč (35,84%). Ve zbývajícím rozsahu ve výši 545.902,55 Kč (64,16%) pak byla žaloba zamítnuta. Žalovaná má tedy nárok na náhradu nákladů ohledně částky 240.907,01 (28,32%), tj. rozdílu 545.902,55 Kč (64,16%) a 304.995,54 Kč (35,84%).

Pokud by měla žalovaná plný úspěch, náležela by jí náhrada nákladů řízení ve výši 13 600,-Kč sestávající z mimosmluvní odměny za čtyři úkony právní služby z částky 50.000,-Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), tedy čtyřikrát úkon po 3.100,-Kč (1. převzetí zastoupení, 2. vyjádření k žalobám, 3. účast na jedná, 4. vyjádření k odvolání) a ze čtyř režijních paušálů po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Protože byla žalovaná úspěšná pouze co do 28,32 %, náleží jí adekvátní část nákladů v daném poměru, tj. 3 851,52 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované je plátcem DPH zvyšuje se tato částka o 21 % DPH, tj. o 808,82 Kč; celkem tedy 4 660,34 Kč.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 660,43 Kč (výrok II.). Tato náhrada nákladů řízení se podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ pokládá za přihlášenou podle IZ a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Ve vztahu k žalobkyni a) nemá žalovaná v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 OSŘ). Podání učiněné tele-faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 OSŘ).

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 OSŘ) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 1).

Praha 30. července 2018

JUDr. Jitka Bartáková samosoudkyně

1 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů