72 ICm 3516/2014
č.j. 72 ICm 3516/2014-61 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 72 INS 9635/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobkyně: COFIDIS, s.r.o., IČO: 27179907, se sídlem Bucharova 1423/6, 158 00 Praha 5, zast. Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 682/14, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: a) Karel anonymizovano , anonymizovano a b) Zuzana anonymizovano nar. 6. 2. 1967, oba bytem Chyňava 33, 267 07 Chyňava,

o žalobě na určení popřené pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že pohledávka žalobkyně za žalovanými z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558484 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014, evidovaná pod pořadovým číslem P21, je ve výši 65.542,11 Kč po právu.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má pohledávku za žalovanými z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558484, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014, ve výši 16.576,05 Kč, s e z a m í t á .

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.967,15 Kč. Náhrada nákladů řízení se pokládá za přihlášenou v insolvenčním řízení žalovaných vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 72 INS 9635/2014 a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka žalobkyně, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka za žalovanými ve výši 82.118,16 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014 je po právu. Uvedla, že při přezkumném jednání konaném dne 26. 9. 2014 žalovaní popřeli její nevykonatelnou pohledávku s odůvodněním, že již došlo k jejímu uhrazení. Pohledávka vznikla z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 26. 7. 2007 s žalovanými. Žalovaní úvěr spláceli v zásadě pravidelně (splátkami, které vyplývají z předloženého podrobného výpisu splátek), než se dostali do prodlení se splácením, které bylo zakončeno zahájením insolvenčního řízení. Nesplacený úvěr se stal splatným v celém rozsahu a aktuální výše dlužné částky činí 82.118,16 Kč. V doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2015, resp. 16. 2. 2015 žalobkyně uvedla, že úroková sazba byla sjednána ve výši 1,74% měsíčně, výše splátek činila 2.100,-Kč měsíčně (jednalo se o tzv. anuitní splácení) a měsíční výše pojistného pak 0,65% měsíčně z celkové dlužné částky. Žalovaným byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 81.857,59 Kč (tyto prostředky byly čerpány postupně, a to dne 6. 8. 2007 částka 70.000,-Kč, dne 6. 8. 2007 částka 3.000,-Kč, dne 17. 12. 2008 částka 2.565,-Kč, dne 3. 3. 2009 částka 1.190,-Kč, dne 2. 4. 2009 částka 502,59 Kč, dne 16. 11. 2009 částka 2.600,-Kč a dne 7. 5. 2010 částka 1.200,-Kč). V čl. 7.2 VOP byla sjednána tzv. paušální náhrada nákladů ve výši 8% z každé úvěrové splátky, s níž by byli žalovaní v prodlení. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 9. 5. 2013 odeslaným dne 13. 5. 2013, když se žalovaní dostali do prodlení se splátkami za leden, březen a duben 2013. Odstoupení od smlouvy nabylo dle čl. 12 VOP účinnosti nejpozději ke dni 23. 5. 2013. Jednotlivé splátky byly v souladu s čl. 4.10 VOP započítávány vždy nejprve na paušální náhrady nákladů, pojistné, úrok a jistinu. V průběhu čerpání žalovaní zaplatili celkem 125.602,-Kč, z toho 68.287,14 Kč představovaly platby na smluvní úrok, 28.835,16 Kč platby pojistného, 16.576,60 Kč platby na paušální náhradu nákladů a 11.903,65 Kč platby na jistinu. Dlužná částka ve výši 82.118,16 Kč je tak tvořena jistinou ve výši 65.146,56 Kč a smluvním úrokem ve výši 16.971,60 Kč.

Žalovaný a) s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žádá o přezkoumání úvěrové smlouvy s žalobkyní. Smlouva byla uzavřena na dobu 5 let a při splácení byla celková částka stále navyšována. Dle žalovaného a) by se měla tato částka ponižovat. Splátky byly zasílány ve výši 2.100,-Kč a zůstatky se ponižovaly pouze o 400,-Kč.

Při jednání konaném dne 30. 3. 2015 učinili účastníci nesporným, že:

dne 26. 7. 2007 došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558484 mezi žalobkyní a žalovanými a současně bylo sjednáno pojištění s pojistným ve výši 0,65% měsíčně z celkové dlužné částky a

nejpozději dne 23. 5. 2013 došlo k zesplatnění úvěru.

Mezi účastníky tak zůstala spornou:

výše dlužné částky, resp. oprávněnost účtování některých položek.

Soud provedl dokazování následujícími listinami.

přihláška pohledávky žalobkyně (č.l. 9),

vyrozumění o popření pohledávky (č.l. 8),

smlouva o revolvingovém úvěru č. 4558484, vč. všeobecných obchodních podmínek (č.l. 12),

sazebník poplatků (č.l. 13),

platební historie (č.l. 14),

rozklad splátek (č.l. 47) a

odstoupení od smlouvy, vč. dokladu o odeslání (č.l. 45).

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014 vzal soud za prokázané, že:

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72/ INS 9635/2014-A-9 ze dne 14. 7. 2014 byl zjištěn úpadek žalovaných a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením,

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 9635/2014-B-11 ze dne 12. 12. 2014 bylo schváleno oddlužení žalovaných, a to plněním splátkového kalendáře,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P21 doručenou insolvenčnímu soudu dne 14. 8. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku za žalovanými v celkové výši 82.118,16 Kč,

při přezkumném jednání konaném dne 26. 9. 2014 popřeli žalovaní pohledávky žalobkyně co do pravosti, zatímco insolvenční správce tuto pohledávku uznal,

insolvenční správce vyrozuměl žalobkyni o popření pravosti její pohledávky dopisem ze dne 30. 9. 2014,

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

dne 16. 10. 2014 podala žalobkyně u soudu žalobu na určení pravosti své pohledávky.

Se shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, uplatnila své právo na určení popřené pohledávky podle ustanovení § 198 odst. 1 a § 410 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a že žaloba směřuje správně pouze proti dlužníkům. Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti pohledávek.

Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že:

dne 26. 7. 2007 byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 4558484 s úvěrovým limitem 70.000,-Kč (dále jen Smlouva ), výše úroku z úvěru činila 1,74% měsíčně,

současně s uzavřením Smlouvy došlo mezi žalobkyní a žalovanými ke sjednání pojištění pro případ smrti, úplné a nezvratné ztráty samostatnosti mající za následek neschopnost vykonávat jakékoli povolání, ztráty zaměstnání a dočasné pracovní neschopnosti, pojistné činilo 0,65% měsíčně z celkové dlužné částky,

nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen VOP ) a Sazebník poplatků žalobkyně platný od 1. 10. 2005,

dle Sazebníku, resp. čl. 7.2 VOP činila smluvní pokuta ( paušální náhrada nákladů ) za prodlení se splácením úvěru 8% z každé měsíční splátky,

žalovaní postupně čerpali celkem 81.857,59 Kč (a to dne 6. 8. 2007 částka 70.000,-Kč, dne 10. 6. 2008 částka 3.800,-Kč, dne 17. 12. 2008 částka 2.565,- Kč, dne 3. 3. 2009 částka 1.190,-Kč, dne 2. 4. 2009 částka 502,59 Kč, dne 16. 11. 2009 částka 2.600,-Kč a dne 7. 5. 2010 částka 1.200,-Kč),

žalovaní žalobkyni postupně uhradili celkem 125.602,-Kč (datum a výše jednotlivých splátek jsou uvedeny v platební historii), tato částka byla v souladu s čl. 4.10 VOP započtena následujícím způsobem na:

i. úroky z úvěru 68.287,14 Kč,

ii. pojistné 28.835,16 Kč,

iii. smluvní pokuty 16.576,05 Kč a

iv. jistinu 11.903,65 Kč.

celková výše dlužné částky tak činí 82.118,16 Kč jako rozdíl celkové výše jistiny, úroků z úvěru, pojistného, poplatků a smluvních pokut (207.720,16 Kč) a uhrazených splátek (125.602,-Kč), tato částka se skládá z:

i. jistiny 65.146,56 Kč a

ii. úroků z úvěru 16.971,60 Kč.

dopisem ze dne 9. 5. 2013 odstoupila žalobkyně v souladu s čl. 8.2 a 8.3 VOP od Smlouvy a vyzvala žalované k okamžité úhradě dluhu, tato výzva byla žalovaným odeslána dne 13. 5. 2013 na adresu uvedenou ve Smlouvě.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení 410 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dál jen ObchZ ) platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 506 ObchZ platí, že je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Podle ustanovení § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen ObčZ ) platí, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle odstavce 2 citovaného platí, že smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Soud Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 ObchZ. Současně se však jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle ustanovení § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.,

Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) ve spojení s § 262 odst. 4 ObchZ, neboť žalobkyně je uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaní jako spotřebitelé.

Žalobkyně řádně doložila (platební historií a rozkladem splátek), jak dospěla k výši dlužné částky a soud toto vyúčtování shledal věcně správným.

Jak již bylo uvedeno výše, činila paušální náhrada nákladů za prodlení se splácením úvěru dle čl. 7.2 VOP 8% z každé měsíční splátky. Tímto ujednáním byla mezi žalovanými a žalobkyní sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaných se splácením úvěru. Žalobkyně účtovala žalovaným smluvní pokutu v celkové výši 16.576,05 Kč. Ujednání o smluvní pokutě ( paušální náhradě nákladů ) nebylo obsaženo v samotné Smlouvě, nýbrž ve VOP, resp. Sazebníku. Soud v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 3512/11 s tím, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Splátky uhrazené žalovanými ve výši 16.576,05 Kč tak nemohly být započítány na smluvní pokutu (ujednání o smluvní pokutě nelze přiznat právní ochranu), ale měly být v souladu s čl. 4.10 VOP započteny na úroky z úvěru.

S ohledem na vše výše uvedené tedy soud rozhodl tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně za žalovanými z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558484 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014, evidovaná pod pořadovým číslem P21, je ve výši 65.542,11 Kč po právu (výrok I.).

Pokud se žalobkyně domáhala určení, že má za žalovanými pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558484, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 9635/2014, ve výši 16.576,05 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalobkyně se domáhala určení, že je její pohledávka v celkové výši 82.118,16 Kč po právu. Soud jí vyhověl v rozsahu 65.542,11 Kč (79,81%). Co do nároku na určení pravosti pohledávky ve výši 16.576,05 Kč (20,19%) pak byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů ohledně částky 48.966,06 (59,63%), tj. rozdílu 65.542,11 Kč (79,81%) a 16.576,05 Kč (20,19%).

Pokud by měla žalobkyně plný úspěch, náležela by jí náhrada nákladů řízení ve výši 15.200,-Kč sestávající z mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby z částky 50.000,-Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), tedy třikrát úkon po 3.100,-Kč (1. převzetí zastoupení, 2. podání žaloby a 3. účast na jednání; doplnění žaloby nebyla jako právní úkon soudem uznána, a to z toho důvodu, že žalobu je nutno v zákonem stanoveném termínu vypracovat perfektně), ze tří režijních paušálů po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč.

Protože byla žalobkyně úspěšná pouze co do 59,63 %, náleží jí adekvátní část nákladů v daném poměru, tj. 9.063,76 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH zvyšuje se tato částka o 21 % DPH, tj. o 1.903,39 Kč; celkem tedy 10.967,15 Kč.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.967,15 Kč (výrok III.). Tato náhrada nákladů řízení se podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ pokládá za přihlášenou podle IZ a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 1).

V Praze dne 30. března 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová

1 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů