72 ICm 2761/2014
č.j.: 72 ICm 2761/2014-108 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 42 INS 23656/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci

žalobkyně: Vlasta anonymizovano , anonymizovano bytem Bělá 104, 511 01 Turnov

zastoupena Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem Palackého 741, 544 01 Dvůr Králové nad Labem proti žalovanému: LIQUIDATORS v.o.s., IČO 24817465 se sídlem Slezská 2033/11, 120 00 Praha 2 insolvenční správce dlužnice Vlasty Kenkušové naro anonymizovano , bytem Nová 144, 294 28 Chotětov

zastoupen JUDr. Pavlem Glazunovem, advokátem se sídlem Řehořova 927/43, 130 00 Praha

o určení pravosti a pořadí popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobkyně ve výši 1 002 209 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 23656/2013 za dlužnicí Vlastou anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová 144, 294 28 Chotětov, je po právu, se v části představující zákonný úrok z prodlení ve výši 69 133 Kč z jistiny ve výši 496 000 Kč za období od 16. 5. 2012 do 10. 3. 2014 zastavuje. isir.justi ce.cz

II. Určuje se, že pohledávka žalobkyně ve zbylé výši 933 076 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 23656/2013 za dlužnicí Vlastou anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová 144, 294 28 Chotětov, je ve výši 753 076 Kč p o p r á v u a j e z a j i š t ě n á .

III. V části přihlášené jako smluvní pokuta ve výši 180 000 Kč se žaloba z a m í t á .

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka za Vlastou anonymizovano , naroz anonymizovano (dále jen dlužnice ), přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 23656/2013 je po právu. V žalobě uvedla, že přihláškou pohledávky ze dne 12. 3. 2014 přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku č. 1 ve výši 891 342 Kč, tvořenou jistou ve výši 496 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 69 133 Kč, smluvním úrokem z prodlení ve výši 198 209 Kč a odměnou za půjčení jistiny ve výši 128 000 Kč, a pohledávku č. 2 ve výši 180 000 Kč z titulu smluvní pokuty. Při přezkumném jednání konaném dne 18. 7. 2014 byly pohledávky žalobkyně přihlášené v celkové výši 1 071 342 Kč žalovaným insolvenčním správcem popřeny co do pravosti, výše a pořadí. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobkyni doručeno dne 24. 7. 2014.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že půjčka je reálný kontrakt vznikající až faktickým předáním předmětu půjčky, přičemž žalobce nijak nedoložil žádný důkaz o tom, že částka 500 000 Kč byla dlužnici reálně předána. Půjčka ve výši 500 000 Kč spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 180 000 Kč by byla v v případě řádného splácení v dohodnutých splátkách po 4 000 Kč měsíčně splacena až za 14 let a 2 měsíce, pročež má žalovaný za to, že žalobce počítal s tím, že dlužnice půjčku nesplatí a že se žalobce na její úkor nespravedlivě obohatí. Žalovaný je přesvědčen, že ujednání o pevně stanovené odměně namísto odměny ve formě úroku obchází ustanovení § 170 insolvenčního zákona, odporuje dobrým mravům, a je tudíž neplatné. Rovněž neplatné je ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 22 %, neboť smluvní odchýlení od zákonné výše nebylo v režimu občanského zákoníku z roku 1964 možné. Smlouva o půjčce zakládá nepřípustný anatocismus, neboť umožňuje věřiteli požadovat vedle smluvního úroku z prodlení rovněž zákonný úrok z prodlení, tj. zakládá režim placení úroků z úroků, který je nepřípustný. Žalovaný dále uvedl, že dohoda o smluvní pokutě ve výši 180 000 Kč sjednaná pro případ prodlení se splácením půjčky v notářském zápise je zcela zjevně nepřiměřená a absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy také proto, že zakládá v neprospěch dlužnice značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalovaný rovněž namítl nedostatek pasivní legitimace, když insolvenčním správcem byla ustanovena právnická osoba-společnost LIQUIDATORS v.o.s., tedy subjekt odlišný od žalovaného a navrhl žalobu zamítnout.

3. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 42 INS 23656/2013 a z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil níže uvedené skutečnosti týkající se insolvenčního řízení dlužnice, a to že:

-usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23656/2013-A-20 ze dne 10. 3. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost LIQUIDATORS v.o.s., IČO: 24817465, se sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha 3 (viz usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23656/2013-A-20 ze dne 10. 3. 2014),

-usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23656/2013-B-11 ze dne 27. 10. 2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice, a to plněním splátkového kalendáře (viz usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23656/2013-B-11 ze dne 27. 10. 2014),

-přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P3 doručenou insolvenčnímu soudu dne 20. 3. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 2 zajištěné pohledávky za dlužnicí v celkové výši 1 071 342 Kč, dílčí pohledávka č. 1 byla co do částky496 000 Kč přihlášena jako vykonatelná a co do částky 395 342 Kč jako nevykonatelná, dílčí pohledávka č. 2 ve výši 180 000 Kč byla přihlášena jako vykonatelná (viz přihláška pohledávky žalobkyně),

-pohledávky byly insolvenčním správcem přezkoumány jako nevykonatelné, neboť žalobkyně nedoložila jejich vykonatelnost (viz upravený seznam přihlášených pohledávek a protokol z přezkumného jednání),

-při přezkumném jednání konaném dne 18. 7. 2014 popřel insolvenční správce pohledávky žalobkyně co do pravosti, výše i pořadí (viz upravený seznam přihlášených pohledávek a protokol z přezkumného jednání),

-dne 24. 7. 2014 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávek co do pravosti, výše a pořadí (viz vyrozumění o popření pohledávky a dodejka), insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

-dne 18. 8. 2014 podala žalobkyně u soudu žalobu na určení popřených pohledávek; žaloba byla podána proti JUDr. Janu Zůbkovi, insolvenčnímu správci a společníkovi společnosti LIQUIDATORS v.o.s., IČO: 24817465, se sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha 3.

4. Z exekutorského zápisu sp. zn. 158 EZ 8/2012 sepsaného dne 27. 3. 2012 JUDr. Janem Bohutínským, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Trutnov, má soud za prokázané, že tento zápis má všechny náležitosti dle § 79 exekučního řádu 1 a v prvé řadě osvědčuje společné prohlášení žalobkyně a dlužnice o ústním uzavření smlouvy o půjčce ze dne 27. 3. 2012, dle kterého žalobkyně výše uvedeného dne půjčila dlužnici částku 500 000 Kč a dlužnice se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem ve výši 180 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. V bodě druhém obsahuje notářský zápis prohlášení dlužnice o uznání shora uvedeného dluhu co do důvodu i výše (tj. co do jistiny 500 000 Kč i poplatku ve výši 180 000 Kč). Bod třetí notářského zápisu obsahuje dohodu žalobkyně a dlužnice zakládající povinnost dlužnice zaplatit žalobkyni (jakožto věřitelce) jednorázovou smluvní pokutu ve výši 180 000 Kč, nastane-li splatnost celého dluhu (např. v důsledku prodlení a ztráty výhody splátek) a dlužnice celý dluh neuhradí do 10 dnů od této splatnosti, a rovněž povinnost dlužnice zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 22 % ročně, a to vedle zákonného úroku z prodlení. Bod čtvrtý až šestý pak obsahují doložku přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu pro případ, že by dlužnice neuhradila svůj dluh řádně a včas.

5. Z přípisu exekutora JUDr. Jana Bohutínského ze dne 19. 8. 2014 a z výpisu z účtu žalobkyně č. 241362651/0300 má soud za prokázané, že exekutor poukázal dlužnici částku 500 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce, jak se podává z exekutorského zápisu. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí věci relevantní skutková zjištění.

6. Během jednání konaného dne 18. 12. 2017 vzala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalobu částečně zpět co do částky 69 133 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny ve

1 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů výši 496 000 Kč za období od 16. 5. 2012 do 10. 3. 2014, pročež soud v souladu s § 96 o.s.ř. 2 řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).

7. Podle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona 3 platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

8. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně byla řádně vyrozuměna o popření své pohledávky, která byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nevykonatelná. Žalobkyně podala včas u insolvenčního soudu žalobu na určení své popřené pohledávky. Co se týče otázky věcné legitimace odkazuje soud na rozhodnutí odvolacího soudu č.j. 103 VSPH 673/2015-74 ze dne 2. 11. 2016 o odvolání žalobkyně proti původnímu rozsudku s tím, že názorem odvolacího soudu je zdejší soud vázán.

9. S ohledem na skutečnost, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 27. 3. 2012, je nutno na tuto smlouvu s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nutno aplikovat předpisy účinné do 31. 12. 2013, a to zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. ) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. z. ). Jak je z dokazování patrné, skutečnost, že ústní smlouva o půjčce dle § 657 o. z. byla platně uzavřena (a peněžní prostředky tvořící předmět půjčky byly reálně předány) jsou osvědčeny exekutorským zápisem obsahujícím všechny náležitosti dle exekučního řádu, který má charakter veřejné listiny ve smyslu ust. § 134 o.s.ř., která potvrzuje, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno. Žalovanému insolvenčnímu správci se nepodařilo vyvrátit domněnku založenou exekutorským zápisem a prokázat svou obranu spočívající v tvrzení, že peněžení prostředky nebyly předány a smlouva o půjčce tedy nebyla platně uzavřena. Krom toho exekutorský zápis obsahuje v bodě druhém dohodu žalobkyně a dlužnice o uznání dluhu co do důvodu (tj. z titulu předmětné smlouvy o půjčce) i výše (co do částky 680 000 Kč představující jistinu půjčky ve výši 500 000 Kč a úplatu za poskytnutí půjčky ve výši 180 000 Kč). Dle ust. § 558 o. z. pak platí, že uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Žalovanému insolvenčnímu správci se nepodařilo prokázat, že by dluh dlužnice v přihlášené výši 624 000 Kč (představované jistinou ve výši 496 000 Kč a poplatkem ve výši 128 000 Kč) zanikl, pročež je žaloba v této výši důvodná.

2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) 3 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

10. Předmětem uznání dluhu ovšem nebyly tvrzené pohledávky žalobkyně z titulu smluvních pokut, kterými se bude soud nadále zabývat. V bodě 3. exekutorského zápisu se žalobkyně spolu s dlužnicí dohodly, že v případě prodlení s placením kterékoliv splátky se celý dluh stává splatným, přičemž neuhradí-li dlužnice tento dluh do 10 dnů od jeho splatnosti, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 180 000 Kč, a to do 7 dní. Dále si účastníci smlouvy o půjčce dohodli pro případ prodlení s úhradou dluhu povinnost dlužnice zaplatit žalobkyni za užívání jistiny úrok ve výši 22% ... z dlužné jistiny ročně, a vedle toho též zákonný úrok z prodlení . Jak je z citovaných ujednání patrné, žalobkyně a dlužnice si pro případ prodlení se splácením půjčky ujednaly povinnost dlužnice zaplatit žalobkyni úrok (sic) ve výši 22 % ročně, a to vedle zákonného úroku z prodlení. Při právním hodnocení výše uvedeného ujednání se soud řídil zásadou, že právní úkony se posuzují podle jejich obsahu a nikoliv podle jejich názvu, přičemž výkladem došel soud k závěru, že z podstaty věci nemůže jít o (prostý) smluvní úrok, jak by se mohlo zdát ze slovního vyjádření, neboť povinnost dlužnice tuto úplatu žalobkyni platit vzniká až v důsledku prodlení se splacením půjčky, a tedy se jedná v podstatě o povinnost sankční. Toto ujednání lze tedy s ohledem na výše uvedené posoudit buď jako ujednání o smluvní výši úroku z prodlení, nebo jako ujednání o smluvní pokutě, přičemž soud se kloní k výkladu druhému, a to s ohledem na skutečnost, že strany si dohodly, že vedle tohoto úroku má věřitel právo též na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Sjednání úroku z prodlení ve smluvní výši vedle úroku z prodlení ve výši zákonné je přitom nesmyslné, neboť se jedná o totožné instituty a smluvní úrok z prodlení v sobě inherentní zákonný úrok z prodlení obsahuje, neboť jej převyšuje. Rovněž nelze odhlédnout od judikaturou dovozené právní zásady, že pokud lze právní jednání vyložit dvěma způsoby, přičemž důsledkem jednoho výkladu by byla neplatnost právního jednání, je třeba se přiklonit k výkladu, dle kterého je právní jednání platné. Pokud by předmětné ujednání soud vykládal jako ujednání o smluvní výši úroku z prodlení, jednalo by se v režimu občanského zákoníku účinného do roku 1964 o ujednání neplatné. Soud tedy posoudil povinnost dlužnice zaplatit žalobkyni v případě prodlení 22 % z dlužné jistiny ročně jako smluvní pokutu ve smyslu § 544 o. z.

11. Smlouva o půjčce tedy zakládá povinnost dlužnice zaplatit věřitelce (tj. žalobkyni) v případě prodlení se splácením splátek dvě smluvní pokuty, a to jednorázovou smluvní pokutu ve výši 180 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 22 % ročně z dlužné jistiny, která tedy narůstá v závislosti na délce prodlení. Soud shledal, že takováto kumulace sankčních povinností v neprospěch dlužnice je nepřípustná a v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuty mají trojí funkci, a to preventivní (odrazení dlužníka od neplnění dluhu), uhrazovací (zabezpečení věřitele proti případným škodám) a sankční (postih dlužníka za neplnění povinností, ke kterým se zavázal). Ujednání o povinnosti dlužnice zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 180 000 Kč v důsledku prodlení se splácením byť jen jediné měsíční splátky ve výši 4 000 Kč, se soudu vzhledem k výši jedné měsíční splátky jeví jako nepřiměřené, a to i s ohledem na skutečnost, že vedle této pokuty byla ještě sjednána pokuta závislá na době prodlení, která lépe reflektuje všechny výše uvedené funkce tohoto institutu (neboť prodlení s plněním dluhu je o to závažnější, čím déle trvá, a o to je i vyšší tato smluvní pokuta stanovená roční sazbou 22 %).

12. S ohledem na skutečnost, že ujednání o jednorázové smluvní pokutě ve výši 180 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 o. z.), má soud za to, že žalobkyni právo na zaplacení této smluvní pokuty nevzniklo, a soud v tomto rozsahu tedy žalobu zamítl (výrok III.). Ve zbytku uplatněného nároku (po částečném zpětvzetí) soud žalobě vyhověl (výrok II.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele-faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 4).

Praha 22. prosince 2017

JUDr. Jitka Bartáková soudkyně

4 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů