72 ICm 2132/2014
č.j. 72 ICm 2132/2014-102 sp. zn. insolvenčního řízení KSPH 42 INS 34294/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou, ve věci žalobkyně: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Stružinec 20, 582 63 Ždírec nad Doubravou, zast. JUDr. Milanem Kolářem, advokátem se sídlem Rabasova 1396, 274 01 Slaný, proti žalované: IKT INSOLVENCE v.o.s., IČO: 291 13 091, se sídlem Palackého 389/7, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav, zast. JUDr. Jaroslavem Bílkem, advokátem se sídlem Jagellonská 1329/6, 130 00 Praha 3,

o žalobě o určení pravosti nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalobkyně má za dlužníkem Lukášem Loudou, anonymizovano , trvale bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1021739, ve výši 11.175,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 34294/2013, evidovanou pod pořadovým číslem P28.

II. U r č u j e s e , že žalobkyně má za dlužníkem Lukášem Loudou, anonymizovano , trvale bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1024544 a z titulu smluvní pokuty, ve výši 53.625,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 34294/2013, evidovanou pod pořadovým číslem P29.

III. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužníkem Lukášem Loudou, anonymizovano , bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav, pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 22.732,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 34294/2013 evidovanou pod pořadovým číslem P29, s e z a m í t á .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobami doručenými soudu dne 23. 6. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužníkem Lukášem Loudou, anonymizovano , trvale bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav, pohledávku ze smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1021739 ze dne 19. 2. 2013, ve výši 11.175,-Kč, a pohledávku ze smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1024544 ze dne 11. 6. 2013, resp. z titulu smluvní pokuty, ve výši 76.357,-Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1021739 v celkové výši 16.695,-Kč byla uplatněna přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P28. Pohledávka ze smlouvy o úvěru a jeho administraci č. 1024544, resp. z titulu smluvní pokuty, v celkové výši 114.192,-Kč, byla uplatněna přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P29. Při přezkumném jednání konaném dne 23. 5. 2014 dlužník obě pohledávky uznal, zatímco žalovaná pohledávku evidovanou pod č. P28 popřela co co pravosti ve výši 11.175,-Kč (5.520,-Kč uznala) a pohledávku evidovanou pod č. P29 popřela co do pravosti ve výši 76.357,-Kč (dílčí pohledávku č. 1 do výše 37.835,-Kč uznala). Žalovaná pohledávky popřela s odůvodněním, že se nejednalo o půjčku mezi občany, ale o obchodní činnost věřitele, která je v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele a dobrými mravy. Žalobkyně uvedla, že se s názorem žalované, že smlouvy byly uzavřeny v rámci obchodní činnosti žalobkyně, neztotožňuje. Jak je zřejmé z živnostenského rejstříku, žalobkyně není podnikatelkou. Půjčku dlužníkovi poskytla jako fyzická osoba nepodnikatel. Mezi dlužníkem a žalobkyní existuje čistě občanskoprávní vztah, který nemá spotřebitelský charakter. V souvislosti se smluvní pokutou ve výši 0,3% denně z dlužné částky odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že smlouvy byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 657 a násl. občanského zákoníku. Na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2013 poskytla žalobkyně dlužníkovi půjčku ve výši 40.000,-Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit ve 36 měsíčcích splátkách po 2.165,-Kč a zaplatit úroky ve výši 50% p.a. Půjčka byla poskytnuta v souladu s čl. 7.3 a 7.4 smlouvy ve výši 35.878,-Kč, tj. ponížená o odměnu administrátora za administraci ve výši 3.897,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225,-Kč. Dlužník uhradil pouze první splátku. Dne 21. 9. 2013 došlo v souladu s čl. 4.5 smlouvy k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 75.775,-Kč. V souladu s čl. 4.6 a 4.8 smlouvy tak žalobkyni vzniklo právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 30% z aktuální dlužné částky (tj. ve výši 22.732,-Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z aktuální dlužné částky (tj. ve výši 15.685,-Kč za období od 21. 9. 2013 do 29. 11. 2013). Na základě smlouvy ze dne 19. 2. 2013 poskytla žalobkyně dlužníkovi půjčku ve výši 20.000,-Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 905,-Kč a zaplatit úroky ve výši 45% p.a. Půjčka byla poskytnuta v souladu s čl. 7.3 a 7.4 smlouvy ve výši 17.378,-Kč, tj. ponížená o odměnu administrátora za administraci ve výši 2.172,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225,-Kč. Dlužník uhradil první splátku a dne 10. 4. 2015 uhradil částku ve výši 13.575,-Kč. Zbývající dlužná částka tak činí 16.695,-Kč.

Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.-21 ze dne 15. 1. 2015 byla řízení o obou žalobách spojena ke společnému projednání.

Žalovaná s podanými žalobami nesouhlasila a navrhla žaloby zamítnout. Žalovaná uvedla, že mezi žalobkyní a dlužníkem nebyly uzavřeny smlouvy o půjčce, ale smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru má konsenzuální povahu a k jejímu vzniku dochází již souhlasným projevem vůle smluvních stran. V obou smlouvách se žalobkyně zavázala dlužníkovi poskytnout ve smlouvě uvedené částky. Dlužník požívá ochrany podle zákona č.

634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele a podle ustanovení § 51a a násl. občanského zákoníku. Pohledávky byly popřeny pro rozpor s dobrými mravy. Závěrem žalovaná odkázala na směrnici Rady z 5. 4. 1993 č. 93/13/ES, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

Při jednání soudu konaném dne 21. 9. 2015 učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti: dne 19. 2. 2013 uzavřeli žalobkyně a dlužník smlouvu o úvěru a jeho administraci č. 1021739, dne 20. 2. 2013 poskytla žalobkyně dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 17.378,- Kč, tj. 20.000,-Kč-2.172,-Kč (5% ze 43.440,-Kč jako odměna za administraci)- 225,-Kč (náhrada hotových výdajů-poštovné a výpisy z Centrální evidence exekucí) dne 11. 6. 2013 uzavřeli žalobkyně a dlužník smlouvu o úvěru a jeho administraci č. 1024544, dne 14. 6. 2013 poskytla žalobkyně dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 35.878,- Kč, tj. 40.000,-Kč-3.897,-Kč (5% ze 77.940,-Kč jako odměna za administraci)- 225,-Kč (náhrada hotových výdajů-poštovné a výpisy z Centrální evidence exekucí).

Soud provedl dokazování následujícími listinami: smlouva o úvěru a jeho administraci č. 1024544 (č.l. 16), smlouva o úvěru a jeho administraci č. 1021739 (č.l. 53), výpisy z účtu a přehledy plnění (č.l. 55), výpis dlužníka z registru ekonomických subjektů (č.l. 75), přihláška pohledávky č. P28 (č.l. 71), přihláška pohledávky č. P29 (č.l. 66), vyrozumění o popření pohledávky č. P28 (č.l. 64), vyrozumění o popření pohledávky č. P29 (č.l. 62), výzva k úhradě ze dne 21. 10. 2013 (č.l. 89), rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 14Co 237/2015-31 (č.l. 90), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 19C 367/2014-16 (č.l. 93) a výpočet dlužné částky k 29. 11. 2013 (č.l. 95).

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 42 INS 34294/2013 vzal soud za prokázané, že: usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 34294/2013-A-14 ze dne 27. 2. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka: Lukáš Louda, anonymizovano , trvale bytem Žacká 1427, 286 01 Čáslav a soud povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P28 doručenou insolvenčnímu soudu dne 31. 3. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 16.695,-Kč, přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P29 doručenou insolvenčnímu soudu dne 31. 3. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 3 nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v celkové výši 114.192,-Kč, při přezkumném jednání konaném dne 23. 5. 2014 dlužník všechny pohledávky žalobkyně uznal, zatímco žalovaná popřela pohledávku evidovanou pod č. P28 co co pravosti ve výši 11.175,-Kč (5.520,-Kč uznala) a pohledávky evidované pod č. P29 popřela co do pravosti ve výši 76.357,-Kč (dílčí pohledávku č. 1 do výše 37.835,-Kč uznala), dne 5. 6. 2014 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o popření nevykonatelných pohledávek, dne 23. 6. 2014 podala žalobkyně u soudu žaloby na určení pravosti popřených nevykonatelných pohledávek a insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Se shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, uplatnila své právo na určení popřených nevykonatelných pohledávek podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a že žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci.

Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti nevykonatelných pohledávek žalobkyně.

Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že: dne 19. 2. 2013 uzavřeli žalobkyně, dlužník a společnost Bankerat a.s., IČO: 24186457, se sídlem Na Perštýně 342/1, Staré Město, 110 00 Praha 1, smlouvu o úvěru a jeho administraci č. 1021739, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20.000,-Kč, které se dlužník zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 905,-Kč a zaplatit úroky ve výši 45% p.a. (23.440,- Kč), tj. celkově měl dlužník zaplatit 43.440,-Kč (dále jen Smlouva č. 1021739 ), dne 20. 2. 2013 poskytla žalobkyně na základě Smlouvy č. 1021739 dlužníkovi (žalobkyně peníze v souladu s čl. 4.1 převedla na účet administrátora a ten je převedl na účet dlužníka) peněžní prostředky ve výši 17.378,-Kč, tj. 20.000,-Kč- 2.172,-Kč (5% ze 43.440,-Kč jako odměna za administraci 1)-225,-Kč (náhrada hotových výdajů 2-poštovné a výpisy z Centrální evidence exekucí), dne 11. 6. 2013 uzavřeli žalobkyně, dlužník a společnost Bankerat a.s. smlouvu o úvěru a jeho administraci č. 1024544, ve které se žalobkyně zavázala dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 40.000,-Kč, které se dlužník zavázal vrátit

1 viz čl. 8.4 Smlouvy č. 1021739 2 viz čl. 8.3 Smlouvy č. 1021739

ve 36 měsíčcích splátkách po 2.165,-Kč a zaplatit úroky ve výši 50% p.a. (37.940,- Kč), tj. celkově měl dlužník zaplatit 77.940,-Kč (dále jen Smlouva č. 1024544 ), dne 14. 6. 2013 poskytla žalobkyně na základě Smlouvy č. 1024544 dlužníkovi (žalobkyně peníze v souladu s čl. 4.1 převedla na účet administrátora a ten je převedl na účet dlužníka) peněžní prostředky ve výši 35.878,-Kč, tj. 40.000,-Kč- 3.897,-Kč (5% ze 77.940,-Kč jako odměna za administraci 3)-225,-Kč (náhrada hotových výdajů 4-poštovné a výpisy z Centrální evidence exekucí), na pohledávku ze Smlouvy č. 1021739 uhradil dlužník celkem 16 splátek, tj. celkem bylo dlužníkem uhrazeno 14.408,-Kč (905,-Kč krát 16). Tuto částku započetla žalobkyně v souladu s čl. 8.9 v částce na úroky (11.103,-Kč) a v částce 3.305,-Kč na jistinu, výše dlužné jistiny tak činila 16.695,-Kč (20.000,-Kč- 3.305,-Kč), na pohledávku ze Smlouvy č. 1024544 uhradil dlužník pouze první splátku ve výši 2.165,-Kč, která byla splatná dne 20. 7. 2013, v souladu s čl. 4.5 tak došlo ke dni 20. 9. 2013 k zesplatnění pohledávky, výše dlužné částky (úroky+ jistina) tak činila 75.775,-Kč (77.940,-Kč-2.165,-Kč), vzhledem k tomu, že došlo k zesplatnění pohledávky ze Smlouvy č. 1024544, uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu dle čl. 4.6 ve výši 22.732,-Kč (30% ze 75.775,-Kč), resp. dle čl. 4.8 ve výši 15.685,-Kč (0,3% denně z částky 75.775,- Kč za období od 21. 9. 2013 do 28. 11. 2013, tj. 69 dní), k úhradě dlužné částky z této smlouvy byl dlužník vyzván dopisem ze dne 21. 10. 2013.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smluv (dál jen ObchZ ) platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že 3 viz čl. 7.4 Smlouvy č. 1024544 4 viz čl. 7.3 Smlouvy č. 1024544 na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smluv (dále jen ObčZ ) je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, neplatný.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 ObčZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Podle odstavce 3 citovaného ustanovení je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle ustanovení § 55 odst. 1 ObčZ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

Podle odstavce 3 citovaného ustanovení v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

Podle ustanovení § 56 odst. 1 ObčZ nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Administrátor obou Smluv, společnost Bankerat a.s., IČO: 24186457, se sídlem Na Perštýně 342/1, Staré Město, 110 00 Praha 1, provozuje portál pro poskytování a administraci tzv. P2P půjček (z anglického peer-to-peer , někdy též crowfunding ). Podstatou těchto půjček je využití platformy pro online půjčky mezi určitými osobami. Žadatel o peněžní prostředky podá na specializovaném serveru žádost o poskytnutí prostředků. Investoři pak na tomto serveru nabízejí peněžní prostředky s úrokem podle vlastního uvážení. Tyto platformy zatím český právní řád výslovně neupravuje.

Dle sdělení Evropské komise 5 je aplikace ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, závislá na konkrétním obchodním modelu dané platformy.

Základními smluvními typy upravujícími dočasné poskytnutí finančních prostředků (peněz) věřitelem dlužníkovi jsou v českém právu smlouva o půjčce upravená občanským zákoníkem (ObčZ) 6 a smlouva o úvěru podle obchodního zákoníku (ObchZ) 7. Rozdíly mezi

5 http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=COMPARL&reference=PE-532.656&format=PDF&language=EN&secondRef=01 6 nyní smlouva o půjčce (zápůjčka) dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 7 nyní smlouva o úvěru (úvěr) dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nimi jsou řešeny v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2007, sp. zn. 32 Cdo 922/2007. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že smlouva o půjčce má určité odlišné pojmové znaky než smlouva o úvěru. Zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám (např. úhradou faktur jeho dodavatelům), avšak smlouvou o půjčce lze přenechat peníze pouze dlužníkovi (popřípadě jeho zástupci). Smlouva o půjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Předmětem smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky, je možno je poskytnout i převodem z účtu na účet, avšak na základě smlouvy o půjčce, věřitel přenechává dlužníkovi peníze, jako věci určené podle druhu, a tudíž přenechává pouze bankovky a mince. I když obvykle je stranou, která se zavazuje poskytnout úvěr, zpravidla banka, ObchZ umožňuje, aby věřitelem byla i jiná osoba, ať už právnická nebo fyzická. Věřitel nemusí být ani podnikatelem, protože smlouva o úvěru patří mezi tzv. absolutní obchody, které se řídí ObchZ bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu.

S ohledem na vše výše uvedené soud obě Smlouvy posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 ObchZ. Současně má soud za to, že obě Smlouvy je třeba podřadit režimu spotřebitelských smluv dle ustanovení § 51 a násl. ObčZ, když tento závěr dle soudu vyplývá z povahy obchodního modelu platformy administrátora. Dle tohoto modelu zadá dlužník na portálu administrátora žádost o půjčku. Věřitel (investor) zadá na portálu administrátora nabídku (nabídky), přičemž vybírá z nabídek žadatelů na základě informací uvedených v jejich žádostech. Jakmile věřitel zadá nabídku na půjčku žadateli, administrátor o tom žadatele informuje. Žadatel pak nabídku buď přijme, nebo odmítne. Při přijmutí si dlužník nechá zaslat smlouvu k podpisu. Poté, co administrátor obdrží od žadatele podepsanou smlouvu včetně požadovaných příloh, provede prověření bonity dlužníka (resp. jeho schopnosti splácet půjčku). Na základě toho půjčku buď schválí, nebo zamítne. Po schválení půjčky zasílá administrátor smluvní dokumentaci (včetně příloh) věřiteli k podpisu. Po schválení půjčky věřitelem jsou peníze převedeny dlužníkovi. Administrátor vede o půjčce účetní záznamy během celé doby splácení. V případě nesplácení administrátor upomíná dlužníka (telefonicky, prostřednictvím SMS, E-mailu a doporučené pošty). V případě zesplatnění půjčky zabezpečuje administrátor proces vymáhání včetně přípravy žaloby a exekuce. 8 Za tyto služby náleží administrátorovi mimo jiné odměna za administraci a náhrada hotových výdajů. 9 Z uvedeného vyplývá, že pokud jde o činnost administrátora a věřitele, jedná se o faktické rozdělení činnosti při poskytování úvěru na dva subjekty, které spolu spolupracují a navzájem se doplňují.

Aby byl právní úkon podle ustanovení § 39 ObčZ považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich ujednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní 8 viz internetové stránky administrátora: https://www.bankerat.cz/jak-to-funguje/ 9 viz čl. 7.3 a 7.4, resp. 8.3 a 8.4 obou Smluv. pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Smluvní pokuty v daném případě zajišťovaly povinnost dlužníka splácet úvěr ve splátkách řádně a včas.

Sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,3% denně z aktuální dlužné částky (15.685,-Kč) dle názoru soudu nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty, spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci byla konečná výše této smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou dlužník nedostál povinnosti, kterou sám smluvně převzal. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky. Lze proto uzavřít, že tato smluvní pokuta nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly neplněním zajištěné povinnosti vzniknout. Smluvní pokuta takto sjednaná je s ohledem ke všem okolnostem případu přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není neplatné podle § 39 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy.

Na druhou stranu ujednání o smluvní pokutě ve výši 30% z aktuální dlužné částky (22.732,-Kč) považuje soud za ujednání, představující značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 56 odst. 1 ObčZ, které je též v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 39 ObčZ. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je totiž namístě hodnotit jinak smluvní pokutu, sjednanou ve formě pevně stanovené částky, a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby (ať už v procentech nebo opět pevnou částkou) za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši 30% zajištěné částky za současného sjednání smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z aktuální dlužné částky považuje soud za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvních pokut, když smluvní pokutu ve výši 30% z aktuální dlužné částky by byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení.

Úrokovou sazbu ve výši 45% p.a., resp. 50% p.a. soud s přihlédnutím k délce splácení úvěru a velké rizikovosti nezajištěného úvěrového obchodu (v nebankovním sektoru) nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy a proto neplatnou dle ustanovení § 39 ObčZ. Jelikož věřitel celý zbytek úvěru (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře) zesplatnil ještě před zjištěním úpadku dlužníka, má nárok nepochybně na vrácení všech nezaplacených splátek. Ostatně i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005 dovodil, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

S ohledem na skutečnost, že soud nepovažuje sjednané úrokové sazby a smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z aktuální dlužné částky z výše popsaných důvodů za rozporné s dobrými mravy, vyhověl žalobě na určení úvěrové pohledávky ve výši 64.800,-Kč (výroky I. a II.). Žalobu pak zamítl ohledně pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 30% z aktuální dlužné částky ve výši 22.732,-Kč (výrok III.).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ však platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), když ve sporu byla úspěšnější žalobkyně, která však proti žalované insolvenční správkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 OSŘ). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 OSŘ). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 OSŘ) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu 10).

V Praze dne 21. září 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Kameníková

10 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů