72 ICm 1641/2014
č.j.: 72 ICm 1641/2014-116 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 42 INS 21400/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou ve věci žalobkyně: AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, Strawinskylaan 933, Amsterodam, Nizozemské království, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 36, 616 00 Brno, proti žalovanému: Mgr. Michal Šimků, IČ: 66252377, se sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníků: a) František anonymizovano , anonymizovano , a b) Marie anonymizovano , nar. 20. 6. 1965, oba bytem Tisek 1, 257 08 Pravonín, zast. Mgr. Kateřinou Muhrovou, advokátkou se sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1,

o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohle dávka žalobkyně za dlužníke m Františkem anonymizovano m, anonymizovano , bytem Tisek 1, 257 08 Pravonín, z titulu s mlouvy o úvě ru č. 5902047118, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 42 INS 21400/2013 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P16 ve výši 157.422,28 Kč, je po právu.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2014 se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužníkem Františkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Tisek 1, 257 08 Pravonín, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 5902047118, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 42 INS 21400/2013 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P16 ve výši 157.422,28 Kč. Žalobkyně uvedla, že přihláškou pohledávky uplatnila za dlužníkem pohledávku a řádně doložila výši i důvod vzniku předmětné pohledávky. Dne 14. 4. 2014 proběhlo přezkumné jednání, na němž byla žalovaným popřena pohledávka žalobkyně co do pravosti ve výši 157.422,28 Kč, a to z důvodu promlčení, resp. nedoložení aktivní legitimace. Dlužník pohledávku výslovně uznal. Žalobkyně v průběhu trvání pohledávky za dlužníkem učinila několik procesních kroků, s nimiž je spojeno zastavení běhu příslušných promlčecích lhůt. Úvěrová smlouva byla uzavřena dle ust. § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Předmětný vztah je tedy dle názoru žalobce nutno posuzovat dle obchodního zákoníku. Na základě ustanovení § 392 obchodního zákoníku, stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Žalobkyně poukázala na ust. § 397, obchodního zákoníku, podle kterého, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Promlčecí doba počala běžet dne 26. 10. 2010, kdy byl úvěr zesplatněn. Dne 27. 4. 2011 však byla podána rozhodčí žaloba. V návaznosti na podanou žalobu byl dne 1. 6. 2011vydán rozhodčí nález sp.zn. PPF DUO L 433/2011, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2011. Dne 10. 8. 2011 byl podán návrh na nařízení exekuce. Dne 23. 9. 2011 bylo Okresním soudem v Benešově vydáno usnesení o nařízení exekuce č.j. 7 EXE 4608/2011-11. Vzhledem k tomu, že zahájení soudního řízení má dle § 112, zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, za důsledek stavění promlčecí lhůty, je žalobkyně toho názoru, že k promlčení předmětné pohledávky nedošlo, a tedy popření ze strany žalovaného v tomto případě nemůže obstát. Promlčecí doba v současné době neběží. Dále žalobkyně odkázala na ustanovení § 524 a § 526 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ze kterých dovozuje, že existence smlouvy o postoupení pohledávky, její obsah či platnost, není pro řízení rozhodná, pokud bylo dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno původním věřitelem. Závěrem pak žalobkyně citovala rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a rozsudek ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 a nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný uvedl, že žalobkyně sice doložila přípis ze dne 29. 3. 2011, označený jako Oznámení o postoupení pohledávky , není však zřejmé, jaký subjekt toto oznámení činí (zda postupitel nebo postupník), tento přípis se dále týká pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 3804251087 a nikoli přihlášené pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 5902047118. Žalobkyně nedoložila, že advokát JUDr. Vladimír Muzikář, který přípis podepsal, byl skutečně zmocněn jednat za žalobkyni a za společnost Home Credit a.s. a zejména nedoložila doručení tohoto oznámení dlužníku. Pro pohledávku byl vydán rozhodčí nález, na základě kterého byla nařízena exekuce. Rozhodčí doložka je však neplatná, neboť neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Neplatný rozhodčí nález nemůže způsobit stavění promlčecí doby.

Při jednání konaném dne 13. 4. 2015 učinili účastníci nesporným, že:

dlužník uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit a.s.) smlouvu o úvěru č. 5902047118 (na společném formuláři smlouvy o revolvingovém úvěru č. 3804251087),

došlo k čerpání úvěru a následnému zesplatnění úvěru ke dni 26. 10. 2010 a

výše pohledávky uplatněná žalobkyní činí 157.422,28 Kč.

Mezi účastníky tak zůstalo sporným:

zda jsou výše uvedené pohledávky žalobkyně (přinejmenším částečně) promlčené v důsledku neplatné rozhodčí doložky a

aktivní legitimace žalobkyně (nebylo prokázáno postoupení pohledávky z původního věřitele (Home Credit a.s.) na žalobkyni (dříve PPF B1 B.V.)

Soud provedl dokazování následujícími listinami.

rozhodčí žaloba (č.l. 5),

rozhodčí nález sp. zn. PPF DUO L 433/2011 ze dne 1. 6. 2011 (č.l. 6),

návrh na nařízení exekuce (č.l. 7),

usnesení Okresního soudu v Benešově č.j. 7 EXE 4608/2011-11 ze dne 23. 9. 2011 (č.l.8),

souhlasné prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2012 (č.l. 10),

úvěrová smlouva č. 3804251087 ze dne 23. 4. 2008, vč. Úvěrových podmínek (č.l. 23),

vyrozumění o popření pohledávky (č.l. 25),

seznam postoupených pohledávek (č.l. 26),

poštovní podací arch dne 1. 11. 2010 (č.l. 98),

výzva k úhradě ze dne 26. 10. 2010 (č.l. 99),

nabídka Home Credit a.s. ze dne 18. 9. 2009 adresovaná PPF B1 B.V. (nyní AB 5 B.V.) na postoupení pohledávek (č.l. 100),

oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2011 a plné moci ze dne 1. 2. 2007 a 6. 6. 2011 (č.l. 105)

Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 42 INS 21400/2013 vzal soud za prokázané, že:

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21400/2013-A-15 ze dne 3. 12. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníků a soud povolil řešení

tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný,

usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21400/2013-B-13 ze dne 20. 11. 2014 bylo schváleno oddlužení dlužníků, a to plněním splátkového kalendáře,

přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P16 doručenou insolvenčnímu soudu dne 6. 1. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 157.422,28 Kč,

při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 14. 4. 2014 popřel žalovaný pohledávku žalobkyně co do pravosti, z důvodu, že je promlčena, resp. že nebyla doložena aktivní legitimace, zatímco dlužníci pohledávky uznali,

insolvenční řízení nebylo dosud skončeno a

dne 13. 5. 2014 podala žalobkyně u soudu žalobu na určení, že je její výše uvedená pohledávka za dlužníky po právu.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, uplatnila své právo na určení popřených pohledávek podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a že žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci, který její pohledávky popřel. Soud se proto mohl zabývat vlastním popřením pravosti pohledávek.

Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že:

dlužník uzavřel dne 23. 4. 2008 s právní předchůdkyní žalobkyně (Home Credit a.s., IČO: 26978636, se sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno) smlouvu o úvěru č. 5902047118 (dále jen Smlouva ), a to na společném formuláři smlouvy o revolvingovém úvěru č. 3804251087,

dlužník úvěr průběžně čerpal a následně došlo k jeho zesplatnění ke dni 26. 10. 2010,

dne 29. 4. 2009 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva ( Amendment and Restatement of the Credit Card Receivables Transfer Agreement ), na základě které (ve znění pozdějších dodatků) byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobkyni,

dopisem ze dne 29. 3. 2011 oznámil právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně dlužníkovi, že veškeré pohledávky za dlužníkem z poskytnutého úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru č.

3804251087 VS 5902047118 byly postoupeny na žalobkyni (dříve PPF B1 B.V.),

dne 1. 6. 2011 byl rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou vydán rozhodčí nález sp. zn. PPF DUO L 433/2011, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2011; tímto nálezem bylo dlužníkovi uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 78.817,97 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu,

dne 23. 9. 2011 bylo Okresním soudem v Benešově vydáno usnesení č.j. 7 EXE 4608/2011-11, kterým byla proti dlužníkovi nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně ze Smlouvy

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Podle ustanovení § 526 odst. 1 ObčZ platí, že postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

Podle ustanovení § 388 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen ObchZ ) platí, že promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

Podle ustanovení § 391 odst. 1 ObchZ platí, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

Podle ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ platí, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 ObchZ platí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy, resp. sjednání rozhodčí doložky (dále jen RozŘ ) platí, že rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé. To neplatí v případě sporů ze spotřebitelských smluv.

Podle ustanovení § 31 písm. a) RozŘ platí, že soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 RozŘ platí, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá.

Podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. a) RozŘ platí, že i když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu 1 i tehdy, jestliže rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f).

Soud Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 ObchZ. Současně se však jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle ustanovení § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ ) ve spojení s § 262 odst. 4 ObchZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník jako spotřebitel.

1 § 268 OSŘ

1. K aktivní legitimaci žalobkyně

Z listiny nazvané Additional Offer ze dne 18. 9. 2009, soud zjistil, že žalobkyně (dříve PPF B1 B.V.) přijala nabídku své právní předchůdkyně (Home Credit a.s.) na postoupení pohledávek.

Ze souhlasného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2012 včetně specifikace postoupených pohledávek (ve které je uvedena i pohledávka ze Smlouvy) vyplývá, že na základě smlouvy Amendment and Restatement of the Credit Card Receivables Transfer Agreement ze dne 29. 4. 2009, ve znění pozdějších dodatků, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně (Home Credit a.s.) pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (dříve PPF B1 B.V.).

Z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2011 a kopie plné moci advokáta udělené společností Home Credit a.s. soud zjistil, že dlužníkovi bylo na adresu uvedenou ve Smlouvě v souladu s ustanovením § 526 ObčZ právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno, že veškeré pohledávky z poskytnutého úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 3804251087 VS 5902047118 byly postoupeny na žalobkyni, s tím, že je povinen poskytnout plnění přímo postupníkovi (žalobkyni).

S ohledem na zjištěný skutkový stav má soud aktivní legitimace žalobkyně za prokázanou. Výše pohledávky (157.422,28 Kč) nebyla mezi stranami sporná.

2. K promlčení pohledávky

Žalobkyně pohledávku ze Smlouvy přihlásila jako pohledávku nevykonatelnou, a to v souladu aktuální judikaturou (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 371/2013 (KSPA 60 INS 24273/2012) ze dne 19. 12. 2013 či rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015), dle které je rozhodčí doložka žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, neplatná a rozhodce neměl pravomoc věc projednat a rozhodnout.

Otázka promlčení pohledávky v obdobném případě byla řešena například v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, ve kterém Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že zahájením rozhodčího řízení došlo ke stavení promlčecí doby dle § 403 ObchZ a že i pokud by byly pohledávky promlčené, věřitel jejich promlčení nezavinil, podal včas rozhodčí žaloby a nemohl předvídat změnu judikatury. Jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV 2842/10 ze dne 25. 5. 2011, věřitel nemůže být zbaven svého oprávněného nároku jen na základě nevyjasněné koncepce promlčitelnosti jeho práva způsobené změnou judikatury, tj. změnou právní interpretace ze strany soudů. V opačném případě by se jednalo o porušení principů právního státu, zejména zásady právní jistoty. Námitce promlčení tedy nelze dát průchod podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy.

Dále pak soud odkazuje například na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 451/2015 (KSPH 72 INS 22071/2014) ze dne 29. 6. 2015 a na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015, ve kterém se Vrchní soud v Olomouci taktéž zabýval námitkou promlčení. Podle přesvědčení Vrchního soudu v Olomouci i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení dle § 408 odst. 1 ObchZ, který spočívá v prodloužení délky promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy začala poprvé běžet. Tento závěr lze dovodit nejen jazykovým výkladem, který účinek prodloužení promlčecí doby přiznává pravomocnému rozhodčímu nálezu bez ohledu na to, zda byl vydán na základě platné či neplatné rozhodčí doložky (na rozdíl od úpravy dle § 403 odst. 1 obch. zák.), ale zejména výkladem teleologickým. Dopady pravomocného rozhodčího nálezu do právního vztahu rozsouzeného rozhodčím nálezem nelze eliminovat jinak, než jeho odstraněním zákonem předpokládaným způsobem (srov. § 31 a § 32 odst. 1, § 35 RozŘ). Pokud tímto zákonem předpokládaným způsobem není rozhodčí nález odstraněn, má účinky pravomocného rozhodnutí vydaného v rozhodčím (soudním) řízení. Opačný přístup by byl zásahem do principu právní jistoty.

Soud se ztotožňuje s výše citovanými závěry vrchních soudů, že k promlčení pohledávky nedošlo, resp. že i v případě možnosti dovodit promlčení pohledávek, nelze dát námitce promlčení (podle ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ pro rozpor s dobrými mrav) průchod. Jak již bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dlužníkovi peněžní prostředky a dlužník tyto prostředky nevrátil. Žalobkyně podala včas rozhodčí žalobu. Rozhodčí doložka byla sjednána v době, kdy byly takové doložky judikaturou shledávány platnými a až následně došlo ke změně judikatury. Nelze tedy dovodit, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně při volbě pravidel pro výběr rozhodců nezachovaly potřebnou míru pečlivosti. Pro stručnost si pak soud dovoluje odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění výše uvedených rozsudků (tj. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) ze dne 4. 8. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 (KSUL 70 INS 607/2013) ze dne 1. 9. 2014, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 451/2015 (KSPH 72 INS 22071/2014) ze dne 29. 6. 2015 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 13 VSOL 155/2014 (KSOL 16 INS 30609/2012) ze dne 27. 1. 2015).

S ohledem na vše výše uvedené tedy soud rozhodl tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Františkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Tisek 1, 257 08 Pravonín, z titulu smlouvy o úvěru č. 5902047118, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 42 INS 21400/2013 a která je evidovaná pod pořadovým číslem P16 ve výši 157.422,28 Kč je po právu (výrok I.).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ) platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ však platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

O nákladech řízení soud tedy soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Po uče ní : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítá vá den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je- li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele- faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo exekuční návrh (§ 37 exekučního řádu2 ).

V Praze dne 13. dubna 2015

JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová

2 zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů