72 ICm 3639/2015
č.j. 72 ICm 3639/2015-27 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 72 INS 14033/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobce: JUDr. Marek Pavlovský Ph.D., IČ: 66242479, se sídlem Plzeňská 4, 150 00 Praha 5, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČ: 47026618, bytem Komenského nám. 61, 293 01 Mladá Boleslav, zast. JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232, 150 00 Praha 5 proti žalované: Věra anonymizovano , anonymizovano , bytem Jaroslava Havlíčka 987, Jilemnice, zast. JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem se sídlem Nádražní 24, 513 01 Semily,

o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá za dlužníkem Petrem Horákem, anonymizovano , IČ: 47026618, bytem Komenského nám. 61, 293 01 Mladá Boleslav, pohledávku ve výši 418.661,-Kč přiznanou vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 15 C 110/2003-142 ze dne 14. 9. 2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 372/2006-209 ze dne 20. 9. 2006, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 18. 9. 2015 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované za dlužníkem Petrem Horákem, anonymizovano , IČ: 47026618, bytem Komenského nám. 61, 293 01 Mladá Boleslav, ve výši 418.661,-Kč přiznaná pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 15 C 110/2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 372/2006, není po právu.

V žalobě uvedl, že přihláškou (bez uvedení data), která byla insolvenčnímu soudu doručena dne 17. 7. 2015, uplatnila žalovaná, jako věřitelka č. 15, pohledávku za dlužníkem ve výši 418.661,-Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 24. 8. 2015 popřel žalobce pohledávku žalované co do pravosti, neboť tato pohledávka je duplicitní k přihlášce pohledávky věřitele č. 14. Žalobce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 Ko 559/2001, uveřejněné pod číslem 82/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém soud dospěl k závěru, že má-li dlužník splnit dluh manželům společně a nerozdílně, jde o jediný závazek, který neosvědčuje dlužníkův úpadek ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uzavřel, že duplicitním přihlášením pohledávky došlo k účelnému navýšení pohledávky, tedy nedovolenému zvýhodnění manželů oproti ostatním věřitelům. Ačkoli nikterak nezpochybňuje solidaritu žalované a věřitele č. 14, duplicitním uplatněním pohledávky došlo k porušení základních zásad, na nichž je insolvenční řízení postaveno.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla jí zamítnout. Žalovaná uvedla, že je věřitelkou dlužníka a není její vinou, že Ministerstvo spravedlnosti umožňuje podat přihlášku pohledávky pouze na předepsaném formuláři, ve kterém však nelze uvést více věřitelů. S použitím výkladu ad absurdum lze poukázat na to, že pokud by věřitel č. 14 a žalovaná byli rozvedeni a pohledávka jednoho z nich popřena (není patrné proč pohledávka manželky), pak by se žalovaná k vymožení nároku nikdy nedostala. Solidárně oprávněni jsou oba věřitelé a plněním jednomu z nich ze zákona zanikne povinnost plnit druhému.

Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. 1, vyzval usnesením č.j. 72 ICm 3639/2015-21 ze dne 26. 10. 2015 účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil podáním ze dne 24. 11. 2015 (č.l. 24). Žalovaná se k tomuto usnesení soudu nevyjádřila, nicméně již v podání ze dne 15. 10. 2015 (č.l. 20) navrhla, aby bylo o žalobě rozhodnuto bez její účasti . Soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů a tvrzení.

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 72 INS 14033/2015 a z důkazů předložených žalobcem soud zjistil níže uvedené skutečnosti týkající se insolvenčního řízení dlužnice, a to že:

rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 15 C 110/2003-142 ze dne 14. 9. 2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 372/2006-209 ze dne 20. 9. 2006, bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalované a jejímu manželovi Václavu anonymizovano , nar. 4. 10. 1943, bytem Jaroslava Havlíčka 987, 514 01 Jilemnice, částku ve výši 120.000,-Kč spolu s 8% úrokem z prodlení z této částky ročně od 4. 3. 2003 do zaplacení, náhradu nákladů řízení ve výši 42.794,-Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17.655,316 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 15 C 110/2003-142 ze dne 14. 9. 2005 a rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 372/2006-209 ze dne 20. 9. 2006),

1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 14033/2015-A-11 ze dne 22. 6. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka, a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (viz usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 14033/2015-A-11 ze dne 22. 6. 2015),

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P15 doručenou insolvenčnímu soudu dne 17. 7. 2015 přihlásil věřitel Václav anonymizovano , nar. 4. 10. 1943, bytem Jaroslava Havlíčka 987, 514 01 Jilemnice (dále jen věřitel č. 14 ) do insolvenčního řízení nezajištěnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 418.661,-Kč (viz přihláška pohledávky věřitele č. 14 evidovaná pod číslem P15),

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P16 doručenou insolvenčnímu soudu dne 17. 7. 2015 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení nezajištěnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 418.661,-Kč, pohledávka byla v částce 120.000,-Kč přihlášena jako vykonatelná (viz přihláška pohledávky žalované evidovaná pod číslem P16),

přihlášky pohledávek v listinné podobě evidované pod č. P15 a P16 byly soudu zaslány v jedné obálce,

výzvou ze dne 6. 8. 2015, doručenou dne 11. 8. 2015, byli žalovaná a věřitel č. 14 vyzváni k odstranění vad přihlášky, v této výzvě byli žalovaná a věřitel č. 14 současně upozorněni na to, že přihlášené pohledávky jsou totožné a v rámci insolvenčního řízení budou uspokojovány pouze jednou (viz výzva vč. dodejky na čl. 8),

podáním ze dne 18. 8. 2015 sdělili žalovaná a věřitel č. 14 žalobci, že: šlo na straně obou věřitelů o oprávnění domáhat se úhrady závazku proti dlužníkovi společné a nerozdílné Věřitelé uplatnili nárok současně a od toho se bude odvíjet jejich uspokojení podle volby dlužníka, respektive správce. (viz doplnění přihlášky na čl. 9),

při přezkumném jednání konaném dne 24. 8. 2015 popřel žalobce pohledávky žalované co do pravosti a výše v plném rozsahu, a to s ohledem na duplicitu s přihláškou evidovanou pod číslem P15, dlužník se k pohledávce nevyjádřil (viz upravený seznam přihlášených pohledávek na čl. B-3 a protokol z přezkumného jednání na čl. B-2),

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

dne 18. 9. 2015 podal žalobce u soudu žalobu, kterou se domáhá určení, že pohledávka žalované není co do popřené částky po právu.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ustanovení § 513 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ), je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.

Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací v tomto incidenčním sporu. Jak vyplývá z výše uvedeného, pohledávka žalované byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná co do částky 120.000,-Kč a ve zbývajícím rozsahu (298.661,-Kč) byla pohledávka přihlášena a přezkoumána jako nevykonatelná.

Osoby, které mají právo podat určovací žalobu, vymezuje IZ obecně tak, že aktivně legitimován je přihlášený věřitel nevykonatelné pohledávky, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem (§ 198 IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku přihlášeného věřitele (§ 199 IZ) a přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného (přihlášeného) věřitele (§ 200 IZ). Tato úprava je dále modifikována v ustanoveních, kterými je řešen postup při jednotlivých způsobech řešení úpadku.

Z výše uvedeného vyplývá, že ohledně nevykonatelné pohledávky je aktivně legitimovaným k podání žaloby pouze přihlášený věřitel nevykonatelné pohledávky, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem a nikoli insolvenční správce, který tuto pohledávku popřel.

Nedostatek aktivní legitimace k podání incidenční žaloby ohledně nevykonatelné pohledávky ve výši 298.661,-Kč je důvodem pro zamítnutí žaloby.

Soud se dále zabýval tím, zda je vykonatelná část (120.000,-Kč) pohledávky žalované po právu. Z provedených důkazů vyplývá, že dlužník byl povinen splnit dluh manželům (žalované a věřiteli č. 14) společně a nerozdílně.

U solidární pohledávky může každý z věřitelů požadovat na dlužníkovi splnění celého dluhu. Každý věřitel má své samostatné právo k uplatnění pohledávky a nezávisle na ostatních může pohledávku uplatnit žalobou u soudu, avšak jen do doby, než bylo vykonáno právo prevence. Věřitelé ovšem mohou proti dlužníkovi postupovat společně a podat proti němu společně žalobu. Nepostupují-li takto, platí mezi nimi právo předstihu (prevence): dlužník je povinen splnit celý dluh tomu věřiteli, který ho o splnění požádá první, tj. vyzve dlužníka jakýmkoliv způsobem k plnění. Právo prevence je vykonáno v okamžiku, kdy dlužníkovi dojde projev vůle věřitele, aby mu bylo plněno. 2

Bylo judikováno, že pokud mají konkursní věřitelé vůči úpadci společnou pohledávku nedílné povahy, mají i konkursní věřitelé postavení společných účastníků konkursního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento názor pokrývá situaci, kdy by manželé jakožto solidární věřitelé podávali insolvenční návrh, resp. přihlašovali jako insolvenční věřitelé společnou pohledávku proti jiné, třetí osobě. 3

Z výše uvedeného vyplývá, že manželé mohou pohledávku náležející do společného jmění manželů přihlásit podáním jedné společné přihlášky do insolvenčního řízení. 4

Ačkoli mohou manželé pohledávku uplatnit podáním jedné společné přihlášky, formulář přihlášky pohledávky neumožňuje uvést u solidární pohledávky více věřitelů. Žalovaná a její manžel (věřitel č. 14) vyplnili dva formuláře přihlášky, přičemž v každém z formulářů byla uvedena totožná solidární pohledávka. Formuláře pak byly zaslány v jedné obálce insolvenčnímu soudu. Z podání žalované a jejího manžela (věřitele č. 14) pak dle soudu jednoznačně vyplývá, že měli zájem postupovat společně a podat přihlášku společně.

Žalovaná má za dlužníkem solidární pohledávku přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 15 C 110/2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 372/2006, neboť dosud nebylo vykonáno právo prevence. Podle soudu tak nebylo na místě pohledávku žalované popřít pro duplicitu s pohledávkou věřitele č. 14, ale vyjít z toho, že žalovaná a věřitel č. 14 mají postavení společných účastníků insolvenčního řízení ohledně jedné vykonatelné pohledávky v celkové výši 418.661,-Kč. Soud proto žalobu zamítl i ohledně vykonatelné pohledávky ve výši 120.000,-Kč.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ však platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném 2 Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv: Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, str. 1539. 3 Tomáš Dvořák: Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum (Wolters Kluwer ČR, a.s.), č. 2/2010 4 srov. Martin Kavěna: Společné jmění manželů a insolvenční řízení, dostupné z: www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=74091 pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 5).

V Praze dne 15. prosince 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Benešová

5 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů